Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

"Pátek Třináctého", aneb Jak jsem si užil dnešní den.Oblíbit

1  kopie8221.jpg

Autor: Cor Na

Sekce: Bez zařazení

Publikováno: 13. října 2006 21:10

Průměrné hodnocení: 8.4, hodnotilo 17 uživatelů [detaily]

 
Co dodat...
Předem ale musím říct, že to ráno jsem ještě ani nevěděl, že je nějakého 13. pátek.
Možná se vám to vše bude zdát trochu přehnané, leč vše to, o čem se dočtete v tomto článku, se opravdu stalo tak, jak to je (bude) napsané...
 


Dnes, tj. pátek 13. října 2006, se toho stalo opravdu mnoho. Tedy aspoň mně.
Prvně bych začal zřejmě tím, že jsem nikdy nevěřil na takové ty pověry, jako je třeba jedna o pátku, třináctém dni v kterémkoliv měsíci, a toto se nezměnilo; ovšem dnešní den byl pro mě totální pohroma...

Začneme ránem.
Jako každý můj všední den jsem se měl vzbudit přesně ve 4:36. Ano, opravdu jsem se přesně v tu chvíli vzbudil, protože mi začal řvát mobil. Tak jsem si tedy v posteli protáhl tím stylem, že jsem odkopl celou přikrývku stranou, která se samozřejmě svezla na zem a mi se ji nechtělo vůbec zvedat a ještě k tomu mi byla zima.
Tak jsem teda začal potichu nadávat na všechno to vstávání, deku, postel, nepohodlný polštář atp. Zabořil jsem hlavu do onoho "nepohodlného" polštáře a co se nestalo? Ano, usnul jsem. O půl hodiny později mne vzbudil otec, který na mě vyvalil v té tmě (ano i v té tmě jsem to poznal) své oči a prohodil mým směrem: "Ty nejdeš do školy?"
Právě v tu chvíli jsem si uvědomil, co, kde, kdy, jak a proč a ruka vystřelila na noční stolek k mobilu. No to potěš (pro ty, jenž jsou neznalí cizích jazyků - Ksakru!)

I přes to všechno, že mi za deset minut jel autobus, jsem se stačil pomalu obléct, v tu chvíli mne to opravdu netankovalo, vykonal jsem potřebu, ranní hyenu (hygienu) a dokonce jsem si ještě stačil ukořistit jedinný rohlík v našem chlebníku, o který jsem si málem vylomil zub, když jsem si kousnul do malého kamínku.
Vydal jsem se tedy na zastávku autobusu, který mi měl jet již za pět minut, až jsem se divil, jak rychle a zároveň pomalu jsem to všechno stihnul. Doplazil jsem se ještě skoro se slepenýma očima na zastávku a klepal celou dobu kosu.
Super, autobus měl zpoždění devět minut, takže jsem opět fajně promrznul. Tak jsem tedy nastoupil do přeplněného autobusu - kdo to kdy viděl? Skoro půl šesté ráno a autobus k prasknutí?! No nic. Cestou na nádraží jsem dostal asi třikrát loktem do stejného místa žeber, a to od jednoho stařečka, který se chtěl nacpat mermomocně dále od dveří a potom od lidí, kteří postupně vystupovali...

