Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

Plakat navěkyOblíbit

dub2857.jpg

Autor: Eithné

Sekce: Povídka

Publikováno: 18. února 2006 19:37

Průměrné hodnocení: 8.8, hodnotilo 16 uživatelů [detaily]

 
Jak asi lidé přijmou povídku, která nemá téměř žádný děj? Jen jeden svět se zbortil - jen jeden svět jednoho člověka, jedné dívky. Ta dívka bude však plakat dlouho... Navěky.

 
„Lásko, neodcházej, lásko moje!“
Dveře se zavřely, dveře do země stínů s černým rámováním.
Sesunula jsem se na zem a rozvzlykala se. Vždycky jsem si myslela, jak jsem silná, a najednou jsem zjistila, že nedokážu opustit toho, koho miluji. Upnula jsem se na něj celou svou bytostí, celým svým já, a ač jsem se tak mnohdy netvářila, za jeho život a lásku bych položila celé své bytí.
Chtělo se mi zvracet, ač mě před chvílí trápil krutý hlad, v hlavě se mi tupě rozbušila kladiva permoníků a nohy nechtěly držet zbytek té trosky, která se nedávno hrdě nazývala Alisandrou.
„Miluju tě, nesmíš, nesmíš mě opustit! Nedovedu si bez tebe představit svůj život!“
Jednou mi za to budeš vděčná, Lis.
„Lásko! Prosím, miluju tě, nesmíš, nesmíš mi odejít...“
Brána mlčela a bůh se neslitoval.
Slunce ukončilo svou pou» a obloha zčernala inkoustovou černí, jen pár hvězd a malý srpek Měsíce zářily nemilosrdným světlem na zbytek člověka, na člověka, kterému chtěli ukrást srdce, přestože by bez srdce zemřel.

„Tak, maličká, copak jsi to po mně chtěla vědět? Kdy se otevírá brána do země stínů?“
Z puchu vonných tyčinek se mi dělalo špatně, nemohla jsem dýchat ani mluvit. Přikývla jsem a modlila se, abych mohla pryč.
„Je to nebezpečné, holčičko. Jsi ještě dítě...“
Proč mi to říkají všichni? Jsi malá, jsi dítě...
„Strašlivá nebezpečenství by tě tam čekala. Na smrt jsi mladá.“
Nemohla jsem odpovědět, pohled mi utkvěl na stařeně za stolem.
„Ale zaplatila sis to... Tak tedy – brána se otevírá mrtvým, živí tam sami neprojdou. Když však někdo umře, a» zvíře nebo člověk, brána se otevře na ten malý okamžik, kdy tam můžeš proniknout, pokud vstoupíš do oné mrtvé duše a projdeš v jejím nehmotném těle.“
Vonné tyčinky byly čím dál výraznější, motala se mi hlava a zvedal žaludek. Obličej stařeny se pozvolna měnil v podivnou karikaturu, obrysy se rozmazávaly, světlo se proměnilo v tmu.
Jak bys mohla jít za mnou, když nevydržíš ani toto? zeptal se mě hlas.
S námahou jsem se zvedla a tápala směrem, kde jsem předpokládala, že jsou dveře.
Někdo otevřel a já vyklouzla ven. Pryč, jen pryč z toho místa, pryč odtud a odevšad, pryč z tohoto světa.
Musím zabít, zabít pro svou lásku. Koho? Kdo má duši natolik velkou, abych se do ní vešla? Komár, který myslí jen na jídlo a páření? Brouk, který stále utíká? Králík neznající jiný svět než svůj kotec? A dokážu zabít něco většího?
Lásko, tolik mi scházíš... Ale jak mám zabít? Udělám cokoliv, ale proboha, nechtěj, abych někomu sáhla na zdraví a na život! Chtěl jsi po mně tolik věcí, kterých jsem se bála... Řekni si o ně znovu, budeš je mít!
Lásko moje, miluju tě víc než sebe...

