Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

Andorský Herbář IOblíbit

moje3117541.jpg

Autor: Tholdrin

Sekce: Nápad

Publikováno: 01. října 2004 08:55

Průměrné hodnocení: 9.8, hodnotilo 11 uživatelů [detaily]

 
Mnoho PJ i hráčů kteří ve svéch rukách drží postavy Bylinkářek, hraničářů (lhostejno zda chodců či druidů), nebo i alchymistů se nijak neza»ěžuje tím že by se vůbec podívali po nějakých informacích o bylinkách které tak rádi používají v dobrodružstvích... rozhodl jsem se jim to usnadnit... a tak ty bylinky přijdou k nim na andor... doufám že tato série článků napomůže lepšímu hraní tady a rozšíří dobrodružství o zábavné situace s hledáním nějaké byliny nebo s jejími vedlejšími účinky. Je jen na vás jestli toto využijete nebo se na tu tlustou bichli s vylisovanýma kytkama bude jen prášit...
 

Bez černý (Sambucus nigra L.)


Popis: Bez černý je keř, vzácně strom, který dorůstá výšky 1,5 až 5 metrů. Má dlouhé vodorovné oddenky. Větve jsou zelenavé s četnými lenticelami. Bezové dřevo je tvrdé, má žlutavou barvu. Bez černý má lichozpeřené listy (15 až 20 cm) složené většinou ze 2 až 3 párů (jařem) lístků. Listy po rozemnutí nepříjemně voní. V květnu a červnu rozkvétají nápadně velká bíložlutá chocholičnatá květenství. Plodem jsou drobné, kulovité, černofialově lesklé peckovice, které dozrávají v srpnu a září.

Kde ho najdete: Nejčastěji se s ním setkáme na vlhkých, dusíkem bohatých rumištích. Bez černý tvoří také lemy lesních porostů, roste na pasekách a je podrostem v akátových monokulturách.

Z minulosti: Květy i plody bezu černého jsou dodnes hojně užívaným léčebným prostředkem. S touto dřevinou byl člověk těsně spjat i v minulosti. Černý bez nejen byl ceněnou léčivou rostlinou, ale také se mu připisovala magická moc. Kromě literárních pramenů o tom svědčí i četné zmínky o bezu v příslovích a pořekadlech. Bez hrál důležitou roli i při rozmanitých rituálních úkonech. Cenu i oblibu černého bezu jako léčivé rostliny může ilustrovat např. pořekadlo \"Před heřmánkem smekni, před bezinkou klekni\".
Vdavekchtivé dívky se zase s pomocí bezu pokoušely nahlédnout do budoucnosti. Když na Štědrý den zatřásly bezovým keřem a při tom odříkaly \"Třesu, třesu bez, kdes můj milý dnes\", zjistily podle prvního zaštěkání psa, ze které strany přijde jejich nastávající ženich.

Využití: Matthioli uvádí ve svém slavném herbáři bezovou kůru jako prostředek proti vodnatelnosti a prach z listí na zástavu krvácení z nosu. Zmiňuje také používání mladých bezových výhonků. Matthioli dále doporučuje přikládat obklady z černého bezu na sluncem popálenou kůži. Černý bez se také mezi lidem používal jako prostředek proti bolestem hlavy.

Sběr: Celá květenství (Flos sambuci) se sbírají na počátku plného květu (květen, červen). Suší se buď na sítech položená stopkami vzhůru, nebo se mohou sušit zavěšená. Droga má charakteristickou vůni. Plody (Fructus sambuci) se sbírají plně vyzrálé v srpnu a září. Květ se sbírá za suchého počasí před úplným rozvitím. Vrcholíky se seříznou a po zavadnutí se na sítech odtrhnou. Opakovaným prosátím se odstraní nežádoucí příměsi. Suší se ve stínu, pokud možno rychle, Aby si zachovala barva, nutno chránit drogu před vlhkem. Umělá teplota nesmí přesáhnout 40°.

Vlastnosti: Květy se používají jak diafretikum, diuretikum, stomatologikum, vazotonikum. Plody mají mírně projímavé účinky, používají se jako analgetikum, dále pak shodně s květy jako diuretikum a diaforetikum. Účinky na organismus: Pro potopudné působení se používá čaj z květů černého bezu při horečnatých onemocněních a při chorobách z nachlazení. Droga účinkuje také močopudně. Květ černého bezu má také mírně stimulující účinek na tvorbu mléka u kojících žen. Plody mají ve větším množství projímavý účinek, lumí bolest při migrénách a bolestech trojklanného nervu, i když tuto bolest neodstraní úplně. Jinak se plody používají při shodných indikacích jako květ.

Dávkování: Běžná dávka květní drogy je jedna čajová lžička na šálek záparu. Jako potopudný prostředek se květ černého bezu často kombinuje s jinými drogami, např. s lípou či diviznou. Běžná dávka u plodů je 7,5mn (1,5 gramu).

Toxicita a vedlejší účinky: Listy jsou jedovaté!

Další význam: Bez černý je medonosná dřevina. Protože bezové dřevo je trvanlivé, používá se také jako tyčkovina v zahrádkářství. Š»áva z plodů se používala k dobarvování vína. Plody i kůra se mohou použít jako přírodní barvivo i na bavlnu, vlnu či jiná přírodní vlákna. Plody a věty se zpracovávají v domácí kuchyni. Z květů se připravují tzv. kosmatice, obalovaná a smažená květenství. Z květů se vyrábí chutná a osvěžující limonáda, z plodů zase bezinkový likér.

Jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia L.)


