Andor.cz - Dračí doupě online

Doufám, že to hned napoprvé nebude až tak velký propadák, taktéž doufám, že možná někteří poznají, co je to snaha amatéra. Předem zdůrazňuji, že některá pásma, jako jsou třeba popisy oněch postav, které se v povídce ukáží, nejsou z morální slušnosti uvedeny, taktéž název je záměrně nedokončen...

Cor Na


I pozoroval snad stovky let Bůh jednu osobu,
která chodila po světě tak jako žádná jiná. Žena, které byly její city odepřeny hned po jejím narození, žena, které byla souzena velká budoucnost, jenže ji její osud zradil. Otec její byl zavražděn ve velké bitvě a jí už nezbyl nikdo jiný než její samota. Každičkou chvíli, kdy ji Bůh zas a znova pozoroval, poci»oval, že je jí stále blíže a ona jemu taktéž. V mysli se jí objevovaly různé záblesky tváře skryté v mlze, tak jako sny, které se jí ještě nikdy nezdály, nevěděla, co je to "snít"...
Věděla, že si s její myslí, ba možná i životem, někdo pohrává, ale nestarala se o to. Stále myslela na onu postavu, která se jí zjevovala v jejích snech, vizích a myšlenkách častěji než cokoli jiného. Ta tajemnost, nevědomost, záhadnost! Pomalu ale jistě začala poci»ovat, že se v ní probouzí cosi, co nemělo s její pravou podstatou a posláním vůbec nic společného. Věděla, že se mění, ale nevěděla, zda k lepšímu, nebo horšímu, nebo» ta skrytá tvář v mlze se jen velice pomalu zjevovala. Její vzezření bylo sice stejné, avšak tam uvnitř, tam uvnitř se v ní probouzel duch, který se velice podobá normálnímu člověku. Emoce, na které nepomyslela ani ve svých dávných snech, jí najednou oplývaly skoro každou chvíli. Cítila jak vzrušení, tak byla stejně vyděšená z každé další chvíle, kdy nevěděla, co nastane...

Po nějaké době se Bůh odhodlal k bezejmenné promluvit.
Opět se jí zjevil ve snu, jako vždy stejná tvář překrytá mlhou, kterou ona žena nemohla nikdy protnout ani rukou, aby se jí konečně jeho tvář zjevila. "Má jediná... Vy jste ta, která odříkává verše tajů v mé hlavě..." Tyto dvě krátké věty se jí v hlavě promítají snad ve všech podobách představ. Ten příjemný, charizmatický hlas jí učaroval tak, že se jí jakoby i plíce rozpohybovaly ve vlně vzrušení, kdy si alespoň na chvíli poslechla slova onoho neznámého. Nemyslela skoro na nic jiného než na to, až konečně zjistí, kdo je ta postava v mlze, která jí byla zapovězena tak dlouhou dobu, než alespoň vydala nějaký hlásek ze svého hrdla.
Jednou, když se opět uchýlila ke spánku v domění, že konečně opět uvidí svého neznámého přítele, který jí tak přitahuje nejen svou tajemností, ale i srdcem, které se jí rozpohybovalo teprve nedávno, hned nato, co ztratila vědomí, pohltil ji jakýsi závoj svěžesti, který ji obléknul do čistě bílých šatů a přenesl ji na jakési místo, kde nebylo nic.
Vznášela se v té prázdnotě, nic neviděla, ale cítila, že zde není sama. Cítila přítomnost někoho, koho jako by znala celé ty věky, kdy přežívala svůj Neživot, který jí v posledních letech dělal jen a jen potíže. Věděla, že zde nic nezmůže, ale nevěděla, zda to je jen a jen sen...
Otáčela se v tom prázdnu kolem sebe, když v tom se kolem ní rozsvítila záře podobná té, která nastala, když ji sem přinesl onen závoj. Před ní se objevila jakási postava, která měla mladistvý vzhled a na sobě taktéž bílý šat. Už od prvního pohledu si byla jista, že to byl muž. Nevědomky proč, nevědomky jak, oba se k sobě pomalu blížili, aniž by pod sebou museli mít nějakou pevnou zem.
Když byli od sebe asi tak na natáhnutí ruky, onen muž se odhodlal jako první. Přitáhnul si ženu k sobě a začal ji líbat na její smyslné rty, když v tom se oné ženě v mysli objevil záblesk bílého světla hned potom, co zavřela první vlnou slasti své temně žluté oči a odtáhla se od něj na půl sáhu. Poté ale zjistila, že "ON" je ten, který se jí v jejích snech vždy zjevoval jako neznámý v husté mlze. Tak se tedy k němu přiblížila a mlčky se začali líbat, jako by se znali už pěknou řádku let...

Pomaličku se otáčeli v tom mírném větříku, který jemně narážel i v tom nekonečném prázdnu, a tím se z nich pomalu svlékaly jejich šaty, hrál si s jejich vlasy světlých odstínů a chladil jejich těla při každém okamžiku, který s nimi strávil.
Stoupali vzhůru, hladili se snad na každičkém místě jejich nahých těl, na nichž se zjevily první známky husí kůže u obou nevšedních milenců. V každém z nich teď proudila vlna štěstí, radosti, lásky k tomu druhému a nekonečně mnoho jiných krásných myšlenek teď zaplnilo mysli obou dvou. Ještě dlouhou dobu potom se stále něžně líbali, ještě dlouhou dobu se laskali na každé části těla a celý příběh nám končí spojením dvou těl v jedno, kde se dva nepřetržitě milovali a snad navěky spolu žili až do skonání všeho prázdna...