Nádraží.
Vystoupil jsem z autobusu a málem sem to schytal floorballovou hokejkou od jednoho týpka, který nastupoval do autobusu trochu těžkopádnými pohyby.
Trochu jsem si oddychnul a byl jsem š»asten, že jsem se poté dostal úspěšně na nástupiště, z kterého mi jel vlak, který jsem stejně nestihnul díky zpoždění autobusu. Tak jsem tedy opět mírně promrznul, protože jsem byl tak líný, než abych si zašel do té velké haly, kde je alespoň trochu tepla a opět jsem málem usnul. Přijel vlak a náhodou byl můj, tak jsem do něj nastoupil a sednul jsem si ke třem spolužákům z vedlejší třídy. Myslel jsem, že si aspoň teď trochu zdřímnu, leč naneš»ěstí jsem musel poslouchat ty všemoudré kecy o motorkách a jejich motorech typu - "Sem jezdil na třiapule. Taky fičak s nezažil, kemo! Sedačka pohodlna, kope to jak sviňa!" - Přežil jsem to.
Asi deset minut před tím, než jsem měl vystupovat ve stanici, ve které obvykle vystupuji, kontrolovala taková postarší, blond kousačka (průvodčí), lístky.
Tak jsem tedy zašmátral do kapsy v batohu, kde obvykle mívám své doklady a peněženku, ale kde nic, tu nic. Dost jsem se udivil, ale chvíli nato jsem se už smířil se čtyřstovkovou pokutou. Průvodčí přišla k našim sedadlům. Spolužáci ukázali své lístky a měsíčníky a já, aby to vypadalo aspoň trochu efektivně, jsem začal opět hrabat v té kapse, kde jsem vyhrabal stejně jen klíčenku s klíči a blbůstkami. Hle! Žena zkontrolovala tři měsíčníky a na mně se vyprdla! Oddychnul jsem si, ale bylo jasné, že mně zřejmě nechtěla trápit, chytrá to paní.

Na nádraží, pár kilometrů od mé školy.
Vystoupil jsem a uvědomil jsem si, že se musím vrátit domů pro doklady a peněženku, ale vlakem už určitě ne, protože je větší šance, že dostanu pokutu. Tak jsem se tedy postavil na blízkou tramvajovou zastávku, v tu dobu bylo asi už 6:33, tramvaj měla jet 6:34, další pak měly jet každých deset minut, takže 6:44, 6:54 atd.
"Oukej." Řekl jsem si a nakonec jsem tam stál až do sedmi, kdy jelo snad pět tramvají za sebou a všechny měly čísla značení 11, tudíž to byly tramvaje, kterými jsem mohl jet.
První tramvaj - šusem projela celou zastávku, to jsem si řekl "No co, asi služební jízda."
Druhá tramvaj - ---------------------------------- // ---------------------------------------
Třetí tramvaj - ----------------------------------- // ---------------------------------------
Čtvrtá - ;o)
Pátá tramva - Hurááá!! Zastavila! Sice je plná lidí, ale co. Přežiju to. Tak jsem tedy nastoupil a rychle jsem se postavil někde, kde bych se mohl úspěšně chytnout kovové tyče. Na sedadle, u kterého jsem stál, seděla malá dívčina, tak okolo deseti let možná. Řekl jsem si, buď rád, že aspoň jsi v tramvaji a stojíš. Jeli jsme, jeli, jeli a jeli až jsme nakonec dojeli.
Tramvaj projela poslední zatáčkou před zastávkou, kde jsem vystupoval, což jsem nečekal a málem jsem zadusil svým tělem dítko sedící na sedadle, kdy jsem se ještě praštil o okno.
Poté se delší dobu nic zvláštního nestalo, dojel jsem úspěšně domů, když pominu pár zakopnutí o svou nohu.

