Andor.cz - Dračí doupě online
Knihovna
PosedláOblíbit
 | Autor: netriSekce: PovídkaPublikováno: 18. února 2007 11:02Průměrné hodnocení: 4.5, hodnotilo 4 uživatelů [detaily] |
Tak tohle je moje povídka. Je nic moc a je tam hodně chyb, ale ty já bohužel nevidím, takže mě prosím když tak upozorněte kde jsou. Díky.
Krev - náplň jejího života. Smrt - slovo, které milovala.
Začalo to už v mládí. Zemřeli jí rodiče a ona se cítila bezmocná. Stačilo jedno jediné říznutí a její život začal pomalu sbíhat na zcestí. Jediným nešťastným říznutím zjistila, že chce cítit bolest. Že jí to pomáhá. Později si už neubližovala pro bolest, ale pro krev. Potřebovala ji. Byla to droga. Vždy, když se řízla do zápěstí a rudá tekutina jí stékala po ruce, byla šťastná. Pomalu krev slízla a vychutnávala si to. Ta hořká pachuť krve z ní udělala zrůdu. Zrůdu, která zabíjela PRO KREV.
* * * * *
Teď klečí nad svou další obětí. Drží v ruce dýku a pomalu bodá do už mrtvého muže. Všude je cítit krev, která vytéká z mužových ran. Ona se sehne a pomalu krev slíže. Hodně jí chutná, ale ona se poprvé zhrozí, co udělala. Ona zabila člověka, který ji miloval a byl by se pro ni i obětoval. Ona vrazila dýku do muže, který neměl lehký osud. Ona ukončila život, který konečně začal být šťastný. Na tváří se jí objevila malá slzička a pomalu dopadla na mužovo tělo. Proč pláče žena, která už zabila mnoho mužů? Proč se poprvé cítí vinna? Proč je tak zničená? Vždyť to byla úplně stejná vražda jako u minulých obětí. Ti muži ji milovali a ona je pak v klidu zabila. Nikdy ji nechytili, nikdy se necítila vinna. Tak co je na tom jiného? Že by MILOVALA?
* * * * *
"Nevíte, kde jsem?" Vždy začínala touto větou. Osudnou větou, na kterou se každý nachytal. Pomalu se nad oběťmi snášela smrt.
Osudného večera byla vždy nádherná. Nádherná bestie. Muži přestali myslet a dělali, co jim poručila. V klidu si lehli na zem a ona je začala líbat. Potají, aby ji oběť neviděla, vytáhla dýku. Po první ráně byl obvykle muž mrtev, ale ona bodala dále. Když už se nedalo ani poznat, kdo byl mrtvý, přestala bodat. Začala krev pít. Vyžívala se v tom.
* * * * *
Pomalu se vzpamatovala. Věděla, že teď udělala chybu. Zůstala u oběti moc dlouho. Najdou ji a uvězní. To nechtěla. Už slyšela cvaknutí dveří. Pak kroky. Pět ozbrojených policistů vběhlo do místnosti, kde byla ona. Muži se zhrozili. Stála proti nim bezmocná, ještě plačící žena. Byla od krve a v rukou svírala zkrvavenou dýku. Nechtěla zemřít ve vězení. Natáhla ruce s dýkou a zabodla si ji do břicha. Vydala ze sebe výkřik a dýku vytáhla. Znovu se bodla, pak ještě. Mohla svůj život ukončit rychle, to ale nebyla pro ni ta správná smrt. Nakonec se mrtvá zhroutila k zemi. A tak skončil život ženy, která zabíjela pro krev a pro touhu vidět smrt.
Komentáře, názory, hodnocení
| ||||
 | Když jsem četl první z řádků, myslel jsem si že příběh bude vyprávět o poruše osobnosti, sebepoškozování. To by mohlo být zajímavé, avšak tohle nikoli. A navíc jak už řekl - a já si myslím že bych tam měl dodat ještě a, ale nejsem si tím teď zcela jistý :D ... - děj je až moc čirý. Též myšlenka je jaksi kostrbatá. Každopádně vyzkoušej něco jinačího, tohle se zrovna moc nepovedlo. Hodně štěstí v další tvorbě. :) Sargo - 19.Března 2007 21:58 Heh, třeba si v tom ti policajti libovali a potom buleli jak malý děcka že snesla jen tři bodné rány a bylo konec představení... :D :P | |||
| ||||
 | Mika Sakyk Slania z Telguuthu - 20.Března 2007 19:59 Nemohu to samozřejmě říci s jistotou, ale myslím, že autorce šlo o jiný druh chyb :-)) | |||
| ||||
 | POkud jde o chybi, neví jak to tu je s dis poruchami, ale i já narýžím ve svém okolí na intoleranci ze strany mého pravopisu, nechic to svádět na disporuchi, ale uznejte, dislexie, disgrafie, diskalkulie a diortografie neni nic přímeného, a ať se snažím jak chic, bez word nenapíšu přízpěvek bez chiby. | |||
| ||||
 | *Mhouří oči na text, ušklíbne se, čte dál. Zívně, zamrká a protře si oči. Přečte první věty ještě jednou. Dopracuje se ke konci, obrátí oči v sloup, táhle zazívá a upadne do stavu akutního SAKa.* Ale jo, z toho se vypíšeš. Doufám. | |||
| ||||
 | S tím, co říká Sargo, nemůžu než souhlasit. Ještě jednu věc bych ale dodala. Možná se mýlím, ale mám dojem, že se snažíš čtenáře za každou cenu šokovat. To ale může fungovat jen v určitých pasážích a okamžicích, ne když naplníš celé dílo krví a bodajícím nožem. Když napneš každý odstavec jako ocelové lanko vypjatými emocemi a oním patosem, hraničícím s očekávatelnými frázemi. Myslím si, že by to sneslo víc psychologického rozpracování postavy nebo jejích obětí. Víc přirozenosti a odstupu tebe jako autorky. Vím, že to zmiňovala i Sargo, ale k tmu vyprávěcímu stylu bych dodala, že v tomto případě bych volila raději vyprávění z pohledu někoho ze zúčastněných - hlavní hrdinku, poslední oběť, policistu nebo blízkou osobu, která tyto události mohla sledovat (jen příklady). | |||
| ||||
| Je to moc hopem, letem světem - a na to je prosté vyprávění nevhodné, vypadá to spíš jako osnova k povídce, než povídka sama. Snad kdyby se z toho víc udělala jakási báseň v próze, dojem z podivného života, pocit; a nebo několik podrobněji popsaných typických obrazů tvořících jakési puzzle, možná i nechronologických. Docela mě zaujaly kapitálky na konci prvních dvou odstavců, myslím, že by to nebylo špatné jako zajímavý prvek na konci každého odstavce, takhle izolovaně mi ale přijdou nevhod. Opakovací styl vyprávění může mít svůj smysl, ale chtělo by to víc propracovat. Konec je takový - moc mi nesedne svou předvídatelností, navíc ani technicky. Nedovedu si moc představit, že by měla schopnost se bodnout několikrát, navíc myslím, že by ji policisté nejpozději po druhé, ale spíš už po první ráně zastavili :-) | |||
na začátek stránky