Popis: Jeřáb ptačí je strom, který dorůstá výšky až 12 metrů. Borka je hladká, světle šedá. Jeřáb ptačí má spolu s jeřábem oskeruší jako jediný domácí druh lichozpeřené listy. Jeřáb ptačí kvete v květnu až červnu nápadnými bílými květenstvími. Malvice jsou kulovité až elipsoidní, barva může být od oranžově červené až po šarlatově červenou. Plody se na jeřábu ptačím začínají objevovat v 10 až 15 roce. Dožívá se věku až 100 let. Podle tvaru plodů a odění pupenů a lístků se u rozlišují dva poddruhy, S. aucuparia L. ssp. aucuparia - jeřáb ptačí pravý a S. aucuparia L. ssp. glabrata (W. et Gr.) Cajander - jeřáb ptačí olysalý.
Ten roste v horských oblastech Vysokých Sudet a má keřovitý vzrůst.

Kde ho najdete: Od nížin až do hor (max. 1250 m n.m.). Jeřáb ptačí roste ve světlých lesích, na skálách a pasekách. Jeřáb ptačí je nenáročná dřevina, často je vysazován jako alejový strom podél cest i jako okrasná dřevina v parcích a zahradách.

Z minulosti: Jeřabina byla známá a používána již ve starověku. Druhové jméno S. aucuparia souvisí s chytáním ptáků, protože jeřabin se už odnepaměti užívalo jako vnadidla při lovu ptáků. Dříve lidé jeřabiny sušili pro další potřebu přímo na slunci nebo je nakládali. Jeřabiny sloužily především jako laxans, z plodů se pálila kořalka a vyráběl ocet. Silná pálenka se tradičně užívala při střevních onemocněních (dyzenterii). V lidovém léčitelství se dodnes používá jako prostředek při plicních onemocněních.

Sběr: Zralé a nepoškozené jeřabiny (Fructus sorbi aucupariae), sbíráme v říjnu a listopadu. Plody se suší rychle tak, aby si zachovaly původní barvu. Nejprve ve stínu a pak se dosouší na slunci. Plody jeřábu ptačího voní po jablkách, chutnají hořce a trpce. Někdy je předmětem sběru list (Folium sorbi aucupariae), případně i květy (Flos sorbi aucupariae).

Vlastnosti: Diuretikum, vitaminiferum, mírné laxans, antiflogistikum.

Účinky na organismus: Plody se používají jako střevní regulans, způsobují vydatnější vylučování žluče a zrychlují střevní peristaltiku. Droga má močopudný účinek, působí na vylučování písku a drobných kamínků. Také je používána proti dně a revmatismu. Je to velmi účinný prostředek při zánětech horních cest dýchacích.

Dávkování: Jednu lžičku drogy za studena přelijeme dvěma sklenicemi vody, po 8 až 10 hodinách jeřabiny scedíme a pijeme ob den po douškách. Zápar připravíme z 1 lžíce drogy na 1 sklenici vody a po jedné lžíci užíváme 3 až 4krát denně.

Toxicita a vedlejší účinky: Jeřabiny jsou často napadené plísní. Při zpracování i konzumaci čerstvých plodů se musíme vyvarovat takto znehodnocených jeřabin. Jeřabiny se nesmí konzumovat ve velkém množství. Nestálá kyselina parasorbinová dráždí sliznice žaludku a střev, čímž může způsobit zánět, vyvolat zvracení, průjmy apod. Sušením a varem se tato kyselina částečně rozkládá.

Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata L.)


Popis: Jitrocel kopinatý je vytrvalá bylina. Z přízemní růžice úzce kopinatých listů vyrůstá lodyha, na jejímž konci vykvétá v období od května do října klas drobných květů. Prašníky jsou žlutavé.

Kde ho najdete: S jitrocelem kopinatým se u nás setkáme běžně na loukách a pastvinách, roste hojně v trávnících, na mezích a v úhorech.

Z minulosti: Jitrocel kopinatý je prastarou léčivou rostlinou. O jeho léčivých schopnostech vypovídá i jeho české jméno. Bývalo spojováno s léčením onemocnění jater, o čemž se můžeme dočíst například v herbáři Jana Černého, kde se praví: \"... zapálení jater krotí...\". Používání jitrocele jako prostředku hojícího rány zmiňují už někteří antičtí autoři. Ve starověku se jitrocel používal také proti zimnici a kašli. Ve středověku byl jitrocel považován za prostředek, který zastavuje krvácení, čistí krev, rozpouští hleny, snižuje horečku a léčí rány.

Sběr: Jitrocel kopinatý poskytuje listovou drogu (Folium plantaginis), sbírají se také semena (Semen plantaginis). Listy sbíráme v letních měsících (červenec až srpen), semena dozrávají postupně v létě a na podzim. Suší se rychle na slunci v tenkých vrstvách nebo při umělé teplotě do 50°. Jinak listy hnědnou. Na sušení je to jedna z nejchoulostivějších rostlin. Uchovávat se musí v suchu a v dobře uzavřených nádobách...

Vlastnosti: Mucilaginosum, expectorans, antiflogistikum, stomachikum, antiseptikum. Semena se používají také jako laxans. Účinky na organismus: Sliz obsažený v jitrocelové droze blahodárně působí při zánětech sliznice hltanu a dutiny ústní. Saponiny mají pozitivní vliv na odkašlávání. Obou těchto vlastností se využívá při léčení zánětů horních cest dýchacích spojených s dráždivým kašlem. Často se pro zvýraznění účinku kombinuje jitrocelová drogas podbělem, fenyklem, prvosenkou a tymiánem. Jitrocel působí povzbudivě na tvorbu žaludeční š»ávy, používá se při léčbě žaludečních vředů. Při zánětlivých onemocněních střev se využívá protibakteriálního působení jitrocelu. Široké veřejnosti je známé používání jitrocelu na léčbu kožních onemocnění a ran. Této vlastnosti se také používá při léčbě hemeroidů i zánětů pochvy. Semena mají projímavé účinky.

