Andor.cz - Dračí doupě online

Vítejte na přednášce. Dnes se budeme zabývat tématem Integrování ogamových nádob do světů podléhajících pravidlům Dračího doupěte. Na úvod se seznámíme s důležitými materiálními složkami, které se musí vyskytovat ve světě, kde chceme ogamovy nádoby použít a typy magenergie, s jejichž pomocí lze vysvětlit jejich funkci:

Magenergie:

Magenergii dělíme na několik druhů:
Magenergický éter (MEE) – základní forma magenergie, vyvěrající z každé částice hmoty. Její ideální stav je jeden mag (3 571 986 magitů) na metr (sáh) krychlový. Tato forma magenergie není žádným způsobem rozpoznatelná a neúčastní se žádných magických dějů. Změna koncentrace magenergického éteru může vést k nebezpečným věcem – ačkoliv při jejím snižování problémy nehrozí, nebo» z částic vyvěrá dosti rychle a sama od sebe nikdy nepřekročí výše stanovenou hustotu, na místech, kde je magenergie koncentrovaná ve velkých množstvích, a tam, kde došlo/dochází k masivnímu použití/používání magie, se uvolňuje nadbytečný MEE, což nesčetnými způsoby ovlivňuje hlavně živou organickou hmotu. To vede k vytvoření takzvaných „kruhů magie“, kde žijí pouze tvorové, kteří se postupem času vysoké koncentraci magenergie přizpůsobili (přírodní kruhy magie), nebo byli jejím působením pozměněni. Většina z nich využívá nový zdroj ve svém prostředí – magenergii – ke svému životu a to různými způsoby: k lovu, místo potravy aj. Anorganickou a neživou hmotu ovlivňuje zvýšená koncentrace MEE mnohem méně, ale ovlivňuje (například vytváří světelné úkazy ve vzduchu – změna magické energie na energii světelnou). Tato forma vykazuje určitou podobnost s plyny.

Vázaná (VME) a Kouzelnická magenergie (KME) – tyto formy magenergie vznikají zahuštěním MEE. VME se vytváří a ukládá ve zvláštních „magovazných“ látkách, tkáních a rostlinných pletivech – netopýří křídla, zlaté kapradí, dračí vejce aj. Je to důsledkem interakce magenergie a hmoty těchto látek, kdy je snížena energie magitů v MEE, kteréžto se poté zastaví a nahustí do mezimolekulových a meziatomových mezer. Tuto magenergii jsou alchymisté schopni destilovat na Surovou magenergii. KME vzniká po psychickém cvičení, při kterém nadaní jedinci – kouzelníci – pomocí magiokineze (určitá forma telekineze) zahustí MEE na KME a uloží ji ve svém těle. Předpokládá se, že je buď rozptýlená po celém těle, nebo uložená výhradně ve specializované vrstvě mozkové tkáně. Tato forma vykazuje určitou podobnost s pevnými látkami.

Surová magenergie (SME) – produkt alchymistické destilace magenergie. Proces získávání (lučba) je popsaný v pravidlech, proto se jen zmíním, že za použití speciální aparatury je z „magovazných“ látek získána surová magenergie, použitelná v mnohých alchymistických výrobcích. Její hustota závisí na tom, jak zkušený byl alchymista, který s ní pracoval. Stojí psáno, že na první úrovni odpovídá jedna mince (50g) 5 magům, na každé další úrovni je to o pět magů více (36.úr.: 1mn=180 magů). Z rozměrů alchymistické truhly (30×15×10 – považujeme za vnitřní rozměry) jsem byl schopen určit objem jedné mince surové magenergie, nebo» do truhly se úhrnem vejde sto mincí nákladu. Objem truhly = 4500 cm krychlových, tudíž jedna mince má objem 45 cm (coulů) krychlových. Dle potřeby pak toto číslo vydělíme pěti až sto osmdesáti a zjistíme magickou hustotu SME – jeden mag tedy zaujme 9 cm (coulů) krychlových až jednu čtvrtinu cm (coulu) krychlového. Tato forma vykazuje určitou podobnost s kapalinami.

Pseudomagenergie (PME) – Tato forma nás bude zajímat nejvíce. Vzniká dvojím způsobem: Reakcí SME a magenergetického katalyzátoru (MEK) a průchodem magitů MEE skrze magitit (viz níže). Jeden mag PME zaujme prostor 10 cm (coulů) krychlových. Tato forma vykazuje určitou podobnost s plyny.

