Andor.cz - Články - Dračí Doupě Online, RPG hry

"Myšlenky", "Stesk" a "Vzpomínka"Oblíbit

Publikováno: 01. března 2007 20:45

Průměrné hodnocení: 7.4, hodnotilo 8 uživatelů [detaily]

Jelikož jsem dlouho nic nepublikoval, rozhodl jsem se dát Vám o sobě vědět. Jelikož jsem po tu dobu něco málo napsal, napadlo mě, že si zasloužím nějakou tu kritiku od objektivního publika.

Nyní krátce k dílům.

Myšlenky.
Krátká báseň o krátkém vnitřním zhodnocení pohledu neznámé osoby na jinou neznámou osobu, té první citově blízkou.

Stesk.
Dá se považovat za jisté pokračování první básně po neurčitém časovém odstupu. Možná vyznívá mírně pesimisticky, nicméně ji mám svým způsobem rád.

Vzpomínka.
Trošku temný závěr mého vstupu, nicméně můj drobný experiment, jehož délka verše nepřesahuje 5 slabik. Připojil jsem tuto báseň jen proto, že svým způsobem uzavírá tento kratičký vstup. Kurzivou jsem oddělil části, týkající se minulosti, od pasáží odehrávajících se v realném čase.

Doufám, že se Vám dílka zalíbí a objevíte v nich něco, co se Vám zalíbí, nebo Vás nějak osloví. Prozatím se s vámi loučím.

PsychoP

___Myšlenky___

Když srdce mi poručí,
hřát se ve tvé náruči,
klepu se a doufám jen,
že tvým rtům jsem zaslíben.

Když mohu ve tvém objetí,
oddávat se dojetí,
zapomínám na sebe,
myslívám jen na tebe.

Přemýšlím a doufám jen,
že ve tvých snech jsem přítomen,
že jedno místo v srdci máš,
které pro mne schováváš.

___Stesk___

Ležím na zemi a koukám na nebe,
myslím já, lásko má, myslím já na tebe.
Jaké to bylo, jaké to je,
jaké to bude, ty duše dvě.

Má a tvá, ty a já,
kdo pochopí, kdo to zná?
Když stesk ovládá mé srdce,
vše chutná tak trpce.

Vzpomenout si na tu chvíli,
když jsme byli, kde jsme byli.
Jen pro sebe jsme oči měli,
jen o druhého se strachovali.

Vzpomenout a zapomenout,
jak dírou v peklo propadnout.
Srdce jako kámen, v hrudi tvrdý led,
nepotkám tě lásko, nezískám tě zpět.

Snad se někdy sejdeme,
cestu k sobě najdeme.
Srdce mi teď krvácí,
jak opilé se potácí.

Dívám se na nebe,
myslím já na sebe,
trápím se pro tebe,
bojím se o... nás.

___Vzpomínka___

Vrána kráká,
trhá uši,
žádné city,
prázdno v duši.

Marný útěk,
dveře drží,
potok krve,
vše se mlží.

Smrt už čeká,
ty se bojíš,
vrána zmlkla,
zradu tušíš.

Temná chodba,
strachem trneš,
smrt na krku,
světlo, vzhlédneš.

Smutný chorál,
zvony zvoní,
nebe pláče,
slzy roní.

Vidíš tělo,
patří tobě,
skelný pohled,
ležíš v hrobě...

Komentáře, názory, hodnocení

Kta - 26. března 2007 12:27

Teda pardon, Jaroslava Hamzlíka...

Kta - 26. března 2007 12:26

Occ >
Tvá definice rytmu je správná. Trochu jsem se bál, že rytmus zaměňuješ za rytmus v písni. Takže to budu brát prostě jako subjektivní pohled.

Nemyslím, že by bylo jednoduché napsat báseň tak, že každý verš má jen dvě slova a přitom se neztrácí smysl básně. V této básni to rozhodně není na škodu (alespoň podle mě). Ba naopak, jednoduchost a strohost veršů podtrhují děj, celé to zrychlují a dávají tomu atmosféru... Pro temnou a děsivou atmosféru s akcí doporučuji Jaromíra Hanzlíka. Ten umí velmi dobře pracovat s délkou verše.

