Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

Poslední nocOblíbit

esk22836.jpg

Autor: Eskel

Sekce: Povídka

Publikováno: 22. července 2004 23:52

Průměrné hodnocení: 9.4, hodnotilo 8 uživatelů [detaily]

 
Tuto povídku jsem napsal pro pokus s amatérským natáčením.Je podle toho vymyšlená, i když může fungovat samostatně (je minimalizován počet postav, předmětů - přizpůsobeno prostředí) :) Není úplně jisté, že jí všichni pochopí, je v tom dost skrytých věcí.Zajímají mě vaše komentáře, jestli by jste chtěli něco takového vidět natočené. :) Také můžeme debatovat o samotné povídce, určitě bude o čem. Jinak má to asi 10stran - ale dejte tomu svůj čas.
 

Část první - Poslední noc



Zapadající slunce dosáhlo barvy spadaného listí a vrhlo poslední konejšivé paprsky na znaveného muže, ležícího pod stromem.
Hvozd ztrácel svojí přívětivou tvář a vybledl do nejistého šera, které mohlo ukrývat zlo, jež se nerado nechává vidět. S tmou přišla i zima, která byla den ode dne větší.

Muž ležel nehnutě, aniž by si padlé tmy všiml. Krví nasáklé oblečení prozrazovalo mnohá zranění a jeho masivní krunýř byl rýhami jako posetý. Neměl sílu ho sundat. Věděl, že se bude ráno cítit ještě hůř, ale nedokázal to.
I pohyb jeho očí byl znaveně pomalý. Pohlédl na meč, který ležel opodál. Čepel už ztratila většinu dřívějšího lesku. Nyní bylo jeho ostří zbroušené nesčetnými boji. Jeden zub vedle druhého. Bylo mu to jedno. Jeho cesta skončila, jeho meč s ní. Už ho nebude potřebovat.

Jiskřička naděje na lepší časy se mihotala v jeho duši a snažila se rozdmýchat nové nadšení. Marně. To, co prožil už s ním zůstane navždy. Po dnešní noci odejde a začne nový život. Založí rodinu, postaví dům, začne znovu. Vzpomínky si ho ale vždycky najdou.
Zavřel oči a snažil se nemyslet na svou bolest. Opakoval si, proč tu je - co musí dokončit. Nesměl usnout.

Šero lesa houstlo a okolní zvuky ho začali zvolna nahlodávat. Co když to je on? Co když už se budí? Jeho myšlenky se nedokázaly odtrhnout od hrobu, ležícího opodál. Strach se vkrádal do jeho mysli. Pomalu se natáhl pro meč. Sevřel ho a jeho tíha ho překvapila. Nebyl vždycky takhle těžký, nebo ano? Jsem tak slabý? Nechtělo se mu uvěřit.

Znovu se ozvaly zvuky, jichž si nedokázal nevšímat. Nezní to jako hrabání v zemi?
Musel se jít podívat. Měl by, jinak tu byl zbytečně. Sebral všechnu sílu a zvedl se. Vypětím se mu zalesklo čelo potem. Černé vlasy lemující jeho tvář nedokázaly zakrýt vrásky soustředění. Zvedal se, pomalu, jako by nesl tíhu celého světa. Bolelo ho celé tělo. Jako dlouhé věky mu to připadalo, než se dokázal postavit.

Muž - Richard se jmenoval - učinil několik nejistých kroků, než znovu získal stabilitu. Polekaně se ohlédl za zvukem přicházejícím shora a zahlédl odlétajícího ptáka. Vyplaším se snadněji než dříve, pomyslel si. Měknu.
Ve zlověstné tmě uviděl nezřetelné obrysy kříže. Dřevo se tyčilo nad zrytou zemí, ukrývající strašlivé tajemství. Nezbývalo mu než se jít podíval blíž.
Zdálo se mu, jako by se hlína nepatrně pohybovala.
Kymácím se, tma šálí moje smysly... nic to není - ohradil se proti svému zraku. Zlé tušení mu ale nedovolilo skutečně pochybovat.

Postava válečníka se přibližovala vyrovnaným krokem, ale záchvěv připravených svalů následoval každé prasknutí větvičky pod jeho kroky. Dorazil k hrobu. Tyčil se nad ním a jeho sotva znatelný stín zakryl celý jeho zrytý povrch. Narychlo sbitý kříž se vysmíval jeho strachu, když uviděl že se země nehýbe. Musel se přesvědčit. Skláněl se dolů, s opatrností laně. Jeho oči těkaly z místa na místo s neskrývanou nervozitou. Když se sklonil do výšky pasu, do naprostého ticha zazněla strašlivá rána.

Otočil se. Ulomená větev dopadla na zem.
"Sakra. Já hlupák si nechám strach vehnat do žil!" Zaklel zlostně. Zvolna se otočil.

Ruka vystřelila ze země rychlostí blesku a nečekaně ho chytila za vlasy. Všude kolem se začala zvedat hlína. Zazněl strašlivý, tlumený řev odkudsi zdola. Hrdlo žádného člověka nemohlo vypustit takový zvuk.
Richardovy zorničky se hrůzou zúžili do malých teček a výraz děsu mu zamrzl v obličeji.
Po chvíli šokované nečinnosti se ale prudce vzepřel. Strhl ruku stranou a odpotácel se pryč. Vzduchem létalo množství hlíny a listí, hrob se odkrýval s lačným zápalem.

Richardův obličej se stáhl do zhnusené grimasy a přelil se do skutečného vzteku. Vzal meč, jež se nyní v jeho rukou stal lehkým jako nikdy předtím - a podnikl mocný výpad vpřed.
V ten moment zahlédl v hrobě dvojici očí. Ta známá tvář byla odhalena ve své nové podobě a jeho oči se zrádně zaleskly znovunabytým životem... a touhou po jeho krvi.
Richard na moment zakolísal. Strach zatahal za provázky jeho podvědomí a jeho ruce ucukly zpět.
Postava z hrobu vystartovala vzhůru. Napřažené ruce černého postrachu vystřelily ven, v touze strhnout ho dolů. Ostré pařáty se zaleskly ve tmě.

"Néééééé!" Se zlobným křikem se zmohl na dokončení úderu. Meč pro»al břicho stvůry a ta zakvílela bolestí. Řev trhající uši už Richard neslyšel. Z uší mu vytekly pramínky krve.
Sledoval jak se postava zmítá připíchnutá k zemi jeho velkým mečem a snaží se vyprostit.

Něco ti můžu vrátit... pomyslel si a zašátral za opaskem po flakónku oleje.
Užíval si překvapený výraz temné tváře zla, když ho poléval tekutinou.

Vykřesal jiskru.

Celá díra vzplanula okamžitou výhní a zmítající se tělo zmnohonásobilo své úsilí. Marně.

Sledoval jeho pomalé skomírání a ohříval si ruce nad plameny.
Bylo dokonáno. Výraz uspokojení se mu vrátil do strhané tváře a odebral se spát. Konečně se oprostil od krunýře. Od meče. Od osudu válečníka. Usínal š»astný.

A už se nikdy neprobudil.


Část druhá - O den dříve



Lehký vánek si pohrával se spadaným listím, v jehož šelestu se ztrácel hovor dvou putujících postav.

Řídký les byl jako protkán poledním světlem - svou lehkostí přímo vyzíval k bezstarostnosti. Oba muži však šli ostražitě a nejen ustavičné rozhlížení vypovídalo o jejich neblahém očekávání.

"Počkej na mě přeci. Mé tělo už má nejlepší časy daleko za sebou."
Richard se s výrazem nepochopení otočil. "A řekneš mi konečně proč se sem s tebou táhnu?"
Zahleděl se do těch hlubokých, vědoucích očí kněze. Ač byl skutečně vcelku stár, ty oči měly stále neuvěřitelnou jiskru. Jeho postava byla pohublá - vysoká však, na rozdíl od Richarda. Zato vlasů už mu příliš nezůstalo. Tváře měl propadlé a již trvalé kruhy pod očima vyjadřovali jeho zálibu v knihách.

"Hlupák nemusí být zasvěcen." Dostalo se mu nevrlé odpovědi.
"Taky bych tady nemusel být vůbec. Nezapomínej, že jsem tu ze své vůle." Zamračil se. "Vlastně se divím co tady vůbec dělám.
A co z toho budu mít, že?" prohodil znovu a doprovodil tichým mručením.

"Budiž. Řeknu ti jeden z nejstarších příběhů naší Svaté církve. Snad ti dojde smysl."
"I když pochybuji" dodal opět kriticky a po rychlém povýšeném výrazu započal vyprávění.
Richard se zmohl jen na výraz nelibosti.