A je to tady, stojím vedle umírající laně, na mě zírá myslivec, který si myslí, že jsem šílená, a já čekám, až to krásné a svobodné zvíře zemře.
Pohled do tmavých očí připomíná pohled do tůně, která se má stát osudem jednoho člověka a pytle cihel. Krása a moudrost umírá pro můj žal, pro žal ošklivosti a hlouposti. Chápeš mě, laňko?
Oči se konečně zavřely, krev z rány vytryskla naposledy, z těla vykročil mlžný stín lesní víly. Zadívala jsem se na ni a ona na mě. Snad mi i pokynula, abych vstoupila? Opatrně jsem vkročila do jejího těla, do slabého obalu zmírajícího bytí, a jejíma očima pozorovala, jak otevřela tmavou bránu smrti.
Lásko moje, stojíš mi za to? Není to poprvé, co pohlížím do propadla smrti. Naposledy jsem si slibovala, že již nikdy nebudu riskovat, protože dvacetimetrový pád mi za zrůdnou zábavu nestojí. Ale ty jsi mnou, mé srdce bije pro tebe, to není zábava, to je život.
Krok a krok.
Duch laně mi dal najevo, že se tady naše cesty navždy dělí. Sbohem a odpus» mi, ušlechtilosti.
Nebyla to temná chodba osvětlená pekelným ohněm ani vzdušný zámek andělů. Byla jsem stále tam, kde dřív, jen barvy ztratily svůj smysl. Slunce připomínalo Měsíc v úplňku, světlo se stalo stínem, z jednoduchého náhle bylo složité.
Lásko má, kde jsi? Došla jsem daleko a neznám cestu k návratu, musím tedy najít alespoň tebe, přece nezůstanu zde. Dej mi poznat cestu k tobě a k tvému srdci! Lásko... Tolik mi chybíš. Miluju tě strašně moc, moc jsem se na tebe upnula, jak jsi mi mohl odejít do země stínů? Nedokážu si představit, jak bych mohla žít bez tebe! Budu tvým otrokem a čímkoliv, co si budeš přát!
Opustils mě, takhle končí vztah, tvou smrtí? napadá mě stále znovu a já tomu nechci věřit.
Vzpomeň si na první dny, lásko, kdy jsme byli spolu! Jemné dotyky i polibky. Je mi líto každé věty, ve které jsem ti neřekla, že tě miluju! Chci tě zpátky, tak se mi vra», prosím!
Jak se někdo může svobodně rozhodnout zemřít? Dnes se neumírá stářím, dnes umírají jen ti, kteří zemřít chtějí. Tak jak ses tak mohl rozhodnout právě ty?
Stačí si lehnout do černé trávy a zpytovat všechny své chyby a hříchy, kterých nalézám stále víc a víc. Tolikrát jsem ti ublížila zlým slovem... Ale když ty za mnou přijdeš a já potřebuji být sama... Neospravedlňuj se! osočila jsem náhle sama sebe.
Svět se točí a já ne. Svět běží dál a já zůstávám ve svých myšlenkách, potopená a pohřbená.
To je to nebezpečí, o kterém jsi mluvila, stará vědmo? Člověka přemůže a udolá vlastní vědomí? Proč jsi mi to neřekla dřív? Ty jsi věděla, že ani tak bych tě neposlechla, viď?
Lásko... Kde tě mám hledat? A budeš mě vůbec chtít ještě vidět? Co bude jinak, než když jsem tě viděla naposledy? Co se od té doby změnilo? Jen a pouze já, uvědomila jsem si, že si nedokážu představit svůj život bez tebe. Tak lásko, lásko moje...
Alisandro, zvedni se a jdi. Zvedni se a hledej, máš na to tolik času, tolik prázdných dní i nocí! Jsi sama, opuštěná a osamělá, chtěla bys, aby do tebe lidé kopali, protože pak bys mohla plakat a oni by se neptali.
Procházej lesem a lukami, broď se ledovými potoky a plav přes největší jezera a moře. Ty svoji lásku najdeš! Anděl strážný s tebou do země stínů nešel, ale stále máš sebe! Alisandro...
Až najdeš zámek zdobený stem věží a stem kupolí, vejdi branou z černého zlata a poklekni před trůnem. Tam uvidíš vládce a jemu vyjev svoji žádost. Víš vůbec, oč chceš žádat? Aby ti vrátil někoho, kdo odešel z vlastní vůle? Ale jeho srdce ti nevrátí!
Vždy» se ti tvá láska vysměje do očí! Vysměje se tvé slepé oddanosti, vysměje se tvé touze vrátit čas. Tak kam kráčíš, Alisandro? Proč nezůstaneš ležet, proč i ty neskončíš se svým životem? Budeš žít zde, v zemi mrtvých, třeba jej ještě někdy potkáš a budeš se opájet představou, jaké by bylo ležet mu u nohou. Alisandro! Vzpamatuj se, dítě. Jsi ještě malá... Tak brzy bys chtěla zemřít?
Kdo na mě vlastně mluví? Jsem to já sama? Je to mé srdce, které jsi rozcupoval na kusy?
Tak si lehni a spi. Spi navždy, spi navěky. Pokud se vzbudíš, bude tu jiný svět. Splní se ti tvé přání a ostatní do tebe budou kopat, budeš ta nejnižší a budeš smět plakat. Ale budeš také ráda?
 

