Andor.cz - Dračí doupě online
Knihovna
Vzpomínky na sraz na Lichnici - jak to viděla LadyhawkeOblíbit
 | Autor: LadyhawkeSekce: Andorské srazyPublikováno: 20. června 2006 18:11Průměrné hodnocení: 9.5, hodnotilo 6 uživatelů [detaily] |
14. - 18. června se na zřícenině hradu Lichnice uskutečnil moc úžasný srazík a já se aspoň pokusila přiblížit atmosféru i pro ty, kteří tam nebyli. Upozornění: jde o autorčino POV (point of view)
Tak takhle to nějak bylo, pokud mě má pamě» nikterak neklame:)
Je středa ráno, asi tak za deset minut půl šesté, a já ještě se zalepenýma očičkama šmátrám kolem sebe, abych zjistila, jak dlouho ještě můžu spinkat, ale moje cestovní horečka, která mi dovolila spát jen čtyři hodinky, mě probudila asi pět minut před zazvoněním budíku. Ještě s těžkou hlavou se hrabu z peřin a mám asi slabou hodinku na to, abych si zkontrolovala věcičky, nabalila papání do vlaku a obtěžkána batohem, čtyřmi taškami, spacákem, stanem a dvěma holemi (aúú) vyrazila na autobusovou zastávku, a pak na vlak.
Pánové – Deli, Cor Na i Darky – byli však velice galantní a s věcmi mi pomohli; to, že zabraly půl vagónu, to už je detail;).
Cestou do Přerova panovala vcelku dobrá nálada, kdy nám Cor Na předváděl své slušivé brejličky á la John Travolta, trochu jsme prodrbli pár věcí a těšili se na sraz.
Přestup v Přerově byl trošičku zmatený, chudák Wors kvůli nám musel lítat po celém nádraží… "Jsme ve třetím vagóně od konce, tak spěchej!" Přitom jsme si nevšimli, že za nás napojili další dloooouhatánanánskou řadu. Ale nakonec jsme se znovu našli a tentokráte zabrali spolu se zavazadly celou chodbičku a lidé po nás podivně pokukovali. Ještě teď lituju pracovníka jídelního vozu, který se musel prodírat s několika vařícími kávami mezi našimi zavazadly jako labyrintem, ale zvládl to.
Při velmi krátké cestě do Čáslavi jsme se všichni stačili uškrtit na držadle hole, přičemž nás totálně Darky odzbrojil, když doslova vybafl na procházejícího vlakvedoucího, že je zvědavý, co dělá s černými pasažéry na záchodě. Takovou otevřenost jsem už dlouho neviděla.
V Čáslavi se k nám připojili Vaiwa, Solorin, Squop a Kulich, takže jsme se všichni bouřlivě přivítali a přesunuli na motorák směr vytoužená Třemošnice. Během cesty se nás "ujaly" dvě postarší dámy, které nám neustále dokola vysvětlovaly cestu na zříceninu, nakonec nám jedna z nich nabídla i to, že nás tam zavede, ale to jsme s díky odmítli, protože nás ještě čekalo dlouhý a únavný vyřizování na městském úřadě, kdy naprosto neschopná sekretářka neuvěřitelně dlouho vypisovala smlouvu a starosta se místo podpisu s dvěma důchodci bavil o Rodinných poutech. Díky tomu nám ujel autobus, ale s ním naštěstí neodjela naše dobrá a slunečná nálada.
Naštěstí se nikdo nemusel se zavazadly tahat v tom vedru do kopce, protože se všechno krásně vešlo do dodávky Fawkyho otce, včetně mě a Morwen, dvou lenošek, kterým se nechtělo pěšky. Při parkování se nám podařilo zaparkovat jen centimetr od sloupu, pak by naše drahocenný zavazadýlka byla nadranc. O autě ani nemluvě.
Krátce poté, co jsme je všechna vytáhli za pomocí Fejina terénního auta do kamenitého kopce, dorazil i zbytek. Uvítala nás nejen Fejí a Tholdrin, ale i moc příjemná paní kastelánka. Vybrali jsme si místečka na uvelebení stanů a nastalo lenošení a čekání na ostatní.
Během odpoledne vzniklo hodně pěkných nápadů, jak udělat představení pro děti.
Postupem doby doráželi i další andorští cestovatelé… namátkou můžeme vybrat třeba Evku s Jollym, Damiana, DJ Sata, Khamat, Solorina a Krisse. Těch pár lidiček, co jsme měli na starosti LARP, jsme se sebrali a vydali se krásnou cestičkou, která vedla kousíček pod hradní bránou kolem hradu. Jak jsem se později z obrázku v hradním muzeu dozvěděla, jednalo se o valy (ups), na který jsme lézt neměli.