Příběh se vlekl jako jejich cesta lesem, jímž se Ragnarův hlas krásně rozléhal.
Jak Richard poznal, šlo prakticky o legendu - pro něj spíše báchorku pro děti - podanou však se skálopevným přesvědčením.

Nevěděl co si o tom má myslet.

"Netrvalo dlouho - poté, co sestoupil na Zem - než zjistil, jaká převeliká nevědomost leží na jeho milovaných stvořeních.
Ano, tehdy se Araziel rozhodl pro dar z největších. Darovat lidem vědění a moudrost nadpozemského.
V tomto kraji, jak se po tisíc let traduje, měl světlo svého nekonečného moudra zanechat. Stvořit pověstnou Studnici vědění. I ty jsi o ní musel slyšet."

"Pche." Neudržel Richard úšklebek. "Ano, mezi dětmi skutečně pověstnou."

Ragnar ho spražil pohledem zasvěceného. "Uzříš důkaz, bezvěrče, uzříš!"
Znělo to tak temně a sebejistě, až se mu zachtělo couvnout. Nebylo radno kněze rozzlobit.

"Můžeš mi tedy vysvětlit..." začal nejistě "proč právě tento kraj tak neblaze proslul všemožnými zplozenci stínu? Proč tu nikdo nežije a i všechna království se vzdala vlády nad tímto podivným místem?"
"Kdybys byl zticha, už bys věděl. Tedy možná, stále pochybuji že pochopíš."
Poté rozvíjel příběh dále, do všemožných podob a brán z různých úhlů, z nichž vyplynul jednoduchý závěr.
Bůh, ten jediný - pravý - za něhož bojoval, se rozezlil nad konáním anděla proti jeho záměru. Opustil jeho duši a uvěznil jej ve světě lidí, spolu s jeho výtvorem, jež spolu s andělem upadl v kletbu.

Mnoho lidských králů a dobrodruhů toto místo hledalo - mnozí údajně našli - avšak jen málokdo se vrátil. Z těch, kdo to dokázali, nikdo nepověděl více, než by se dalo označit za blábolení šílence.
Nikdo nezůstal ušetřen spárů smrti a šílenství.
Jak tvrdil Ragnar, i stvůry cítí moc skrytou kdesi v zemi a ta je do tohoto kraje vede.

"Proto zde také jsme. Využít studnice vědění a vyhnat ty pekelné stvůry třeba na samý konec světa."
"Pak jsem měl raději zůstat u armády. Nevím k čemu jsem ti dobrý." zatvářil se Richard skepticky.
"A zemřít v další bitvě? Pohleď na šrámy na tvé zbroji, myslíš že jsi nezranitelný? Jsi dobrý válečník, zajisté - jinak bych si tě nevybral - ale smrti v boji se nevyhnou ani ti nejlepší. Nehodlám to ale pořád opakovat, věz že náš král se ti bohatě odmění za nové území. Naše církev zajisté také. Konečně zde lidé budou moci v klidu žít. I ty budeš moct."
Richard se zatvářil nesouhlasně a začal protestovat.

Rozhovor se dále nesl v podobně nuceném duchu, když dospěli cíleného místa.
Spatřili ho ve stejný moment a strnuli, jako by jim nohy zkameněli.
Richard se divil, že místo poznává. Jako by ho už někdy viděl, ačkoliv si byl jist, že je v tomto kraji poprvé.

Celou věčnost nepadlo jediné slovo.

Ragnar nakonec tiše sykl "Říkal jsem ti to. Církev ví, kde se to místo nachází. Ti staří hlupáci jsou jen příliš vystrašení, aby se odhodlali. Já si své postavení vydobyji zpět, to ti říkám."
Richard byl stále příliš zaskočen povědomostí místa, než aby odpovídal. Stejně mu to nedávalo smysl.

Kněz pak znenadání vyrazil, odhodlán naplnit svůj záměr. Vyrazil směrem k hromadě balvanů ve strži, jež měly zakrývat vchod. Richard vyrazil hned vzápětí. Odhodlání Ragnara mu dodávalo odvahy.
Čím více bitev přežil, tím více si vážil svého života.

"Musíme to odvalit, jistě je to pod tím." Kývl hlavou směrem k hradbě balvanů, očekávaje přirozeně, že Richard vyrazí práci vykonat.

Nevyrazil.
Zůstal stát a hledět knězi do očí.

"Ne. " zavrtěl hlavou a v očích byl vidět náznak zloby "Oba půjdeme." Jeho výraz zračil, že je schopen ihned odejít.
Sám byl překvapen, když kněz odvrátil pohled. Jen zavrtěl hlavou a za tichého klení pomalu vyrazil vpřed.
Rychlý úsměv se mihl na tváři Richarda a také šel přiložit ruku k dílu.

Čas uběhl rychle a namísto zdi kamenů teď hleděli vstříc temnému vchodu do svahu.
Ač nevědomky, pohledem uhýbali pryč. Nevyhlíželo to přívětivě.
Spíše jako místo posledního spočinutí někoho skutečně zlého.

Aby nemusel myslet na vstup, vydal se vyrobit jednoduchou louč. Ze složených věcí si vzal Ragnarův olej.
Chvíli trvalo, než se kněz vytrhl z ustrnutí.

"Blázne!" okřikl ho a ihned se polekaně otočil ke vchodu - obávaje se odezvy. Nic se však nestalo a tak tišším hlasem pokračoval "I těm malým dětem je známo prokletí padlého anděla. Je odsouzen k věčné tmě. Tam ti žádné světlo neposvítí."
Vskutku, Richard - věříc stále více zralé úvaze - vhodil dovnitř pochodeň a ona v okamžiku uhasla.
Nechápavě zakroutil hlavou, čemuž se Ragnar jen pohrdavě zasmál.

"Počkej tu a hlídej vchod. A» se děje cokoliv, nevstupuj dovnitř!" vyřkl s velkým důrazem a s jiskrou v oku vyrazil do temnoty. Jeho odvahu Richard obdivoval.


Slunce se pomalu chýlilo ke konci své každodenní poutě a stíny stromů už nemohly být delší.
Přes napětí, jež viselo ve vzduchu, se Richard zahleděl k západu slunce. Nervozita opadala každou prázdnou minutou.
Po čase se posadil na nedaleký kámen a rozhodl se konečně nabrousit meč. Už to potřeboval.

Než stihl začít, ozval se srdcervoucí řev, roven svou bolestí křiku mučeného.
Vycházeje z nitra jeskyně, ozýval se znovu a znovu - a» už šlo o ozvěnu, či ne.
V ten moment se Richard otřásl a jeho srdce velmi kleslo na své chrabrosti.

Ruce nevěděly, zda zakrývat uši, či popadnout meč. Pravá ruka však jílec našla.
Další výkřik.
Přes ocelovou jistotu ve svých rukou odstoupil o několik kroků zpět.
I když už polevil, hlas Ragnara jako by mu stále zněl v hlavě. Vystrašeně se rozhlížel po okolí, jež najednou se zdálo snad nejtemnějším ze zlých koutů světa.

V mírném přikrčení zůstal ochromen, očekávaje událostí příštích.

Po chvíli přerušovaný křik ztratil na hloubce a začal se ozývat i zvuk rychlého běhu. Ještě jiný zvuk tyto doprovázel. Znělo to jako údery do kamene.

Vzápětí, aniž Richard stihl zareagovat, něco vyběhlo ven.
Když uzřel tu siluetu, neuvěřil.

Ven se v zoufalém, avšak zuřivém, běhu pomatence dostala - ne dobře oděná postava uhlazeného kněze, ale troska, jejíž zbytek potrhaných šatů nabyl barvu čerstvé krve.
V očividné bolesti a přerývaném ryku se Ragnar držel za oči a zpod jeho prstů tekla krev. Ta halila i do masa odřené ruce.
Nehledě na tvrdé nárazy do stromů běžel dál, avšak jeho rychlost utrpěla.

Konečně se Richard odhodlal. Ač kněz nebyl zrovna přítel, byl lepší než nějaká stvůra, jakou by očekával.
Vyběhl mu na pomoc.

Ragnar klesl. Šílenství v hlase se nevytratilo, ale síla nárazů mu nedovolila v marném úprku pokračovat.

