Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

Malkorova pouť - Kapitola 1. "U Zeleného draka"Oblíbit

catalog7942.jpg

Autor: Erliath

Sekce: Na pokračování

Publikováno: 07. února 2006 18:15

Průměrné hodnocení: 7, hodnotilo 1 uživatelů [detaily]

 
Moje úplně první dílo. Má se jednat o jeden velký příběh starého čaroděje jménem Malkor.


 
U Zeleného draka

Dveře hostince se otevřely a dovnitř vešel vysoký muž. Vlastně abych byl přesný, byl to elf.
Měl dlouhý rudý kabát se zlatými krajkami a kalhoty, které stály minimálně tolik, že by si na ně obyčejný sedlák nevydělal za celý svůj život. Přes sebe měl přehozený cestovní pláš», taktéž rudé barvy, podšitý kožešinou. Vítr, který zavál poslední škvírkou ve dveřích, než se úplně zavřely, rozvířil jeho pláš» a odkryl tak šavli houpající se na jeho opasku. Levou rukou si elf sundal kapuci, aby odhalil své dlouhé, zlatavé vlasy. V jeho jasně modrých očích tancoval plamen.
S kamennou, podlouhlou a vyzáblou tváří si prohlédl celou místnost, až nakonec našel to, co hledal.
Plynulým krokem, který doprovázel klapot jeho jezdeckých bot z té nejlepší kůže, se vydal přes celou místnost. Bez jediného slova si přisedl ke starci, který právě dopíjel svůj korbel piva. K muži, který se jediný v celém hostinci od ostatních lišil, a přesto s nimi dokonale splýval. K muži, jenž měl moc, se kterou se narodí jenom malý zlomek stvoření na tomto světě. Byl to čaroděj.
Seděli vedle sebe, aniž by na sebe pohlédli. Elf cítil na zádech upřené pohledy všech v místnosti. Když na ně pohlédl někdo, kdo ani jednoho z nich neznal, měl pocit úcty k onomu elfovi, který vypadal tak majestátně. Na druhou stranu, ten druhý muž vypadal chudobně, ale něco naznačovalo, že majestátnost toho elfa je v porovnání s nějakou skrytou mocí onoho starce jenom malý kousek vody v obrovském jezeře.
Nakonec elf prolomil ticho, které nastalo v hostinci od chvíle, kdy se objevil ve dveřích : „Buď zdráv, Malkore.“
Stařec, kterého takto oslovil, mu pohlédl zpříma do očí. Do těch jasně modrých, plamenných očí. Nikdo ten pohled moc dlouho nevydržel.
Nebyl to však stařec, kdo sklopil pohled. Na jeho tváři se objevil lehký úsměv a dál si elfa prohlížel skrz své černé oči. Měl protáhlý, vrásčitý obličej a šedivý plnovous. Vlasy stejné barvy měl vzadu svázány v cop. Jeho tělo bylo zahaleno do jednoduchého, jednobarevného hábitu, jehož původní barva se dala odhadnout jen velice ztěžka. Nyní vypadal jako nějaký kus zhnědlého hadru. Stejné barvy byly také jeho kožené kalhoty a jezdecké boty.
„Vypadáš dobře. Zajisté se ti daří, Ilidiane.“
„Nemůžu si stěžovat.“ odvětil elf klidným hlasem.
„No, tak co potřebuješ tentokrát?“
„Copak musím něco potřebovat? To tě nemůžu přijít jen tak navštívit a popovídat si o starých časech?“
„To samozřejmě můžeš,“ řekl Malkor pobaveným hlasem. „Ale pochybuji, že bys v tomto nečase cestoval skoro přes celou zem jenom proto, aby sis se mnou o něčem poklábosil.“
„Jako vždy ve mně čteš jako v otevřené knize, Malkore.“
„Díky, koneckonců je to jedna z částí mého povolání.“
„Máme velký problém, příteli.“
„To mě opravdu nepřekvapuje,“
řekl Malkor znuděným hlasem.
Ilidian jeho poznámku ignoroval a ztišil hlas tak, že ho mohl slyšet pouze stařec: „Sartasova moc je čím dál větší a vetší. Určitě ses doslechl, že východní hranice Narilie s bývalou Ultérií má bojovou pohotovost...“>
Malkor elfa přerušil: „Kdy jsi vyjel mě hledat?“
Elf se na chvíli zamyslel...„Víš, měl jsem po cestě ještě pár jiných věcí na zařizování...“
„Mně se nemusíš zpovídat, Ilidiane, prostě mi řekni kdy.“
„Mám dojem, že je to zhruba měsíc.“
„Tvoje informace jsou zastaralé. Sartas dobyl severní hranice a už zhruba dva týdny se jeho barbaři potulují po pláních Narilie a napadají všechna města, která jim stojí v cestě.“

