Andor.cz - Dračí doupě online

Erghith:
V jedné malé vesnici s názvem CarnHall v království Algësie žil sedmnáctiletý Erghith. S ním jeho bratr, 19letý Ronar.
Qualterix, král téhle země, umřel a na jeho trůn usedl vládou posedlý Quetalrix, syn krále. Pod jeho krutovládou se krčila všechna města, vesnice, dokonce i mágové a vojáci, ale tomuhle předcházel příběh:
Quetalriq je jeden z mnoha jezdců (př. elf s drakem jsou duchovně a mentálně spojeni). Jeho draka mu zabili Urgalové, dožadoval se nového, ale rada mu to nepovolila, tak unesl jedno dračí vejce a pod jeho kouzly přinutil draka uvnitř vejce, aby se pro něj vyklubal. Quetalrix přísahal pomstu radě a celému řádu jezdců. Nyní jeho otec zemřel a on usedl na trůn. Přesvědčil dvanáct jezdců, aby mu pomohli zničit řád jezdců. Tak se stalo těch oněch dvanáct jezdců... krvepřísněšníky. Vyvraždil celý řád a ukradl zbylá tři vejce, které schoval ve svém hradě.
A tak začal náš příběh.
Erghith byl přesvědčen, že bude následovat v kolejích svých rodičů, pracovat na své farmě.
Nedaleko CarnHallu cestovali tři elfové s jedním dračím vejcem a hledali člověka, pro kterého by se rádo vylíhlo. Došli až ke CarnHallu, kde zrovna šel Erghith s lukem na ramenou a ve vesnickém oblečení sám po prašné cestě na lov, když potkal ony cizince.
"Buď zdráv, člověče! Nechceš zkusit štěstí?"
Erghith se líně přiloudal ke třem elfům a oni mu ukázali vejce, dračí vejce. Erghith jen vyjeveně koukal, dotkl se nádherně modrého kamene s bílými žilkami, když skořápka začala praskat.
"Není to nádhera? Máme nového JEZDCE!" zvolal s radostí jeden z elfů.
Po chvíli místo asi 26palcového vajíčka stál malý modrý drak. Erghith se na kouzelné stvoření s radostí podíval. Vítej, můj příteli! Vybrala jsem si tě! Jsem zvědavá, jaké mi dáš jméno, dorazila myšlenka k Erghithovi.
Chvíli přemýšlel a potom s radostí promluvil. "Dám ti jméno Safira." S neuvěřitelným štěstím se podíval na malého draka. Pozoruhodné jméno! Můžeš se mnou mluvit telepaticky tak, že si pomyslíš nějakou myšlenku nebo tak něco a já to uslyším nebo uvidím. Jako já nebo ty můžeme si nazírat do své mysli! Není to báječné?
Ergith překvapeně koukl na elfy.
"Nyní tě opustíme. Měj na pozoru, že je to inteligentní bytost." S těmito slovy se elfové otočili a měli se k odchodu. Safira seskočila s káry a přicupitala k Erghithovi.
Není to sen? To jsem blázen!
Safira ho s klidným hlasem uklidnila. Není to sen, ještě jsem neslyšela tvé jméno.
Erghith se začervenal a tiše promluvil: "Erghith."
Safira se v mysli usmála.

