Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

Povídka o Drornovi a elfechOblíbit

silver_iko9569.jpg

Autor: ranger_Strider

Sekce: Na pokračování

Publikováno: 03. února 2006 11:32

Průměrné hodnocení: 8, hodnotilo 3 uživatelů [detaily]

 
Zhruba před rokem, když jsem ještě chodil do místnosti Pán prstenů na Xchatu, jsme s kamarády začali tvořit povídku na pokračováni. Jako jeden ze spoluautorů jsem ji vám tu chtěl uveřejnit. Bohužel byla příliš dlouhá a DTL mi napsala, abych ji poslal ještě jednou. Já se ale nakonec rozhodl ji rozdělit a budu vám ji dávkovat po kapitolách, příjemné čtení :-)


 
Příběh o Drornovi a Elfech

I. Kapitola
(Ultrainfernal)


V Drornově věži na jih od Temného hvozdu panovala již kolikátým dnem velmi temná nálada. Letitý mág seděl ve svém proutěném křesle, mnul si konec svého černého umolousaného plnovousu, kouřil z dýmky a zadumaně hleděl oknem na vzdálenou zelenkavou siluetu starobylého pralesa. To místo ho očividně doslova fascinovalo.
"Pane, mám vám nachystat lázeň?" ozval se huhňavý hlas. Kouzelník stočil svůj pohled směrem ke dveřím pracovny. Stála zde nevysoká, mírně obtloustlá postavička jeho věrného nohsleda, hobita Fritze Hůlčičky.
"Nemám zájem se dnes koupat," vzdychnul mág. Koupal jsem se před šesti nedělemi a mému tělu voda zrovna moc neprospívá, jak bys měl přeci jakožto můj otr...ehm, služebník, vědět."
Hobit popošel ke kouzelníkovi a snažil se přitom nevšímat si trhavých pohybů pramenů jeho špinavých mastných vlasů, mezi kterými rejdily nezbedné vešky. "Pane, nevyšel jste z pracovny už kolikátým dnem. Co se to s vámi děje? Už ani ty trpaslíky, co nám dělají živé sochy v zelném poli, nechodíte peskovat, jako jste to dělával dřív..."
Drorn nahlas vzdychnul. "Fritzi, Fritzi. Hodně jsem přemýšlel." Zdvihl se z křesla, až proutí zapraskalo, a položil svou špinavou dlaň na temeno svého sluhy. "Můj čas na tomto světě se pomalu krátí."
"Ale pane, vždy» jste pln sil!" zaprotestoval hobit. "Viděl jsem, jak jste předloni vyvolal tu stratosférickou bouři! Jak ti kujóni špicouší lezli rychle ze stromů, to jsem jaktěživ neviděl," zasmál se a odhalil přitom svůj odporně nažloutlý chrup.
"Předloni..." posteskl si mág. "To už je dávno, můj příteli." Usedl znovu do křesla, v zašedlých očích se mu zračil veliký žal.
"Jó, jó, ti elfové, těm jsme tenkrát dali co proto," zopakoval si ještě jednou pro sebe Fritz.
V tom okamžiku mág jako by ožil! "Ty jsi génius!" vykřikl a znovu byl na nohách. "To je ono! Elfové!" zajásal a obličej se mu zkřivil něčím, co by se s trochou nadsázky dalo označit jako úsměv.
"Pane?!" nechápal sluha.
Mág se vrhl ke knihovně a začal z ní vytahovat jeden svazek za druhým. "Kde to jenom je, kde to jenom je," blekotal.
Fritz »apal kolem Drorna a snažil se sbírat vzácné knihy, které stařec bezcitně odmrštil na dřevěnou podlahu.
"Tady to je!" vykřikl mág najednou a s přehnanou opatrností, která v tu chvíli vystřídala jeho běsnění, vyjmul z police jakýsi objemný svazek vázaný v kůži.
"Hle - dá - ní, ži - vo - t - a věč - né - ho," přečetl hobit s nemalými obtížemi titul na přední straně.
"Ano, můj ot...tedy...služebníku!"
Hobit se zamračil, ale mág si ho nevšímal. Rozevřel starý zpuchřelý svazek páchnoucí plísní a začal listovat jeho nažloutlými stránkami.
"Tohle je ono!" vzkřikl mág najednou po chvíli zcela nečekaně a zabodl svůj zkostnatělý ukazovák do středu jedné ze stránek. "Vidíš to? Chápeš to!" podíval se na hobita, v očích mu hořel plamen šílenství."
Hobit pohlédl na komplikované obrazce a znaky, které mu vůbec nic neříkaly. "Zajímavé..." řekl zasmušile.
"Elfové jsou klíčem!" zajásal mág. "Ano, naši sousedé!" vyskočil na místě, hobit měl pocit, že zaslechl, jak v těle jeho pána zachrastily všechny kosti.
"Elfové? Klíčem k čemu?"
"Nesmrtelnost, Fritzi! Klíček k nesmrtelnosti!"
"Obávám se, že nechápu," rozhodil rukama hobit.
"Nejsi tu od toho, abys chápal, teď jdi a řekni těm troubům v zelným poli, a» se chystají, potřebujeme armádu!"
"Armádu!" vyvalil Fritz Hůlčička své bulvy. "K čemu, proboha?!"
"Řekněme, že půjdeme do lesa..."
"Na houby," uchechtl se hobit. "Máme ve skladišti nasušeno ještě z loňska!"
"Víš co, neřeš to!" mávl rukou mág... "Však uvidíš, o co mi jde..."