Ilidian vypadal, že je vyveden z míry. „Jak je možné, že jsem se to nedozvěděl už dříve? Asi budu muset prověřit své špehy. Co na to Uter?“
„Jako vždy to vyřešil nejhůř, jak mohl,“
usmál se Malkor. „Vyslal posly míru za Sartasem. Vsadím se s tebou, že jejich hlavy nabodne na kůly.“
„Sartas se sám jmenoval novým pánem temnoty,“
řekl Ilidian a ztišil ještě více hlas.
„Vážně? Koneckonců se to dalo čekat. Byl vždy velice netrpělivý, velice sebevědomý a až příliš pyšný.“
„Uter je blázen. Místo toho, aby počítal každého bojeschopného muže a ozbrojoval svůj lid, snaží se to vyřešit diplomatickou cestou,“
řekl nesouhlasně Ilidian.
„Uter není stavěný na boj, vždy všechno řešil diplomacií a bude se o to pokoušet tak dlouho, dokud Sartas nebude stát přímo před jeho prahem,“ odvětil stařec.
„No, ale pojďme k věci, Malkore. Přijel jsem proto, abych ti nabídl práci.“
„Tak to ze sebe vyklop, a» to máme oba za sebou,“
řekl Malkor a dal si pořádný lok piva.
„Ne tak rychle, příteli. Tady na to není vhodné místo, a ke všemu nejsem ten pravý, kdo by ti to měl říct. Potřebuji, abys se mnou zajel do Modré věže,“ řekl elf a rozhlédl se po hostinci, do kterého se mezitím zase vrátil jeho typický šum a smích. Nicméně, sem tam na ty dva pořád ještě někdo hleděl a snažil se zachytit jejich slova.
„Myslím, že bychom se měli jít projít,“ řekl Malkor a spiklenecky na Ilidiana mrknul. Zvedl se ze židle, přehodil přes sebe cestovní pláš», který měl taktéž hnědou barvu a stejně jako Ilidianův, i on měl kožešinovou podšívku. Zvedl svou hůl, která celou dobu ležela na stole a na jejímž konci byl jasně modrý krystal. Z váčku, který měl připevněný na pásku u kalhot, hodil na stůl pár mincí. Během okamžiku přešel s Ilidianem v závěsu celou místnost, otevřel dveře a vyšel ven.
To bylo naposled, co ty dva lidé sedící v ten večer u „Zeleného draka“ viděli.