Komentáře, názory, hodnocení

Torrx - 02. března 2006 09:59
ikonka1137.jpg
Tohle prostě nejde nehodnotit 10:) úplně dokonalé to není, ale necítím se hoden tady něco kritizovat...myslím, že to za mě udělali už jiní :)
 
Thaien - 28. února 2006 17:57
0-0-04432.jpg
Eskel - 24.Února 2006 22:39
Kdyz uz je tu tolik "konstruktivni " kritiky,tak pridam i svou trochu do mlyna:Eskele zda se mi to, nebo z tveho prispevku vyzaruje pocit ze pouze Eithné si tohle muze zazit? Ja sam vim o cem pise a kdyz jsem cetl tento clanek tak jsem vlastne ani nevnimal slova a vety mi nedavaly smysl,cetl..ne, vstrebaval jsem (a mozna dopufal ze to pomuze) naladu pocity a bezmoc ze kterych se tu autorka "vypisuje"...ale presto jsem hodnotil.Ty rikas ze autorka se z neceho vypisuje... nicmene, a nemuzu si pomoci, to ve me budi dojem toho ze autorka nema nikoho komu by to mohla rict,kdo by ji "podrzel za ruku" a "byl s ni"... a mozna kdyby nekdo takovy byl, tak by ji to pomohlo vic nez to ze ji ty das 10 bodu...Ale jestlize neco napisu a dam to sem tak to, a nechci se tim nikoho dotknout, pisu jako povidku (a to dobrou) a tu se patri hodnotit.

Aby nevznikly konflikty toto je POUZE muj nazor a pocit!
 
Hitomi - 26. února 2006 13:35
mal315776.jpg
Eskel - 26.Února 2006 13:28
nojoo, ale kdyz je to dilko, tak z toho ctenar musi neoc citit, nee ? od toho se to snad sem dava :((
 
Eskel - 26. února 2006 13:28
esk22836.jpg
hitomi: nebo ten kdo je v podobném stavu... myslím že to rozhodně marné není.
ale už s obhajobou končím. :)
 
Hitomi - 26. února 2006 09:32
mal315776.jpg
Eskel - 26.Února 2006 00:57
nj, jenze ja z toho proste necitila nic...jak uz sem psala nize....
tohle si proste muze prozit jen onen pisatel...i kdyz pravda, znam autory, kteri obdobne pocity umi navodit, ale tohle proste ne...
 