Richard už byl nablízku. Rychle mu položil ruku na rameno "Co se..."
V jeho obličeji přistál bleskový úder knězovi ruky a překvapením ho složil na zem.
Nemohl uvěřit. Proč to udělal? Kde se vzala ta síla? Nedostal čas na přemýšlení.
Ragnar si přestal držet oči a v řevu se na Richarda vrhnul. Hubené ruce rychle našly krk.
I Richard už křičel, ale jeho hlas byl rychle přidušen. Pohlédl do očí smrti. Hleděli na něj dva prázdné oční důlky a na jeho tvář z nich kanula krev.
Výraz kněze se kroutil v nelidských grimasách zuřivosti. Ragnarovy prsty rychle klouzaly po krví zmáčeném krku a ostré nehty - až pařáty mohly se zdát - se zarývaly do masa.

Ač ho pohled mrazil do morku kostí - a možná právě proto - rychle se vzepjal.
Začal s knězem cloumat, až se mu ho podařilo srazit. Knězovy ruce jen zběsile chytaly vzduch, když padal do strany.

Kde mám meč? Blesklo mu hlavou a ohlédl se. Uvědomil si, že ho upustil, když mu vyběhl na pomoc.
Vzadu - u kamene kde seděl - zahlédl jeho slabý lesk v červeni již zapadlého slunce.

V tom zakřičel pod náporem pronikavé bolesti. Shlédl dolů, kde se kněz ve svém šílenství zakousl do jeho nohy. Ostré zuby se stejnou lehkostí jako čepel zaryly do masa.
V zoufalé snaze se Richard pokoušel dostat ze sevření - každý pohyb způsobil jen větší bolest.
Svaly se trhaly a Ragnar jen zuřivě házel hlavou ze strany na stranu.
V poslední snaze o uvolnění se Richard napřáhl a vší silou udeřil kněze do obličeje.
Další vlna bolesti.

Ragnar klesl pod mocnou ranou, avšak vzal sebou vše, co křečovitě svíral v zubech.
To ale rychle vyplivl v zlostném křiku, jež doplnil Richardovo bolestné klení. Ten klesl na kolena. Začalo ho naplňovat zoufalství - kněz očividně nepřestával. Začal kolem sebe hmatat.

V Richardových rukou se nakonec objevil klacek, jež mu dopřála štěstěna. Kněz tak byl v okamžiku odhozen tvrdým úderem, který nemohl čekat.
Konečně se mohl vydat k meči - plazil se jak nejrychleji dokázal. Co by jen dal za každý metr vzdálenosti.


Bledé podzimní listy v růžovém nádechu červánků zalila rudá krev. V dálce se ozvali vlci. Byl úplněk.

Jaký neuvěřitelný pocit jistoty dokáže dát tak jednoduchý nástroj. Richard vší silou sevřel jílec, až mu zbělaly klouby. Byl kompletní.
Bolest ustoupila do pozadí - naplnila ho zloba.

Pohlédl na zmítající se figurku, která se teď chovala hůře než divoké zvíře. Vydal se zkrátit to trápení duše.

Jedinou ranou pohyb ukončil. Země nasákla další krví. Doufal, že poslední.
Jal se ošetřování nohy, z níž mu tekl proud krve.

Konečně se začal uklidňovat a především - myslet správně.
Vykonat, co je třeba.
Když se tep srdce uklidnil, uvědomil si, že mu únavou padají víčka.

Po dlouhém odpočinku - když noha se zdála ošetřená a hrob byl hotov - odhodlal se znovu zavalit vchod. Vchod, jež pracně odkrýval a nyní litoval, že to kdy udělal.

Myšlenky se mu však rozběhly do všech stran a nikde nenacházel nic, o co se mohl opřít.
Jak rád by se vrátil k rodině...
Mám ještě nějakou?
Pro co jsem tedy bojoval? Pro svobodu? Boha?
Obojí se zdá správné. Nebo není?

Příliš otázek, žádné odpovědi.
Není ale tohle místo, po němž pátrali všichni, kdož právě odpovědi hledali?
Dostali je?
Získal bych je já?
Za jakou cenu? Jako Ragnar?
Zase jen otázky...

Čím více si jich pokládal, tím více byl odhodlán vstoupit - a pokládal si jich skutečně hodně.

Uplynulo ještě hodně času a Richardův zrak stále těkal mezi nepříliš vzdáleným hrobem a vchodem do jeskyně - tedy možná pravou studnicí moudrosti.

Vzpomínky na dětské povídačky vzaly za své až příliš rychle. Jaká ironie.
Kdesi v hloubi duše začínal nabývat rozhodnutí. Ještě o tom nevěděl, ale uvnitř už bylo pozdě - byl rozhodnut. Neměl co ztratit. To jen strach stál na druhé misce vah.

Dlouhou dobu ještě zabralo, než skutečně stanul ve vchodu. Už se neohlížel zpět.
Hleděl vstříc naprosté temnotě a věděl, že tady ostří nepomůže.
Přesto meč křečovitě svíral, jako jediné, na co se mohl spolehnout.
Vstoupil do světa slepých.

S rukou na zdi, chladné jako led, klopýtal do neznáma, pouze za zvuku svého dechu, kroků a občasných nárazů. Bušení srdce v uších jen umocňovalo napětí, jež se stupňovalo s každou minutou strávenou v očekávání čehokoliv. Představivost začala hrát velkou hru se smysly.

Občas se otočil, jestli za sebou nezahlédne světlo měsíčního svitu u vchodu. Marně.

Pak narazil.
Sáhl před sebe a pod prsty ucítil vodu. Chvíli strnul v očekávání, když se nic nedělo - začal ohledávat okolí.

Studna? To už je ono?
Zdálo se to nepatřičné, byla jistě malá a jednoduchá, ale tvar odpovídal - a kdo může říci ve tmě s jistotou. Richard rozhodně ne.
Neváhal. Nabral vodu do rukou - kolik jen do těch velkých rukou dokázal - a začal pít.

Je to tady. Budu moudřejší velkých pánů a vojevůdců. Dozvím se co se stalo.
Skutečně, změna přicházela. Začalo to svrběním rukou - přeběhl mu mráz po zádech a ihned naskočila husí kůže.
Poté ho začalo pálit v krku, žaludek se naprosto vzbouřil. Sotva udržel obsah.
Nakonec ho strašlivě rozbolela hlava.
Klesl pod tou hroznou bolestí a rukama si tiskl hlavu.
Tiše sténal, ale snažil se držet. Srdce se mu rozbušilo neuvěřitelnou rychlostí a teplota si dělala co chtěla.
Chvíli se ještě svíjel v křečích, ale pak všechno zmizelo, jako když déš» odplaví špínu městských ulic. Všechna bolest byla pryč.

Něco se ale změnilo. Slyšel tichý hlas.
Znělo to jako by se tiše smál. Vycházel zdánlivě ze všech stran a Richard se jen marně otáčel.
Neviděl více než předtím.
Měl dojem, že ani nevěděl více než předtím.

Hlas zesílil.
Už se nepokrytě smál - zle a výsměšně.
Byl ale tak hluboký, až se zdálo, že se směje skála sama.
Richard už se pomalu začínal zlobit.
Hlas stále sílil.
Už otevíral ústa, aby něco řekl, když hlas promluvil místo něj.
Byl absolutně nepozemský. Zdánlivě všeobjímající a hluboký, ale jaksi prázdný ve svém zbarvení. Lidské hrdlo takto mluvit nemohlo.

"Proč přicházíš?" řekl hlas.

Richardovi zněl uvnitř hlavy a to tak hlasitě, že ho v šoku donutil o několik kroků ustoupit. Zapotácel se a o něco zakopl. Ozvalo se zachrastění kostí.
Znovu se ozval hlas, nyní hraně káravý
"Neruš Norada v jeho věčném zamyšlení! Měl více otázek, než dokázal zaplatit." Znovu se ozval krutý smích.
Na strach Richard nedostal čas.
"Ptám se znovu a naposled. Proč přicházíš?! Odpověz!" hlas teď byl velmi hrubý a nesmlouvavý.
"Pro odpovědi." dostal ze sebe s obtížemi. Tak tohle je ten Araziel? Anděl?
"Jak nečekané. No jsi na správném místě. Já jsem Araziel. Jediný, kdo ti odpoví na všechny otázky, které položíš.
Vím vše o událostech minulých, současných i budoucích. Jak ale víš, byla na mě uvalena kletba. Kletba, která mnohým zkrátí život.
Teď už nemůžeš odejít, řeknu ti pravidla."

Hlas byl znovu čistý a neutrální. Nedalo se mu odporovat. Začínal ho nenávidět.
Chtěl ho dostat ze své hlavy a to rychle.

