Andor.cz - Dračí doupě online

Toto dílko nemá být světoborné, nečekejte nic, kde budu vést sáhodlouhé popisy a budu se snažit o to, aby se líbilo všem. Je to spíše pro uvolnění a pro to, abyste se usmáli. Konec smutným dílkům! :)
PS: Děkuji všem, kteří mi pomohli, tedy Nathienovi a Kibou. Nathien mě dlouho přemlouval, abych to sem hodila, ale přemluvil. :)
Citace Nathiena:
Prípadne tam teda napíš, že \'Prípadné komentáre typu: \"Je to totálna blbos»\", \"Nemá to hlavu ani patu\", \"Kterej blb tohle psal?\" adresujte prosím Nathienovi.\'
Tak přeji příjemné počteníčko a pokud možno i zábavu. =)
Btw.: Ta róba a kimono není můj výmysl. :p



Muž zvedl hlavu. Byl si jist, že tento pomeranč není obyčejný. Kulaté těleso před ním bylo typicky oranžové barvy, skrývajíc v sobě nejen sladkou š»ávu, ale také tvrdé menší pecičky. Jeho pohled byl plný laskavosti, ale proč? Co mohl cítit k pouhému pomeranči?
Jeho jasně červené oči hleděly dlouhou dobu na plod letošního podzimu. Co tyto oči vše spatřily? A ten obličej, bez jediné chyby, jemné rysy, možná i trochu zženštilý. Úzká ústa zakrývaly pramínky černých vlasů a uprostřed tváře se vyjímal malý, ba i docela roztomilý nos. Nemohlo mu být více jak dvacet pět let. Oděn do černé róby a japonského kimona, nespouštěl pohled z ovoce.
Seděl na obyčejné dřevěné židli, pomeranč ležel na prostém stole a kolem něho zněly zvuky typického hostince. Š»asten ze svého osudového nákupu přemýšlel a pomeranč se stal jeho hlavním bodem pozornosti, ignoroval okolí, pomeranč byl pro něho vším. Lidé v hostinci na něj nechápavě hleděli, a nebylo divu.

Byl večer, podzimní. Na nebi zářil měsíc společně se sestrami hvězdami. Lehký větřík uváděl listy do pohybu, tolik barev a tvarů. Mladík se procházel místním tržištěm, ještě nebylo zavřené. Tato noc byla opravdu neobvyklá, slavil se sňatek místního hraběte s bohatou šlechtičnou, zábava na náměstí byla skutečně různorodá. Vůně pečeného masa a horké medoviny praštila do nosu každého příchozího.
Když přišel ke stánku s ovocem, zaujal ho pomeranč. Byl oranžový, obvyklý, s poměrně tenkou slupkou, a byl viditelně čerstvý. Žena u stánku na něj překvapeně pohlédla a zvědavě pozvedla obočí.
,, Co si přejete?" řekla trochu zatrpklým hlasem, asi neočekávala, že by si v tuto dobu nějaký krasavec prohlížel naprosto jednoduchý, nezajímavý pomeranč, který si nikdo doteď nekoupil. Proč tedy právě on?
Muž, jakoby vytržený ze snění nebo hlubokého transu, se podíval na osobu, která ho oslovila. ,,Cože? Ehm... promiňte," skoro vykoktal a opět věnoval svůj pohled, který byl plný vzrušení, pomeranči.
,,Co si přejete?" zopakovala a nechápavě si prohlížela blázna.
,,Já?" prohodil spíše řečnicky. ,,Tento pomeranč." Něžně ho pozvedl a podal prodavačce.
,,No dobrá tedy," odsekla a neobratně uchytila ovoce, aby si ho prohlédla, snad jakou stanoví cenu. Koutky očí však pozorovala mladíka.
,,Pozor, a» mu neublížíte," vytrhl jí ho z ruky a přitiskl k sobě jako novorozeně.
,,Dejte mi jeden zla»ák. " Prodavačce se zablýsklo v očích vidinou lehce vydělaných peněz.
Blázen nic nenamítal a vydal požadovanou sumu. Poté odešel, usmíval se, spíše culil.
,,Kam ten svět spěje?" prodavačka nevěřícně zakroutila hlavou a schovala zla»ák.