Do školy se mi už potom nechtělo, tak jsem tedy zůstal doma a čekal na odpoledne, kdy jsem měl jít na tréning (volejbal). V době, kdy jsem seděl doma na zadku a radši jsem jen kopřil, než abych něco dělal a opět by se mohlo stát neštěstí, jsem se dozvěděl, že je zrovna dnes pátek třináctého, tak jsem chytnul takový záchvat smíchu z toho všeho, co se mi dnes ráno stalo, že jsem si "ukopl" palec u nohy. Taky sranda.
O půl páté jsem sedl na kolo a vyrazil jsem na halu, kde mi v pět začínal tréning. Už jen první prošlápnutí a o ostré hrany a různé špičky pedálu jsem si pěkně odřel pravou nohu, což mi na špatné náladě ještě přidalo. Opět jsem jel, jel, jel a jel až jsem nakonec dojel k hale, celý od malých mušek, které se na mě za jízdy přilepily. Otřepal jsem se, vytáhnul jsem si z oka podivně vypadající předmět typu kamínek a vešel jsem do haly, kde jsem si to namířil do šatny. V pohodě jsem se převléknul, obul sportovní obuv a hurá na tréning!
Začínalo to docela fajně, dvacet koleček halou která má plochu asi 30x100 metrů. Vytrvalky, mé mínus.
Další část - přeskakování tři minuty v kuse přes lavičku, a to bez meziskoku, snožmo.
Poslední doskok a podlomilo se mi levé koleno, načež jakoby mi někdo zapíchnul dlouhou jehlu do zad v oblasti pánve. Šíleně to píchalo a já se nemohl narovnat. Prostě rozcvička, jak má být. Krása...
Celý jsem se třásl a aspoň na chvíli jsem si sednul na zem do šatny a zhasnul světlo. Uspávalo mně to, ale v tu pravou chvíli jsem vstal a pokračoval jsem v tréningu, kdy jsme zrovna šli na singl blokování, bez míče. Skvělé, jsem šikulka, že jsem si dal pěstí do oka při výskoku. Můj otec, který je zároveň mým trenérem, se divil, proč zase sedím na zemi a uvolňuju se. Neodpovídal jsem, věděl jsem své a po chvilce jsem šel, jako obvykle, do dvojice s míčem s jedním kámošem. No... Docela v pohodě, až na to, že mne pořád bolela ta záda. Nakonec nám ulítnul balon za mě, kde byla vysoká, obranná sí», za kterou měly tréning dívky. Dobře, zajdu pro balon a jde se smečovat. Ano! Míč mám v ruce a jdu zpět na naše hřiště, ale vedle mně do sítě spadne balon od dvojice dívek. Sám nevím proč, chci si do něj kopnout, až se mi noha, při mých fotbalových schpnostech, zamotá do sítě a já pěkně spadnu na zadek a vymknu si kotník.
"Štvu na to." A šel jsem domů. Toto už jsem nevydržel... Osprchoval jsem se, převléknul a vyřítil jsem se ven. Odemknul zámek na kole, ještě při jednom podivném chvatu se mi podařilo shodit tři kola najednou. Takové krásné domino to bylo... Ach...
Postavil jsem je již s unuděným výrazem ve tváři a jel jsem domů, toto byla poslední kapka. Při cestě domů mne ještě málem srazilo auto, které nemělo ani zapnutá světla, ale to už je jiný příběh...

Prostě den, jak má být. Co víc si přát?

 

Komentáře, názory, hodnocení

Happy-lady - 27. března 2007 15:38
images7221.jpg
Simpatický článek... :) Docela i čtivý a ne zle napsaný.

Tak přeju víc štěstí do života... :D a nějakej další pěknej článek..
 
Galad Elen - 18. října 2006 08:58
arodjkafinal5054.jpg
čumáčku, upřímně tě lituji...tohle zažít bych nepřála nikomu.
 
Anup - 17. října 2006 23:36
118a6332.jpg
njn patek 13
to sem taky tak nejak zazil den... spat necely 2 hodiny a hned potom sednout do horiciho vlaku :D:D:D (a to si toho ze hori vsimli az po pul hodine cesty :D:D:D )
proste takovehle pekne dny mam rad ;)
 
PsychoP - 17. října 2006 19:50
falling8927.jpg
Catannga - 17.Října 2006 19:50
Pěkných věcí? To ani nevíš co všechno se podařilo mi.... xDDD
 
Catannga - 17. října 2006 19:50
dark1628.jpg
Když tak přemejšlim,tak si měl vlastně štěstí-komu se podaří tolik pěknejch věcí?:)
 
Tarrak - 16. října 2006 17:40
myikon994.gif
Heeeeheeeeheee *mlátí hlavou o stůl, až málem rozmlátí klávesnici* Jehehehe. Pech. Jehehehe

Opravdu ze života. Obvykle články ani nedočtu, ale tenhle sem musel.
 
gameman - 15. října 2006 20:54
1239338.jpg
Chlape takhle sprasenej den sem ještě neviděl..doufám že příště dopadneš líp ale odme máš 10 ;) za to utrpení..
 