Eskel - 26. února 2006 00:57
esk22836.jpg
hitomi: ber to jako výpověď... aby ten druhý cítil jaké to asi je. když už to tedy musím říct - ach jo.
 
Hitomi - 25. února 2006 22:48
mal315776.jpg
mno, tak ja se taky vzdycky vypsavala z nejake neprijemne situace, ne vzdycky to musi byt tak silene vykriceno, to se mi na tom asi nelibilo, kdybych napsala neco takoveho, vubec se tim nechlubim, pac bych si pripadala jako chudak :)))) a ze stojim o soucit .)) takze radjei pisu tak, aby to nebylo tak poznat...
a holt takove vykriky se mi moc nelibi, no...a kdyz je to tu zverejnene, tak so muzu ohodnotit :))
taak, ted budu za cynika a bezcitu a sem za to rada :)))
 
g.mess - 25. února 2006 14:38
gmessikonka8516.jpg
Mě se to líbilo moc.. :)
S některými výtkami bych i souhlasila, jenže když to bylo psáno v depresi, tak to spíše obdivuji..
 
Eithné - 25. února 2006 03:00
dub2857.jpg
Jejda :o)
Tak snad abych se sama vyjádřila - rozhodně bych byla nerada, aby se tady kvůli tomu kdokoliv s kýmkoliv hádal. Occultist má pravdu, že když je něco uveřejněné, čtenář má právo vyjádřit svůj názor či bodově dílo ohodnotit.
Od Eskela je zase hrozně hezký jeho přístup, díky.
No, ještě k dílu - můžete to brát jako povídku, nemusíte, já to spíš pojala jako takový výkřik do tmy. Ejhle, napsala jsem povídku, abych se vypsala z depky, a ono to samo o sobě nepomohlo. Pověsila jsem ji sem a i když jsem si to pak trochu vyčítala, vážně se mi trochu ulevilo. Takže... Bylo správné to sem dávat nebo ne? Těžko říct... Pro mě to význam mělo.
Tudíž jsem moc ráda, že se to někomu líbilo, je mi líto, že někomu ne - promiňte, a omlouvám se všem, komu jsem tím přivodila depku :o(
No... A nikoho tu prosím nekamenujte ;o)
 
Eskel - 24. února 2006 22:40
esk22836.jpg
occultist: btw sexy ikonka ;)
 
Eskel - 24. února 2006 22:39
esk22836.jpg
occultist: protože je to zbytečné... že je prostor na kritiku neznamená že je kritika nezbytně potřeba, už jste asi trochu deformovaní. k tomuhle dodávám že potřeba není, protože eithné normálně píše líp než většina lidí tady, tohle je výkřik pod silnými emocemi, o kterém sama říká že sem něměla dávat. ale myslím že je to dobře, je to určitá osobní výpověď a je tu z určitého a myslím dobrého důvodu.
tak si mě klidně kamenujte, ale říkám vám že to má smysl asi jen pro vás.
 
occultist - 24. února 2006 21:54
occ_as_kelthuzad_by_altana_50x108px_edit7566.jpg
Eskel - 24.Února 2006 20:42

Všechno se dá hodnotit; a tuhle debatu sme tu už měli, jestli nechce být hodnocen/a a» to autor/ka napíše.
Tady sem to nikde neviděl, hodnotit to je proto korektní.
A jestli to bereš tak, že se utorka vypisuje ze svých osobních, soukromých, osobních pocitů, tak to si mě nazvi bezcitou, ale od doby zveřejnění se z jejich osobních, soukromých, osobních pocitů stávají pocity veřejné.
A když tu lidé nejsou schovívaví k mladším autorům, nováčkům, nebo lidem co píšou nějaký trochu jiný žánr, či téma, nevím proč by měli být schovívaví k lidem známým a zkušeným, a» už třeba citově (teď nevím jak to napsat aby to nevyznělo jako urážka), pod vlivem silných emocí (tak to je dobré).
Prostě tím, že sem svoje dílo autor posílá, ho dává a s ním i sám sebe na milost a nemilost všem těm kritikům a jejich kritikám, čtenářům a jejich názorům, ale i rejpalům a jejich pomluvám.