Jinak odpoledne proběhlo v lehce dusné, leč příjemné atmosféře.
Následovala k večeru krátká návštěva hospody (a velmi levný a moc dobrý džusík) s Krissem a Gabrielem, následná cesta zpět ve tmě a přes les, kdy jsme místy pochybovali o Gabrielově znalosti cesty. Dorazili jsme zpět a já se rozhodla vyhlásit si večerku. Posledních pár týdnů se u mě o spánku nedalo ani mluvit, byla jsem dost unavená a hlavně utahaná. Do jedné hodiny mě však banda, uvelebená k mé obrovské radosti ve vedlejší kóji, asi třikrát vzbudila, a já se pak marně za zvuků gumových medvídků snažila zavrtat do spacáku.
Nakonec jsem s obrovskou bolestí hlavy vstala a nadávajíc zamířila na záchod. Na zpáteční cestě, na mírně klesající plošině směrem k herní hospodě jsem kohosi spatřila, jak míří proti mně a v duchu si opakovala "projdi kolem něj a vůbec se nestarej, ale a» na mě zkusí promluvit, tak ho asi seřvu". Rozjetá jako lokomotiva jsem se řítila dolů, když v tom se ze tmy ozvalo pozdrav na mou osobu, já se otočila a komusi jsem vlepila pořádnou facku. Po pár krocích jsem ze zlosti vystřízlivěla a teprve si uvědomila, co jsem provedla. Že to byla facka asi pořádná, jsem poznala, když mě asi deset minut poté svrběla ruka. Po probuzení jsem se snažila v paměti dopídit, koho že jsem to namlátila, abych se omluvila, ale pořád mi tam lítal buď Cor Na, Damian a nebo Darky. Cor Na prohlásil, že o ničem neví, Darky se jen řehtal. Když jsem pak viděla Damiana, už už jsem otevírala pusu, že se ho zeptám, když proti mně napřáhl prst, a zařval: "Ještě teď mě bolí hlava." Nakonec se naštěstí rozesmál a vzal to sportovně (doufám:))
I tento den byl zasvěcen plánování a také nákupu piva, který se do horka velice hodilo. Doráželi další Andořané a naše řady se rozrůstaly.
Asi nejdůležitější vzpomínkou na tento den bylo nacvičování pohádky Zlatovláska, při který vzniklo spousta nezapomenutelných hlášek – nejlepší asi byla Deliho "Krá, žer vole." I herecký výkony, převážně Deliho se Solorinem, byly moc hezký na to, že proběhla pouze jedna zkouška, ale vydařená. Spát a připravovat se na Dětský den jsme mohli jít s naprostým klidem.
V pátek nás ze stanů vyhnalo sluníčko, což bylo jen dobře, protože jsme měli dosti času dát se dohromady. Fea a Finarfin již čile pobíhali (zatímco někteří z nás – ukazujíc na sebe – potřebovali kafe, aby se vzpamatovali:) ) a připravovali jednotlivé soutěže k pobavení dětí.
Ty už dorazily s půlhodinovým předstihem, ale my byli jako správní Andořané již připraveni. Pohádka proběhla úplně bezvadně, ptáčkové i mravenci se moc líbili, a podle veselého smíchu vlastně celá pohádka.
Pak se soutěžilo. Neměla jsem žádný přehled, jak to probíhá na nádvoří, protože jsem byla vyslána do studeného sklepa, abych držela jako Ariadna provázek, který děti se zavázanýma očkama následovaly jako v labyrintu. Deli se předvedl jako správná příšera – dinosaurus – rádio a strašil perfektně. Na jeho ďábelský smích se nedá zapomenout. Většina malých dětí byla moc statečná, největší strašpytel byla asi čtrnáctiletá slečna, nahoře nejvíc keců a ve sklepě volala maminku. Po asi hodince jsme vylezli ven a mžourali do sluníčka, které nám vypálilo očička po tmě ve sklepě.
Po obědě se Kit, Mtwongovi, Darkymu, Damianovi, Vaiwovi a Kulichovi podařilo mě vytáhnout na rybník – voda byla studená a mokrá až na dno a plavaly v ní mrtvé rybičky. Všichni se do sytosti vyblbli na houpačce a později při skocích z hráze.
