Andor.cz - Dračí doupě online

Deník Aurana, člověka, jenž zažil Ostrovní bitvu.

Podzim roku sedmistého prvního

Dnes se po království roznesla zpráva, že se našim kněžím zjevil Grantius, aby varoval nás před Trýznitelem. Podle všeho na Xerzotu staví stoupenci Trýznitele obrovský obelisk, který by měl Trýzniteli umožnit vstup na Zandrii.

Zima roku sedmistého prvního

Nechal jsem se naverbovat do vojska. Jsem teď řadový voják v pomocné pěší jednotce. V zemi se začínají objevovat Zlé rasy. Všem to nahání strach.

Dál je poměrně mnoho zápisů nemožné přečíst.
Zde je však jeden z těch, u kterých to jde.

Podzim roku sedmistého dvacátého čtvrtého

Dnes je slavný den. Povýšili mě do elitní jízdní jednotky.
Po těch letech, kdy jsem hájil západní hranice, jsem se konečně dočkal. Teď již budu plnit jen ty nejdůležitější úkoly.

Jaro roku sedmistého dvacátého pátého

Je to již sedm dní, co nás napadla jednotka skřetů putujících královstvím. Skřety jsme pobili, však mnoho nás při boji padlo. Mezi nimi i náš velitel Dernius.
Zítra se má naše jednotka dostavit ke králi. Nejspíše nás rozřadí do jiných jednotek.

Dodatek: Král nás nerozřadil, nýbrž vybral nového vůdce - mě. A doplnil stav nováčky. Myslím, že naše jednotka se opět stane tou nejlepší, kterou až donedávna byla.

Na tomto místě deníku chybí mnoho stran. Několik let zápisů je zde vytrženo.

Léto roku sedmistého třicátého devátého

Dnes ráno jsem s mou jednotkou vybil jeskyni trollů severně od tábora. Moji jednotku povolali do hlavního města. Shromažďují celou armádu pro velký útok na Zlé rasy. Myslím, že však potrvá ještě několik měsíců než se skutečně vypravíme přes moře.

Zima roku sedmistého čtyřicátého

Již brzy to přijde. Naše armáda je skoro kompletní. Už zbývá jen několik jednotek pěšáků z jihu. Je to otázka měsíce či dvou než vyrazíme. Osud všech ras bude brzy znám.

Počátek roku sedmistého čtyřicátého prvního

Dnes jsme vyrazili na sever k břehům království, kde čeká obrovské loďstvo.
Kolem poledne zazněl celou Zemí trpasličí roh, který to vše zahájil. Večer jsme se sešli s částí elfí armády. Druhá část bude podle jejich slov již na místě. Rozhodli jsme se jít i přes noc, abychom se dostali do úkrytů vybudovaných právě pro naši armádu.

Druhý měsíc roku sedmistého čtyřicátého prvního

Dnes jsme dorazili na pobřeží. Zvěsti o armádě nelhaly. Je obrovská, avšak obávám se, že Trýznitel má armádu také velikou. Na břehu na nás čekalo mnoho obrovských galér. Myslím, že na těchto lodích se dostaneme na Xerzot velice rychle.

O dva dny později

Plujeme směrem ke Xerzotu. Každou chvíli na nás útočí z moře i ze vzduchu Trýznitelovi přisluhovači. Několik lodí již nápor útoků nevydrželo. Z některých jsou teď lodě duchů. Jestli brzy nepřistaneme na Xerzotu, moc nás nezbude.

Ráno dalšího dne

Dnes jsme přistáli. Naše jednotky se vyloďují a myslím, že zítra bychom mohli vyrazit do vnitrozemí.

Odpoledne téhož dne

Kolem poledne nás napadla skřetí výzvědná jednotka. Byla však brzy rozprášena.
Kéž by to celé bylo tak snadné.

O další dva dny později

Včera jsem neprovedl zápis. Nebyl na to čas. Šli jsme dlouho do noci. Nevím, kolik jsme mohli ujít, ale myslím, že jsme blízko. Velice blízko.

Později téhož dne

Všichni byli honem povoláni do boje. V dálce se rozezněly rohy, které znamenají jedno. Svolávají Trýznitelova vojska. Musíme se rychle sešikovat a vyrazit, jinak nám hrozí rozprášení.

Ráno dalšího dne

Dnes to začalo. Vypadá to, že o nás již dlouho věděli. Byli připraveni, velice dobře připraveni.