Tiara - 15. října 2006 19:45
reg674.gif
Tomu se tedy říká den blbec, fakt. :-)
 
Johanna - 15. října 2006 19:25
default.jpg
Skutečně den jak má být:)
 
Licee - 14. října 2006 10:48
ik33029.jpg
Cor Na - 14.Října 2006 09:46
No Kmotříčku, tebe stíhá jedno "štěstí" za druhým :)

Abyhc se vyjádřila ke článku. Je poutavý a hodně legrační, siuace jsem si stihla krásně předsatvit, o to bylo lepší se tomu zasmát. Ale jak už tady kdosi zmínil, některé spojení by to chtělo zaměnit. Někde se ti tam opakují i slova. Ale jinak se mi to líbilo :) takže máš ode mě pochvalu

dávám 8b.
 
Cor Na - 14. října 2006 09:46
1  kopie8221.jpg

Delruth - 14.Října 2006 00:06
Tak si prdni do ka»at! :o)
 
Fistandantilus - 14. října 2006 01:56
fuck_y2031.jpg
Krásné události, jakobych se tam viděl ... někdy mám podobné příběhy :)
 
Delruth - 14. října 2006 00:06
iko5322.jpg
Já bych snad jen řekl, že co vím o vlacích, když tě chytí průvodčí a nemáš lístek, můžeš si koupit jízdenku u něj(ní) s příplatkem 20 Kč. ;-) :-P

A autor zapomíná na to, že jej průvodčí nechytla a tak defakto měl štěstí. ;-)
I to, že jej otec vzbudil tak, aby ještě stihl autobus (který měl ovšem zpoždění, ale to je už jiný příběh.) :-P
Prostě mi(y)stifikace a zaujatost na entou! :-P

Nesouhlasím s tímto životním postojem. :-D
Autor zveličuje to špatné a to dobré jen tak zmiňuje, z komára dělá velblouda a vůbec - já velbloudy nerad. :-P

O:-)
 
PsychoP - 13. října 2006 23:50
falling8927.jpg
Já měl dneska kompletně skvělý a úspěšný den. Až na písemku z němčiny.
 
mew mew cat - 13. října 2006 22:23
wearing cool glasses6884.jpg
kdo říká že pátek třináctého není veselý tohle ještě nečet :)
 
Catannga - 13. října 2006 21:52
dark1628.jpg
Sympatizuji s autorem,měla jsem se podobně,akorát místo vlaku a autobusu bouračka v autě a místo volejbalu judo:)
Pátek 13:schovat se do škopy!
 
Cor Na - 13. října 2006 21:43
1  kopie8221.jpg

Sargo - 13.Října 2006 21:41

Dobře, dobře ;o)
Děkuju za vše.
 
Sargo - 13. října 2006 21:41
wel1d5kk1aaa19357.jpg
Mno, článek vhodný spíše do soukromého blogu, ale autor opravdu za dobu, co je na Andoru značně vylepšil sloh, tak proč neudělat výjimku :-) Doporučuji pro příště neužívat v textu smajlíky (které jsem smazala), a naučit se mně/mě, to bylo nejhorší.

K textu samému. Některé části jsou zbytečně rozpytvávány, jiné přeskočeny, ač slibovaly býti zajímavými (co kupříkladu říkají rodičové návratu ze školy ještě před první hodinou a podobně). Často se objevují obraty, nebo slovní spojení, která nejsou to pravé ořechové - namátkou... eee, jsem líná to hledat. Je jich tam dost :-D
Je tam i hodně vyloženě nadbytečných slov, hlavně přivlastňovacích zájmen. Např - otec na tebe vyvalil své oči - ehm, čí měl asi vyvalit?

Je to ale dosti čtivé a myslím, že autor našel svůj žánr. :-)
 
Cor Na - 13. října 2006 21:41
1  kopie8221.jpg
Žjůůůů, to je rychlost! :o)
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.076648950576782 sekund

na začátek stránky