Andor.cz - Dračí doupě online
Knihovna
Vysvobození zoufalé dušeOblíbit
 | Autor: BeatriciusSekce: BáseňPublikováno: 15. března 2007 09:57Průměrné hodnocení: 7.4, hodnotilo 5 uživatelů [detaily] |
Nuže, k té básni - je naprosto důležité uvést, že je to má společná tvorba s ŽabkouLuckou - tak nějak spolu teď tvoříme, já verš, ona verš - a je to. Toto je úplně první naše společné dílko, takže má své chyby - no ale nám se líbí :-)
Nejprve jsme ani neměli název, ale po předlouhém Žabčině čtení se jí naskytla myšlenka: Vysvobození zoufalé duše, sám název tak nějak vystihuje celý tón básně.
Protiklad tvořen názvem a skutečností, že zde je vložen druhý (vnitřní) hlas, který dívku upozorňuje na možnost záchrany, je úmyslný. Vyznačuje šanci nás všech, že i v těch největších krizích poslechneme náš vnitřní hlas. Bohužel naše hrdinka (moje a Žabky) jej neuposlechla. Proto také ta změna v zakončení - tato úprava se zdála býti důležitá dostati pravému smyslu kontextu. V originále (báseň vlevo) se také třetí hlas vyskytoval mnohem častěji, avšak usoudili jsme, že báseň lépe plyne bez jeho častého opakování.
Text byl lehce pozměněn z důvodu melodičnosti a lepší vstřebatelnosti daného textu viz. Ďábel se pousměje contra Ďábel se zasměje.
Samozřejmě, že jsme mohli zasáhnout i více, ale jelikož je to naše první společné dílko, rozhodli jsme se to ponechat takto. Musíme si takříkajíc zvyknout na navlíkání se do pocitů jeden druhého:-)
Šumící les
a záře hvězd.
Slza z očí smutně spadla,
v kapku rosy brzy uvadla.
Tichý šelest blízkých stromů,
záře měsíce, děvče, jdi domů!
Sen nemohl být nikdy skutečností,
bezcenné je utráceti se v lítosti.
Ale… někdy to prostě nejde
a myšlenka slibná vzejde.
Vím, že když říznu hlouběji,
se vzdechem se lehce zachvěji.
A poté již jako jarní den,
palouk mou krví bude zaplaven.
Tichý šelest blízkých stromů,
záře měsíce, děvče, jdi domů.
Myšlenka na ten čin mne hřeje,
a tak když se Ďábel pousměje,
slastně ostří mou kůži olízne
a dýka hluboko se zařízne.
Možná, že pachuť slz přeslaných,
jež na rtech se mi usazuje.
Možná moje pocity ukazuje,
avšak já nelpím na projevech mých.
Tichý šelest blízkých stromů,
záře měsíce, děvče, jdi domů.
Když tekutý rubín rozlije se po kůži.
Když jeho horkost mě pálí.
Mé myšlenky putují v nekonečné dáli
a já se zachytnu za růži blízkou.
Ta hrdá růže jak posměch všech lidí je,
jako by chtěla, ať to mám rychleji za sebou,
mé výkřiky následkem bolesti jsou.
Možná ta růže do hrobu přivést mne chce.
Tichý šelest blízkých stromů,
záře měsíce, děvče, jdi domů.
Do hrobu, jak srdce mé, prázdného!
Do hrobu dutého!
Vložit mé tělo se snaží.
Krůpěje potu kde slunce praží.
Zkřivena tvář hrobníkova
při práci se lehce chvěje.
Hrubá skála, vlhká hlína.
Mé tělo teď hřeje.
Tichý šelest blízkých stromů,
záře měsíce, děvče, mělas jít domů.
Protiklad tvořen názvem a skutečností, že zde je vložen druhý (vnitřní) hlas, který dívku upozorňuje na možnost záchrany, je úmyslný. Vyznačuje šanci nás všech, že i v těch největších krizích poslechneme náš vnitřní hlas. Bohužel naše hrdinka (moje a Žabky) jej neuposlechla. Proto také ta změna v zakončení - tato úprava se zdála býti důležitá dostati pravému smyslu kontextu. V originále (báseň vlevo) se také třetí hlas vyskytoval mnohem častěji, avšak usoudili jsme, že báseň lépe plyne bez jeho častého opakování.
Text byl lehce pozměněn z důvodu melodičnosti a lepší vstřebatelnosti daného textu viz. Ďábel se pousměje contra Ďábel se zasměje.
Samozřejmě, že jsme mohli zasáhnout i více, ale jelikož je to naše první společné dílko, rozhodli jsme se to ponechat takto. Musíme si takříkajíc zvyknout na navlíkání se do pocitů jeden druhého:-)
Šumící les
a záře hvězd.
Slza z očí smutně spadla,
v kapku rosy brzy uvadla.
Tichý šelest blízkých stromů,
záře měsíce, děvče, jdi domů!
Sen nemohl být nikdy skutečností,
avšak nemá cenu utrácet se v lítosti.
Ale… někdy to prostě nejde
a myšlenka slibná vzejde.
Tichý šelest blízkých stromů,
záře měsíce, děvče, jdi domů!
Vím, že když říznu hlouběji,
se vzdechem se lehce zachvěji.
A poté již jako jarní den,
palouk mou krví bude zaplaven.
Tichý šelest blízkých stromů,
záře měsíce, děvče, jdi domů.
Myšlenka na ten čin jen hřeje,
a tak když se Ďábel zasměje,
pomalu ostří mou kůži olízne
a dýka hluboko se zařízne.
Tichý šelest blízkých stromů,
záře měsíce, děvče, jdi domů.
Možná, že pachuť slz přeslaných,
jež na rtech se mi usazuje.