Následuje krátký popis počátku Ostrovní bitvy:

"Hooksi... Hooksi..." zvolal Auran, starý velitel jízdní jednotky.
Odpovědí mu byl rychlý příchod Hookse, mladého člena jednotky, který byl přijat poté, co pomohl svému bývalému veliteli od trolla, který by ho býval zabil. "Ano, pane?" řekl, když se dostal dost blízko svému veliteli.
"Hooksi. Než to všechno začne, chci ti něco říct. Jsi jako můj syn a důvěřuji ti. Kdyby se se mnou něco stalo, budeš to ty, kdo mě zastoupí. Je ti to jasné, Hooksi?"
Mladého vojáka jako by troll do země zarazil. Chvíli stál jako přimrazený, a pak řekl, nebo spíše vykoktal: "A-ano, pane, je mi to zcela jasné." Na víc se nezmohl.
Spěšně odkráčel ke svému koni, kterého na chvíli svěřil Krawnovi, nejstaršímu členovi jízdy vůbec.
Auran se napřímil v sedle a podíval se na pláň před sebou. V dálce bylo vidět louče. Slunce ještě nevyšlo, což ještě umocňovalo strach z nepřítele, avšak odhodlání bylo mnohokrát vyšší. "Vpřeeeeeed," zařval hlas kdesi v dálce a spousta dalších hned po něm. Pak se celá armáda dala do pohybu.
O hodinu později již proti sobě stály - armáda Zlých ras a armáda Dobrých.
Auran zachmuřeně seděl v sedle. Podíval se kolem sebe a věděl, že mnoho vojáků dnes na bojišti zemře. Ale věděl, že má na své straně jednu výhodu, a tím bylo odhodlání zbavit se Trýznitele. Auran pozvedl meč. Po jeho vzoru i všichni ostatní členové jeho jednotky. "Za Grantia. A» provází naše kroky a a» jsou tak jisté a pevné jako naše víra v něj," zařval Auran a po jeho vzoru i celá jednotka. Pak všichni kromě Aurana meč sklonili.
Auran se podíval po ostatních velitelích. Každý měl svou zbraň ve vzduchu. Avšak nikdo z nich nechtěl být ten, kdo započne tu vřavu.
Nakonec to nebyla armáda Dobra, která bitvu započla. Byl to Croak, velitel skřetů, který dal pokyn k útoku. Auran to nevydržel a vyrazil do boje. Po jeho vzoru i celá armáda.
Obě armády se k sobě rychle blížily. Každou vteřinou byly blíž a blíž.
Těsně před prvním začřinčením jako by v Auranových uších vše utichlo a dění kolem jako by ani nebylo pravdou. Pak však mečem rozčísl vzduch a u»al hlavu prvnímu nepříteli. Jeho zbroj pokropila krev. On se však nezastavoval. S řevem se dral hlava nehlava kupředu. Jeho brnění již bylo celé od krve. Jeho spolubojovníci mu jeli po boku přesně jako v předešlých bitvách. Náhle si uvědomil zvláštnost v chování nepřítele. "Prchají. Rozmetejte je," zařval a pobídl koně do běhu.
Projel se svým mužstvem jejich řadami. Zbylo již velice málo těch, kterým se podařilo utéci. "Vracíme se," přikázal a všiml si že již nevelí jen své jednotce, ale i dvěma dalším, které se k nim přidaly poté, co jim zabili velitele.
Na druhý den ráno vyrazili dál. V dálce již viděli Suan-trachtuan.
V armáděv ládla dobrá nálada. Auran měl však pochybnosti o vojsku, které porazili. Věděl, že to určitě nebyli všichni.

O několik hodin později se jeho pochybnosti potvrdily, nebo» se ocitli tváří v tvář vojsku, které bylo přinejmenším stejné jako teď jejich. Bylo to tedy znovu padesát na padesát.
Tentokrát byl boj ještě urputnější, nebo» Zlé rasy si byly vědomy nepřítelova odhodlání. Hned na počátku bitvy se však stala věc, která všemi otřásla. Aurana zasáhlo kouzlo vyslané skřetím šamanem. I když se mu skoro nic nestalo, předal raději vedení jednotky Hooksovi. Pod jeho vedením se jednotka rychle dostala k veliteli nepřátelského vojska.
Nejdříve s ním bojoval Krawn. Ten však rychle podlehl, když mu obrovský cep rozdrtil hrudník a následně prorazil lebku. Hooks byl Krawnovi nejblíže. Pustil se do boje s velitelem. Rána střídala ránu. Hooks utržil několik zranění, byly to však jen škrábance. Zasadil veliteli ránu přímo do srdce.
Přesně v tom okamžiku se to stalo. Zlé vojsko bylo totiž bez velitele nejednotné. Během hodiny se rozprchlo a nechalo Suan-trachtuan bez ochrany. k Suan-trachtuanu byli svoláni kněží a mágové, kteří byli v armádě, a mocným kouzlem Suan-trachtuan zničili. Auran u toho však již nebyl.

Zde následuje poslední zápis, který byl zřejmě napsán pouze několik hodin před zničením Suan-trachtuanu...

Den po Ostrovní bitvě

Zvítězili jsme a vracíme se domů. Avšak mám obavy o své zdraví. Od chvíle, co mě zasáhlo to kouzlo, se cítím pořád slabší a slabší.

...

Poslední záznam v deníku

Toto je zřejmě poslední zápis do deníku. Nepíši ho sám, ale nový velitel Hooks.
Jsem již příliš sláb. Nevím, jak dlouho vydržím. Snad ještě uvidím své rodné město.

O půl hodiny později

Jmenuji se Hooks. Velitel Auran právě zemřel, všichni mu vzdáváme hold. Grantius ho ochraňuj...

Tento deník byl nalezen na pobřeží Titánů roku osmistého padesátého šestého.
Byl pravděpodobně vyplaven mořem.