Po návratu to pro některý z nás znamenalo odtrhnout se a vyzkoušet v bleskurychlosti večerní představení "Na Úsvitu českých dějin". Výkony při představení byly úžasné na to, jak málo času na nazkoušení bylo (někteří do toho spadli po hlavě pár minut před začátkem zkoušky). Nejvíc vzpomínám na chudáka Darkyho jako prase a na Fawkyho - Tetu s dvěma copy, v kytičkovaných šatičkách a jeho "A teď jsem to posrala."
Následovalo pečení špekáčků nad ohněm, ale ani to nebylo ze začátku příliš dlouhé, protože se pak naháněli lidičky na "divadelní" zahájení LARPu. Pár ohnivých efektů, opětovně improvizace, která se podle mého názoru vyvedla, a Fejí předvedla moc výbornou prácičku, protože byla pro neúčast členky Larpu hozena do ledové vody, ale zorientovala se rychle. Ale nejen ona, ale i ostatní mí spoluhráči vymysleli velmi povedené představení.
Druhý den nás čekal LARP. Singollo jako regent hradu, Damian jako jeho pravá ruka, dvě princezny, Fea a já, Cor Na jako intrikující nevlastní bratříček. Kriss jako vůdce zlodějské gildy a majitel arény (který ovšem pokaždé, když se ho člověk zeptal, potřeboval tak hodinku na probrání se a pořádný čaj:) - spíš kafe!), Mtw jako obchodník, Kit mágova učenka, Zak věčně opilý hostinský, na jehož kořalu s příchutí gumových medvídků chodily i princezny. Fawky jako neúspěšný alchymista a Jolly jako předčasně zemřelý paladin. Olbřímí kus práce předvedli i mobilní CP, pod jejichž vedením začaly intriky i na straně goblinů.
Nakonec LARP malinko pokazila vyhlášená polední přestávka, ale i tak podle ohlasů se lidem líbil. Sat jako víla poskakující po nádvoří nebo Kult houby – to bylo velmi příjemné zpestření LARPíku. Nakonec jsme s Fejí byly napadeny zezadu a všichni chcípli na mor. Jaký to happy endík:).
Odpoledne se Lichnice trochu vyprázdnila, část lidiček zamířila do hospody na zápas ve fotbale, jiní se šli projít a vykoupat. Já strávila částečně propršené odpoledne v hradním muzeu, kde jsem tahala informace z kastelánky, která nám nakonec na večerní představení udělala parádní reklamu a lidičky už nedočkavě přicházeli ve čtvrt na deset.
Nakonec z plánovaného fire show byla celá akcička, šerm se železem, hospodská bitka s dřevama, můj a Evčin společný nápad udělat ženský souboj, který nebyl nijak promyšlený, takže veškerá akce byla natvrdo a i bolela:) ale snad se líbila a pokud jo, pak ta bolest za to stála:).
V rychlosti se také vymyslel nápad udělat ukázku z LARPUu, domluvilo se asi po šesti lidičkách na každý straně (goblini x hradní stráž). Já jako vyděšená vesničanka jsem proběhla diváky a ječíc hodila dvojitý kotrmelec s rozplesknutím o zem. Kriss s Cor Na mě v rychlosti odtáhli (auu, bolelo to:) ale držela jsem) a pak se začali rvát.
Nakonec začalo to pravé víření ohňů – Fea v kostýmu á la roztleskávačka, Fawky, Cor Na, Vaiwa, Tholdrin (pokud jsem na někoho zapomněla, omlouvám se) předvedli moc hezoučké kousky s poi. Pak nastoupili plivači a i za mírně nepříznivých povětrnostních podmínek udělali moc hezký dojem.
Během tohoto nás napadla myšlenka ještě to nějak oživit, a po ohýncích jsme pustili středověkou hudbu a vyzvali diváky k tanci (bože, já trdlo na tanec a vybrala jsem si totální dřevo:D ani valčík to nezvládl, ani ten jednoduchý středověký tanec, ale byla to sranda).
Nakonec nás nabudil adrenalin v krvi (připadala jsem si jako opilá – a to jsem v sobě neměla ani pivo, ani hlt jakéhokoliv alkoholu, prostě naprosto střízlivá), my se dali do šíleného tance (s Jollym jsem tančila dvakrát:D a Cor Na, pro tebe pro příště, při ploužáku nemusí být ruka na zadku:D ). Pak za zvuků veselého irského tanečku nás cosi Galad Elen učila, pletly se nám všem nožičky, opilý Míra jako chybějící dáma výskal na celý kolo, nikdo nevěděl, kde má stát, hledali se partneři, prostě docela sranda. Škoda jen, že udeřila 23. hodina a my museli přestat pouštět nahlas hudbu. Přesunuli jsme se k ohni, chvíli jsem si se všemi povídala a nakonec se rozhodla jít spát, jelikož jsem ráno odjížděla už v osm.
