Andor.cz - Dračí doupě online

Narodila se v Ironforge a byla dcerou místního obchodníka se zbožím, který prodával všelijaké pomůcky pro začínající dobrodruhy. Žili si pěkně a dařilo se celé rodině, když jednoho dne musel otec odcestovat do Stormwindu pro nějaké zásoby. Po týdnu, co vyrazil, přišla zpráva, že je otec mrtvý. To mě i mou matku zaskočilo. Říkalo se, že jej zabili obyčejní bandité, ale já v duchu věděla, že to tak nebylo. Dále jsem se tím nemohla zabývat, bylo mi jenom 10 let a musela jsem matce pomáhat s obchodem. Sama to po smrti mého otce už nezvládala, a tak jsem dělala všechno možné, abych jí ulehčila.
O pár let později, když mi bylo 15, tak mi zemřela i matka. Celou dobu měla nějakou zhoubnou nemoc, kterou sem nějak přehlížela. Pár hodin po jejím pohřbu přišel nějaký pán a dožadoval se našeho obchodu. Mával v ruce nějakým kusem pergamenu a tvářil se jako nějaký můj nadřízený. Za ním se po chvilce ve dveřích objevila ve dveřích další postava, ta však už byla přívětivá, byla to moje vzdálená teta. Nabídla mi, abych šla s ní, a taky že ze mě udělá nadanou čarodějku… Netrvalo dlouho a já se rozhodla… opustila jsem Ironforge a vydala se do Stormwindu, kde jsem se začala učit magii… měla jsem kupodivu nadání rychle se učit, a tak jsem si brzo osvojila magii mágů. Ve svých 15 letech jsem zvládala všechno na výbornou. Má teta na mne byla pyšná a dál mně pozorovala, jak jsem se zlepšovala…
Když mi bylo 20 a já již nemohla v magii umět víc, řekla jsem si, že bych mohla začít s karierou dobrodruha… Tahle práce byla sice nebezpečná, ale byla to jediná věc, kterou jsem si kdy přála...
Netrvalo dlouho a já se stala dobrodruhem. Se svou družinou jsme prozkoumávali oblasti okolo Stormwindu. Hledali jsme v jeskyni poklady a všechno, co by se dalo výhodně prodat. Dařilo se nám a z toho jsme byli všichni šťastní… Naše skupinka čítala asi 15 členů, převážně bojovníci, jenom já a můj starší kamarád z akademie jsme uměli pronášet zaklínadla.
Když jsme získali jeden z pokladů v jeskyni někde poblíž Ironforge, zemřel tam jeden z našich bojovníků. Byli jsme smutní, že se tak stalo, ale čas už nešel vrátit, a tak jsme se vydali do Ironforge prodat nalezený poklad. Kvůli nějakému opožděnému konvoji peněz nám banka nemohla dát požadovanou částku, a tak jsme museli pár dní počkat. Nám to nevadilo, potřebovali jsme odpočinek. Po nocích jsem chodila po ulicích města a pozorovala trpaslíky a jejich každodenní hašteření.
Narazila jsem přitom na jednoho od ostatních zvláštního trpaslíka… bylo v něm cosi nebojácného a odhodlaného. Něco, co jsem viděla u našeho padlého bojovníka. Neváhala jsem a sledovala ho až do hospody s názvem ,,Zlomená sekera“. Všude byli trpaslíci namol a on mezi nimi. Dokonce jsem se s ním málem pohádala, a tak jsem proto radši opustila tu pochmurnou hospodu a šla jsem ven nabrat svěží myšlenky. Ale on mě sledoval… nechápu, co chtěl… potom jsem vyšla z města a on mě stále sledoval. Potom jsem před sebou uslyšela hlasy, byla to nejspíš nějaká místní banda, ale okamžitě, co uslyšeli trpaslíka, který za mnou křičel, tak ztichli… schovala sem se a skrčená čekala, co se bude dít. Po chvilce jsem si všimla, že za trpaslíkem někdo běží, on však odvážně utíkal před svými pronásledovateli… nemohla sjem se na to už dívat. Vstala jsem a začala zaříkávat a zanedlouho byla z trpaslíkových pronásledovatelů jenom hrstka pomlácených chlápků. Trpaslíka jsem pak pomocí mých kamarádů z party zanesla do jeho domu… vrátila mu všechny věci a předala vzkaz…
Příští podvečer jsem na něj čekala v nějaké ulici… zde jsem seděla a přemýšlela… A on přišel zvědav, co se dozví, čekal, co mu řeknu. Nabídla jsem mu místo v naší partě a on souhlasil… prodal svůj dům…zanechal svého hornického života a říkal, že nás vždycky ochrání.