"Můžeš mi položit tři otázky. Za každou další si vyberu část tebe, kterou si vezmu.
Z otázek budou všechny odpovědi pravdivé, vyjma jedné. V tom je mé prokletí.
Začni se ptát."

Hlas se odmlčel a Richard najednou neměl slov. Snažil si vybavit podstatné věci.
Po chvíli přemýšlení se mu podařilo formulovat:
"Co se dělo, děje a bude dít s Ragnarem?"

"Myslíš tedy od chvíle když sem vkročil.
Napil se a začal klást otázky.
Tři ho znepokojily natolik, že položil čtvrtou. Zapomněl na cenu.
Vybral jsem si jeho oči. Neunesl to.
Tedy spíše odpověď. Neunesl pravdu o bohu.
Vyškrábal si v šílenství oči a utekl. Proklel jsem ho věčným krvelačným šílenstvím tak jako mnohé, kdo poruší pravidla.
On je nyní posedlý tebou, jako posledním, koho viděl. A» budeš kdekoliv, půjde za tebou a bude tě chtít zabít. Udělá pro to cokoliv, myslí si, že za jeho bolest můžeš ty. Bude stále trpět.
To je součástí kletby. Přežiješ jen pokud budeš přesně den hlídat jeho mrtvé tělo. Musíš ho udržet mrtvé.
Víc ti říci nemůžu."


Uzavřel strohou řeč a zanechal Richarda na pochybách.
Udržet tělo mrtvé? Co je to za nesmysl... do té doby vykrvácím. Chce mě zabít.

Myšlenky mu začali znovu utíkat, až téměř zapomněl na další otázku.

"Jak je to tedy s bohem? Myslím tím - proč to neunesl."
Hlas se uchechtl.

"Bůh. Oblíbené téma. Hodně jsi za něj bojoval, že? Tak tedy slyš pravdu.
Bůh - dobro - řád, je síla uvnitř duše samotné. Duše je shrnutím celé osobnosti, celého tvého "já" a to na jakékoliv úrovni života - a» jako zvíře, rostlina, či člověk. Dobro a bůh je strana, k níž se člověk přibližuje svými vlastnostmi, činy, city a myšlenkami.
Každý to cítí. Je to i ta příroda - funguje to jako celek.
Kněz nedokázal unést, že bůh v podstatě neexistuje a uvnitř něj je i ďábel. Sám člověk se po smrti soudí - tedy rozhoduje, jaká bude další cesta jeho duše.
Co jsem potom já, když ne posel boží?
Jsem posel boží. Bytost z nejvyšších úrovní duše - nejblíže absolutní moudrosti ve svém poznání. Jsem posel toho dobrého, co z člověka může vzejít.
Tedy... býval jsem."

Hlas se znovu uchechtl.

Richard už strnul v držení hlavy. Znovu ho rozbolela - tentokrát zcela přirozenou cestou.

Bůh není? Ďábel v nás? Ve mě? Vždy» žiji čestně... To není možné.
Začínal se zlobit. Desetiletí válek - statisíce životů - pro nic.
Kolik jsem jen prolil krve! To nemůže být pravda.

Třetí otázka přišla sama na jazyk "A moje rodina? Co je s ní?"
Odpověď zazněla velmi rychle, až skoro radostně.
"Tvou rodinu a celou vesnici zabiji já... tedy On, Ragnar. Hned potom, co zabije tebe."
"NE!!!" Zakřičel zlostí Richard a okamžitě se začal drát ven.
"Nevěřím ti!"
Hlas se začal hrozivě smát. Ten zvuk vháněl do žil beznaděj.
Richard se začal vracet na povrch. V hlavě mu zněla poslední věta: "Toho před tebou taky pravda zlomila. Až jí pohlédneš do očí, poznáš ji."

Konečně se dostal ven. Les - ač v něm byla tma - teď byl o mnoho přívětivějším místem než kdy předtím. Absurdní, jak srovnání dokáže měnit věci, jež se nemění.

Konečně je pryč. Uvědomil si, že hlas zmizel, ale jeho slova měl stále v živé paměti.

Druhý den zavalil vchod a vydal se hlídat hrob.




Část třetí - Zpět do reality



Pak se Richard probral.
Proč je tu taková zima?
Kupodivu necítil nebolela záda - ani brnění necítil. To muselo být už skutečně špatné.

Rozhlédl se kolem sebe.
Tma.

To je ještě noc? Jak dlouho jsem spal?

Tu se zdálo, že obrysy věcí se počaly vyjasňovat.
Postavil se a rozhlédl. Nic ho nebolelo - ano narovnat se neměl problém.
Zvláštní. Ta studnice musela mít léčivé účinky.

Skutečně viděl, kde se nachází.

Byl v malé místnůstce, z níž vedla jediná chodba kamsi pryč. Po podlaze se válely hromady kostí a dokonce jedna postava, jež vypadala ještě celá.
Uprostřed kamenné místnosti stálo něco, co připomínalo hrubě vytesanou kašnu.

Co tady dělám? Já jsem zase uvnitř? Tohle je ta studnice moudrosti?
Začal ho sžírat zvláštní pocit.

Pohlédl na postavu dole. Byl to nějaký válečník. Oblečen byl ve zbroji, vedle něj ležel meč. Tvář měl odvrácenou pryč.

Obešel ho, aby mu pohlédl do tváře.
To brnění je mi povědomé.

Pak pohlédl do své mrtvé tváře, zkroucené ve výrazu věčné agónie.
Celá tvář byla bledá - tak, jako teď zbledla jeho tvář.
Z plných plic začal křičet, ale jeho křik nikdo neslyšel.
Byl to křik naprostého šílenství.


V tu chvíli zjistil, že i v těch nejhorších chvílích života se cítil dobře.
Neměl srovnání.
 

Komentáře, názory, hodnocení

Eskel - datum neznámé
esk22836.jpg
Mohlo a také že bude...
Jinak vyjádření myšlenek už jsem s "teamem" probíral, to považuji za vyřešené. Víc vám ale říct nemůžu a nechci. :)
 
Eithné - datum neznámé
dub2857.jpg
Docela ráda bych to viděla jako film, protože mi není jasné, jak chceš vyjádřit myšlenky, kterých tam není zrovna málo.
Pak se mi moc nelíbil styl, kterým je to napsané, přišlo mi to takové hrubé a ne moc dobře zpracované, ale to už nechám na Tuaxovi, ten k tomu má evidentně říct víc než já.
Přestože tohle dílko rozhodně neodsuzuji, myslím si, že by mohlo být i lepší.
 
Eskel - datum neznámé
esk22836.jpg
Chápu a mám dojem že jsem to už slyšel... jsem rád že to slyším znovu, protože mám jistotu že je to přesně tak jak říkáš.
Všemu se musí obětovat hodně snahy, píle a práce - což se u mě bohužel zatím neděje. Dělám moc věcí najednou. Vlastně si nejsem vůbec jistý, jestli na to mám - jestli to nebude jen promarněná energie.
V tom je taky problém. Jsem hrozně rád, že jsi se do toho tak dal, je to největší pomoc s mým psaním, jaké se mi kdy dostalo. Vážně.

Pokusím se dbát na to co říkáš - do budoucna... i když ze mě nebude nějaký spisovatel, alespoň třeba dokážu něco trochu smysluplného napsat, co pár lidí třeba zaujme.
ps: sem s dalšími díly! :)
 
Tuax - datum neznámé
nightimefox8315.gif
Abych se přiznal, bál jsem se spíše ukamenování za můj rozbor. takže dík.

Eskel: Ono není špatné to že to vidíš jako film, jen to že to už nepřeneseš na papír, tak aby to byl schopen vidět i každý jiný člověk mimo tebe. Ale to je jen o vypsanosti, budešli psát, tak se to naučíš a budeš jen lepší a lepší.
Ono nejde o to rozebírat to větu po větě :) jaks sám napsal, měl bys to psát automaticky správně. Ale to dovedou jen velcí mistři svého oboru. Většina spisovatelů, píše stylem, že napíší dílko, dají ho do šuplíku uležet aspoň na týden. přečtou si to, roztrhají ho a přepíší to. A stímto druhým rukopisem už začínají pracovat a zdokonalovat jej. Málokdo napíše i ze zkušených spisovatelů něco hned na poprvé. vše se musí ještě dola´dovat, a hlavně si musíš vypilovat nějaké pracovní pomůcky k psaní. To jest mít vypsané bokem hlavní postavy a vše o nich, mít načrtnutou dějovou osu a pak také nashromáždit co nejvíce informací o čemkoliv co během psaní hodláš použít. Ono byla celkem náhoda, že jsem v minulosti viděl dokumenty o spalování lidí, a něco i četl a tak vím. Že lidské tělo je schopno zhořet samo o sobě díky tuku, ale ty plameny dosahuji oúpravdu malé výše, přesto zůstane kostra a často chodidla :)
Většina autorů stráví, dlouhé hodiny studiem různé odborné literatury, jen proto aby z těch hodin použili pak v ději jen jednu větu. Tohle dělá velké spisovatele spisovateli. A než toho dosáhneš, uplyne ještě hodně vody v řekách, ale když vytrváš dosáhneš cíle. Ahlavně by sis měl postupem času osvojit nějaký svůj styl, zatím je to dosti neosobní. Mám na mysli to, že když se do toho někdo začte tak automaticky pozná že je to od tebe.