Ale třeba je nějaký důvod, něco o čem nevím, proč nehodnotit, pak mile rád uznám, že můj názor je v tomto případě nehodící se.
 
Arrand - 24. února 2006 21:46
ignatius2553316.jpg
nevím, i z úvodu jsem byl připraven na něco o ničem, ale tohle je divný... konec mi připadá hodně zmatený, myšlenka procházející celým příběhem je najednou zkroucena do jakési mobiovy pásky...
Není to nejhorší, ale mohlo to být lepší... Dal bych 6,5, víc asi nee...
 
Eskel - 24. února 2006 20:42
esk22836.jpg
nedá se dát nehodnotit... i když by stálo za to to udělat.
 
Gilanor - 24. února 2006 18:35
clipboard015598.jpg
Eskel - 24.Února 2006 18:11
tak proč si ale dala hodnotit, myslím, že tam je i kolonka "nehodnoceno" a od čeho bychom tu byli, kdybychom nekritizovali ;)

k autorce výtky nemám, píše moc hezky (aby si to nebrala osobně, není to myšleno jako urážka)
 
Eskel - 24. února 2006 18:11
esk22836.jpg
Lidi to co říkáte je hezké, ale ono se to jako dílo hodnotit nedá a ani to asi není správné... proto jsem dal za deset, abych jí alespoň trochu zvedl náladu.
 
Eveline - 24. února 2006 14:41
screen shot 2013-12-16 at 172744.38
Jejda já teď napsala komentář a .... sakra.

Takže znova, už se mi to nechce znova psát.
Moc se mi to líbilo, hlavně metafory a slovní spojení mi příjdou krásná.
Ale jak Ti podemnou řekli, zbytečně zvýrazňuješ slovo láska, už od začátku bylo jasné, že ta dívka/žena ho milovala velice moc. To je snad vše, opravdu hezké.
 
Aratan - 24. února 2006 14:11
dunadan4741.jpg
Naprosto souhlasím s citátem, který uvedl occultist ve svém komentáři. Více slov netřeba. :)
 
Bard - 24. února 2006 08:22
ikonagamma1684.jpg
Lyrická próza, to já mám rád.
Tohle dílko je pro mně ale poměrně dost neuchopitelné. Líbí se mi obrazy v něm zachycené, líbí se mi většina slovních spojení v něm užitých (ale zcela subjektivně mi tam přijdou rušiví a zbyteční permoníci a myslivec), ale stejně jako některým pode mnou mi tam přijde zbytečně moc zdůrazňovaná ta láska, která by i při umírněnějším užívání toho slova byla jasná a zřetelná.
Pochopitelně, ve tvém věku je tohle téma samozřejmě středobodem, kolem kterého by se mělo všechno točit, ale mně osobně to až tolik neoslovuje. Možná jsem měl štěstí a obdobné prožitky mne minuly, ale prostě se do toho nedokážu ponořit naplno. Což ale samozřejmě není tvoje chyba. Zcela chápu ty, kteří dali hodnocení 10, nebo» se to opravdu dobře čte, já dám ale 8 za těch pár detailů, které jsem uvedl výše, protože se nebojím, že právě tebe bych tím nějak otrávil. Věřím, že si z toho vezmeš to, co jsem se snažil říct.

Ještě jedna drobnost: ... obloha zčernala inkoustovou černí .... Netřeba udávat barvu, pro zčernání se žádná jiná dost dobře nehodí. ;-)
 
Hitomi - 23. února 2006 21:28
mal315776.jpg
ja nevim, co k tomu moc napsat...bohuzel me to az tak nedokazalo oslovit...
mozna je to zpusobene i tim, kolikrat se tam ona laska objevi, nebo je vsecko zrejme, jasne....
 