Ogamit je meteoritická směs železa, křemíku, niklu, hořčíku a vanadu v poměru 32:18:5:4:1, která byla při průletu vesmírem (nebo jiné vhodné příležitosti – dle světa) vystavena silnému magitonovému záření (částice = magitony), které zapříčinilo částečné nahrazení neutronů v jádrech právě magitony. Tato látka se vyskytuje pouze na místech dopadu meteoritů z velmi krátkého období, takže se spekuluje, že ogamit byl součástí nějakého vesmírného tělesa, které se po srážce rozpadlo na mnoho kusů, které pak ve formě meteoritického deště zasáhly svět. Ogamit je kujný, tažný, elektricky nepříliš vodivý kov, zrzavě-zlatého zabarvení. Díky magitonům v jádře získal schopnost odrážet magity ve formě PME, což umožňuje uchovávání a další využití PME. Ogamitová ložiska obsahují pouze ryzí ogamit, který se však mísí se železem, což je obětování vyšší kvality za nižší cenu. Vyrábí se v pěti poměrech: 1:4, 2:3, 3:2, 4:1 a 5:1 (řazeno vzestupně podle míry obsahu ogamitu). Podle těchto poměrů dělíme ogamit na 1 až 5 karátový. Cena jednoho coulu krychlového 1k ogamitu je 2 stříbrné, za každý další karát se platí dvojnásobně než za ten předchozí (1mn 5k = 32st = 3zl a 2st).

Magitit vznikl na místech dávných hnízdiš» ptáků fénixů, kam přilétali, aby se upalovali, čímž poskytli dostatek žáru jejich vejcím, a dali tak vzniknout nové generaci. Magitit je vlastně tlakem metamorfovaný popel těchto živočichů. Lokace výskytu magititu jsou vysoce vzácné (málo masivních hnízdiš» + možnost nevhodných podmínek) a stejně tak i magitit, což se projevuje na jeho ceně. Ale tím nejhlavnějším faktorem, který ovlivňuje jeho cenu, je výše zmíněná schopnost snižovat energii magitů ve formě MEE, takže přejdou na formu PME. Energie odebraná magitům vyzařuje z magititu ve formě fialového svitu (magitit sám je takřka černý) a magity se sníženou pohybovou energií, avšak s neumenšeným magickým potenciálem vyzařují do okolí. Jediná mince magititu denně provede transformaci jednoho magu. Jednu minci vážící krystalky o rozměrech 1×1×1 a 2/3 coulu se cení stejně jako celoroční každodenní zdroj jednoho magu, což vychází na 2920 zlatých. Připočteme-li extrémní vzácnost magititu, dostaneme se na číslo kolem 3000 zlatých za krystalek. Je vidět, že takto nákladnou záležitost si nemůže dovolit hned tak někdo. Magitit sám se transformací MEE na PME neopotřebovává.

Magenergický katalyzátor je alchymistický výrobek a řadíme ho do surovin. Jedna mince zařídí přechod 25 magů ze SME na PME a stojí pět zlatých. Dodává se v útrobách malých dutých voskových kuliček. Tyto kuličky se při kontaktu se SME rozpouštějí a umožní tak zpoždění reakce SME + MEK = PME. Funguje na bázi urychlování (zvyšování energie) magitů.

Nyní přistoupíme k výrobě samotných nádob. Nádoby jsou tvaru koule a jejich stěny tvoří půl coulu široká vrstva ogamitu. V jednom místě z nich vybíhá vypouštěcí ventil.

Výroba ogamovy nádoby má obecně tři fáze: Výroba nádoby, výroba ventilu a jejich spojení. Výroba nádoby (fáze 1) spočívá v utvoření dvou dutých polokoulí z ogamitu, z nichž jedna má na vrcholu vyvrtaný otvor, a jejich spojení do koule. Tuto fázi obstarává buď specializovaná dílna nebo zručný kovář, který dostane k dispozici vhodné vybavení. Výrobu ventilu obstarávají zručné ručičky hodinářů nebo tvorů, kteří si libují v mechanismech (goblini, gnómové, pravidloví mongové… dle světa). Ventil je totiž na bázi iris, což z něj dělá poměrně složitou věcičku. Tak tedy: Iris mechanismus je v horní polovině ventilu, dolní polovinu tvoří závit, který slouží k upevnění ve spotřebiči. K otevření iris je zapotřebí, aby byly v souladu dva mechanismy – „zámek“ na iris mechanismu a „klíč“ na spotřebiči (připouštíme možnost vyrábění ogamových nádob několika způsoby). Klíč je napojen na nějaký ovládací prvek na spotřebiči, jehož pohybem přenášíme pohyb na klíč, který díky mechanismu zámek-klíč převede pohyb na iris, která se dle toho otevře. Tímto způsobem je možno kontrolovat míru toku PME. Třetí fáze už není nijak složitá, jedná se o prosté přitavení ventilu k otvoru v nádobě. První fáze trvá 2-3 hodiny a podle velikosti nádoby stojí 3-7 zlatých – čím větší, tím dražší, druhá fáze trvá 3-4 hodiny a dle velikosti nádoby stojí 5-9 zlatých (čím menší tím dražší – je to náročnější – drobnější dílečky). Velikost ventilového otvoru je cca 2×2 couly.

