Andor.cz - Dračí doupě online

Noc nad ztichlou krajinou rozpíná se, nemohouc se nasytit své moci,
odešel hrdě, statečný a mladý muž, do stinné říše Paladina.
Solinár i Lunitár doprovázeni hvězdami ozdobou jsou této noci,
na hradbách sám tam hrdě stál ve dni, kdy se jednou i stokrát umírá.
Alano Hvězdbrízo, proč srdce se Vám steskem svírá?
V temnotě hrobu leží ve věži Nejvyššího kněze,
kterou se vítr prohání - k níž každý z rytířů poklonit se béře,
a vám kněžno slza - ne jedna, ale tisíce - pod víčka se vtírá.
Hvězdný kámen na hrudi se mu třpytí v temnotě té věže,
Quisalan elevas - žel to již nikoho nedojímá.

Est Sularus oth Milhus - uslyšíte jeho hlas nést se nocí,
uslyšíte padat těžké víko, jež plytký hrob uzavírá,
srdce bolí a pláče - a s ním i hvězdy a vaše temné oči,
které cesty vaše srdce volí - kudypak se ubírá?
Proč se slzami v očích noc co noc usíná?
Paní Alana Hvězdbríza, jíž po tvářích slz proud teče,
jež před spaním k Paladinovi modlí se vkleče,
a temnou Thakhisis - královnu temnot - proklíná?
Hvězdný kámen na hrudi se mu třpytí v temnotě té věže,
Quisalan elevas - žel to již nikoho nedojímá.

Nejsou to jen kruté sny - její hoří, jeho vyhasly již oči,
jež plápolaly dnem i nocí jako požár, jenž neuhasíná,
za jeho život tolik prosí,
a vyhledává místa temná, stinná,
nad smrtí a života mocí rozjímá,
má elfí paní, jíž smrt do srdce vrazila meče,
jeho památku si co chvíli duše její připomíná.
Hvězdný kámen na hrudi se mu třpytí v temnotě té věže,
Quisalan elevas - žel to již nikoho nedojímá.

Sturme Ostromeči - vzorem rytířstva jsi byl - hrdě do poslední šel jsi řeže,
ve tváři cítil jsi jemná políbení větru, jenž povával svěže,
paní Alana Hvězdbríza pláče pro tvůj život, pro tvou slávu, jež uhasíná.
Hvězdný kámen na tvé hrudi spatří, jenž třpytí se v temnotě té věže.
Quisalan elevas - žel to již nikoho nedojímá.


Vysvětlivky: Est Sularus oth Milhus: v Solamnijštině: má čest - můj život
Quisalan elevas: miluji tě navěky v silvanejské elfštině.