Následující den jsem s ostatními vyrazila na cestu do další jeskyně. Netrvalo dlouho a byli jsme už jen týden cesty od jeskyně. Bohužel nás však přepadli bandité… bylo jich moc, ale my je přemohli… trpaslík si však zlomil nohu při boji a nemohl dál pokračovat. Říkal, že se ním nemáme nechat zdržovat, a ať vyrazíme dál… že on tu na nás počká. Nechali jsme mu tam pár bylin na uzdravení a vyrazili jsme… netrvalo dlouho a byli jsme na místě zvaném Direforge hill… stáli jsme před vchodem do jeskyně a zhluboka se nadechli… vstoupili jsme dovnitř jeskynního komplexu. První z nás rozsvítil lucernu a šel dál s vytaseným mečem…
Dorazili jsme do takové podivné místnosti. Vypadala úplně normálně, ale přitom byla tak zvláštní. Netrvalo dlouho a my se postavili do bojových pozic, já stála zhruba veprostřed místnosti s výhledem na oba východy. Kousek ode mě stál můj kamarád z akademie a zbytek místnosti zaujímali na různých postech válečníci. Čekali jsme na posledního, když vtom se začala třást půda jeskyně. Ze stropu jeskyně se začaly s velkou rychlostí sesouvat kamenné pilíře, které zavalily pár z naší skupiny a utvořily v jeskyni kamenné stěny. Mě to uvěznilo vprostřed místnosti, kde jsem slyšela výkřiky bolesti zbylých členů. Viděla jsem taky půlku těla mého kamaráda z akademie ležící pod pilířem. Přišla jsem blíž a cítila, že ještě žije, když vtom se ozval děsný jekot, který vycházel přede mnou, bylo ho slyšet jasně a zřetelně i přes tu kamennou stěnu… byl to můj přítel… podívala jsem se na jeho tělo a zjistila, že z něj něco ,,vysává“ magickou energii.
Skrčená u jeho těla jsem čekala, co se bude dít. Po zhruba minutě jsem zaznamenala, že mého bývalého přítele už nic ,,nevysává“, bylo to zvláštní, všude bylo ticho a zdálo se, že jsem v jeskyni naživu jenom já. Zachvátil mě smutek a po tváři mi stekla slza, když jsem však za sebou uslyšela zvuk, jak se pilíře vracejí zpátky na strop, okamžitě jsem vstala a otočila se směrem ke zvedajícím se pilířům. Čekala jsem a čekala a sekundy se pro mě staly minutami. Když už byly pilíře těsně nad stropem a já viděla, že na mě nikdo nečíhá, tak jsem si oddychla. Vtom mně však kolem těla projelo nějaké obludné chapadlo. Nevěděla jsem, co to je, ani od koho, věděla jsem jen, že pokud nic neudělám, tak nedopadnu dobře. Neváhala jsem a chtěla jsem už vyslat naproti chapadlu mířícímu na mě ohnivou kouli, když se mi za krk přisálo další, věděla jsem, že už nemám šanci, a tak jsem své kouzlo nedokončila. První chapadlo se po mně rázem vymrštilo a přisálo se mi na břicho. Byla jsem proti tomu úplně bezmocná, ale co bylo nejdivnější, ať to bylo, co to bylo, nechalo mě to žít.
S oběma přisátými chapadly jsem stála mlčky v jeskyni… Potom se chapadla pomalu začala posunovat do stran a donutila mě se otočit na jejich pána. Při pohledu na majitele chapadel se mi udělalo špatně. Byla to obří přerostlá potvora podobná psovi, za hlavou ji však vyrůstala dvě chapadla a její tesáky v tlamě působily odstrašujícím dojmem. Dívala jsem se na to monstrum a ono na mě. Se strachem v očích jsem pozorovala jeho zálibu v držení mě v moci. Cítila jsem, jak v jeho chapadlech poklepávají zuby o mou kůži. Potom mě však to monstrum pustilo a já nevěděla, co se děje. Se slzami v očích jsem pozorovala, jak zvíře odchází a namísto něj přicházejí nějací lidé. Divně oblečení na čaroděje a v jejich tvářích bylo vidět pobavení. Sklonila jsem proto hlavu, aby mi vlasy zakryly celou tvář a krčila jsem se. Tušila jsem, že tady není něco v pořádku a že to monstrum tu nemají jenom tak. Můj pohled sklouzl na těla mých padlých spolubojovníků a oči mi opět zaslzely. Pomalu jsem se zvedla a pohlédla na příchozí mágy, které zjevně těšilo, že jsem plná strachu. Nečekali ani, abych mohla promluvit, když mě svázali nějakým kouzlem. Stála jsem tam nehybně a čekala, co se bude dít. Potom přišla další rána, a to v podobě útočného psychického kouzla, které mi způsobilo strašnou bolest. Pak si jen vzpomínám na poslední psychické kouzlo, které mě zabilo. Byla jsem mrtvá. Ale ne nadlouho, nestihla jsem si to ani uvědomit a už jsem zase stála před těmi mágy. Ale něco bylo jiné… při pohledu na své tělo jsem pochopila… nebyla jsem živá, ale ani mrtvá… od té doby je ze mě nemrtvá bytost.
Sloužila jsem jako otrok těm záhadným mágům bezmála 50 let. Potom jsem se jednoho rána, kdy mě mágové uspali, probudila a oni byli pryč. Vydala jsem se proto pryč z toho prokletého místa. Později jsem se dověděla, že byl vyroben amulet, který spoutal mou duši a mé tělo. Díky tomu amuletu jsem byla ovládána a plnila jsem majitelovy příkazy… Taky jsem díky němu nemohla zestárnout a zemřít… vždy mě amulet oživí a dá mi další šanci najít ho a skoncovat se svým ne-životem.