Další část dodám až ji zase na bouchám do počítače.

Tuax
 
Eskel - datum neznámé
esk22836.jpg
wooooooooow... :) To je naprostá bomba!
Je to mnohem lepší než jsem vůbec očekával, vzal jsi to VELMI precizně.
Upřímě řečeno mnohme precizněji, než já tu povídku.
Ono totiž ve většině věcí máš naprostou pravdu... spousta věcí je dána tím, že to vidím jako film a popisuju velmi stroze a většinou i nepodstatné věci věci... zapomínám, nebo lehce přeskakuji... klasika.
Kdybych to ale měl rozebírat větu po větě, tak by se to sice líp četlo, rozhodně by to dávalo větší smysl, ale zabralo by mi to půl roku! :)
Je to samozřejmě tím, že to nepíšu automaticky. Spoustu věcí špatně pojmenovávám a vůbec někdy používám nevhodná slova - toho jsem si vědom.
Kdybys ale viděl mé představy... kdybys to viděl jako film na plátně (to, co vidím já), ten popis by odpovídal.
S tou tmou je to špatně napsané, ono se skutečně jen stmívá a to smětlo jde pod úhlem mezi stromy řídkého, listnatého lesa. Je to docela kontrastní. Oči se rychle přizpůsobí tmě, pokud je alespoň malý zdroj světla a tady ty paprsky mezi stromy (pod úhlem) některé ty detaily ukazují i "kameře" - třeba jako ostří toho meče. Že je to psáno z jeho pohledu je samozřejmě moje blbost. :)
Nejraději bych to vzal taky řádek po řádku, ale nikam by to nevedlo... většinou souhlasím, i když bych si jistě nějaké ty malé argumenty našel. Pomalu mě napadá myšlenka, že bych to přepsal. :)

Pošli prosím další, moc mě baví to číst. Nejvíc se těším na celkový pohled na ten děj (hlavně co se týče té třetí části)
Konec první části je poznamenán tím, že to takhle mělo být samostatné. Jenomže mi to přišlo trochu málo a hlavně - trochu bezmyšlenkovité. Takže jsem na to našrouboval druhou a třetí. Byl tady jakýsi vývoj, který nebyl úplně jednoduchý. Z toho vznikla spousta věcí co skřípe - třeba to s tou rodinou.
 
Fistandantilus - datum neznámé
fuck_y2031.jpg
Já myslím, že ta kritika byla mistrovská, spousta logických faktů Tuaxi, tebe bych chtěl mít po své pravé ruce jako královského písaře.

Eskele: myslím, že nezbývá než souhlasit.

Opravdu dobrý rozbor.
 
Eskel - datum neznámé
esk22836.jpg
ufff... :)
 
Tuax - datum neznámé
nightimefox8315.gif
Rozsáhlejší než povídka to je protože toto se věnuje jen prvnímu dějství. takže to co vidíš je jen zlomek :)
 
Eskel - datum neznámé
esk22836.jpg
jedna ze tří částí? aha... :)
tak to delší bude - promiň.
 
Eskel - datum neznámé
esk22836.jpg
no... rozsáhlejší než povídka není.
Ale jdu na to mrknout. Dík.
 
Tuax - datum neznámé
nightimefox8315.gif
Zdravím

Tak zde je má kritika můj rozbor. Jeho délka je rozsáhlejší než povídka, proto snad pochopíte co mi na něm tom tak dlouho trvalo. Není snadn sepsat takové kvantum textu. Rozhodně zde není nic myšleno zle, jen chci autora upozornit na pár maličkostí a pomoci mu ke zlepšení, v řemesle psaní. Jelikož je povídka členěna do samostatných odstavců, vezmu to odstavec po odstavci a ke každému se pokusím něco napsat. A po té, napíši něco k povídce jako celku. A je mi opravdu líto, kolik jsem našel chyb. Snad ti to tedy pomůže v dalším psaní a posune tě to o kus kupředu. A raději, jsem se chvílemi ješrě držel zpět, ač se to nemusí zdát.

Budu to sem vkládat ale po částech, abych tě nezahltil hned na jednou strašným kvantem textu. Části budou celkem tři, tři dějství a se třetím i nakonec celkové shrnutí. Takže dnes se to bude převážně týkat Části první - Poslední noc

tučně jsou označeny a očíslovány odstavce
kurzívou jsou psány začátky odstavců pro snaží púřehlednost a vyhledávání odtsvců, kterých se týká rozbor
tučnou kurzívou jsou psány přímé výňatky z povídky, citáty



1. odstavec - Zapadající slunce dosáhlo... : Je třeba dbát i na logiku napsaného textu. A zde je zapadajicí slunce , které vrhne poslední paprsky na znaveného muže. Ale je to psáno tak, že je vrhne a hned zmizí, ale to nejde dohromady stím že zapadá, dokud zapadá bude stále vrhat ještě paprsky a nejen jeden vrh. Ale to je prostě detail, jenže detaily tvoří velké mistrovská díla.

2. odstavec - Muž ležel nehnutě... : Zde chudák leží aniž by si všiml padlé tmy, no nevím jak by to dokázal, zvláš» když se dívá kolem sebe. A to že je tma či večer si uvědomuje dosti dobře, když uvažuje o ránu v souvislosti s krunýřem. A navíc pokud padla tma jaks napsal, je zvláštní že vidí opodál ležící meč a ještě k tomu popisuješ že už stratil dřívější lesk. Po tmě by lesk nebyl viět, zvláš» když leží pod stromem, který stíní i hvězdám a měsíci. A k tomu ještě popisuješ zubaté ostří, to je dost velký detail na to že meč leží opodál je tma a on se na něj kouká.Kdybys popisoval jen meč, bez toho jeho pohledu, vyznělo by to lépe a nebylo to logicky špatné. byl by to čistě popis předmětu,
ale takhle je to popis toho co muž vidí. A po tmě. Tedy pokud vidí tak dobře po tmě, je možné že si nevšimnul palé tmy, V tom případě bych stáhnul zpět své výtky.

3. odstavec - Jiskřička naděje na... : Zde ses dopustil fatální chyby, které si ale většina nepozorných čtenářů nevšimne. Z tohoto popisu vyplývá, že je již dlouho na cestách, že je sám že nemá vlastní rodinu. proto se zde zmiňuješ o tom, že začne nový život, založí rodinu a postaví dům. A později v povídce tento samý člověk se zeptá třetí otázkou "A moje rodina? Co je s ní?"
Odpověď zazněla velmi rychle, až skoro radostně.
"Tvou rodinu a celou vesnici zabiji já...

Tak toto je dost hrubá chyba, otázka nezněla a co mí rodičové a sourozenci, ale co má rodina. A to je většinou spjaté z vlastní ženou a dětmi. Pokud v povídce používáš nějakou postavu, je dobré si bokem vypsat její charakter, její život a toho se držet. Po té se ti nestane, že se dopustíš takovýchto přehmatů.

4. odstavec - Šero lesa houstlo... : No a zde je zas to samé. V prvním odstavci se šeří, ve druhém padne tma a ve čtvtém už se zase šeří. Je vtom teda pěkný zmatek. V tom případě, mělo být v druhém odstavci ne že si nevšiml padlé tmy, ale padajicí tmy, nebo třeba přicházejicí noci. Pak by dostalo smysl i spousta ostatních věcí. Jinak abych jen nekáral. Tento odstavec má již svou hloubku, dokáže čtenáře vtáhnout, navodit napjatou atmosféru. Vzbudí ve čtenáři očekávání. To je dobré.

