Andor.cz - Dračí doupě online

Dým věků

Stoupající dým, dým, jenž stoupá stále výš a jako by značil cestu bohů.
Kroutí se v mlhavé vzpomínce starých časů... časy minulé a šero
časů současných. Říkám si jak krásné bylo všechno to, co se rodilo
v čisté duši a čisté mysli. Všechny ty časy, kdy u ohně uprostřed údolí
sedávali darmoděj a paní ochota, ohyzdnost a umění, dobro a zlo...

Seděli pozorujíce plameny, řídili osud a okusovali plody přírody, jimiž se
opájeli dlouho do nocí. Všechny ty časy, kdy pán byl pánem a né babou.
Všechny ty časy dávno již zašlé, pomalu ale jistě naplňujícím
se časem lidí a jejich myšlenek. Pryč je ten čas, kterému hrdost a čest
hrdě a čestně stály ve znaku. Zloba a zrada servaly ten štít dobra.
Zahnaly slunce a noc byla korunována, v kraji všem společného ohně
nyní však dusícího se ve stínu temného motýla smrti.

Smrt dere srdce těch, co neznají jen stín, co nehlásají s přesvědčením, co
jiní myslí, že je zvykem. Motýl je zrádný a lstivý. Jednou se rozhlíží a čeká,
jindy zas vrhá svůj rudý stín. Má barvy jiné i jména rozličná a jako nemoc
má příznaky, tak i on má vůni, chu» i tvar. Však projevy má stále samé, když
žihadlo jedové se snaží vrývat dál a hlouběji do vlasů těch, co vidí. Za přátele
má hanbu a trapas, neřest, strach a slepota má v očích tmu.
Prochází mezi lidmi v plášti v barvách těch, co trpí.

Kde jsou ty časy bělásků a horkých letních rán,
kdy s laskavým srdcem se probouzíš a úsměv vede tě dál.