Kapitola II.
( Rimmer-AR-O)

Přípravy se rozběhly a Fritzem zmítala netrpělivost. Pořád musel přemýšlet o tom, co jeho pán chystá. Armáda se zvětšovala, a když už nebylo z věže možné dohlédnout jejího konce, voj se vydal do elfího lesa.
Armáda to byla nesouměrná, čítající stovky různých bytostí, a v jejím čele táhl samotný Drorn, necestoval však sám, spolu s ním jel i Fritz a v čele každého voje putoval jeden z věrných služebníků mocného pána. Nejznámější mezi těmito služebníky byli Alior Lučišník, Dgar Bojovný a Grold Strašný. I když odhodlání těchto mocných pánů bylo veliké, jejich družiny stejně statečné nebyly. Čím blíže se ocitali k cíli cesty, tím menší byla armáda, nebo» mnozí ve strachu před smrtícími šípy elfů raději utekli, dokud měli příležitost.
Tak se stalo, že k hranicím lesa dorazil Drorn s vojem čítajícím jen několik stovek nejvěrnějších vojáků. Utábořili se na jeho západní hranici lesa. Té noci se odehrála 1. bitva Války o nesmrtelnost, bitva Krvavé záře a trvala 3 dny a 3 noci, po které nevyšlo Slunce, protože ke krvi padlých elfů byla připoutána hvězdná zář. I přes ubývající síly a zdecimovanou armádu dovedl Drorn strhnout vítězství na svou stranu. V této bitvě padl Alior do pasti a byl zabit. Zabila ha dýka v zádech... a nebyla to dýka elfa, což se mělo teprve ještě ukázat.
Zdecimovaná a vysílená armáda se vydala na pochod... pochod lesem, do kterého nedopadal jediný paprsek světla. V šeru se plížil stín, který měl být brzy odhalen.



Kapitola III.
(Elemmire)

Nemnohým očím by toho večera nebylo nic zvláštní či podivné.
Alior stále častěji odcházel od zábavy a svých mužů. Pochod byl krátký, ale i tak se jeho jednotka zmenšila za poslední dva dny skoro na polovinu. Několikrát ho napadlo, že by nejraději udělal to samé, avšak okamžitě tyto myšlenky v sobě zapudil se slovy "Sakra, na co zas myslím". Možná se v něm ozývala dávno potlačená elfí kapka krve, díky níž však získal mezi lidmi jedinečné lukostřelecké schopnosti.
Toho večera opustil své muže a vydal se vstříc svitu Měsíce. Byl zahloubán do myšlenek. Vzpomínal, jak mu dávno jeho máma vyprávěla o dvou velkých Stromech, které rostly kdesi daleko za mořem, a o posledním lístku, který zbyl z každého z nich. Vzpomínal, jak dle legendy byl list zlatého dán do lodičky a vyslán na nebe jako Slunce a list stříbrného jako Měsíc.
Byl již daleko od tábora když si uvědomil, že není sám. Něco, či někdo, stál za ním. Z neznámého důvodu se však bál otočit...



