Andor.cz - Dračí doupě online

Lítám si ovzduším a nové vítám,
zahřeju, zaprším a ráno svítám.
Jsem anděl radosti, naděje, lásky,
pomoc od hořkosti, tváře bez vrásky.

A tam, kde je noc, já mohu přinést den,
kde zlo bere moc, a» září boží plamen.

Přináším pocit spásy, člověku, který strádá,
tiché zní světem hlasy, navždy, já mám tě ráda.
A slunce probouzí se, živým své síly vštípí,
ovoce čerstvé v míse a luka plná kvítí.

To» práce moje věčná, tvořeno k milování,
za ni a» život stojí, jiné a» nenahání!
Když přijde poskvrnění, za pravdu všichni bijme,
Nám patří požehnání, jež oheň čistý ze srdce vyjme.

Plamen jsem stokrát užil a z pochodně již spáleniště,
teď vám tu dávám, co jsem prožil, kdo další bít se bude příště?

Nikdo, nikdo už nechce kříže (né Dominika) nésti a každý slast chce, bez prozření.
To přece nejde, stále bráti a potom čekat na spasení.

Kde dřív byla louče, dnes popel zamést zbývá.
Posvěcen světe dobrem, teď druhá tvář se dívá.

Mládí čas zbíjí, uvadá květinka,
ovoce prohnilý a z lesa mýtinka.
V popelu zklamání, láska je ztracena,
hořké jest strádání a bolest odměna.

Spása, že jednou přijde, jen trávu spásej,
Boží dlaň domy boří, v šanc všechno dávej!
Jsem anděl probuzení s černými křídly,
možnost pro utrpení, co nenabídly.

A tak jsem se stal smrtí a nebylo míst, kam bych nepřinesl zlo,
mezi vší dary Boží náleží přec i Peklo.