Dávkování: Jednotlivá dávka na zápar je 1,5 g (tzn. 1 kávová lžička na šálek vody). Na odvar pro vnější použití (sedací koupele, výplachy apod.) se doporučuje dávka 1 až 1,5 lžíce drogy na 2 sklenice vody.

Toxicita a vedlejší účinky: Droga nemá při odpovídajících dávkách vedlejší účinky.

Jmelí bílé (Viscum album L.)


Popis: Jmelí bílé je poloparazitická rostlina, která hostiteli odebírá roztoky minerálních látek a částečně snad i asimiláty, ale závažně hostitele nepoškozuje. Roste v korunách jehličnatých i listnatých stromů. Podle hostitelských rostlin se rozlišují 3 poddruhy jmelí. Z nevětveného kmínku vyrůstají pravidelně větvičky, které se snadno lámou. Při pohledu z dálky vypadá jmelí jako zelená koule o průměru až jeden metr. Listy jmelí jsou celokrajné, neopadavé a kožovité. Jmelí kvete nenápadně, květy jsou drobné jednopohlavné. Samčí intenzivně voní. Plodem je bílá nepravá bobule, která po rozemnutí silně lepí. Jmelí
rozšiřují především drozdovití ptáci. Semena, která prošla zažívacím traktem ptáků klíčí dříve.

Kde je najdete: zatím jsem se s ním při svých cestách setkal v podstatě všude.

Z minulosti: Jmelí užívali lidé při obřadech, magii i léčení od nejstarších dob. Ve starověku se jmelí používalo jako protijed, proti uřknutí a uhranutí duchy z podsvětí, ale také jako lék na ženskou neplodnost.Používání jmelí jako léčivé rostliny nevymizelo ani ve středověku. Podle Matthioliho bylo jmelí lékem proti zimnici, žloutence, průjmu, souchotinám a padoucnici. Matthioli rozlišuje jmelí i jeho použití podle hostitelské rostliny. Např. hruškové jmelí usnadňuje početí i porod, jmelí ze hlohu a jabloní se dávalo dětem do kolébky jako ochrana proti zlým duchům a strašidelným vidinám.

Sběr: Mladé větévky s listy se v prosinci až v lednu ulamují nebo uřezávají. Často se strhují háky na dlouhých tyčích. Sebraný materiál se suší při teplotě do 45°. Schne celkem zvolna. Nepříjemný zápach čerstvé rostliny sušením téměř zmizí. Droga chutná z počátku nasládle slizovitě, později má charakteristickou hořkou chu».

Vlastnosti: Cytostatikum, hypnotikum, kardiosedativum a antisklerotikum.
Účinky na organismus: Způsobuje rozšíření vlásečnic, snížení krevního tlaku, a také mají vliv na srdeční činnost. Rovněž působí močopudně.Staří bylinkáři je používali jako vynikající a bezpečně působící prostředek proti padoucnici (epilepsii). Jmelí se doporučuje používat při hysterických záchvatech a chronických křečích

Dávkování: Jmelí se užívá ve formě macerátu (pro jednotlivou dávku 1 g drogy, denní dávka 5 g) nebo záparu (1 kávová lžička drogy na šálek, 2 až 3 šálky denně). Účinné látky se totiž varem částečně rozkládají. Dávky se nemají zvyšovat. Drogu si neordinujeme sami, jmelí užíváme pouze pod lékařským dohledem.

Toxicita a vedlejší účinky: Bílé bobulky se nesmí k přípravě čaje používat!Bobulky jsou při vnitřním použití jedovaté. Při překročení dávek může mít droga nepříznivé vedlejší účinky.

Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica L.)


Popis: Kopřiva dvoudomá je vytrvalá bylina. Má dlouhé plazivé oddenky. Lodyhy jsou většinou přímé a nevětví se nebo se bohatě větví až v horní polovině. Lodyhy jsou vždy výrazně čtyřhranné a tuhé. Kopřiva má listy vejčité až kopinaté a dosahují délky od 5 do 10 cm, výjimečně i 20 cm. Listy jsou na spodní straně chlupaté, žahavé chlupy jsou nahloučeny především na žilkách. Kopřiva kvete nenápadně. Květy jsou uspořádány do květenství. Můžeme nalézt rostliny dvoudomé (tzn., že prašníkové a pestíkové květy jsou na různých jedincích), ale i jednodomé. Plodem je nažka.

Kde ji najdete: Kopřiva dvoudomá roste prakticky po celém světě, pouze v tropickém pásmu ji nenajdeme. U nás je kopřiva druhem vlhkých lesů, lužních i su»ových, tvoří podrost v akátinách, roste podél cest, na březích řek a potoků. Kopřiva dvoudomá je rumištní druh, který roste hojně v blízkosti lidských sídliš» a indikuje vysoký obsah dusíku v půdě. Na mnoha místech vytváří husté, jednolité porosty. Na horách zarůstá louky v okolí chat a horských usedlostí.

Sběr: Na» (Herba urticae) kopřivy sbíráme z kopřivy dvoudomé i kopřivy žahavky (Urtica urens L.). Drogu tvoří mladé části rostlin, vrcholky lodyh do délky max. 40 cm. Na» před kvetením od konce dubna do září. Někdy se sbírají pouze listy (Folium urticae) a méně i kořeny (Radix urticae). Suší se pokud možno rychle ve stínu. Umělá teplota nesmí překročit 50°.

