Andor.cz - Dračí doupě online

Jako každý jiný člověk jsem toužil se porozhlédnout do světa. Koupil jsem si lístek na loď jménem Lady Anne. Tahle dřevěná kocábka byla pro mně jako stvořená. Jako malý jsem snil o plavbě na dřevěné lodi.
Když nastal čas odplutí, já již byl naloděn a spokojeně si prohlížel kajutu. Byla vysoká asi dva metry a na okrajích zdi byly namalované zlaté ornamenty, pohodlná postel, velký šatník a nádherný výhled na moře. Z okénka mi do kajuty dopadaly paprsky zapadajícího slunce, vše mělo souměrnou souhru barev, byl jsem dojat.
Po bohaté večeři jsem si šel lehnout, sice mi moc nevadilo houpání lodi, ale teď s plným žaludkem se mi udělalo nevolno. Snažil jsem se usnout, protože jsem byl unaven. Usnul jsem hned jak špalek.
Najednou trup lodi zaskřípal a poznal jsem, že jsme v bouři, zvedali jsme se nahoru a dolů a já snadno ztratil rovnováhu a upadl jsem zpátky na postel. Z ničeho nic slyším a cítím praskání dřeva, tvrdý náraz mě odmrští na zeď a zaplaví mě ledová voda. Strach, který mě ovládl, mne donutil vyběhnout na palubu, hned jsem byl mokrý až na kůži. Loď se nebezpečně naklonila na pravobok a bylo slyšet praskání žeber lodi. Loď se rozlomila a já skončil v ledové a pěnící vodě.

Otevřu jedno oko, otevřu i druhé. S údivem koukám na pláž a nedaleké palmy, vzadu se tyčí skála, kde lítají papoušci. Porozhlédnu se kolem sebe a vidím všude rozseté trosky lodi, náklad a nějaké bedny. Můj žaludek se neúprosně dožaduje potravy. Dojdu k palmám, kde vidím, že porost se přeměňuje v džungli. Vrátím se k jedné z beden a kusem železa ji vypáčím.
Vevnitř jsou potraviny, většinou rozmáčené, ale i plechovky a balené jídlo. Vše použitelné vytáhnu a rozbalím balené jídlo. Kus sušené slaniny, chleba a trocha másla. Vše sním a vyrazím prozkoumat terén.
Obcházím pláž, až dojdu ke skalám, kde je vidět spousty papoušků a otvorů a jeskyní. Vlezu do té nejníže položené. Vevnitř je šero a dál už tma, po chvíli narazím na stěnu. Obrátím se zpátky a vylezu z jeskyně.
Vrátím se zpátky, kde jsem se probral. Otevřu další bednu, zde je k nalezení sekera, háky, lana, plynové lahve a elektrické zapalovače. Vezmu sekeru, lana a čtyři háky, na jeden konec lana přivážu hák uzlem. Vyrazím do džungle, lano omotané kolem ramene a sekeru v pravé ruce.
Najdu bambus, hrůzou strašně vykřiknu. Něco jsem si zapíchl do nohy, zvednu pravou nohu a v té vězí dlouhý ostrý trn. S bolestí ho vytáhnu a ranka začne krvácet. Ztráta trochy krve mě neodradí a tentokrát opatrněji dojdu k bambusu.
Pokácím čtyři bambusy a odvláčím je zpátky na pláž pod palmy, kde je rozsekám na půlky. Dvě asi metr a půl vysoké bambusové tyče svážu k sobě u vrcholů a zapíchnu je do měkké půdy, kde nádherně drží. S těmi druhými udělám to samé a spojím je u vrcholů lanem. Větvičky z bambusu použiji jako drát a obmotám jím konstrukci na obou dvou stranách. Pak na ně stejnoměrně dám listí z palmy a bambusu, zakryji větvičkami a pískem. Výsledek mi zabral asi 2 hodiny a vypadá to z boku jako výběžek z písku. Zde budu mít přístřeší.
