Andor.cz - Dračí doupě online

Vypadá, že svět se jí netýká,
do neznáma běží.
Před celým světem utíká,
hledí, jak kolem ní sněží.

Po tváři slza jí stéká,
v níž se všechen žal zračí.
Každého stínu se leká,
pochybuje, zda na život ještě stačí.

Přátelská náruč jí schází,
přívěšek v dlani drží,
na sebe všechny chyby hází,
zívá, u úst se jí mlží.

Na malé skleněné srdce její zármutek padá,
bolestně víčka přivírá.
Všechen ten žal, co v srdci střádá,
spolu s ní pomalu umírá.

To srdce od přítele dostala,
jeho slova stále slyší.
Prosím tě, abys povstala,
jeho tep zaslechnem, jen když budem tiší.

Malé srdce v dlani jí sevřel,
rukou ji pohladil po vlasech.
Chvějivou slzu jí setřel,
na tu noc vzpomíná ve všech nečasech.

S pramenem vlasů jejích si chvíli hrál,
a pak ještě dodal,
a» by se dělo cokoliv, vždy bych při tobě stál,
pomocnou ruku ti podal.

A ona mu slepě věřila,
nečekala zradu.
Pokaždé na něj se těšila,
vzpomínala na jeho radu.

Zůstaň mi věrná,
tím samým se ti odvděčím.
Teď její tělo zaplavila černá,
je zahalená v hávu smutečním.

Lidé jen okolo prochází,
a snad ani nemůžou vědět,
v jaké situaci se právě nachází.
Může jen čekat a sedět.

K sestře své chtěla jít,
aby zahnala svou nudu.
Když přítel šel kamsi pít,
naplnit mužského pudu.

Šla k sestře, co mívala často poměry,
překvapení tam pro ni přichystáno bylo.
Pyšnilo se velkými rozměry,
ale úplně jiné, než o jakém se jí snilo.

Svou sestru by mohla ještě čekat,
ale ne ve vášnivém objetí.
Co ji však ještě víc začalo lekat,
že tohle byl podraz století.

Koho její sestra objímala?
Její přítel to byl.
Nic jiného už teď nevnímala,
z očí se jí potok lil.

Z jejího bytu nevyšla,
přinutila se běhat.
Na nic však nepřišla,
co teď má proboha dělat.

Jen ten přívěšek si vzala,
chtěla být všude, jen ne tam.
Místo aby do pláče se dala,
rozběhla se neznámo kam.

Vypadá, že svět se jí netýká,
do neznáma běží.
Před celým světem utíká,
hledí, jak kolem ní sněží.