Vlastnosti: Metabolikum, vitaminiferum, diuretikum, antidiaroikum, antiseptikum, roborans, antireumatikum, antidiabetikum, derivans, hemostypikum, dermatikum, kosmetikum
Účinky na organismus: Kopřiva dvoudomá má velice široké uplatnění při léčbě nejrůznějších
onemocněních, ale i v prevenci. Působí jako mírné diuretikum, a proto se používá při chronických onemocněních ledvin, při zánětech močových cest apod. V jarních měsících by ji měly více užívat především děti pro vysoký obsah minerálů a vitamínů. Kopřiva má vliv na krvetvorbu, povzbuzuje kostní dřeň. Je také účinná při ztrátě většího množství krve a při chudokrevnosti. Vhodné je používání kopřivy i v prevenci u zdravých lidí, u těžce pracujících, při velkém psychickém zatížení a při vyčerpání u dlouhodobě nemocných pacientů.Kopřivová droga je složkou čajovin při chronických i akutních onemocněních
dýchacích cest. Používá se také při průjmových onemocněních spojených s kapilárním krvácením. V kořenech kopřivy je obsaženo více tříslovin, proto se používají jako adstringens. Kořeny se užívají se také vně na koupele při zvýšené tvorbě kožního mazu.

Dávkování: Jednotlivá dávka na odvar je 1,5 g listové či na»ové drogy na šálek vody, což odpovídá jedné kávové lžičce drogy. Z kořene se připravuje odvar. Na sklenici vody připadá půl polévkové lžíce drogy. Vně se používá pětiprocentní odvar.

Toxicita a vedlejší účinky: Při použití terapeutických dávek není kopřiva toxická, ani její užívání nemá vedlejší účinky. Při kontaktu s rostlinou může dojít k popálení pokožky žahavým sekretem z chloupků. Postižená místa chladíme vodou.

Další význam: Kopřiva dvoudomá se v minulosti používala jako přadná rostlina. Její užívání je doloženo už od doby bronzové a v některých oblastech se zachovalo až do dnes. Kopřiva se také používá při výrobě kosmetických přípravků, zejména v péči o vlasy. Nesmíme zapomenout na kopřivu jako listovou zeleninu. Z mladých kopřivových lístků se dá připravit velice chutný špenát.

Kozlík lékařský (Valeriana officinalis agg.)


Popis: Rostliny tohoto okruhu označované jako Valeriana officinalis agg. mají krátký a silný oddenek s bohatě větveným kořenovým systémem. Kozlík lékařský dorůstá do výšky až 140 cm. Lodyhy jsou přímé a větví se většinou až v květenství. Tvar listů je velmi proměnlivý, ale vždy jsou listy lichozpeřené s 2 až 16 páry lístků. Čepele mohou být čárkovité až vejčité a celokrajné až výrazně zubaté. Kozlík kvete bohatě, květy jsou uspořádány ve vidlanu, jsou bílé až růžové a silně voní. Květy jsou většinou oboupohlavné. Plodem jsou nažky s chmýrem.

Kde ho najdete: roste u nás v teplých oblastech, především v šípkových doubravách, v teplomilných lesních lemech a na lesostepních loukách. Často se s ním můžeme setkat na hradních návrších. Podél vodních toků a na dusíkem bohatých a vlhkých místech.

Z minulosti: Kozlík používali lidé už ve starověku, o čemž svědčí historické prameny (např. Plinius, Dioskorides). Používal se proti dávení a v domácnostech se vkládal do šatníků, aby dodal oblečení příjemnou vůni.Ve středověku byl kozlík lékařský všeobecně známou bylinou, užíval se např. jako prostředek proti moru. Kozlík zmiňuje také Matthioli ve svém herbáři. Matthioli rozeznává kozlík trojí, větší, menší a nejmenší a doporučuje ho používat proti bolení boků, ženské nemoci a jedovatému uštknutí. Podle něj je kozlík zahřívací, vyhání moč a rozhání povětrnosti. Později byl kozlík používán i vně a přikládal se především při bolestech hlavy. V minulosti byl součástí klystýrů proti škrkavkám a roupům.U nás se kozlíku dříve říkalo také baldrián nebo odolen. Odolen proto, že chránil člověka před zlými silami,
činil ho odolným proti ďábelským mocnostem. Kozlík chránil nejen hospodáře, ale i jeho dobytek. Kozlík se spolu s dalšími aromatickými rostlinami (např. mátou a koprem) přidával do vody, aby tak uchránil mláďata před zlými duchy. Kozlík ochraňoval také novorozené děti a jejich matky. Ve středověku se kozlík přidával do vína, které po vypití přivolávalo lásku i štěstí ve hře. Kozlíkovým kořenem se posilňovali kati před výkonem svého řemesla.Za zmínku stojí také široké užívání kozlíkové tinktury v novodobé historii. Kozlík byl předepisován vojákům při léčbě ztráty paměti a nervových šoků z bojiště.

Sběr: Na podzim, od srpna do října, se sbírá podzemní část kozlíku - oddenek s kořeny (Radix valerianae, Rhizoma valerianae). Droga se rychle umyje a suší se na vzdušném místě. Vzhledem k tomu, že silice je soustředěna v buňkách hypodermální vrstvy, tedy těsně pod povrchem, je nutné drogu mýt velice opatrně a snažit se nepoškodit povrch kořene. Droga silně voní a je nutné ji chránit před kočkami, které tato vůně dráždí.

Vlastnosti: Sedativum, spazmolytikum, antiemetikum.

Účinky na organismus: Kozlík lékařský působí tlumivě na činnost centrální nervové soustavy. Používá se při psychomotorickém nepokoji, zvýšeném nervovém podráždění a nespavosti způsobené nervovým vyčerpáním. V takových případech vyvolává droga navození původní rovnováhy organismu a u zdravých lidí nemá výrazný účinek. Droga nesnižuje možnost koncentrace a schopnost reagovat na vnější podněty, spíše naopak. Umožňuje pacientovi větší soustředění a uvolnění vnitřního napětí. Často se používá v geriatrické praxi. Spazmolytický účinek se projevuje především na hladké svalstvo tepen, méně na hladké svalstvo vnitřních orgánů. Působí také proti nadýmání a hlístům.