Osplik - 23. února 2006 21:16
rose5477.jpg
To je fakt dobrý.... Akorát těch lásek je tam někdy moc.... Ale co, 10.
 
Gilanor - 23. února 2006 19:06
clipboard015598.jpg
Musím souhlasit s Occultistem.
Celkově se mi povídka líbila. Ale... téma je velmi depresivní, až ouvej. Lidé se scházejí a rozcházejí, ale tady, v této povídce, na mě bylo až příliš přeláskováno. Působilo to až pateticky melancholickým dojmem. Já dávám 8.
 
Krtkeus - 23. února 2006 17:54
krtek92165385.jpg
Smrk, a už jen otřít oči, aha já už píšu kritiku a to jsem pořád v té povídce. Realito vra» se mi. Štíp, štíp a konečně.
Co dodat krásné. 10 bodů
 
Thaien - 23. února 2006 17:09
0-0-04432.jpg
Musim souhlasit..tato povidka nema dej a dala by se zaradit mezi lyrickou prozu, to ji ovsem neubira na pusobivosti.Neni tomu moc co vytknout akorat nektera sdeleni jsou tak schovana v metaforach ze by mohlo byt obtizne je najit (me to problem nedelalo).A jeste :"Lásko moje, miluju tě víc než sebe..." toto a mnoho podobneho, rekl bych,zbytecne zduraznuje neco co je v dobrem vztahu samozrejmosti (da-li se z povidky vyvodit tento dobry byl) .Mozna by se misto vyse uvedeneho mohl vyjadrit pocit prazdnoty a bezmoci,ktery v takovych chvilich nastava...
Ale uz konec kritiky dila temer dokonaleho...Davam 9.
PS:vetsina emoci v tvem textu je hodne silna a taky docela verne popsana....(nejlepsi inspirace je zazitek-ikdyz kruty)....
 
Fry - 23. února 2006 17:06
frynovy23924.png
No do čerta... Ja len zíram... V poslednom čase priveµa µudí upadá do depresií a celkovo, je smutnejších ako bývalo zvykom... Aj kvôli láske. Pre nňa je to až zlovestne aktuálne. to by ma zaujímalo, kde si splašila ten námet... Niečo tak poetické a pritom tak smutné by ma veru nenapadlo...
 
occultist - 23. února 2006 17:02
occ_as_kelthuzad_by_altana_50x108px_edit7566.jpg
Přijde mi to dost nedokončené, jednak ani příběh a nakonec ani myšlenka.
A pak ta Alisandra mi nakonec nepřijde ani jako člověk, nebo si aspoň nedokážu představit nikoho kdo by miloval až tak moc, a to přehršle lásky z ní nakonec dělá jakoby spíš něco artifikálního,.. mechanického než živého a milujícího.
Takže mi to přijde prázdné, resp tak plné "lásky" až ta sama o sobě vyzní prázně a tudíž prázdné.
..
Zskončil bych to malým citátem; pro některé bohužel v angličtině, ale jednak bych to určitě nedovedl přeložit tak aby to říkalo přesně to samé a pak ono to i v tom originále zní líp.
Language can't begin to convey the feeling.
A už vůbec ne takový jako je láska.
 
PsychoP - 23. února 2006 16:57
falling8927.jpg
to nejni fér... mi se chce brečet... :-(
 
Eskel - 23. února 2006 16:50
esk22836.jpg
:(
 
Vaiwa - 23. února 2006 15:13
untitled8763.jpg
Téda.. to máte teď všechny holky takovou smutnou náladu? =)

Je to po dlouhé době co jsem tady něco přečetl, ale vůbec toho nelituju. Četlo se to krásně
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.11910390853882 sekund

na začátek stránky