Se všemi jsem se rozloučila – nikdy jsem se na srazu neobjímala s tolika lidmi, jak byla úžasně přátelská atmosféra.
Po ránu se docela špatně vstávalo od stolu, odcházelo balit, ale nic naplat, i domů se musí. Nastalo druhý loučení kapku rychlejší, protože nás tlačil čas... Jolly mi připadal jako Obelix ve frontě na elixír:) rozloučil se, a pak se posunul na konec fronty.
Pak fofrem na vlak, který jsme s Darkym stihli jen tak tak. Rychlý rozloučení u nádraží s Fejí a Damianem, a hurá zpět domů. V Kolíně jsme měli asi dvě hodiny času, tak jsme se u okýnka na výdej zavazadel rozložili i s báglama a dali si dvacet jako nějaký bezdomovci. Ale nezaspali jsme. Vlak byl stihnut, našli jsme si i místečko na sezení, a pak Darky notnou chvíli bavil celé kupé svou naivitou a vůbec nechápal proč.
Nacpali jsme se týden starým perníkem, který ležel celý sraz ve stanu (od Darkyho:D ), což nakonec způsobilo, že můžu z fleku hrát Sněhurku, protože jsem měla večír otravu jídlem:).
Doma jsem se vyplácla do vany, uvařila kafíčko a hnedle napsala cosi do stolu ke srazu.
Bylo moc fajn… a snad bude i příště. A ti, co nedorazili, přišli opravdu o hodně:).
Je středa ráno, asi tak za deset minut půl šesté, a já ještě se zalepenýma očičkama šmátrám kolem sebe, abych zjistila, jak dlouho ještě můžu spinkat, ale moje cestovní horečka, která mi dovolila spát jen čtyři hodinky, mě probudila asi pět minut před zazvoněním budíku. Ještě s těžkou hlavou se hrabu z peřin a mám asi slabou hodinku na to, abych si zkontrolovala věcičky, nabalila papání do vlaku a obtěžkána batohem, čtyřmi taškami, spacákem, stanem a dvěma holemi (aúú) vyrazila na autobusovou zastávku, a pak na vlak.
Pánové – Deli, Cor Na i Darky – byli však velice galantní a s věcmi mi pomohli; to, že zabraly půl vagónu, to už je detail;).
Cestou do Přerova panovala vcelku dobrá nálada, kdy nám Cor Na předváděl své slušivé brejličky á la John Travolta, trochu jsme prodrbli pár věcí a těšili se na sraz.
Přestup v Přerově byl trošičku zmatený, chudák Wors kvůli nám musel lítat po celém nádraží… "Jsme ve třetím vagóně od konce, tak spěchej!" Přitom jsme si nevšimli, že za nás napojili další dloooouhatánanánskou řadu. Ale nakonec jsme se znovu našli a tentokráte zabrali spolu se zavazadly celou chodbičku a lidé po nás podivně pokukovali. Ještě teď lituju pracovníka jídelního vozu, který se musel prodírat s několika vařícími kávami mezi našimi zavazadly jako labyrintem, ale zvládl to.
V Čáslavi se k nám připojili Vaiwa, Solorin, Squop a Kulich, takže jsme se všichni bouřlivě přivítali a přesunuli na motorák směr vytoužená Třemošnice. Během cesty se nás "ujaly" dvě postarší dámy, které nám neustále dokola vysvětlovaly cestu na zříceninu, nakonec nám jedna z nich nabídla i to, že nás tam zavede, ale to jsme s díky odmítli, protože nás ještě čekalo dlouhý a únavný vyřizování na městském úřadě, kdy naprosto neschopná sekretářka neuvěřitelně dlouho vypisovala smlouvu a starosta se místo podpisu s dvěma důchodci bavil o Rodinných poutech. Díky tomu nám ujel autobus, ale s ním naštěstí neodjela naše dobrá a slunečná nálada.
Naštěstí se nikdo nemusel se zavazadly tahat v tom vedru do kopce, protože se všechno krásně vešlo do dodávky Fawkyho otce, včetně mě a Morwen, dvou lenošek, kterým se nechtělo pěšky. Při parkování se nám podařilo zaparkovat jen centimetr od sloupu, pak by naše drahocenný zavazadýlka byla nadranc. O autě ani nemluvě.