Dávkování: Na zápar se používá jednotlivá terapeutická dávka 1,5 g drogy (nebo 1 kávová lžička). Užívá se dvakrát až třikrát denně. Kozlíková tinktura se užívá po 20 až 30 kapkách třikrát denně.

Toxicita: U kozlíku lékařského nebyly zjištěny nepříznivé vedlejší účinky.

Křen selský (Armoracia rusticana G., M. et Sch.)


Popis: Křen selský je mohutná trvalka. Dorůstá do výšky až 120 cm. Má silný, větvený kořen, který je drogou, kořením a zeleninou. Kořen je na povrchu žlutobílý, uvnitř bílý, dužnatý. Má charakteristicky ostrý pach a štiplavou chu». Tvar lodyžních listů je proměnlivý, na jedné rostlině najdeme listy přenolaločnaté i celistvé. Listy přízemní růžice jsou eliptické, na bázi náhle zúžené. Křen selský kvete bíle, květenství se skládají z množství hroznů. Plodem je šešulka.

Kde ho najdete: Dává přednost zaplavovaným břehům, roste v příkopech, na vlhkých rumištích, na půdách bohatých dusíkem.

Z minulosti: Ze starověkých pramenů máme o používání křenu jen kusé zprávy. Plinius ho doporučuje k mírnění pohlavních vášní a k bystření rozumu. Tehdy se používal na špatně se hojící rány, na obklady, při zánětech močového měchýře a ledvin. Matthioli doporučuje křen jako lék při nejrůznějších onemocněních močových cest. Zmiňuje samozřejmě i použití křenu jako koření v kuchyni. Křen \"vzbuzuje chu» k jídlu, ale také říhání, hlavu nadýmá, zrak mdlí\". Na počátku našeho století se lisovala z čerstvých kořenů š»áva, nebo se z kořene křenu připravoval lihový macerát jako lék proti žaludečním křečím. Oblíbené byly křenové placky při revmatismu. Proti chrapotu a kašli se mísil strouhaný křen s medem a žloutky. Odvar z kořene se používal při onemocnění ledvin. Díky vysokému obsahu vitamínu C se křen používal proti kurdějím.

Sběr: Ve fytoterapii se používá čerstvý křenový kořen (Radix armoraciae rusticanae recens). Sbírá se z dvouletých rostlin.

Vlastnosti: Antiseptikum, digestivum, expektorans, metabolikum, tonikum, diuretikum, derivans.

Účinky na organismus: Křen povzbuzuje činnost žaludku a střev. Zvyšuje vylučování trávicích enzymů, proto velice dobře doplňuje jinak obtížně stravitelné masité pokrmy. Normalizuje složení střevní mikroflóry. Při přímém působení na sliznice dýchacích cest (při inhalaci) zlepšuje odkašlávání, vnitřně napomáhá k odhlenění průdušek. Křen celkově zlepšuje látkovou přeměnu, proto se doporučuje v rekonvalescenci. Díky antiseptickému účinku a obsahu vitamínu C zvyšuje odolnost organismu proti infekcím horních cest dýchacích. Vně dráždí kůži a zvyšuje prokrvení hlouběji uložených tkání. Tím pozitivně působí při hojení a regeneraci.

Použití: Jako tonikum se používá 3procentní zápar, který užíváme po 2 až 3 šálcích denně. Denní dávku křenové š»ávy připravíme z 25 až 50 g kořene. Při jarní únavě můžeme po lžičkách užívat macerát v červeném víně, který získáme z 25 až 75 g kořene a 500 ml vína.

Toxicita a vedlejší účinky: S křenem musíme zacházet opatrně! Bez výjimky u něj platí \"méně znamená více\". Při vyšších dávkách dráždí sliznice trávicích orgánů a ledvin. Při dlouhodobém použití vně (obklady apod.) může způsobit zánětlivé poškození pokožky.

Další význam: Křen se dnes používá více v kuchyni než jako léčebný prostředek. Oddělení léčebných vlastností a chu»ových kvalit však nemá ostré hranice (viz účinek na organismus). K naší kuchyni patří křen již mnoho století. Nesměl chybět na žádné zahrádce. Plané rostliny se většinou nesbíraly, protože mají mnohem ostřejší chu». Spolu se zelím, česnekem a cibulí byl v zimě ve staročeských domácnostech často jediným zdrojem vitamínu a minerálů (draslíku, hořčíku, vápníku a železa). Jmenované druhy zeleniny se daly bez problémů dlouhodobě skladovat ve sklepích a chladných spížích až do doby, kdy byla k dispozici opět čerstvá zelenina. (Křen je dobré skladovat v písku.) Křen se používá jako pikantní přísada k masům a do omáček. V některých oblastech země byl křen součástí svatební tabule, kde se podával s mandlemi a hrozinkami k hovězímu masu. Aby se zachovala biologická hodnota křenu, přidává se do většiny pokrmů čerstvý, nevaří se. Používá se k ochucení hořčice, majonéz a pomazánek. Přidává se do kysaného zelí, výborně doplňuje vejce natvrdo. Křen se konzervuje spolu s okurkami nebo řepou a přidává se do zeleninových směsí. Tradiční přílohou k uzeninám je strouhaný křen. Buď samotný, nebo jako vejmrda, tedy s jablky. Může se míchat se smetanou, ořechy, nebo pomeranči. Ke kořenění se mohou používat i mladé křenové lístky. Hodí se do jarních salátů, polévek a do kvašených okurek.