Kapitola IV.
(Ultrainfernal)

Tu však ozval se z temnoty mrazivý hlas. "Bídáku, v žilách tvých proudí krev elfská! Jak jen k tomu špinavci přidat jsi se mohl? Cožpak ti zlo zatemnilo mysl a zhasilo v duši tvé úsudek zdravý? Teď zaplatíš za skutky tvé nečestné!"
Ze stínu prastarých stromů vystoupila do matného měsíčního svitu vysoká, do černého šatu zahalená postava, v ruce se jí matně blyštělo stříbrné ostří exotického tvaru. Alior na nic nečekal, jeho zručná ruka nasadila zkušeným pohybem na tětivu luku černý šíp potřený skřetím jedem, ozvalo se zasvištění, smrtící střela pro»ala řídký noční vzduch a zabodla se do hrudi postavy.
Zahalená bytost zaúpěla, ale nepadla! Zničehonic vystřelila z místa a vrhla se na půlelfa. Alior byl však skutečným mistrem svého oboru. Druhý šíp úzkostně zasténal nocí a zabodl se do krku tajemného cizince, ještě než se jeho zbraň vnořila do Aliorova masa.
Cizinec zachroptěl a svalil se na zem. Alior popošel ke zraněnému blíž. Vypadal jako elf. Jeho ple» však byla podivně šedá, na hlavě neměl jediného vlasu a obličej byl doslova posetý drobnými bradavičkami.
"Kdo jsi, že si troufáš na mocného Aliora," uchechtl se půlelf chladně.
"Jsem částečně tím, co jsi i ty, hlupáku. Mé jméno zní Grim."
"A» jsi kdokoli, teď zemřeš," vykřikl Alior a v jeho ruce se objevila dlouhá dýka.
"Myslíš?" zachrčel elf a jediným pohybem ruky vytáhl z krvácejícího krku černý šíp, odhodil ho na zem a s bolestným zasténáním se znovu zvedl na nohy.
Alior vyjekl hrůzou, s tím elfem nebylo cosi v pořádku. I po zasažení dvěma otrávenými šípy v něm bylo tolik života, že tomu bylo zatěžko uvěřit. Půlelfova ruka se mihla vzduchem a dýka se zabodla hluboko do Grimova břicha, ale ten zůstal stát na nohách, snad jako by další Aliorův útok ani nezaregistroval.
"Se svými zbraněmi na mě nestačíš, ubožáku. Ještě než zemřeš, dovol, abych ti něco ukázal." Grim pozdvihl paži, z jeho dlaně zasvitlo ostré bílé světlo a v tom okamžiku Alior jako by ztratil vědomí. Noční krajina zmizela a kolem něj se z nicoty vytvořil obraz krásného klidného lesa. Mezi stromy před sebou si všiml nějakého pohybu. Trpaslíci! Byla to skupina Drornových nohsledů, Alior je poznal okamžitě díky jejich typickým hnědozeleným úborům. Na vozících táhli veliké kované bečky plné jakési olejovité tekutiny.
"Páni, esli na tohle přijdou ty špicouchý opice, tak je po nás!" řekl jeden z trpaslíků, vytáhl z váčku žvanec žvýkacího tabáku a vložil si ho do úst.
"Ba», ba», hoši," přitakal druhý. Musíme zmize» dřív, než se setmí, jináč je s námi ámen, musíme máknout!"
"Co to je vůbec za svinstvo?" otázal se první trpaslík. "Smrdí to hůř než chcíplej skřet!"
"Nevim, kemo," odvětil mu druhý trpaslík. "Dědek dělal nějaký ty svoje čachry machry, bůh ví, vo co mu zase šlo, no. Tohle je výsledek. Ale asi nejni vo co stát, dyž nás s tím posílá až sem. Bude v tom nějaká čertovina."
Když se posléze trpasličí výprava dostala na malou, sluncem zalitou mýtinku, uprostřed které si prozpěvoval veselou písničku křiš»álově čistý potůček, převrátili trpaslíci sudy a vylili jejich obsah do trávy.
"Hezký jezírko," zašklebil se první trpaslík při pohledu na záplavu černi.
"To jo, tak dělej, zdrháme," napomenul ho druhý.
Aliorem náhle projela vlna bolesti, trpaslíci mu zmizeli z očí a místo nich se před ním zhmotnil děsivý výjev. Před očima viděl desítky bolestí sténajících lesích elfů, chytajících se za svá břicha a kroutících se na zemi v šílených křečích.
"Bylo to ve vodě, náš pane! Ano! Nalili nám něco do vody, můj pane! Měníme se! Můj bože, co jen se to s námi děje!" kvílel čísi hlas.
Alior sebou v tu chvíli zděšeně trhl, probral se z podivného snu a pohlédl na své břicho. Čněla mu z ní čepel jeho vlastní dýky.
"Již nejsme lesní elfové, chlapče, stali jsme se díky tvému pánovi něčím jiným!"
 