Vstoupili spolu do lesa a Erghith postavil Safiře přístřešek pro její domov.
A nemůžu jít s tebou?
Ergith se otočil. Mám o tebe strach, že by moje rodina chtěla, abych tě zabil... Nic mi jiného nezbývá, řekl smutně Erghith.
Safira schoulená do klubka s nevinným výrazem pohlédla na Erghitha. No, aspoň mi dones nějaké maso a vodu, žadonila Safira.
Dobře, něco ti donesu, usmál se na malého draka.
Po chvíli hledání Ergith našel čerstvou stopu po srnce. Sledoval tuhle stopu, až našel na mýtině srnku, pasoucí se. Ze zad si sundal luk, z toulce vytáhl šíp, pečlivě zamířil. S hlasitým brnk šíp vyletěl k cíli, srnka cítíc nebezpečí chtěla utéct, jenže se jí šíp zabodl do boku, kde zavrávorala a spadla na zem. Erghith došel k srnce, a aby jí ukrátil trápení, vzal blízko ležící kámen a vší silou ji rozdrtil lebku. Srnka byla mrtvá.
Erghith dotáhl mrtvou srnu až k provizornímu přístřešku, kde byla Safira. Safira chytala blízko letící hmyz do pracek a přitom zaregistroval ve své mysli radostný smích. Erghithovi se z ničeho nic udělala š»astná nálada, zabručel, aby ji upozornil.
Safira se jemně otočila a rozběhla se k Erghithovi, její malá křídla plachtila s její rychlostí, až někdy plachtila kousek nad zemí. Děkuji ti, poděkovala vděčně Safira za srnku, do které se hladově zakousla.
Za nějakou chvíli donesl Erghith vědro s vodou. Safira též poděkovala a napila se z vědra, potom usnula. Erghith byl s ní až do večera. Potom musel jít a nechal Safiru samotnou.
Došel k farmě, kde slepice kdákaly a Roran se cvičil v lukostřelbě střílením na seschlý strom. "Zdravím tě, Rorane!"
Roran sebou škubl a kývnutím hlavou mu dal na pozdrav.
Vešel dovnitř, kde viděl svou matičku dělat večeři.
"Chytil jsi něco?" zeptala se jeho matka Urlinda v obyčejných šatech, které jí sahaly až po kotníky, aby nepřekážely.
"Nechytil, dnes mi nepřálo štěstí."
Matka jen gestem ruky máchla, že to nevadí.
Při západu slunce se sešli u večeře, kde měli bochník chleba a pečené kuře.
Dobrou chu», popřála Safira.
Děkuji, odpověděl svižným tempem Erghith.
Po večeří šel Erghith unavený spát. Popřál Safiře dobrou noc a chvíli si s ní povídal, potom usnul. Ráno ho vzbudil křičící kohout. Erghith na sebe navlékl oblečení, vzal si luk a deset šípů.
Vyrazil do lesa za Safirou, která ještě spala. Hruď se jí zvedala nahoru a dolů. Po dvaceti minutách otevřela jedno oko, když uviděla Erghitha, postavila se na nohy a uvítala ho pozdravem. Dobelhala se ke zbytkům srny a pustila se do snídaně.
Erghithův žaludek protestně zavrčel. Sehnul se ke srně a odřízl si kus kýty. Nebude ti vadit, když si kus masa vezmu? Mám hlad jako vlk, ještě jsem nesnídal, usmál se na Safiru.
Ne, klidně si ji vem.
Erghith vytáhl křesadlo a z nasbíraného dříví zapálil oheň, kolem něj dal kameny a pár jich naházel do ohně. Našel si velký plochý kámen a počkal, až z ohně zbydou jen žhnoucí kamínky. Na plochý kámen položil kýtu a kámen s kýtou dal na kamínky. Po chvilce maso začalo syčet a pouštět š»ávu, ve které se smažilo.
Asi po dvaceti minutách maso bylo krásně propečené a vonělo. Erghith špičkou větve napíchl kýtu a začal ji okusovat.
Nádherně to voní, přiznala Safira. Zalezla do pelechu a usnula.

Den ubíhal jak ten minulý. Po večeři šel spát. Další den se probudil s řevem kohouta. Vyšel oděný ven s miskou v ruce a v ní měl smažená vajíčka. Když uviděl běžícího Tarmese v šíleně zašpiněném oblečení, zastavil se před ním. Chvíli oddechoval a pak se pustil do nových zpráv. "Míří sem Královští vojáci! Prý...Hledají nějaký kámen nebo co!" Potom běžel dál a Erghith spěšně dojedl a valil za Safirou, která ho zatím čekala.
Jdou sem vojáci a hledají jakýsi kámen nebo co!
Safira jen neklidně na něho koukla. Hledají mé vejce! Musíme pryč.
Erghith přikývnul a běžel zpátky na farmu, kde si vzal zásoby asi na dva týdny včetně Safiry. Rodině řekl, že opouští dům a že jde hledat živobytí. Pak spěchal za Safirou. Zdála se mu větší než včera! Vyšli klidným tempem k horám.