Zajímavosti: List křenu se kdysi kouřil na slovenské Spiši jako náhražka tabáku. S křenem se můžeme setkat nejen na talíři, ale i v lidové slovesnosti. Víte, co to je? Štípu, pazouru nemám, bolesti žádné nedělám, a přece každý slzí, kdo mě mrtvého béře.

Lékořice lysá (Glycyrrhiza glabra L.)


Popis: Lékořice lysá je vytrvalá rostlina s dlouhými kořeny (až 100 cm) a oddenky. Lékořice dorůstá do výšky jednoho až jednoho a půl metru, lodyhy jsou přímé a silné. Listy má lichozpeřené, jednotlivé lístky jsou vejčité, celokrajné, na spodní straně jsou žláznaté a lepkavé. Lékořice lysá kvete v červnu a červenci bledě fialovými květy, které skládají přímé hrozny. Plodem je lysý lusk (proto G. glabra, lékořice lysá), který obsahuje většinou tři až čtyři semena.

Kde ji najdete: Jedná se o bylinu dovezenou z východu. Volně neroste.

Z minulosti: U nás se v minulosti hojně používal odvar proti kašli připravený z lékořice, rozinek a fíků.

Sběr: Kořen lékořice lysé (Radix liquiritiae) se sbírá na podzim, nejlépe v říjnu, kdy rostlině opadávají listy. Droga se sbírá z rostlin nejdříve po třetí sezóně. Suší se při teplotě 20 až 35°C. Pro lékařské účely je možné použít kořeny různých variet lékořice, např. G. glabra var. typica, G. glabra var. violacea, G. glabra var. glandulifera.

Vlastnosti: Expektorans, spazmolytikum, diuretikum, antiflogistikum, antiulcerosum,
emenagogum, mírné laxans a chu»ové korigens

Účinky na organismus Droga působí na sliznici žaludku a reflexně vyvolává zvýšenou sekreci v dýchacích cestách. Při krátkodobém užívání je lékořice mírné diuretikum, ale pokud se užívá déle a ve vyšších dávkách, působí naopak antidiureticky. Při dlouhodobé konzumaci drogy působí podobně jako kortikosteroidy, a proto se dlouhodobé užívání nedoporučuje. Výjimkou je dlouhodobé používání lékořice při tzv. Addisonově chorobě. Droga působí také estrogenně. Lékořice působí hojivě na žaludeční a dvanáctníkové vředy.

Dávkování: Obvyklá denní dávka při krátkodobém použití je 1 kávová lžička drogy na šálek záparu, který se pije dvakrát až třikrát denně.

Toxicita: Droga není toxická, ale musí se užívat v přiměřených dávkách a pouze krátkodobě, jinak působí antidiureticky.

Další význam: Lékořice lysá se používá v cukrářství, přidává se do likérů a nealkoholických nápojů. \"Pendrek\", dětmi milovaná cukrovinka, je vlastně zahuštěný a upravený extrakt z lékořicového kořene. Klasický postup při výrobě lékořiny, nebo chcete-li dříve liznice či pendreku, je poměrně jednoduchý. Kořen lékořice se nakrájí na drobné kousky, rozmačká a umele v mlýnku. Získáme výtažek, který se vaří v měděném kotli až nabude hnědočerné barvy a zhoustne. Do obchodů se dostával lékořicový extrakt jako dlouhé, tmavé válečky - pendrek. Za studena je hmota křehká, za tepla se mění na ohebnou a tažnou. Lékořice se také přidávala do piva, kde působí jako pěnící přísada. Lékořicí se upravuje chu» tabáku. V minulosti měla lékořice poměrně široké technické použití. Přidávala se do leštidel,
malířských barev, tuše a inkoustů. Lékořice lysá je rovněž významnou medonosnou rostlinou.

Libavka poléhavá (Gaultheria procumbens L.)


Popis: Libavka poléhavá je nízký stále zelený keřík, který dorůstá do výšky 15 až 20 cm. Má vejčité, kožovité listy, které v zimě červenají. Libavka kvete bíle. Kalich je za zralosti zveličelý, dužnatý a obklopuje vlastní plod. Červené bobule jsou velmi dekorativní a vytrvávají na rostlině celou zimu. Jsou silně aromatické a jedlé.

Kde ji najdete: Toto je jedna z dovezených bylin. U nás neroste divoce.

Z minulosti: Z listů libavky připravovali tamní lékaři nejčastěji nálev, který užívali při bolestech hlavy, nachlazení, chřipce a revmatismu. Dále používali obklady z celých rostlin, které přikládali nemocnému na hrudník, když byl nachlazen. Vařili z kořenů libavky odvar, který užívali při chronických onemocněních žaludku. Místní také považovali libavku za tonikum a jako lék při onemocněních ledvin. Používali nálev z kořene proti tasemnici. Věřili také, že odvar nebo nálev čistí krev a pomáhá léčit pohlavní choroby. Tito lékaři také připravovali nálev z listů jako prostředek tlumící bolest v kříži a při revmatismu, nálev z listů pili také při horečkách.

Sběr: Listy, případně plody nebo kořen. Listy se mohou sbírat až dvakrát za sezónu. Optimální doba sběru je v červnu až září, kdy listy obsahují nejvíce oleje.

Pěstování: Libavka poléhavá je poměrně nenáročná trvalka. Vyžaduje polostín a vlhkou, rašelinnou půdu. Velice dobře se může kombinovat ve výsadbě s vřesy, vřesovci, ale i azalkami a rododendrony či keříky rodu Hebe.