Komentáře, názory, hodnocení

ranger_Strider - 09. března 2006 14:08
silver_iko9569.jpg
Felix - 05.Března 2006 01:11
konečně pořádný kometář.
povídka už je dávno dopsaná. Dopsali jsme ji někdy v roce 2005 o prázdninách. je neukončená, pak už nebyla vůle pokračovat...ale autoři jsme byli 4-Elemmire,Rimmer,Ultrainfernal a já. No a autor té které kapitoli je vždycky napsán na jejím začátku.
 
PsychoP - 05. března 2006 14:53
falling8927.jpg
šlo to číst a kupodivu docela dobře ;-) jen tak dál... felix má pravdu, že se to dalo líp rozepsat ;-)
 
Felix - 05. března 2006 01:11
6ebbe3b8209eec07c386a3653c40024b6709681687866848294.jpg
No, mám z tohoto dílka hodně smíšené pocity. Na jednu stranu jsou některé části výborné a na druhou cítím z některých zklamání.
Pokusím se ti to ohodnotit podle kapitol, jež sis vytyčil.

I. kapitola
Nádherná.
Velice podařené. Nemám co bych dodal. Snad jen, že jste si mohli více pohrát s vyjadřováním postav. Nebylo to nijak špatné, to ne. Prostě mi tam chyběla patrnost, kdo je kouzelník a kdo sluha. Myslím rozhovor mezi hobitem a člověčím kouzelníkem. Připadalo mi, že obě postavy mluvili strojově jako by podle scénáře. Je to takový pocit.

II. III. kapitola
Bohužel, nejslabší část. Dalo by se to všechno tak krásně rozepsat a prožít. Nevím jakou částí ses na tom projektu podílel, ale určitě by jste na to měli. Škoda. Byl to jen obyčejný popis. Takové odhrkané.

IV. kapitola
Je lepší, než II. a III. část, ale horší než první.
Dobré to bylo do té doby, než tmavou postavu zasáhl druhý šíp. Pak už to bylo takové nemastné neslané. Možná si mne namlsal úvodní kapitolou ;o))
Pak tam ještě podle mne byla jedna nelogická věc; Podle toho jak si to popsal, tak elfa zasáhl šíp, zachroptěl a svalil se na zem. Podle mne se tedy svalil na tvář. Nebylo by mu tedy vidět do obličeje. Pokud chceš, aby se svalil na záda, tak to musíš popsat jinak.
Třeba: - Druhý šíp úzkostně zasténal nocí a zahryzl se do krku tajemného cizince, ještě než stačil vůbec zaútočit. Prudké bodnutí ho uvedlo do záklonu. Padl na zem a zachroptěl.
Jinak i zde byl ten samý problém s přímou řečí, i když ses to snažil vylepšit trpaslíky. ;o) Prostě by to chtělo, aby si každé postavě vdechnul osobitost, kterou tam trochu postrádám.

Pokud se poučíš ve věcech, které jsem ti tady napsal, tak další díly budou v mých očích dokonalé. Už se docela i těším. ;o)
 
ranger_Strider - 02. března 2006 11:40
silver_iko9569.jpg
Thaien - 01.Března 2006 16:37
Díky, původně to bylo psáno jako pobavení,ale pak se nám to zvrtlo.. no už jsem DTL poslal pokrařování:-)

Ricky Mirabell - 01.Března 2006 20:16
dočkej času, pokračování je na cestě, i názvy kapitol budou...tohle byly začátky:-)
 
Ricky Mirabell - 01. března 2006 20:16
tn_darkl2612.jpg
Hm.....je to docela good ;-)
ale chtělo by to pokračování a nějakej lepší název kapitol =))))
Jinak v poho..............
 
Thaien - 01. března 2006 16:37
0-0-04432.jpg
Jo tak kdyz si toho tak zadas:Neni to vubec spatny a ma to zajimavou myslenku, ja k tomu moc vic nereknu protoze tohle neni povidka ktera bysi z meho pohledu zadala hodnoceni, ja nejsem stylista.A komentuju to, jak na me ta ktera povidka pusobi.A u tehle jsem to uvedl vyse, emocionalne to moc zaklad nema ale po dejove linii je to ctive dobre ubihajici a i docela zajimave.Tot vse.
 
ranger_Strider - 01. března 2006 15:03
silver_iko9569.jpg
Tak mi sem aspoň přidejte i nějakou kritiku:-)
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.06003212928772 sekund

na začátek stránky