Chumelenice, která byla venku, když Ilidian přišel do hostince, ustala, a teď si se sněhovými vločkami pohrával pouze jemný větřík. I přesto však sněžilo opravdu hustě, a tak bylo dobře vidět jen na pár kroků.
„Hmm. Ideální,“ řekl Malkor znalecky.
Vydali se ulicí. Země byla mírně namrzlá, a tak nemohli rázovat takovou rychlostí, jakou by si bývali přáli.
„Počkej chvíli, Malkore. Stáje jsou támhle,“ řekl Ilidian, když stařec odbočil do jedné z tmavých ulic, která nebyla osvětlena září z oken.
„Já vím. Zatím nemám namířeno do stájí. Pojď za mnou a nezdržuj,“ odvětil Malkor a dále si to rázoval temnou uličkou.
Po chvíli dorazili k jednomu polorozpadlému domu, který očividně nebyl obydlen. Malkor pomalu otevřel branku od plotu, která jemně zaskřípala.
„Schovej se tam za roh,“ řekl Malkor svému společníkovi, který se zatvářil překvapeně, ale přesto se šel schovat.
Malkor se podíval ještě jednou do temné uličky. Nebylo vidět nic jiného než lehoučké sněhové vločky, které pomalu ale jistě dopadaly na zasněženou cestičku. Pousmál se.
Zavřel potichu branku a šel se schovat do stínů domu. Přidřepl si a pohlédl na zem. Kromě sněhové pokrývky zdobily zem jeho a Ilidianovy stopy mířící k domu. Malkor mávl rukou v lehkém gestu a stopy mířící k domu zmizely. Sníh udusaný jejich tíhou se elasticky vrátil do stejné polohy, jakou měl před tím, než tudy prošli. Mávl rukou podruhé ve velice podobném gestu a stopy, které zmizely, se objevily na cestě. Takže to vypadalo, že oba vůbec k domu nezašli, ale pokračovali dál temnou ulicí.
Vteřiny a minuty ubíhaly a Malkorovi se to zdálo jako hodiny. Jejich stopy už málem úplně zmizely. Ilidian toho začínal mít právě dost a zrovna se pomalu zvedal, že zajde za Malkorem a řekne mu, co si o těch jeho pitomých žertech myslí, když se za hranicí obzoru něco pohnulo.
Zaslechli zřetelné hlasy.
Po chvíli se vynořili zpoza jednoho z domů tři muži. Šli přesně po stopách, které byly ve sněhu. Jeden z nich zrovna říkal potichu těm dvěma: „Sakra, tohle nemám zapotřebí. Toho čaroděje se snažíme dostat už měsíc, a vždycky nám někam zmizí. Jak je vůbec možný, že jste ho vy dva ztratili, co?!“
„Dy» ti to vysvětlujem už po několikátý. Ke stájím vůbec nedošli. Čekali jsme tam úplně zbytečně,“
odpověděl jeden z nich.
„Mlčte oba dva,“ řekl ten třetí. „Tentokrát je náš, vsadím, co chcete, že tyhle stopy jsou jejich. Když šli z hospody, jinam odbočit nemohli.“
„No to jsem teda...“
chtěl říct první.
Co chtěl však říct, už se nikdo nikdy nedoví. V tu chvíli totiž vyšel Malkor ze svého úkrytu a modrý krystal na jeho holi zářil omamujícím světlem.
Jeden z mužů sáhl k opasku pro svou vrhací dýku. Než však stačil pouze naznačit to, co má v úmyslu, proletěla jeho hrudí koule s červenou, pulzující energií a nechala za sebou v hrudi seškvařenou díru. Další dva muži tasili zbraně a rozběhli se směrem k čaroději.
Čaroděj, třímající v pravé ruce svou hůl, napřímil svou levou paži směrem k jednomu z mužů. Zamumlal pár dobře volených slov a z jeho dlaně vyšlehly plameny, které muže okamžitě pohltily. Plápolající zbytek toho, co ještě před chvílí bylo člověkem, dopadlo do bělavé pokrývky.
Třetí muž byl sotva tři kroky od Malkora. Čaroděj namířil svou hůl a jediným dotykem své vůle ji přinutil uvolnit její nahromaděnou energii požadovaným směrem. Muže do hrudníku zasáhla taková rána, že ho odhodila zpět k brance, kterou ještě před chvílí proběhl. Snažil se postavit a najít ve sněhu svou zbraň, začal však kašlat a na zemi se objevila jeho krev. Sesunul se zpět, stále odkašlávaje. Věděl, co přijde, věděl, co se stalo těm, kteří už před ním neuspěli. Sáhl rukou za opasek a nahmatal dýku. Vytáhl ji, napřímil ruku a chystal se ji bodnout rovnou do svého srdce.
Najednou ucítil žár. Obrovský žár sálající přímo z jeho dýky. Se syknutím dýku upustil do sněhu a za doprovodu dalšího krvavého odkašlání strčil do sněhu i svou ruku, aby si zchladil ránu.
Malkor mu vyšel vstříc. Jeho hůl pomalu přestávala zářit. S ocelovou tváří si dřepl k muži, který na něho hleděl se strachem v očích.
„Zase tak lehký ten odchod z tohoto světa mít nebudeš, chlapče,“ řekl Malkor pomalu.
„Co po mě chceš?“ řekl muž, který se začínal klepat.
„Jména. Nic víc, nic míň, a potom ti s tím odchodem možná pomohu.“
„Ze mě nic nedostaneš! On je mnohem horši než ty! Tisíckrát horší!“
„Kdo on?“
řekl Malkor trpělivým hlasem.
Muž se začal smát. „To se ty nikdy..“
Malkor pozvedl ruku a prstem se dotkl čela svého nepřítele. Muž zbledl a v jeho očích se objevil odlesk hrůzy. Po chvíli jeho oči zhasly a muž se skácel do sněhu.
Malkor chvíli očima zkoumal tmu v jeho okolí, jako by něco hledal. Nakonec jenom zakroutil hlavou a vstal.
Ilidian vyšel zpoza rohu. „Řeknu ti, Malkore, v takových situacích jsem vždycky rád, že nejsi můj nepřítel.“
Malkor neodpověděl. Stále hleděl na toho muže, který teď bezvládně ležel opřen o branku.
Byl tak mladý... až příliš mladý. Malkor odhadoval, že prožil pouhých 20 let svého života. „Vždy jsou mladí. Odhaduji, že většinou pocházejí z chudých rodin a někdo jim nabídne obrovskou cenu za mou hlavu. Jak velká to může být cena, Ilidiane? Za jak velkou cenu dokáže tak mladý člověk zabít?“
Ilidian pohlédl na Malkora svým typicky klidným pohledem. „Znáš osud, který ti byl přidělen. Dar, který ti byl dán. Ten ti bohužel vytváří nepřátele. Netrap se tím. Udělal jsi to, co jsi musel.“
„Dar, o který jsem nežádal... Možná je to spíš prokletí,“
odvětil Malkor hořce.
„Je pouze na tobě, jak ho použiješ, Malkore. Můžeš díky němu pomáhat kráse a dobru tohoto světa, ale také krutosti a zlu. Každopádně, by byla nesmírná škoda, abys ho promrhal. A teď si přestaň zoufat a jdi do té barabizny rozdělat oheň. Já je mezitím uklidím někde dovnitř. Nemám chu» se zdržovat ve městě vysvětlováním, jak je možné, že jsi zlikvidoval tři lidi. Znáš místní lidi, jsou strašně podezřívavý.“
Malkor souhlasně přikývl a vydal se do domu. Trvalo nějakou tu chvíli, než našel po domě dřevo, které by bylo ochotné hořet, a nějakou místnost, která neměla díru ve střeše či zdi. Nakonec se mu dokonce podařilo najít i pár starých přikrývek.
Malkor zrovna rozdělal oheň, když Ilidian vešel do místnosti.„No, není to zase tak hrozné, co?“ a rozhlédl se po místnosti.
„Už jsme zažili horší,“ řekl Malkor, tentokrát už s mírným úsměvem.
 