PsychoP - 25. března 2007 15:23

Děkuji za pozitivní, negativní i konstruktivní kritiku. Z téměř každého komentáře jsem schopen vzít si něco, co mi naznačí jak jít dál. Zatím stále jen experimentuji, ale snad se časem dopracuji dál. I když nemusím, slibuji, že budu tvořit dál a podělím se s Vámi i o tu největší pitomost O:o)

Beredur - 24. března 2007 12:49

Myslíš to dobře, cítíš to dobře, píšeš taky dobře, ale pořád to je jen dobře...čekám, kdy se od Tebe dočkám básně trošku jiného ražení, myslím nejenom tématicky.Nicměéně, abych nebyl přísný, poslední báseň je trošku jako by z jiného těsta.Má sice trochu triviální rým, ale pojetí, kdy střídáš dva navzájem se doplňující popisy a navíc hezky odlišené stylem písma..v tom bych viděl u tebe pokrok...

Sargo - 23. března 2007 22:02

Kta - 23.Března 2007 13:05
occultist - 23.Března 2007 15:02
Myslím, že na debaty podobného druhu je tu velice vhodné místo. :-)

Shuffle - 23. března 2007 17:19

Ta poslední je velice, velice zajímavá...:)

occultist - 23. března 2007 15:02

Kta, mile rád ti odpovím, sem rád když se někdo radši zeptá, když nechápe co tím kritik myslel, než aby ho začal kritzovat ze zaujatosti, negativismu nebo já nevím co ještě.

Takže k rytmu. Já si rytmus předsavuju tak, že úseky v básni, tedy nejčastěji verše mají jakousi stejnou přednesovou délku, vhledem k různosti přednesů je neobjektivnějším počet slabik, pochopitelně vnímám i čárky či jinou interpunkci v rámci verše, to už je ale subjektivní, takže hlavně ten počet slabik.
Ještě k rytmu, proč tedy píšu rytmus sloky, no očekávat od básní že budou mít každý verš stejně dlouhý je určitě dost necitelné, z některých básní dělá skvosty právě jejich nepravidelnost (v rámci jedné sloky). Jenže tady jde o to že pokud vnímám jako rytmycký celek sloku, očekávám že ostatní sloky budou mít stejnou nebo při nejhorším podobnou délku slabik v jednotlivých stejně idexovaných verších.
Zjednodušeně, známé AABB, ABAB, AAAB, se por mě nevstahuje poze na rýmy, ale i na rytmus, tedy podle výše dané definice na počet slabik.

Definice jednoduchoti rýmů nebo veršů, jak kdo chce, tu už padla několikrát a kupodivů i já ji vnímám stejně.
Jde o to že napsat rým dvou sloves v infinitivu nebo minulém tvaru, atd., dvou přídavných jmen ve stejném rodě, atd., prostě je triviální nebo jednoduché, jako kdo chce.
V tomhel konkrétním případě bych tedy vypíchl tebe, sebe, které se dokonce vyskytuje v odbou básních a a pak hlavně věci z druhé básně, vzpomenout, zapomenout, propadnout nebo byli, měli, strachovali a je tam toho víc, toho si musí všimnout každý, snad..

Sem tak trochu unavený takže nic víc k tomu už asi nenapíšu, ale pokud budeš mít ještě nějaký dotaz mile rád opět odpovím.
Případně je můžeš směřovat i do pošty.

Kta - 23. března 2007 13:05

Vím, že bych neměl hodnotit příspěvky v diskusi, ale nemohu se ubránit jedné velmi krátké, ale neodbytné otázce: Occ, co si představuješ pod slovem rytmus v básni a proč ti verše připadají jednoduché?

A teď již k dílkům. Mě se nejvíce líbila poslední báseň, pak první, i když ta mě připadá (stejně jako Quedovi) jako říkanka (ale moc pěkná). Druhou báseň hodnotím jako nejhorší z nich, protože ti občas nesedí rytmus (že by?) a poslední sloka je pěkné uzavření, ale trochu laciné.