Poblíž příbytku vyhloubím půlmetrovou díru. Jelikož dotěrné opice mě stále následovaly, začínalo mě to štvát, a tak jsem se po nich ohnal kameny a co mě dopálilo, že opice ukradly všechnu mou potravu! Rozčílil jsem se a začal je honit, ale byli rychlejší než já a vylezly na strom, kde se na mě přihlouple dívaly. Hodil jsem po nich kámen a vyhrožoval jim pěstí.
Bez jídla a hladový se vracím zpátky do mého útočiště, zbylé jídlo pečlivě schovám do dřevěné truhly a zahrabu do písku, kde si ho označím zelenou větvičkou a křížem v písku. Začíná se stmívat a je zde poměrně teplo, tak zalezu do příbytku, kde je chládek a usnu tam.
Ráno mě vzbudí dotěrná opice, která se mi snažila ukrást lano, ale já byl rychlejší a překvapenou opici chytl za ocas a ta začala vřeštět. Z pomsty sem ji hodil do mělké vody a utekla pryč. Od té doby jsem měl od nich pokoj.
Pojedl jsem poslední zbytky jídla a neměl jsem nic na pití. Vyšel jsem do džungle a po nějaké chvíli jsem uslyšel hučení potoka. Došel jsem podle zvuku. Uviděl jsem stříbřitě lesklý potok, který odrážel sluneční paprsky na všechny strany, působilo to jako nějaká aura a já přimraženě stál a sledoval tu krásu a barvy. Jelikož na mně doléhala žízeň, poklekl jsem a zhluboka se napil. Voda byla osvěžující a chladná, dodala mi sil a já se vydal zpátky do tábora. Chvíli jsem bloudil, ale nakonec jsem tábor našel. Cestu jsem si vyznačil zářezy sekerou do stromů.
Z džungle jsem dotáhl i dotěrný hmyz, který jsem se snažil rozehnat. Ze zbytku bambusu jsem si udělal harpunu. Pomocí sekery jsem dodal špičce požadovaný tvar. Bos jsem vlezl do moře a všude viděl ryby, které se rozprchly na všechny strany. Šel jsem dál, až mi byla voda po pás, zastavil jsem se a nehýbal se. Po chvíli ke mně doplavaly ryby a začaly mi oždibovat nohy, jako bych byl jejich potrava. Lechtalo to a rychlým nápřahem jsem skoro trefil rybu, však harpuna se neškodně zapíchla do písku. Tak zkoušeje aspoň třikrát jsem napočtvrté napíchl. Kroutící se tuňák po chvíli zemřel. Došel jsem k pobřeží , kde jsem rybu odložil do písku a sekerou vykuchal. Vnitřnosti jsem hodil do moře. Ze suchých větví, co byly všude kolem, jsem udělal oheň a napíchnutou rybu na nich upekl. Rybu jsem pak odložil do kusu látky a vložil ji do truhly. Chtěl jsem se z tohohle ostrova dostat, a tak jsem na nejvyšší palmu vyvěsil bílé triko, které plápolalo ve větru.

Asi po pěti měsících zdejší vegetace jsem poměrně zarostlý. Jdu do džungle, kde pokácím čtyřicet bambusů a odvláčím je postupně na pobřeží, kde je přisunu k sobě a dvacet jich lanem z banánovníků svážu pevně k sobě. Doprostřed vztyčím stožár. Ze zbytku udělám zábradlí a malou kajutu na povrchu. Stříšku udělám z listů a trochu bláta a v tom uschlá sláma. Nejvíce práce mi dalo kormidlo, které jsem asi po čtyřech hodinách dokončil. Pro jistotu jsem vše ještě svázal tak pevně, jak se dalo. Plachtu jsem udělal ze zbytků látek, které jsem sešil k sobě dvěma vrstvami, aby se plachta tak snadno neprotrhla, navíc jsem ji vyztužil kůží ze zvířat.