Komentáře, názory, hodnocení

Ravager - 06. března 2006 10:39
ikonkarav6371.jpg
Tak tohle bude horsi.
Nemuzu tohle dilko lehce odsoudit, protoze se autor vyvaroval spousty tech prisernych zacatecnickych chyb, ktere tolik biji do oci.
Avsak k povidce samotne....

Obcas se ti tam opakuji slovicka, pripadne proste nesednou do konceptu, nehodi se do vety, kterou pouzivas.
Taky jsem si vsiml nekdy spatne pouzitych prirovnani(kousek vody v obrovskem jezere)

Ale neni to tak spatne, rozhodne chci rict, ze se to necetlo spatne. Je poznat nevypsanost a zacatecnicke chyby a obraty, ale stejne musim podotknout, ze fakticky to nema zadnou hrubou chybu, do ktere bych se mohl navazet.

Ziskat trochu vic zkusenosti, lepe zvladnout popisy a dodat atmosferu. To je asi nejvetsi problem, ktery vidim.
Ano, napsane je to dobre, ale to nestaci, ctenar musi bazit po kazdem dalsim slove, musi se ponorit do deje. To se zde asi tezko stane. Atmosfera je dana spoustou malickosti, skoro nepostrehnutelnych a nepopsatelnych, ale dulezitych.
To ale prijde s casem. Zatim hodnotim dobre s tim, ze kdyby moje prvotina byla takhle kvalitni, asi bych si hodne gratuloval.

(omlouvam se za myslenkovou roztristenost)

s pozdravem
Rav!!!
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.067537069320679 sekund

na začátek stránky