Krátce poté, co jsme je všechna vytáhli za pomocí Fejina terénního auta do kamenitého kopce, dorazil i zbytek. Uvítala nás nejen Fejí a Tholdrin, ale i moc příjemná paní kastelánka. Vybrali jsme si místečka na uvelebení stanů a nastalo lenošení a čekání na ostatní.
Během odpoledne vzniklo hodně pěkných nápadů, jak udělat představení pro děti.
Postupem doby doráželi i další andorští cestovatelé… namátkou můžeme vybrat třeba Evku s Jollym, Damiana, DJ Sata, Khamat, Solorina a Krisse. Těch pár lidiček, co jsme měli na starosti LARP, jsme se sebrali a vydali se krásnou cestičkou, která vedla kousíček pod hradní bránou kolem hradu. Jak jsem se později z obrázku v hradním muzeu dozvěděla, jednalo se o valy (ups), na který jsme lézt neměli.
Jinak odpoledne proběhlo v lehce dusné, leč příjemné atmosféře.
Následovala k večeru krátká návštěva hospody (a velmi levný a moc dobrý džusík) s Krissem a Gabrielem, následná cesta zpět ve tmě a přes les, kdy jsme místy pochybovali o Gabrielově znalosti cesty. Dorazili jsme zpět a já se rozhodla vyhlásit si večerku. Posledních pár týdnů se u mě o spánku nedalo ani mluvit, byla jsem dost unavená a hlavně utahaná. Do jedné hodiny mě však banda, uvelebená k mé obrovské radosti ve vedlejší kóji, asi třikrát vzbudila, a já se pak marně za zvuků gumových medvídků snažila zavrtat do spacáku.
Nakonec jsem s obrovskou bolestí hlavy vstala a nadávajíc zamířila na záchod. Na zpáteční cestě, na mírně klesající plošině směrem k herní hospodě jsem kohosi spatřila, jak míří proti mně a v duchu si opakovala "projdi kolem něj a vůbec se nestarej, ale a» na mě zkusí promluvit, tak ho asi seřvu". Rozjetá jako lokomotiva jsem se řítila dolů, když v tom se ze tmy ozvalo pozdrav na mou osobu, já se otočila a komusi jsem vlepila pořádnou facku. Po pár krocích jsem ze zlosti vystřízlivěla a teprve si uvědomila, co jsem provedla. Že to byla facka asi pořádná, jsem poznala, když mě asi deset minut poté svrběla ruka. Po probuzení jsem se snažila v paměti dopídit, koho že jsem to namlátila, abych se omluvila, ale pořád mi tam lítal buď Cor Na, Damian a nebo Darky. Cor Na prohlásil, že o ničem neví, Darky se jen řehtal. Když jsem pak viděla Damiana, už už jsem otevírala pusu, že se ho zeptám, když proti mně napřáhl prst, a zařval: "Ještě teď mě bolí hlava." Nakonec se naštěstí rozesmál a vzal to sportovně (doufám:))
I tento den byl zasvěcen plánování a také nákupu piva, který se do horka velice hodilo. Doráželi další Andořané a naše řady se rozrůstaly.
Asi nejdůležitější vzpomínkou na tento den bylo nacvičování pohádky Zlatovláska, při který vzniklo spousta nezapomenutelných hlášek – nejlepší asi byla Deliho "Krá, žer vole." I herecký výkony, převážně Deliho se Solorinem, byly moc hezký na to, že proběhla pouze jedna zkouška, ale vydařená. Spát a připravovat se na Dětský den jsme mohli jít s naprostým klidem.
V pátek nás ze stanů vyhnalo sluníčko, což bylo jen dobře, protože jsme měli dosti času dát se dohromady. Fea a Finarfin již čile pobíhali (zatímco někteří z nás – ukazujíc na sebe – potřebovali kafe, aby se vzpamatovali:) ) a připravovali jednotlivé soutěže k pobavení dětí.
Ty už dorazily s půlhodinovým předstihem, ale my byli jako správní Andořané již připraveni. Pohádka proběhla úplně bezvadně, ptáčkové i mravenci se moc líbili, a podle veselého smíchu vlastně celá pohádka.
Pak se soutěžilo. Neměla jsem žádný přehled, jak to probíhá na nádvoří, protože jsem byla vyslána do studeného sklepa, abych držela jako Ariadna provázek, který děti se zavázanýma očkama následovaly jako v labyrintu. Deli se předvedl jako správná příšera – dinosaurus – rádio a strašil perfektně. Na jeho ďábelský smích se nedá zapomenout. Většina malých dětí byla moc statečná, největší strašpytel byla asi čtrnáctiletá slečna, nahoře nejvíc keců a ve sklepě volala maminku. Po asi hodince jsme vylezli ven a mžourali do sluníčka, které nám vypálilo očička po tmě ve sklepě.