Další význam: Z listů libavky se připravuje chutný čaj, který dnes nabízejí i naše čajovny. Obyvatelé z krajů odkud bylina pochází vařili z libavky nejen léčivé čaje, ale nálevy pro běžné užívání, či sbírali plody jako lesní ovoce, nebo s nimi ochucovali nejrůznější pokrmy a nápoje. Plody se konzervovali nejčastěji sušením, a to jak celé čerstvé plody, tak např. nejprve z plodů připravili kaši, kterou formovali do malých koláčků a následně sušili. Někteří také žvýkali sušené listy libavky místo tabáku.

Olej získaný destilací fermentovaných čerstvých listů se používá při ochucování cukroví, nealkoholických nápojů, bylinných čajů. Olej má také repelentní účinky, odpuzuje hmyz.

Libavka je velice atraktivní rostlina, která se hodí k řezu i do suchých aranžmá. Zelené listy a červené plody vytrvávají na rostlině celou zimu a můžeme je použít i do vánoční vazby.

Lžičník lékařský (Cochlearia officinalis L.


Popis: Lžičník lékařský je nízká (15 až 30 cm), dvouletá až vytrvalá bylina. Listy jsou uspořádány v přízemní růžici, jsou masité, s dlouhým řapíkem. Čepel je celokrajná, ledvinitá a může nám připomínat svým tvarem lžičku (odtud botanické jméno, cochlear [latinsky] = lžíce). Listy mají výraznou, ostře palčivou chu». Lodyhy se zpravidla větví a nesou hrozny bílých vonných květů. Plodem je kulovitá šešulka.

Kde ho najdete: Původním areálem rozšíření lžičníku lékařského jsou přímořské oblasti západní a severní části kontinentu. Dobře snáší zasolené půdy pobřežních rákosin a luk. Ve vnitrozemí roste druhotně jako pozůstatek dřívějších kultur, na mnoha místech zplaněl. U nás se lžičník pěstoval ve větší míře jako léčivka i salátová zelenina.

Z minulosti: Lžičník lékařský byl dobře znám námořníkům. Během dlouhých plaveb jim poskytoval dostatečné množství vitamínu C a tudíž sloužil jako prostředek proti kurdějím. Lžičník jako léčivka rozhodně nepatří v současné době k notoricky známým a používaným léčivým bylinám, na rozdíl od minulého století. Až do poloviny tohoto století se sbírala v době květu čerstvá na» (Herba cochleariae) a na podzim semena (Semen cochleariae).

Sběr: Dnes se sbírají především mladé listy. Jako zelenina se používají také mladé klíčící rostliny.

Vlastnosti: Vitaminiferum, diuretikum, derivans, stomachikum.

Účinky na organismus: Díky obsahu hořčin podporuje lžičník chu» k jídlu, podporuje trávení a pozitivně ovlivňuje činnost žaludku. Je močopudný. Lžičník lékařský dráždí kůži, používá se při revmatismu i při léčbě špatně se hojících ran. Používá se také při zánětech dutiny ústní, zánětech dásní, angíně apod.

Dávkování: Š»áva z lžičníku lékařského se může kombinovat se š»ávami z dalších bylin, např. potočnice lékařské či s citronovou š»ávou. Při paradentóze se doporučuje kombinovat na» lžičníku se šalvějí (Folium salviae) v poměru 1:1. Čajová směs se naloží přes noc do vody, následující den se scedí a může se použít ke kloktání. Lžičník se používá také jako součást jarních, \"krevčistících\" kúr.

Další význam: Lžičník lékařský je výbornou salátovou zeleninou. Může se kombinovat s dalšími druhy zeleniny. Na severu se připravuje také jako kysané zelí.

Mandloň obecná (Amygdalus communis L.)


Popis: Mandloň obecná je keř nebo nízký strom, který dorůstá výšky 2 až 5 m. Listy mandloně jsou jednoduché, úzce vejčité až vejčité. Mandloň kvete nápadně velkými květy, které mohou mít až 4 cm v průměru. Květy jsou rovnoměrně rozloženy na letorostech, mají bílou až růžovou barvu. Plodem je zasychavá chlupatá peckovice. Je šedavě plstnatá a kožovitá, z boku zřetelně zploštělá. Mandle, vlastní pecky, se velice snadno oddělují od zaschlého oplodí. Podle chuti rozeznáváme mandle sladké a hořké, vyšlechtěny byly i kultivary, které neobsahují amygdalin.

Kde ji najdete: Mandloni obecné se dobře daří na lehkých, výhřevných půdách s vyšším obsahem humusu. Je to teplomilná dřevina, která vyžaduje dlouhé léto a krátkou zimu bez teplotních výkyvů.Všude tam, kde roste broskev, vinná réva a meruňky, dobře prospívá i mandloň.

Z minulosti: Mandle byly v dávné minulosti cennou pochutinou, ale i lékem. Mandlový olej se dříve doporučoval proti hučení v uších. Mandlové mléko užívali nemocní jako posilňující nápoj. Občerstvuje totiž, chladí a hojí při vnitřních zánětech, je výživné a snadno stravitelné. Na jihu prý jedí hořké mandle pijáci, aby více snesli. Mandlový olej se dodnes používá při výrobě parfémů a mýdel. Dříve se mandlový olej přidával do léčivých mastí a projímadel. Pokrutiny, zbytek při lisování mandlí, se tradičně přidávají do
kosmetických přípravků na zjemnění pleti.

Sběr: Podle chuti rozlišujeme mandle hořké (Semen amygdali amarum) a sladké (Semen amygdali dulce). Pocházejí z jednoho druhu, mandloně obecné, a neliší se ani morfologicky, ani anatomicky, mají pouze odlišné chemické složení semen. Někdy se uvádí dvě odrůdy, A. communis var. amara a A. communis var. dulcis.

Vlastnosti: Expektorans, chu»ové korigens.

