Andor.cz - Dračí doupě online

Narodil jsem se ve vesnici jménem Andur. Mí rodiče byli obyčejní farmáři. Když mi bylo asi deset let, napadli vesnici vlkodlaci. Zem byla politá krví vojáků, farmářů... Nikdo nepřežil, až na mě. Jediné, co si z toho večera pamatuji, je rána do hlavy a pak jsem se probral vedle svých mrtvých rodičů. Pohled na ně mi byl nesnesitelný. Bolel mě krk, nevím od čeho. Došel jsem ke studni, která byla poblíž. Najednou jsem si uvědomil, že to, co po mně stéká, je krev z mého krku. Rána byla moc hluboká. Upadl jsem na zem...
Otevírám oči a jediné co vidím je strop. Slyším hlas: "Jestli to přežije, bude z něho stvůra." A po dlouhé chvíli se ozval někdo s hlasem tak tajemným, že mi běhala husí kůže. "A co? Tak bude stejný jako já." "A co? Ty ses dokázal ovládat." Najednou utichli a přišli ke mně, kde jsem ležel.
Jejich kroky byly slyšet po celé místnosti. Někdo mě popadl za rameno. A začal mi šeptat do ucha: "Chlapče, slyšíš mě?"
Koktavým hlasem jsem odpověděl: "Ano, kde to jsem? Proč?" Najednou jsem mu pohlédl do tváře. V jeho očích byla vidět síla, temperament. "To se dozvíš!"

O 8let později...
Naučil jsem se žít s tím, co se ze mě stalo. Vlkodlak. Lovil jsem upíry, stvůry, ale i jiné vlkodlaky.
Chodil jsem od vesnice k vesnici a hledal ty, které lovím. Jenže, jak to už bývá, i mě si někdo vyhlídl jako kořist.
Zprvu jsem si myslel, že je to upír, nebo něco podobného. Zmýlil jsem se, byl to člověk, který se lovem takových jako já zabýval už dlouho.
A od té doby byly mé portréty ve všech vesnicích. Musím se smát, protože kdo mě chytí, dostane 1000 zlatých. A za co jsem to tak hledaný? Prý jsem zabil lidi z karavany, která projížděla místní krajinou.

Byl večer. Pršelo a já byl na stopě jednoho upíra. Nebyl nějak známý, ale narazil jsem na něj u jižního úvalu. Jeho stopy mě dovedly do takového zničeného zámku. Na pohled nic moc. A pak se ozval výkřik. Ženský výkřik, jako když ji na nože bere.
Pak utichla. Upír si dal večeři, tedy jeho poslední. Došel jsem k hlavní bráně, která byla vyvrácená časem a větrem. Nádvoří nebylo moc velké.
Najednou se něco mihlo na střeše. Ozvala se rána a přede mne spadla mrtvá žena, vysátá až do sucha. A za zády se ozvalo: "Tak co tomu říkáš? Myslíš, že mě zastavíš?" Pomalu jsem se otočil se slovy: "To se ptal každej jako seš ty, a pak leželi tuhý na zemi." Upír se jen pousmál a vycenil zuby. Rozeběhl se a jednu mi vrazil do obličeje.
Takovou ránu jsem ještě nezažil, myslel jsem si, že mi urazil hlavu. To byl jeho tah a teď jsem byl na řadě já. Jako člověk jsem s ním nemohl bojovat. Strhl jsem ze sebe svrchní šaty a začal jsem ze sebe strhávat kůži. Chvilku stál a jen koukal, ale pak mu došlo co jsem. Začal utíkat.
Ale pozdě. Už jsem ho držel za rameno. Otočil se s takovou rychlostí, že se mi vytrhl a znovu mě udeřil, ale po hrudníku. Okamžitě mi začala téct krev. Měl jsem vztek. Trochu ustoupil, čímž mi udělal prostor. Rozeběhl jsem se proti němu a nabral jsem ho ramenem do pasu.
Ozvalo se zakřupání a upír zařval bolestí. Odhodil jsem ho na zem. Nemohl se zvednout. Přiklekl jsem si a začal jsem pomalu do něj mlátit.
Půl hodiny jsem do něj bušil s on se jen pořád smál a tak jednu koupil drápy do hlavy. Hlava mi zůstala v pazouře a upír začal hořet až z něho zbyl jen kosti a prach. Rána na hrudníku nebyla moc velká, ale pálila jako ďas. Sbalil jsem si svoje věci a odešel jsem ze zámku.
Další celý týden jsem se schovával v lese, protože mě ten lovec vyčmuchal a chtěl mě dostat. Zatracený týden jsem se schovával jak zbabělec.
Ale pak ho to přestalo bavit a na nějaký čas zmizel. A já jsem se mohl věnovat své práci. Šel jsem asi dva až tři dny lesem. Až jsem došel k vesnici, která byla sužovaná zlobrem. Místní starosta vypsal odměnu 100 zlatých, což je velmi lákavá částka , ale háček byl v tom,že tam visel plakát s mým portrétem a vysokou odměnou. Váhal jsem, ale těch 100 zlatých měly větší silu. A tak jsem se vydal hledat toho zlobra.
Trvalo mi to kolem dvou hodin. Nebylo těžkého najít. Žil v takové velké jeskyni, kde přenocoval. Tak jsem si tam na něj počkal.
Když přišel, bylo k ránu. Okamžitě mě spatřil a rozmáchl se velkým kyjem proti mě. Co mi zbývalo, jen zařvat bolestí, protože jsem jí dostal do ramene a to zakřupalo, asi zlomené. Byl silnější, než jsem čekal. Ležel jsem na zemi bezmocný .
Najednou se ozval výkřik a zlobr spadl na zem s šípem v hrdle. Zmocnila se mě tma ....