Po obědě se Kit, Mtwongovi, Darkymu, Damianovi, Vaiwovi a Kulichovi podařilo mě vytáhnout na rybník – voda byla studená a mokrá až na dno a plavaly v ní mrtvé rybičky. Všichni se do sytosti vyblbli na houpačce a později při skocích z hráze.
Po návratu to pro některý z nás znamenalo odtrhnout se a vyzkoušet v bleskurychlosti večerní představení "Na Úsvitu českých dějin". Výkony při představení byly úžasné na to, jak málo času na nazkoušení bylo (někteří do toho spadli po hlavě pár minut před začátkem zkoušky). Nejvíc vzpomínám na chudáka Darkyho jako prase a na Fawkyho - Tetu s dvěma copy, v kytičkovaných šatičkách a jeho "A teď jsem to posrala."
Následovalo pečení špekáčků nad ohněm, ale ani to nebylo ze začátku příliš dlouhé, protože se pak naháněli lidičky na "divadelní" zahájení LARPu. Pár ohnivých efektů, opětovně improvizace, která se podle mého názoru vyvedla, a Fejí předvedla moc výbornou prácičku, protože byla pro neúčast členky Larpu hozena do ledové vody, ale zorientovala se rychle. Ale nejen ona, ale i ostatní mí spoluhráči vymysleli velmi povedené představení.
Druhý den nás čekal LARP. Singollo jako regent hradu, Damian jako jeho pravá ruka, dvě princezny, Fea a já, Cor Na jako intrikující nevlastní bratříček. Kriss jako vůdce zlodějské gildy a majitel arény (který ovšem pokaždé, když se ho člověk zeptal, potřeboval tak hodinku na probrání se a pořádný čaj:) - spíš kafe!), Mtw jako obchodník, Kit mágova učenka, Zak věčně opilý hostinský, na jehož kořalu s příchutí gumových medvídků chodily i princezny. Fawky jako neúspěšný alchymista a Jolly jako předčasně zemřelý paladin. Olbřímí kus práce předvedli i mobilní CP, pod jejichž vedením začaly intriky i na straně goblinů.
Nakonec LARP malinko pokazila vyhlášená polední přestávka, ale i tak podle ohlasů se lidem líbil. Sat jako víla poskakující po nádvoří nebo Kult houby – to bylo velmi příjemné zpestření LARPíku. Nakonec jsme s Fejí byly napadeny zezadu a všichni chcípli na mor. Jaký to happy endík:).
Odpoledne se Lichnice trochu vyprázdnila, část lidiček zamířila do hospody na zápas ve fotbale, jiní se šli projít a vykoupat. Já strávila částečně propršené odpoledne v hradním muzeu, kde jsem tahala informace z kastelánky, která nám nakonec na večerní představení udělala parádní reklamu a lidičky už nedočkavě přicházeli ve čtvrt na deset.
Nakonec z plánovaného fire show byla celá akcička, šerm se železem, hospodská bitka s dřevama, můj a Evčin společný nápad udělat ženský souboj, který nebyl nijak promyšlený, takže veškerá akce byla natvrdo a i bolela:) ale snad se líbila a pokud jo, pak ta bolest za to stála:).
V rychlosti se také vymyslel nápad udělat ukázku z LARPUu, domluvilo se asi po šesti lidičkách na každý straně (goblini x hradní stráž). Já jako vyděšená vesničanka jsem proběhla diváky a ječíc hodila dvojitý kotrmelec s rozplesknutím o zem. Kriss s Cor Na mě v rychlosti odtáhli (auu, bolelo to:) ale držela jsem) a pak se začali rvát.
Nakonec začalo to pravé víření ohňů – Fea v kostýmu á la roztleskávačka, Fawky, Cor Na, Vaiwa, Tholdrin (pokud jsem na někoho zapomněla, omlouvám se) předvedli moc hezoučké kousky s poi. Pak nastoupili plivači a i za mírně nepříznivých povětrnostních podmínek udělali moc hezký dojem.
Během tohoto nás napadla myšlenka ještě to nějak oživit, a po ohýncích jsme pustili středověkou hudbu a vyzvali diváky k tanci (bože, já trdlo na tanec a vybrala jsem si totální dřevo:D ani valčík to nezvládl, ani ten jednoduchý středověký tanec, ale byla to sranda).