5. odstavec - Znovu se ozvaly zvuky... : No jen to lesklé čelo, v šeru či tmě, uprostřed lesa, nezní nijak věrohodně. Lepší by bylo napsat něco ve stylu, čelo se mu orosilo kapičkami potu apodobně. To je popis děje a ne toho co je vidět. Protože ono by to asi vidět nebylo. A nebos měl napsat že se mu čelo zalesklo ve svitu hvězd. Přestože je v skrytu stromů, znělo by to lépe.

6. odstavec - Muž - Richard se jmenoval... : Pěkné. Muž, který stojí nad hrobem a cití, že už není takový jaký býval dříve, trudnomyslné myšlenky, doplněné nemohoucím tělem. Dobře zakomponované, má to hloubku i atmosféru a hlavně má to dobrý vliv na čtenáře ve kterém to opět probouzí očekávání, co přijde dál. Ale drobná chybka :) máš zde překlep ...Nezbývalo mu než se jít podíval blíž... ve slově podívat, jsi napsal podíval. Zní to pak trošku zvláštně.

7. odstavec - Postava válečníka se... : V minulém odstavci nám hlavní postavu představíš jménem a nyní zase tolik neosobnosti, odtažitosti? Proč postava? Mnohem lepší by bylo napsat. Blížil se... protože v minulém odstavci čtenáře vtáhneš, a v tomto odstavci jej zase odkopneš do určitého odstupu. A navíc pokud je ve stavu v jakém jej popisuješ, několik odstavců výše, těžko bude najednou schopen naprosto vyrovnané chůze, což je i v rozporu s těmi záchvěvy. O stínu už raději ani nepíšu, proptže nevím zdali je tma či šero. Ale pokud je venku šero, tak v lese je tma, les nepustí moc světla, tedy pokud není nijak zvláš» řídký. A doposud, čtenář ani neví jestli je v listnatém, či jehličnatém lese. takže těžko říci. A nebo ještě něco tedy k tomu stínu. Ten náhrobek by musel být na nějaké mýtině palouku, či tak něco. jinak by jej jistě překryly stíny stromů a ne jednoho člověka.

8. odstavec - Otočil se... : no fajn, odkdy udělá větev ránu? Mohlo to být strašlivé prasknutí, puknutí, dopadnutí na zem či cokoliv, ale rána? A navíc, pokud by se polekal, tak by se jen tak neotočil. Ale otočil by se třeba s trhnutím a hrotem meče namířeným před sebe. Bylo by to mnohem atmosféričtější, nehledě na to, že šlo ještě pár řádků stupňovat atmosféru, třeba tím jak slyši nárazy a jde za zdrojem, načež dojde ke spadnuté větvi. Ale je mi jasné že to nezapadá do scénaře s následujicí rukou. To jen pro ukázku, jak by se dala prohloubit atmosféra.

9. odstavec - Ruka vystřelila ze země... : Tady jsem se musel zasmát. takže on se lekne a otočí se po směru zvuku zlomený v pase, tedy v předklonu a hned na to se otočí zpět, stále v předklonu, jen proto aby jej mohla chytit ta ruka? Jo je to scénář pro film a ne povídka , já vím. Ale přesto, který válečník by se proti náhlému zvuku otočil v předklonu? No pokud by ta ruka měla možnost natahnout se jako ruka Saxány, pak by to samozřejmě bylo možno udělat i ve stoje, ale to není tento případ. Jinak je to celkem zajímavě popsáno, ale používáš nevhodné kombinace popisu dějů. Nedovedu si představit jak se odkrývá hrob s lačným zápalem? Tu ruku odtrhl taky celkem moc snadno, mohls tam napsat že se mu to povedlo za cenu že v ruce zůstal chomáč jeho vlasu atd.

10. odstavec - Richardův obličej... : Hm, tak nevím ve čtvrtém odstavci si vzal meč a nyní v desátém si jej vzal znovu. Měl jsem za to, že jej od čtvrtého odstavce drží již neustále v ruce. Nikde nebylo psáno, že by jej odložil či zasunul do pochvy u pasu. Pak ti trošku kolísá načasování dějů. Situace, z hrubu trčí ruku, hrob se rozhrabává, tvůj válečník popadne meč a provede výpad. proti čemu? ptroti té ruce? Nebo bodnul do hlíny hrobu? A hned potom výpadu spatří dvojici očí, to je nějaké zmatené. Navíc je tma, tak nevím co vlastně vidí. A popíšeš nejprve oči pak tvář, to mělo být opačně. Oči jsou detail tváře. No tady už alespoň napsals že je tma. Pak tato věta:Postava z hrobu vystartovala vzhůru. Proč kruci vystzartovala? co je to za slovo? vždy´t to uplně narušuje děj. Tos nemohl napsat že se vrhla vzhůru, sápala vzhůru, vyskočila vzhůru, ale startovat??? Navíc si myslím, že ten tzv. nemrtvý je ve tmě schopen se dobře orientovat, narozdíl od válečníka, který dle mně ve tmě nevidí zhola nic.

11. odstavec - "Néééééé!" : Tak nyní se zmohl na dokončení úderu. Skvělé, ale to že ji prtnul až tak že ji připíchl k zemi jsi měl popsat. protože dle minulého vystartovala besti z hrobu, to znamená že už nevězí v zemi, a ztohoto popisu to zase vypada že ano. Jsem ztoho dost zamtený, chvilku je to tak a pak zas onak. A logicky pokud by byla připíchnutá, tak by se snažila z těla vytáhnout ten meč, přičemž by se svíjela v bolestech. Ale jen tak zmatené zmítání kvůli scénáři, no dobře.

12. odstavec - Něco ti můžu vrátit... : No nevím, zmítajicí se připíchnutá bestie a nejednou jen tak civí na to jak je polévána? Spíše by se pařáty snažila zasáhnout nohy soka, a navíc co ji je po tom, že je polévána. Ledaže by ji zůstal rozum toho, z koho vznikla, ale to by se chovala jinak a neútočila by tak bezhlavě a meč by již dávno vytáhla. Pak použils termín flakonek, tam toho oleje moc nebude, to ji moc nepoleje jen tak potřísní, ale deci oleje , tě opravdu nezlije.

13. odstavec - Vykřesal jiskru. : Cože? Z čeho vykřesal jiskru? mávnutím ruky? Snažil ses zde příliš uspěchat děj. I pokud to má být scénář tak ta postava musí někde najednou vzít křesadlo a ocílku a křesat. A ne že poleje špetkou oleje zmítajicí se torzo apak zničeho ve vzduch vyskočí jiskra.

14. odstavec - Celá díra vzplanula... Tohle už je hodně. Čím vzplanula? ta trocha oleje by vzplanula a hned zhasla, bylo ji strašně málo. A kde se tam zas najednou vzala ta díra, a to tělo je nyní zase přímo v hrobě? Je mi jasné, že ty jsi vše viděl jasně, ale čtenáři by jsi měl poskytnout všechny informace proto aby si dokázal představit to místo tak jak jej vidíš ty. Ty to popisuješ, protože víš jak to tam vypadá, ale čtenáři jsi dal velmi kusé informace. Ach jo. Moc se díváš na filmy, zkus si vzít inspiraci z knih a ne zfilmů. Scény budou pak mnohem věrohodnější a hlavně naučíš se správně popisovat prostředí. A díra asi těžko bude hořet, nevím čím je hlína hořlavá a pochybuji, že kapka oleje je schopná vznítit nemrtvé tělo a pokud by se zmítalo, tak by ten malý plamínek, udusalo.

15. odstavec - Sledoval jeho pomalé... : ohříval si ruce nad plameny? Tak to je opravdu otrlý válečník. nevadí mu pach hořícího masa, spáleniny kůže a všeho toho kolem, navíc pokud něbylo tělo bestie na bázi petroleje, nechápu jak moc by hořelo. protože lidské tělo má v sobě hodně tuku to ano, ale když hoří samostatné lidské tělo, takplameny dosahují zřídka větší výše než 25 centimetrů. (Podívej se na nějaký dokumentární film o této problematice)
Pak zase špatné načasování a strohý popis. Kam se odebral spát? Lehl si vedle hrobu? Nebo zašel do vesnice? kam šel spát? A potom co usnul si odejmul krunýř, skvělé. A pak zas najednou usíná. To je zmatek. Přemýšlej nad významy slov a větných spojení a jak je píšeš za sebou.

16. odstavec - A už se nikdy neprobudil. Kdybys toto vynechal, nic by se nestalo. takhle to zase moc dopředu poukazuje na poslední dějství. Čtenář by byl překvapen, takto nemá být čím překvapen. Usnul a je po něm, no co už.