Sargo - 21. března 2007 20:45

Ty první dvě mi ve zdejším kontextu připadají docela dobré, ale nějak jdou mimo mě. Chybí tam nějaká přidaná hodnota. Zato ta poslední se mi líbila :-))

Qued - 21. března 2007 10:56

Dobrý den,
předem upozorňuji, že básním nerozumím a tak ber můj příspěvek s rezervou.
Na první baseň si odněkud vzpomínám, myslím, že byla v gráciích a už tam měla podobnou, čili konečnou podobu. Vcelku se mi líbí, nevím co všchno spadá pod pojem "báseň", nazval bych to však rýmovačkou, říkankou, nějak podobně. Četla se mi však dobře a nezadhával jsem, což cením.
Druhé dílo se mi líbí nejvíce, nedokážu ho sice rozebrat, ale připadá mi promyšlenější. Trochu mne zarazilo:
Ležím na zemi a koukám na nebe,
myslím já, lásko má, myslím já na tebe
Předpokládám, že jsi dlouho přemýšlel, zda to druhé "já" tam ponechat. Sám jsem se nemohl rozhodnout, záleží na způsobu přednesu, řekl bych. Trochu mne tam rušilo.
Druhá věc, kterou bych ze svého pohledu vytkl jsou poslední dva odstavce druhé básně, kde se rýmy drasticky zkracují, tempo zrychluje a dostávám pocit, že čtu slabikář.

Poslední se mi líbila nejméně, ale těžko ji něco vytknout, rým má, rytmus taky, myšlenka by se také dala nají. Snad ta přílišná jednoduchost v kontrastu s tématem (které je tím pěkně podtrženo), nevím nějak mi to skřípe v hlavě.

Celkově si myslím, že jsou to povedené pokusy.

occultist - 21. března 2007 10:46

Jo a ještě, aby nedošlo k mýlce, neříkám že to je špatné, říkám slabý nadprůměr což vlastně znamená že to je dobré.
Jde tu o to že pokud to porovnám s tím jaké píšeš povídky je to absolutní běs, a to myslím musíš vnímat sám.

occultist - 21. března 2007 10:43

hmm.. hmm..

Jako už přesně nevím jestli je tohle jsou první básně co jsem od tebe četl, myslím že jo, jestli ne a už sem něco podobného říkal tak sry mám hodně špatnou pamět.
Prostě, nechci být krutý, ale.. nepiš básně, piš povídky, popisy vnitřních pocitů, prostě piš to svoje.
Tohle je.. obsahově je to hezké, nechci říct dokonale, ale hodně dobře to popisu myšlenky "jedné neznámé osoby o druhé neznámé ososbě" :P.. ale básňová forma je děsná, používáš hrozně triviální rýmy, které se ti hodně často opakují, navíc, nemá to rytmus nebo spíš každá sloka má úplně jiný, a to pak navozuje pocit úplné absence.
Prostě taková rádobyzveršovaná lyrika.
To poslední je hezká, ale to je těmi krátkými verši, takže vlastně taky slabý nadprůměr.
Jednotlivě, jako básně, je to triviální a i mírně kostrbaté.
Jako celek je to.. nesouvislé, tady už ne formou má to podobný nádech i zpracování (to už míň), ale tím dějem, což pak působí negativně zvlášť když se to čtenář snaží jako celek vnímat kvůli tomu tvému úvodu.
Hmm.. :P ale líbí se mi tenhle druh úvodu, vyvolává to ve mě pocit že sem na nějaké prezentaci nové sbírky básní a nějaký zasvěcený člověk má krátký proslov ke snobskému publiku, kteří si básně brzy poslechnou.. :D a já sem snob :P

Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

"Myšlenky", "Stesk" a "Vzpomínka"Oblíbit

Autor: PsychoP

Sekce: Báseň

Publikováno: 01. března 2007 20:45

Průměrné hodnocení: 7.4, hodnotilo 8 uživatelů [detaily]

Komentáře, názory, hodnocení