Andor.cz - Dračí doupě online

Zapadlo slunce nad kopci stesku.
On stojí tam sám, ve zbroji, meč stříbrný.
Čeká v tichu, jen vítr ponurou píseň pěje.

Stojí bez pohybu, jak skála.
Chladný jak led.
Klid naruší hluk však!
Země se rozevře, jak brána do pekel.

Těla dávno mrtvá k němu se valí.
Jeho meč jak paže prodloužená.
Shnilé a špinavé pracky šanci nemají.
Ztuhlá krev všude kolem, on zhluboka dýchá.
Na kolena padá s tichou modlitbou.

Pak však další tvor vylézá z temnoty.
Bledá, krásná, celá v bílém. Nevěsta.
,,Meliso,“ řekne on hlasem smutným,
,,Jediná má lásko,“ už vstává, meč v rukou.
,,Buď se mnou, můj milý, staňme se jedním,“ řeknou bledé rty.
,,Ve jménu bohů, krásných dnů, přísah a lásky.“ Pozvedá meč.

Pohled hypnotický na něj nezapůsobí.
Meč vzduchem letí jak hlavou vzpomínky staré.
Bolest v jeho srdci.
Hlava od těla se dělí.
Slzy v očích.
Tělo umírá tou pravou ze všech smrtí.

Smutek, pláč. K vrcholu kopce ji nese.
Tam svatební lože.
Ze dřeva a suché trávy.
Vedle sebe ulehnou.

,,Své sliby jsem již splnil, službu bohu vykonal,“ řekne do větru.
Hranice už hoří, na ní věčná láska leží.
Bez křiku a s krásným citem.
Spálí je noc svatební.