Tak to by byl konec prvního dějství. Neříkám, že v tom není spousta kladných věcí, ale je třeba se nejprve vystříhat chyb a po té zlepšovat to co už jakž takž zvládáš. Snad se tě toto moc nedotkne a nezanevřeš na mne. Dle toho se zde případně objeví další části rozboru tvého dílka.

S přáním veselé mysli Tuax
 
Eskel - datum neznámé
esk22836.jpg
Chyby kterých vím jsou:
1.) vykašlal jsem se na popis hlavních postav - nechávám to na čtenáři.
2.) nemám pro postavy více jmen a oslovení, aby to nebylo stereotypní. Nic mě nenapadalo.
 
Eskel - datum neznámé
esk22836.jpg
skvělé - díky. Taky si myslím, že bych něco takového měl absolvovat, protože mě psát baví a myslím že mám nápady, které by za kvalitní sepsání stály.
 
Tuax - datum neznámé
nightimefox8315.gif
Existují knihy ve kterých píší někteří renomovaní spisovatelé jak psát. Psaní je řemeslo a musí se mu člověk naučit, obsahuje spoustu různých pomůcek a postupů. Opravdu není špatné navštívit přednášky, případně kurzy o psaní. Člověk se tam překvapivě dozví věci, o kterých ani netušil, že existují. A po sléze není na škodu zúčastnit se nějakých třeba amaterských soutěží. Tím vším získáš takzvanou vypsanost. Každému autorovi trvá jinak dlouho než se tzv. vypíše, to znamená dosáhne umění v řemeslu psaní.

Chcešli tu kritiku, tak ti ji dám dohromady, ale zabere mi to dost času, nejsem profík :) Pokusím se to během zítřka dát dohromady.
 
Eskel - datum neznámé
esk22836.jpg
Ok, s tím jsem spokojen. Je to scénář... nic víc.
Nemluvě o tom, že psát neumím.

Rád bych se to naučil, ale jaksi nevím jak(zdroj).
Pokud mi poradíš, budu rád. (stejně jako za konkrétní chyby, kritiku ustojím)
 
Tuax - datum neznámé
nightimefox8315.gif
no uznávám, že je to zajímavé, ale pokud bych měl brát zřetel na věci, které jsem se dozvěděl na přednáškách a besedách se spisovateli o tom jak psát povídky, jak tvořit děj, jak proparcovat dialogy, jejich vnitřní pocity, jak vést dialogy a podobně. Dopadlo by to dost zle a to mám načteno v poslední době opravdu moc a to převážně amatérského psaní. Proto se raději vyhnu hodnocení tohoto slohového útvaru jako povídky i případné kritiky, nebyli by jste ze mně š»astní. Beru to jako popis či scénář k zfilmování, proč ne to by nemuselo vypadat špatně. Ale před spisovatelskými kritiky by toto neobstálo...

Je mi líto Tuax
 
Eskel - datum neznámé
esk22836.jpg
:D jsem rád že se mi prokazuje, že každý si v tom najde úplně jiný význam...
To je v pořádku - přesně tak to má fungovat.
Příběh se mění podle mysli čtenáře a to je přesně to, čeho jsem chtěl docílit.
Může se změnit i natolik, aby se dalo říct že to není fantasy, ale to už teď nemám potřebu vysvětlovat.

Dík. :)
 
Delruth - datum neznámé
iko5322.jpg
Eskel:Nevím proč Richard zemřel ale možná už neměl pro co žít. Je to paladin(nebo tak něco) a padlý anděl mu řekl že bůh není. Navíc nevěřil, že v každém je ďábel, ale nakonec se ukázalo, že Araziel měl pravdu. Ohledně pravdivosti odpovědí bych pochyboval u všech a co si představuješ pod pojmem fantasy.
 
Eskel - datum neznámé
esk22836.jpg
dvě se jsem tam nějak dávat nechtěl. Pravda že některé věci moc nezní - asi si to po sobě musím recitovat.

Nejsem ještě dost vypsaný a ty pomlčky si uvědomuji. Je to taková malá charakteristika mého stylu (pokud nějaký mám), ale pokusím se to zredukovat. (navíc myslím že je to lepší než tři tečky... :P)

Jistě že chci kritiku... díky!!
Víc bych si ale vážil kdyby ses zahloubal nad myšlenkami toho.

1.) Proč Richard zemřel?
2.) Která odpověď byla špatná?
3.) Co si pomyslíš, když ti řeknu že to není fantasy... :)
 
Delruth - datum neznámé
iko5322.jpg
Máš tam ještě pár chybek na začátku - nějaké čárky navíc. Ale i tak je to dost dobrý příspěvek. Chtěl jsem ti jen dát možnost to opravit. Opravdu to nemyslím zle. Já bych tam udělal o dost více chyb (pokud bych to vůbec napsal) a přidělal bych tak více práce Hitomi a Tiaře. Tím nenaznačuji, že selhali. Já jsem si asi taky nevšiml všeho. Celkové hodnocení - Veri gut.
 
Delruth - datum neznámé
iko5322.jpg
"Vlastně se divím co tady vůbec dělám.
A co z toho budu mít, že?" prohodil znovu a doprovodil tichým mručením. - ještě čárka před slovem co.
PS: dělám to jen kvůli toho, že si po mě chtěl kritiku (nebo spíše názor) a já se na víc nezmůžu.
 
Delruth - datum neznámé
iko5322.jpg
Ostré zuby se stejnou lehkostí jako čepel zaryly do masa. - mělo by tam být ještě jedno se.
 
Delruth - datum neznámé
iko5322.jpg
Vypadám jako puntičkář, ale myslím si, že používáš dost pomlček. Někdy by to šlo vyřešit pomocí tečky nebo čárky.
 
Fistandantilus - datum neznámé
fuck_y2031.jpg
Delruth: pokud jste se tak domluvili, pak k tomu nemám co dodat ...
 
Delruth - datum neznámé
iko5322.jpg
Fistandantilus: Já mu řekl, že mu tam najdu nějaké chyby a on řekl, že dobře. Moc víc se tomu vytknout nedá.
 
Delruth - datum neznámé
iko5322.jpg
Chvíli strnul v očekávání, když se nic nedělo - začal ohledávat okolí.
nahradil bych to spíše:
Chvíli strnul v očekávání. Když se nic nedělo, začal ohledávat okolí.
 
Delruth - datum neznámé
iko5322.jpg
Znělo to jako by se tiše smál. - snad i čárka za Znělo to,...
PS: Sorry, že jedu od zadu a že to nedám do jednoho příspěvku..
 
Fistandantilus - datum neznámé
fuck_y2031.jpg
Tečka, čárka, to jsou přílišné detaily. Na těch kvalita příběhů nestojí ...
 
Delruth - datum neznámé
iko5322.jpg
Byl absolutně nepozemský. Zdánlivě všeobjímající a hluboký, ale jaksi prázdný ve svém zbarvení. Lidské hrdlo takto mluvit nemohlo. - nějak mi to nezní. Ale můžu mít špatný lit. sluch.
 
Delruth - datum neznámé
iko5322.jpg
Znovu se ozval hlas, nyní hraně káravý
"Neruš Norada v jeho věčném zamyšlení! Měl více otázek, než dokázal zaplatit." - chybí tečka za slovem káravý.
 
Delruth - datum neznámé
iko5322.jpg
Za každou další si vyberu část tebe, kterou si vezmu. - myslím, že by tam už nemuselo stát , kterou si vezmu.
 
Delruth - datum neznámé
iko5322.jpg
Přežiješ jen pokud budeš přesně den hlídat jeho mrtvé tělo. - myslím, že by za slovem Přežiješ měla být čárka. Ale přesně nevím. Já nebýt dobrý češtin.
 
Eskel - datum neznámé
esk22836.jpg
Tak mě napadá, že tomu chybí odsazení - ten převod na článek není zrovna dokonalej.
(nemluvě o tom, že jsem půl hodiny koumal, jak z toho dostat ty wordovský znaky)
Word sám to dokáže uložit bez nich. (Uložit>*.txt jako samotný text) [těch možností txt je tam asi deset]

Přemýšlím, jestli by nebylo lepší články uplodovat rovnou v HTML. Mělo by to dost výhod.
 
Eskel - datum neznámé
esk22836.jpg
Souhlas - to se ale musí kontrolovat před schválením. Ta chyba byla v článku.

Ale samozřejmě i u komentáře to bude problém.
 