Účinky na organismus: Dnes se mandle v terapii samostatně nepoužívají. Z hořkých mandlí se v minulosti připravovala mandlová voda Aqua amygdalae amarae. Je součástí přípravků mírnících dráždivý kašel , používá se jako chu»ové korigens a při nevolnostech.

Toxicita a vedlejší účinky: V hořkých mandlích obsažený amygdalin ve vlhkém prostředí a za přítomnosti enzymu emulzinu hydrolizuje na jedovatý kyanovodík. Pro dospělého člověka je dávka 10 hořkých mandlí smrtelná!

Další význam: Mandloně poskytují velké množství pylu i nektaru, a proto jsou významnou medonosnou dřevinou. Zbytek po lisování (Farina amygdalarum) obsahuje sliz a spolu s jemným mandlovým olejem se využívá v kosmetice. Mandle, sladké i hořké, se používají v potravinářství a cukrářství, jsou základní surovinou při výrobě marcipánu.
 

Komentáře, názory, hodnocení

Hlander - datum neznámé
ikonka7636.jpg
Tholdrin: Pokusím se najít si na Tebe víc času a půjdem do toho .. :-)
 
Tholdrin - datum neznámé
moje3117541.jpg
btw.. tady nemá být seznam magických bylin... ty budou taky... v sérii "Herbář magických bylin"
(A jestli ze mně budete chtít vytáhnout ještě více bez spolupracovníků... tak si asi půjdu hodit mašli páč to všechno stihnout a zároveň dělat školu... pfff....)
 
Tholdrin - datum neznámé
moje3117541.jpg
Taktéž Plánuju "Příručku bylinkářky" ve které budou bylinné recepty... ale holt dokud není Andorská knihovna nemůžete po mně chtít abych vtětnal veškěré informace o bylinách do jediné série článků... a ještě po mně chtít aby jste tam něco našli... protože.. chtělo by se vám hledat něco v 50 stránkovém článku?? Obvzláště když nemá stránkování?? Jak dlouho by to asi načítalo těm se slabším připojením??
 
Damian - datum neznámé
damidt9089.jpg
Njn Tholdrine. Seš totiž stááášně aktivní. A tak to má byt.
 
Tholdrin - datum neznámé
moje3117541.jpg
Toto je první díl Herbáře... jedná se jen o techniclé informace.. už tak jsem nucen dát do jednoho dílu jen 11 bylin aby to nebylo nekonečně dlouhé... "Byliny a jejich magické účinky" bude zase jiná séri článků... Stejně tak "Pojednání o alchymii" a "Temné stránky alchymie"... i Byliny budou mít vypsány své magické účinky.. i to jak z nich ty vlastnosti dostat atd atd atd... tímto má činnost rozhodně nekončí přátelé...
 
Fistandantilus - datum neznámé
fuck_y2031.jpg
Eskel: proč si to myslíš ?
 
Eskel - datum neznámé
esk22836.jpg
AlienorEgona: až na to že je to pouze první část (je to tak i nadepsáno).
Myslím že tak nízké hodnocení si to nezaslouží.
 
Fistandantilus - datum neznámé
fuck_y2031.jpg
Tvůj první díl herbáře raději nebudu komentovat ani hodnotit.
 
cesta - datum neznámé
osoba3359.jpg
Je to dos dobrý, alechtělo by to rozšířit
Přeju hodně zdaru.
 
Tholdrin - datum neznámé
moje3117541.jpg
Samozřejmě.. proto je za názvem článku I... očekávané množství (tedy minimální) je 50 bylin.. nyní jich je 11
 
Damian - datum neznámé
damidt9089.jpg
Tholdirn: Opravdu co dodat.Jen sem se chtěl zeptat jestli sem budeš postupně přidávat další rostliny.Asi jo?
 
Roneth - datum neznámé
triquetra_277116.jpg
10-No comment
Ohledně těch co vás posílají všude kolem...na netu je toho tolik, že si to ani neumíte představit, jen když budete chtít něco zjistit, tak asi nebudete přeskakovat někam jinam něco hledat...tady to máte hned po ruce...proto taky 10
 
Gabriel_reaper - datum neznámé
somtaawrev27541.gif
pozn.: pokud se chcete dozvědět nějaké informace o bylinách tak se regněte na http://www.dracidoupe.cz a jděte do putyky stůl "apatyka" tam toho je....
 
Tholdrin - datum neznámé
moje3117541.jpg
btw.. tohle tu proto aby se někdo podíval... Hmm potřebuju něco na spáleniny.. hmm... vezmu si tuhle... du to napsat PJ... atp...
 
Tholdrin - datum neznámé
moje3117541.jpg
Hitomi: pokud chcete více počkejte si na 2,3,4,5 díl... a možná jich bude více.. a pokud chcete více informací o jednotlivých bylinách.. no nevím sice k čemu by vám bylo chemiocké složení ale můžu dodat.... ;))
 
Hitomi - datum neznámé
mal315776.jpg
Jojo, je toho tady docela dost, ale pokud chcete víc, zajděte si na www.dracidoupe.cz do putyky, stůl apatyka...vede to Nathaelen....
 
Vaiwa - datum neznámé
untitled8763.jpg
To jsi dělal seminárku do botaniky? :) Teda nečetl jsem to celé, ale vypadá to dobře..
 
Gallen - datum neznámé
gallen8813.jpg
To já teda taky... a už vím, kdo to nebude... =-)
 
Eithné - datum neznámé
dub2857.jpg
Teda jsem zvědavá, kdo si to přečte celé :-)
 
Gabriel - datum neznámé
singol6666.jpg
jj jsem Farmaceut a vcelku s tebou souhlasím
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.068617820739746 sekund

na začátek stránky