Nakonec nás nabudil adrenalin v krvi (připadala jsem si jako opilá – a to jsem v sobě neměla ani pivo, ani hlt jakéhokoliv alkoholu, prostě naprosto střízlivá), my se dali do šíleného tance (s Jollym jsem tančila dvakrát:D a Cor Na, pro tebe pro příště, při ploužáku nemusí být ruka na zadku:D ). Pak za zvuků veselého irského tanečku nás cosi Galad Elen učila, pletly se nám všem nožičky, opilý Míra jako chybějící dáma výskal na celý kolo, nikdo nevěděl, kde má stát, hledali se partneři, prostě docela sranda. Škoda jen, že udeřila 23. hodina a my museli přestat pouštět nahlas hudbu. Přesunuli jsme se k ohni, chvíli jsem si se všemi povídala a nakonec se rozhodla jít spát, jelikož jsem ráno odjížděla už v osm.
Se všemi jsem se rozloučila – nikdy jsem se na srazu neobjímala s tolika lidmi, jak byla úžasně přátelská atmosféra.
Po ránu se docela špatně vstávalo od stolu, odcházelo balit, ale nic naplat, i domů se musí. Nastalo druhý loučení kapku rychlejší, protože nás tlačil čas... Jolly mi připadal jako Obelix ve frontě na elixír:) rozloučil se, a pak se posunul na konec fronty.
Pak fofrem na vlak, který jsme s Darkym stihli jen tak tak. Rychlý rozloučení u nádraží s Fejí a Damianem, a hurá zpět domů. V Kolíně jsme měli asi dvě hodiny času, tak jsme se u okýnka na výdej zavazadel rozložili i s báglama a dali si dvacet jako nějaký bezdomovci. Ale nezaspali jsme. Vlak byl stihnut, našli jsme si i místečko na sezení, a pak Darky notnou chvíli bavil celé kupé svou naivitou a vůbec nechápal proč.
Nacpali jsme se týden starým perníkem, který ležel celý sraz ve stanu (od Darkyho:D ), což nakonec způsobilo, že můžu z fleku hrát Sněhurku, protože jsem měla večír otravu jídlem:).
Doma jsem se vyplácla do vany, uvařila kafíčko a hnedle napsala cosi do stolu ke srazu.
Bylo moc fajn… a snad bude i příště. A ti, co nedorazili, přišli opravdu o hodně:).
Komentáře, názory, hodnocení
| ||||
 | A pozor, a» nikam nezahučíme, jako ty sovy co půjdou z práce ;) | |||
| ||||
 | Delruth - 23.Června 2006 15:00 Naprostej souhlas. Železo prostě není dřevo, vy dřeva! | |||
| ||||
 | Damian - 22.Června 2006 21:23 K tomu bych taky něco řekl... Bylo by na místě a opravdu dobré, kdybyste si příště ten souboj lépe nacvičili, opravdu nacvičili, sjeli pomalu, pak rychlejc, ještě rychlejc... A až vám to půjde v plné rychloti s řevem atd, pak to hrejte před diváky... Slyšel jsem hodně historek, které se k tomuto vážou a opravdu to není taková sranda, jak se to zdá... Lidi byly v publiku nadšení a vískali a tajili dech, já jsem v duchu nadával, jací jste hňupi... :-/ A ještě za šera a na vlhké trávě... Idioti... Mrtvé Damiány a Tholdriny mít na dalším srazu nechci, tak si tohle vemte k srdci, protže to není z mojí hlavy ale z hlav lidí, kteří šermují několik let... Sranda o ca» po ca». KVÁK | |||
| ||||
 | Ty Lejdy... Jak to bylo s tím Kolínem?? :D Zrovna spisuju svůj článek a nějak mi tam nesedí Kolín... Nějak si ho vynechala i ty, pokud se nemýlím... | |||
| ||||
 | Damian - 22.Června 2006 21:23 ŠKODa že jen málem, viď Damíku :-P | |||
| ||||
 | Damian - 22.Června 2006 21:23 Taky jsem čuměl :DD | |||
| ||||
 | Ne jen super Nosfy. Ale naprosto dokonalý a bezchybný. Prostě supr supr supr. A k tomu se nás pár dohodlo nakoupit hromadně několik kusů železa, aby ten příští sraz byl více zvonivý. Ačkoliv vystoupení mé a Tholdrina bylo opravdu o život. Jiskry lítaly, my jsme řvaly (jednou jsem byl málem opravdu probonut :D) a lidé tajily dech. A hlavně tleskaly... Prostě neuvěřitelný... | |||