Na loď jsem naložil jídlo na týden, vodu na týden, harpunu, lano, kotvu ze železa svázanou i řetězem, sekeru a kus plechu, již trochu zrezlého, dřevo asi na deset zapálení. A mou stoličku na oheň (je zhotovena z kamínků, bahna, slámy, písku a kusů listů, což tvoří velmi pevnou stoličku odolnou vůči vodě). Stoličku jsem šikovně připevnil na plech pomocí mé speciální směsi a plech jsem přivrtal dřevěnými kolíky k voru. Na vrchol jsem připevnil i mísu ze směsi. Vše bylo hotovo, jen vyplout. Vytahal jsem z beden dvě pádla a pomocí sekery jsem vyhloubil díry akorát na ně. Po týdnu menších úprav jsem byl hotov.
Počkal jsem na příliv, až dorazí k voru, a roztlačil jsem vor do vody. Rychle jsem na něj naskočil a pomocí pádel a kormidla jsem se vyhnul pobřežním skaliskům a mělčinám. Najednou se vítr opře do plachty a vor zrychlil, snažil jsem se udržet směr. Po dvou hodinách se mi ztratilo pobřeží z dohledu. K večeru jsem stáhl plachtu a zpomalil jsem, vyhodil jsem lano s kamenem do vody a ten začal klesat do pěti metrů. Vyhodím dvoukilovou kotvu a ta s nárazem dopadne na dno, loď sebou škubne a zastaví se. Skočím do vody s harpunou a vylovím jednu rybu, vykuchám ji a opeču si ji nad ohněm v míse, pak ji sním s kusem pečiva. Kajutu zavřu dveřmi a uvelebím se na podlaze a usnu.
Ráno se probudím svěží a odpočatý, vytáhnu kotvu, vztyčím plachtu a vyrazím dál. Odpoledne vítr ochabne, a tak musím veslovat, vítr nefouká a já se vykašlu na veslování, stáhnu vesla zpátky. Hodím do vody hloubkoměr a klesá pod dvanáct metrů, pak se zasekne na konečných 16 metrech, což je maximální ponor pro kotvu. Já se ji však neodvážím spustit, co kdyby nedosáhla až na dno? Jen si v mysli vybavím rozpad lodi na dvě půle. Zamrazí mě v zátylku a sním další rybu.
Po dvou hodinách se vítr znovu opře do plachet, ale vítr je silný a žene mě přímo vpřed, dle síly větru poznám, že je poblíž bouře. Vše schovám do kajuty a jídlo zaizoluji do dřevěné truhly. K podvečeru vítr ještě zesílí a plachta se začíná nebezpečně natahovat, tak ji radši sundám, ale i tak se loď úplně nezastaví. Zablokuji kormidlo a plechem si opevním kajutu, aby vydržela. Vlezu do kajuty a opancéřuji i dveře a sekerou si udělám z plechu hřeby a zapíchnu je po všech stranách. Teď jsem poměrně v bezpečí.
Bouře zanedlouho dorazí a prudkým lijákem a vlnami se mě snaží potopit. Voda mě promáčí a já se snažím usnout na věcech navršených, kam až nedosáhne voda.

Ráno se vzbudím a obhlédnu škody. Stěžeň naštěstí vydržel, ale kus zábradlí se zhroutil, nyní jej táhnu za sebou. Opravím zábradlí lanem a trošku ho zpevním plechem. Na jednom místě je v zemi díra velká jako celá ruka. Vezmu plech a skočím do vody zespod jej přibiji dřevěnými kolíky. Nyní je spodní část lodi oplechovaná. Vylezu zpátky na loď a i svrchu přibiji plech na díru. Uslyším něco známého, loď! Vstanu a začnu hulákat a mávat rukama. Trajekt si mě všimne a zamíří ke mně. Námořníci mi pomůžou na palubu a nechají můj vor napospas osudu. Po dlouhých pěti měsících se vracím domů. Těším se na pohodlnou postel a na teplou koupel.