Ogamovy nádoby se vyrábějí nejčastěji v pěti velikostech, s obsahem 5, 25, 50, 75 a 100 magů (Z nedostatku lepších názvů použijeme stupnici flakónek, spíše flakónek, uprostřed mezi flakónkem a láhví, spíše láhev, láhev – F, SF, UMFAL, SL a L). Objem potřebného ogamitu na každou z nich činí (zokrouhleno na desetiny) coulů krychlových:

40,5
108,8
168,3
217,8
261,8

Jeden coul krychlový ogamitu váží 0,16 mince (8 gramů) – rozdíly mezi jednotlivými stupni ryzosti zanedbáváme. Podle výše uvedené ceny za coul krychlový ogamitu dopočítáme cenu.

Máme tedy hotovou ogamovu nádobu a můžeme ji zaplnit magenergií. To se provádí za použítí speciální aparatury využívající výše zmíněného mechanismu zámek-klíč a trychtýře, který je součástí aparatury. Do trychtýře se šoupne SME a MEK, které sklouznou rovnou do nádoby, načež je třeba uzavřít iris, aby nedošlo k vyprchání PME, která začne vznikat chvíli po tomto úkonu. Vzniklá PME však bude stěnami postupně vyprchávat, a to tím rychleji, čím horší je kvalita použitého ogamitu. Při použití 1k ogamitu vyprchá jeden mag za čtyři dny, u 2k za 13 dní, u 3k za 40 dní, u 4k za 121 dní a u 5k za rok.

Dle pravidel je cena jednoho magu 8 zlatých. Skutečná cena je však zkreslená (zahrnuta je cena práce, cena lahvičky…), z čehož vyplývá, že se pohybuje spíše mezi 8,5 až 9 zlatých za mag (Naplnění láhve – až 900 zlatých)

Vložíme-li do nádoby magititový krystal, začne se nádoba plnit tempem 1 mag za 24 hodin děleno počet krystalků. Tato PME přibývá plynule. Je-li současně PME odebírána, dostáváme se ke klasické úloze (do-nádob-přiteče-za-hodinu-určité-množství-vody-a-jiné-množství-vody-z-ní-za-hodinu-vyteče-kdy-se-nádoba-naplní/vyprázdní?). Teoreticky je možné vytvořit takovou nádobu, která bude obsahovat tolik krystalků magititu, že budou schopny pokrýt jakoukoliv spotřebu. Jenže to by byla věc tak závratně nákladná, že nemá ani smysl o ní uvažovat. PME produkovaná magititem dosáhne jen své maximální hustoty 1mag/10 coulů krychlových, poté již žádná PME nepřibývá.

Snížení vnitřního objemu ogamových nádob v důsledku přítomnosti katalyzátoru či krystalku magititu zanedbáváme (ventil poskytuje trochu nadrámcového objemu). Pouze v případě rozsáhlejšího použití magititových krystalků, kdy by jejich úhrnný objem v nádobě přesáhl 10 coulů krychlových, sníží se pak kapacita o 1 mag (o dva magy po přesáhnutí 20 coulů krychlových, o 3 po přesáhnutí 30 coulů krychlových atd.)

Nejlevnější ogamovu nádobu je tedy možno pořídit za 8,1 zlatých (1k ogamit) + 42,5 zlatých (SME) + 1 zl (MEK) + 12 zlatých (výroba nádoby) = 63 zlatých a 6 stříbrných.

Nebezpečí spojená s ogamovými nádobami:

Díky tomu, že pláš» ogamovy nádoby je tvořen půlcoulovou vrstvou poměrně odolného kovu, dochází k poškození láhve jen zřídkakdy. Přesto může nastat situace, kdy se obal prorazí a vznikne trhlina. V tom případě PME uložená v nádobě okamžitě vyzáří ven (ke stejnému výsledku vede i otevření ne zcela prázdné nádoby).