| ||||
 | *je smutná, že nemohla jet a naštvaná, že jí je tak málo* Já chci taky! Muselo to být super.... | |||
| ||||
 | Fnuk přepadl mě splín... :( Já chci být zpátky... Bééé:((( Ladyhawke - 21.Června 2006 16:38 Lady to je fakt moc pěkný moc se mi to líbí... Jako byl jsem fakt rád že sem tu facku neschytal já... Jakou že naivitou sem tam bavil kupéčko? Na to si ňák nevzpomínám... Spíš na to jak sem se začal protahovat a řvát na tom nádraží kde jsme měli 20 minut chrup pauzu...:-D A za ty buchty fakt sry ale mně nic nebylo naštěstí si to převzala za mně... :) Když už sem píšu chtěl bych poděkovat lidičkám co byly na srazu byla to fakt nádhera bylo mi s vámi moc dobře... A taky chci poděkovat za tuhle vzpomínku dokonce se tam i párkrát vyskytlo moje jméno a to se mi moc líbí tedy dávám deset a ne jen kvůli toho hej... Co vás to napadá bylo by to pěkné i bez mojeho nicku... :) Já bych nejradši psal tak ještě půl hoďky v kuse abych vyjádřil své pocity pokud by to šlo ale na to fakt nemam čas prstě tenhle sraz byl nej nej nej nej nej nej nej nej nej nej nej nej nej nej nej nej nej nej nej nej nej nej nej nej nej nej nej nej... A teď je mi po vás strašně smutno:((( Doufám že se zas brzy uvidíme i s těmi co nemohli nebo nechtěli přijet... A taky musím poděkovat paní učitelce protože díky ní sem tam byl jelikož mně pustila ze školy i když si to vůbec nezasloužím... Diky díky, díky všem co si moje díky zaslouží... a už se na vás zase těším Darky... PS: Bolí mě ruce jinak bych nekončil... :) PSS: Sory že je to tak zmatené ale já sem fakt na měkko... Všechny andořany miluju některe víc některé míň ale miluju... Diky... | |||
| ||||
| Ravager - 21.Června 2006 18:41 Pěkně řečeno. :-) Poběhlice: S tou la»kou taky pěkně řečeno. :-D | |||
| ||||
 | neplacte, budou dalsi srazy. Uzivatele nejsou komari, maji pred sebou dlouhe zivoty a neni vsem dnum konec. Berte to tak, ze se muzete poucit a tim vic tesit na priste.-) | |||
| ||||
 | hm... Pomaly začínam µutova», že bývam na Slovensku. Keby ste to spravili niekde na Morave tak som celý váš. Ale takto... ostal ia smútok, že som prepásol daµšiu perfektnú akciu... | |||
| ||||
| Tenhle srza byl se všech nejlepší, i když jsem byla hoodně smutná, tak jsem se aspoň i pobavila, za což všem děkuju. | |||
| ||||
 | Páni, až teď jsem to dočetla, a zní to vážně úžasně! Panečku... Koukám, že jsem přišla fakt o dost... Ale aspoň je pořádně vysoko nasazená la»ka na příští sraz ;o) | |||
| ||||
| psychop - 21.Června 2006 15:18 I já. Ale což, tak v září ]:-> | |||
| ||||
 | a já měl školní výlet... Fňuk... | |||
| ||||
 | Fňuk... | |||
| ||||
| Po pročtení se mi hned oživily vzpomínky...já chci sraz... | |||
| ||||
 | Zní to fakt skvěle. Škoda, že mi jiné povinnosti, především školní a rytířské, nedovolují se těchto akcí účastnit. Snad mi to někdy vyjde. | |||
| ||||
 | Lejdy dobre, moc moc dobre, ja se tam chci vratit :´( SASAN_KING - 21.Června 2006 10:19 neboj, fotky budou, už se zpracovávají a budou uveřejněny na Sargo.cz :) | |||
| ||||
 | Hezky jsi svým textem navnadila na případný další sraz, ale co takhle ještě přidat nějaké fotky (jiné než v hostinci samozřejmě.)? Však to znáš, jeden obrázek vydá za tisíc slov... (Nebo tak nějak .) | |||
| ||||
| Co dodat... bylo by toho hodně, tak na nový článek, ale psát neumím, tak to enchám opředené tajemnem. ;-) Lejdy: Povedené. :-) | |||
na začátek stránky