Fistandantilus - datum neznámé
fuck_y2031.jpg
Btw: jak někdo neuzavře párový tag na tučné písmo nebo kurzívu tak jsme všichni v loji. Jednou už jsem to tady viděl myslím u Tuaxe a ty komentáře byly strašné (ne obsahově) ale vzhledově (všechny tučně)
 
Fistandantilus - datum neznámé
fuck_y2031.jpg
To ano, to se dobře komentuje jen si člověk musí dávat pozor na ty chyby, nejde to po nás "jaksi" mazati, mistr Eskel, ja ja.
 
Eskel - datum neznámé
esk22836.jpg
Jinak to se nám to teď dobře chatuje u článků, že? :)
Asi toho už necháme, abychom neodradili ostatní.
 
Fistandantilus - datum neznámé
fuck_y2031.jpg
Hitomi a Tiara: no smekám širák, jak jsem se pídil po chybách a hledal by» jen malilinkatou, žádnou jsem nenašel. Máte obě dvě můj obdiv. Víly korekturky.
 
Eskel - datum neznámé
esk22836.jpg
day? :) No tak jo...

Jinak za onu "bezchybnost" chci tímto poděkovat Tiaře a Hitomi, jež pomohly s korekturou.
 
Fistandantilus - datum neznámé
fuck_y2031.jpg
Nevím, já to tak už mám vžité, pokud se do toho příliš ponořím, tak tě to zachvátí natolik, jako zmiňované plameny ...

Total fantasy je total fantasy, té se prostě bránit nemůžeš, sváže tě neviditelnými pouty a nepustí tě ze svého sevření ...

Mimochodem Gothic I ani II. jsem nehrál jen jsem viděl obrázky, takže nevím, jen podle těch screenshotů to tak vypadalo, nebo si vždycky přeju aby to tak vypadalo. Realita může být potom někdy hodně odlišná od té skutečné a většinou pak přichází zklamání.

U této povídky to však nehrozilo. Fakt, best of the day ... !
 
Eskel - datum neznámé
esk22836.jpg
:D pojem Total fantasy je fakt dobrej... :)
No já se ptám proto, že jsem to někde slyšel a něco podobného jak říkáš jsem si předstvil.(a nebyla to představa špatná)
Takže mě zajímá, jestli o tom někdo něco neví. :)

A nemyslím si, že by to mělo něco společného s Gothicem I,II. :)
 
Fistandantilus - datum neznámé
fuck_y2031.jpg
Gothic fantasy (no nevím zda ten pojem vůbec existuje, když ho tak předkládáš, ale určitě jsou nějací zasvěcenci, a» už ti co hrají hru Gothic I, nebo II. - takže o tom musejí mít nějakou potuchu)

Já mám také skromnou potuchu o té Gothic fantasy jak říkáš, je to spíše takový soubor pocitů než-li nějaká ucelená představa dokonalého prostředí, v němž se má děj, příběh odehrávat.

Typické prostředí pro toto jsou tajné chrámy, citadely, gothické prostředí, ukázka architektury, dokonalosti světského prostředí, církevního prostředí, rituály, kletby (v tvém článku to bylo hodně cítit, kdyby jsi napsal životopis toho zatvrzelého kněze, to bych si jistě početl) no a dále to lehce navazuje na temné chodby, studená sklepení atd ... atd ..., k tomu se přimíchá nějaký ten kamenný chrlič na stěnách starobylých domů, dlouhé okapy, věčně deštivé počasí, do toho vstoupí sekty, potom cechy, zloději ... a pak už je to takový neskutečný rachot, že se tomu nedá říkat Gothic fantasy ale Total fantasy ... to už se rozplývá dotyčný v extázi ...

Na závěr si dá nějaký souboj s typickým představitelem podsvětí tzn: Gorgónou nebo Medúzou a je dokonáno.

To je má představa o totální fantasy ...

F.
 
Eskel - datum neznámé
esk22836.jpg
fajn, přečtu... :)
Co musí podle tebe splňovat Gothic fantasy? (abych věděl jak to napsat)
 
Fistandantilus - datum neznámé
fuck_y2031.jpg
Rating Gothik fantasy ti asi nepřiřadím ... ale asi vím, kterým směrem míříš, ale speciálně dark fantasy (většinou s tím nejstrašněji možně vyhlížejícím koncem) tu miluji. Zjistil jsem, že je to také můj styl.

Typický příklad: kdo četl Pokušení krále čarodějů (R.Blackford) nebo např. Šarlatovou citadelu (R.E.Howard)
 
Eskel - datum neznámé
esk22836.jpg
:) ano, je to dark fantasy - toho jsem chtěl dosáhnout. Dík.
Ještě bych chtěl dosáhnout ratingu "Gothic fantasy"... :)

jinak s tím bohem je to tak, že žádný není a v tom je ten problém. :) Tvůj ateismus je na místě.
A ještě něco: Když ti prozradím hodně, abych ti pomohl s řešením, řeknu ti, že Richard je křižák.
 
Fistandantilus - datum neznámé
fuck_y2031.jpg
Tohle je "dark fantasy" ... tak mi to připadne a já jsem si to i tak přiřadil.

Nejsem žádný náboženský fantatik jak by se mohlo zdát. Jsem totální ateista, na žádného Boha nevěřím. Ale pokud se jedná o jakésiho "povědomého" boha a» už ve hře (dobrodružství) nebo v povídce, mráz mi jde po zádech a dokonale si ho dokážu představit. Hlavně jeho nezměrnou a nekonečnou moc, kterou šlehá na všechny strany jako věčný plamen, který nikdy neuhasne.
 
Eskel - datum neznámé
esk22836.jpg
:) jsem moc rád že se ti líbila.

Ty dvě otázky které jsi položil, jsou ty základní nosiče myšlenkové podsaty této povídky.
Dají se vyložit několika možnými způsoby a tak si vybrat pro sebe vlastní názor a i vyznění.

Poradím ti v tom, že z třetí části (názvu "návrat do reality") může vyplynout zarážející věc a to je, že "toto není fantasy". :D

Správnost otázek je v tom taky ukrytá a to proto, že kdyby se člověk nestotožnil s mým názorem na boha - pak si toto může vyložit jako špatnou odpověď a příběh tak modifikovat. :)

Pravda ale vyplývá z první části, kterou jsem napsal nejdřív - zbytek je na to "našroubován".
 
Fistandantilus - datum neznámé
fuck_y2031.jpg
Komentář:

Tak tahle povídka je naprosto dokonalá. Je precizní, má svou vnitřní kvalitu, prakticky žádné pravopisné chyby.

Příběh je opravdu zdařilý, jeden z mála co jsem poslední dobou někde četl. Při schvalování této povídky jsem neměl nejmenší problém. Akorát ze začátku mě připadali autorovy věty dost strohé, avšak jakmile jsem se do toho plně začetl, pochopil jsem jejich původní význam a padly mi tam dokonale. Je to přesně ten styl který mám rád. Divím se kde se v tobě bere taková vnitřní síla. Hlavně ty temné věci ti jdou nádherným způsobem. Umíš se vžít do příběhu a toho já si cením. Jen škoda, že jsem si tuto nádhernou povídku nepřečetl v noci, zážitek by byl mnohonásobně větší ...

Co se týče toho natáčení a zpracování já myslím, že kdybych byl nějaký režisér tak to vezmu hned. Tohle natočit musí jít podle tohoto scénáře prakticky samo.

Vývoj příběhu:

Vývoj příběhu je pojat velice zvláštním způsobem, takřka moderním. Většinou příběhy které čítáme mají danou předlohu a jsou napsány v jedné časové linii, jednom horizontu. Avšak najdou se i vyjímky. Tohle je jedna z nich. A velmi povedená vyjímka. Nechává čtenáře domýšlet si různé věci a potom se k nim zpět vracet. Ten kdo si povídku jednou přečte, po čase si ji bude chtí přečíst znovu. Má opravdu své kouzlo.

Můj názor

Mě se povídka osobně velmi líbila, jedna z nejlepších co jsem kdy četl, akorát při mé hlouposti jsem moc nepochopil ten rychlý konec. Pohled do vlastní mrtvé tváře měl značit to, že se on sám proměnil v toho prokletého posla bohů nebo jak ? Nevím, možná v tom bude hlubší smysl, který budu muset ještě hledat. Mám rád hlubší smysly a dobře vím, že co si člověk přečte na po prvé nemusí hned nutně pochopit.

Také bě mě zajímalo která z těch tří odpovědí byla ta špatná - jestli to, že nezemře, nebo něco jiného ... (asi to že nezemře, ale bude bloudit věčným životěm)

Doporučení:

Fistandantilus člen Andorské Rady (doporučuje všem k přečtení)

10/10 ! (bez přemýšlení)

 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.079257011413574 sekund

na začátek stránky