Andor.cz - Dračí doupě online

Poskakuji si lehounce v lese zeleném,
chodidla má jak samet hladí mech,
luzně si skáči v lese mlhou odívaném,
vánek jemně vane, hnedle jak v mých snech.

Ale něco přece jen mé srdce sžírá,
ano, ta láska, již nepřeji si.
Ta láska, jež právo dýchat mi upírá,
ten cit bych radši necítila, nemysli si.

Ani nevím, zda ten cit láska jest,
ale vím, že ten cit nemá míry.
Ach, když si vzpomenu těch krásných gest,
víly nesmějí být milovány upíry.

Ale ne jen upír miluje mě,
i já ho miluji láskou sahající za všemi moři.
Je to proti pravidlům víl, to říkám tobě,
než riskovat tvůj život, to radši sama zemři.

A tak jed vzácný hodlám si vzíti,
kráčím smutně,
jsem si jistá, výčitky nebudu míti,
věř, miluji tě!