Jelikož však trhliny jsou všeobecně dost nepravidelné, odložíme je na později a nejdříve si promluvíme o otevření nádoby, která není prázdná. Otevře-li se nádoba pomocí plnící aparatury (klíčový mechanismus + nálevka) nebo jiným způsobem, který vede k otevření iris, vyzářená magenergie zasáhne vše, co se nacházelo (polovina počtu magů v nádobě zaokrouhleno dolů) sáhů od otvoru, a to v kuželu s vrcholem v otvoru do nádoby a vrcholovým úhlem 60°.

Abychom lépe popsali následky vzniklé zasažením, na prvním sáhu vzdálenosti působí polovina magů z nádoby (zaokrouhleno dolů) a na každém dalším sáhu o mag méně. Od množství magů, které v oblasti působí, se odvíjí způsobené zranění (viz níže).

Nuže, teď tedy k trhlinám – trhliny většinou skýtají větší průtokové možnosti než ventilový otvor, proto obecně magenergie, která se vyhrne z trhlin zasáhne větší oblast. Na druhou stranu se ale záření více rozloží, takže nezpůsobí tak velké zranění. Proto PJ určí, kolikrát je trhlina větší než ventilový otvor a její prostorovou orientaci (pozn.: může se jednat i o více trhlin). Z prostorové orientace trhliny si vytvoří představu, kudy a kam magenergie uteče (doporučuje se využít několikanásobně aplikovaný model ventilového otvoru pro získání představy o zasažené oblasti). Z prvního údaje – poměru velikosti trhliny ku velikosti ventilového otvoru - poté získáme míru, s jakou se sníží dosah a míru spotřeby magů na sáh dosahu záření. Když unikne záření z trhliny, spotřebuje se na každý sáh tolik magů, kolikrát je trhlina větší než ventilový otvor, a v tom je celý ten fígl. Pravda, k realističnosti to má daleko, ale dalo by se to svést jednak na to, že magie je prostě taková „divná“ a pak taky na to, že pokud by se do DrD měla zavést plná realističnost, tak by na pravidla nestačila snad ani knihovna na Trinity College.

Nyní přistoupíme ke zranění. Podle tabulky převodů v pravidlech pro experty odpovídá 1 mag 2 životům. Protože však nic není stoprocentní a navíc ne všechna vyzářená PME způsobí zranění, ale vedlejší nepříjemnosti, je bytost zraněna za 1 život za každý mag, který pomyslně „úřadoval“ na daném území. Takto ztracené životy navrátí pouze čas – léčí se tempem 1 život za den. Použití léčivého lektvaru nebo kouzla dokáže toto tempo urychlit, avšak pouze na 3 životy za dva dny (efekty se nesčítají). Navíc s tímto zraněním přicházejí i další nepříjemnosti – snížení bonusu za obratnost o 1, -10% na šanci seslání kouzel, při zasažení očí snížení postřehu o 10% a zhoršení viditelnosti, nepříjemná vyrážka + vřídky, kvůli kterým se nelze soustředit (kouzelník + hraničář) ani pořádně vyspat, takže spánek navrátí jen polovinu bodů únavy.

Využití:

PME uskladněnou v ogamových nádobách lze využít v celé škále různých spotřebičů, které působí v zásadě na jediném principu: interakce PME se speciálními krystaly, které po zásahu PME magity vykazují zvýšení či naopak snížení teploty, některé působí jako plachta a proud PME je uvede do pohybu atd. Je tedy možné zkonstruovat spotřebiče stejně různorodého zaměření. Každý z nich je však třeba popsat zvláš». Navíc je možné PME uloženou v ogamových nádobách transformovat na VME, k tomu je zapotřebí vhodné magovazné látky (některé krystaly), která se umístí do cesty proudu PME. Ze vzniklého produktu je možné opět vydestilovat SME.

Závěr:

Díky ogamovým nádobám je možné do světů Dračího doupěte uvést všemožné stroje – povozy bez koní, létací stroje, svítilny, ledničky, topení… Záleží jen na fantazii tvůrce toho kterého vynálezu.

Doufám, že se vám líbí můj pokus zavést složitější techniku do DrD, a doufám, že se spokojíte s mírou, s jakou se mi podařilo zajistit provázanost se stávajícími pravidly.