Andor.cz - Dračí doupě online

Sako nejen na oblékání


Kopr, přátelé, je ve všem živém, je i v živlech. Už se vám někdy stalo, že táborák nechtěl chytnout? To měl oheň kopr... Nebo že jste zůstali trčet na moři o pár dní déle, protože jste nechytli vítr? Ano, měl kopr... Je i v hudbě a literatuře, jak se za malý moment přesvědčíme:

Veliký vyznávač Kopru, Squop, sepsal za velikého úsilí tuto písničku:


Já mám kopr -
každé ráno víc než dřív,
po každé dýmce, čím dál víc,
sako je ve mě, já vím, já vím
já chci dělat co nejmíň...


Nyní, dopřejme si trochu oddychu a pokochejme se čtivem literárním:

Kopr, jaká krásná věc,
nechat tělo spočinout,
ustlat si na pec,
a spokojeně usnout.

Když vás neposlouchá tělo,
a odmítá se hnout,
komu by se chtělo,
zbavit se saka pout.

Dej kopru svůj čas,
nech jej vyplynout,
užij si klidu zas,
neboj se si zívnout.


Ale dost bylo poezie a hudby. Přišel čas na teoretickou část. Cože to ten kopr vlastně je? Není to jen stav mysli, je to vyrovnaný stav jak mysli, tak i těla. Každý kopr známe. Projevuje se v každém aspektu našeho života. Když se vám nechce ráno vstávat, je to kopr, když někdo srazí na přechodu babičku, je to kopr, protože byl líný zastavit, pokud se někdo oběsí, je to proto, že byl líný jít skočit z paneláku.
Ale v kopru je něco víc, než jen ona lenost. Je to víra. Víra, že koprem se vše v dobré obrátí. Pamatujte, že je jenom jedno Sako, a kopr... Kopr je jeho prorokem... Když aktivně cvičíme, akorát se zpotíme, pak zapácháme, ztratíme dech, můžeme si natáhnout sval, šlachu, vyvrtnout si kotník. Je tolik rizik! Víra Kopru byla před 60ti lety téměř vyhubena, protože vyznavači kopru byli líní se bránit proti okupačním armádám. Naštěstí Sako nám pomohlo. Jakže víra přežila? Povím vám krátký příběh, jakže přežila vyznavačka Judita Arnoštová řádění v jedné malé vísce u polských hranic.



Bylo sychravé dopoledne 3.dubna 1939. Válka zuřila, všude se bojovalo, avšak věrní zastánci kopru odhodlaně bránili svou víru. Judita byla zrovna na cestě na pravidelný sraz. Ráno vždy projížděla kolem jejího domu kára, na kterou se nakládaly mrtvoly. Oběti poprav, bombardování. Přes vesničku projížděly německé kolony, které za sebou zanechávaly oběti, které byly předem určené k likvidaci. Judita se vždy brzy po rozbřesku vydala plazmo před dům na ulici, a tam zůstala v poklidu ležet. Vozka si brzy zvykl, že tuto ženu sbírá z chodníku pravidelně každý pátek a poslední neděli v měsíci. Pak ji odtáhl, spolu s mrtvolami, pár stovek metrů za vesničku, kde již ostatní vykopali jámy, aby mrtvoly pohřbili. Judita počkala, až z ní sundají ty, které přes ni přehodili cestou k jámám, a pak se jala pokračovat v cestě plazmo. Srazy u jam byly velmi nenápadné, neboť polehávajících, mrtvolně vypadajících, tam bylo spousta. Mlčky se leželo až do večera, kdy přijel vozka, aby rozvezl účastníky zase domů. Bylo domluveno, že vozka si vždy užije s jednou z přítomných žen, aby jeho služby byly alespoň nějak odměněny. Tentokrát to byla Judita, která byla vybrána tichým losem kopřího losování. Chtěla vznést námitky, ale než stihla argumentovat, že dívka před ní táhla podvodem, bylo již po všem a ležela na chodníku před svým domem. A tak se tedy plazmo vydala domů. Když ji o pár hodit později zaslechli škrábat na dveře domu, odnesli ji dovnitř, a dali jí najíst. Pak ji uložili ke spánku. Byla veliká čest, mít doma tak váženého vyznavače kopru. Jen největší mistři byli tak věrní, že by bez cizí pomoci zemřeli, pokáleni, hladem a žízní, nebo by byli zaživa sežráni slimáky a jinými stvořeními, před kterými by nedokázali utéci. A tehdy se to stalo. Dalšího dne Judita nechtěla vstát. Pomáhali jí seč to šlo, avšak ona se nedala a zarputilým děláním mrtvého, si tiše vydupala dalších pár hodin spánku. Toho dne padla jedna z bomb přímo na jámy a usmrtila nejzarputilejší vyznavače kopru. Když se ta zpráva šířila, donesla se i ke Gestapu, a ti se postarali o systematický lov kopristů. Juditu ukryli. Jí to vyhovovalo, ležela si v díře pod prkny, jednou za den dostala mezerou mezi zmíněnými prkny najíst, a dny míjely příjemně. Obdivuhodně se jí zkrátily šlachy a svaly zakrněly. Avšak přežila, a stala se uznávanou kopristkou.


Tak vidíte, s vírou lze zvítězit. Stačí jen odmítat konvence a řídit se svým vlastním rozumem. Mějte na paměti, že kopr je krásná a spontánní věc. Zastavit se v celodenním ruchu, dát spočinutí celému svému tělu, které si to jistě zaslouží, to je jeden z mála výdobytků, které si můžeme dovolit, a které málokdy využíváme. Nebojte se podlehnout síle kopru, a vězte, že je tu pro vás.

V příštím díle “Sako nejen na oblékání“ vás seznámím s praktikami užití kopru a s fázemi spočinutí. Kopr s vámi !