Možná moje pocity ukazuje,
avšak já nelpím na projevech mých.
Tichý šelest blízkých stromů,
záře měsíce, děvče, jdi domů.
Když tekutý rubín rozlije se mi po kůži,
když jeho horkost mě pálí,
moje myšlenky putují v dáli
a já se zachytnu za blízkou růži.
Tichý šelest blízkých stromů,
záře měsíce, děvče, jdi domů.
Ta hrdá růže jak posměch všech lidí je,
jako kdyby chtěla, ať to mám rychleji za sebou.
Další bolesti objeví se, výkřiky následkem jsou.
Možná ta růže do hrobu přivést mne chce.
Tichý šelest blízkých stromů,
záře měsíce, děvče, jdi domů.
Do hrobu, jak mé srdce, prázdného!
Do hrobu dutého!
Vložit mé tělo se snaží.
Krůpěje potu kde slunce praží.
Tichý šelest blízkých stromů,
záře měsíce, děvče, jdi domů.
Zkřivená tvář hrobníkova
při práci se chvěje.
Hrubá skála, vlhká hlína.
Tvé tělo teď hřeje.
Tichý šelest blízkých stromů,
záře měsíce, děvče, jdi domů.
Šumící les
a záře hvězd.
Slza z očí smutně spadla,
v kapku rosy brzy uvadla.
Tichý šelest blízkých stromů,
záře měsíce, děvče, jdi domů!
Sen nemohl být nikdy skutečností,
bezcenné je utráceti se v lítosti.
Ale… někdy to prostě nejde
a myšlenka slibná vzejde.
Vím, že když říznu hlouběji,
se vzdechem se lehce zachvěji.
A poté již jako jarní den,
palouk mou krví bude zaplaven.
Tichý šelest blízkých stromů,
záře měsíce, děvče, jdi domů.
Myšlenka na ten čin mne hřeje,
a tak když se Ďábel pousměje,
slastně ostří mou kůži olízne
a dýka hluboko se zařízne.
Možná, že pachuť slz přeslaných,
jež na rtech se mi usazuje.
Možná moje pocity ukazuje,
avšak já nelpím na projevech mých.
Tichý šelest blízkých stromů,
záře měsíce, děvče, jdi domů.
Když tekutý rubín rozlije se po kůži.
Když jeho horkost mě pálí.
Mé myšlenky putují v nekonečné dáli
a já se zachytnu za růži blízkou.
Ta hrdá růže jak posměch všech lidí je,
jako by chtěla, ať to mám rychleji za sebou,
mé výkřiky následkem bolesti jsou.
Možná ta růže do hrobu přivést mne chce.
Tichý šelest blízkých stromů,
záře měsíce, děvče, jdi domů.
Do hrobu, jak srdce mé, prázdného!
Do hrobu dutého!
Vložit mé tělo se snaží.
Krůpěje potu kde slunce praží.
Zkřivena tvář hrobníkova
při práci se lehce chvěje.
Hrubá skála, vlhká hlína.
Mé tělo teď hřeje.
Tichý šelest blízkých stromů,
záře měsíce, děvče, mělas jít domů.
Komentáře, názory, hodnocení
| ||||
 | zabkaLucka - 12.Dubna 2007 12:06 jop, já neříkám, že ne::) | |||
| ||||
 | Marigold - 12.Dubna 2007 10:43 já vím, že mám k básníkovi daleko :) ale musím nějak se učit, ne? | |||
| ||||
| Beredur - 07.Dubna 2007 14:47 Dovolil bych si odporovat- má to smysl pokuddanou báseň tvoříš jako dueto,pokud oba básníci pak posedí a budou spolu přemýšlet, budou spolu škrkat... zabkaLucka - 04.Dubna 2007 15:23 promiň nechci tě urazit, ale ke zkušenému básníkovi máš skutečně daleko, proč? Jsi mladá, a tvé kvality rozhodně nedosahují kvalit starších, tohle je prostě, odpusť mi ten výraz brak- udělal bych tady rozbor,a le víceméně, spíše více je to zbytečné, protože Kta řekl asi všechno... | |||
| ||||
| Po precteni vsech komentaru si uvedomuji svou chybu. Mazu vsechny sve nehodici se komentare. Kta dekuji za tvou kritiku a i vsem ostatnim a doufam, ze se pustite do tak pestrobarevne kritiky i na ma dalsi dilka a to i ta spolecna s Zabkou. Doufam, ze mi toto bude ponaucenim do budoucna a ze si to priste nebudu brat tak osobne:-). Preji hezky den vsem. | |||
| ||||
 | Z anotace... Toto je úplně první naše společné dílko, takže má své chyby - no ale nám se líbí :-) - těší mě, že to vidíte takhle. Osobně se vždycky cítím trochu rozpačitě, když si na úvod nějakého článku přečtu, že "je to hrozný a vůbec se mi to nepovedlo, ale přesto to sem dávám". :)) A abych nezapomněla, coby naprostého básňového neznalce mě potěšil i ten autorský komentář před básní; je zajímavé vidět, jak, s čím a proč autoři pracují. :) Co se samotné básně týče, hodně sympatický je mi refrén (opakování po každé sloce je opravdu příliš, ta druhá verze se mi zdá lepší). Je to záměr, nebo omyl, že poprvé je refrén ukončen vykřičníkem, zatímco pak už jen tečkou? Připadá mi, že kdyby se s tím pracovalo důkladněji, mohl by takový vykřičník docela dobře pomoci s gradací celého děje... To, co se nachází mezi refrény, jako by společnou prací spíše utrpělo. Jestli jste se opravdu střídali po jednom verši... prostě to tam nějak skáče. Obrazové zpracování se mi líbí, ale slova, která ho vykreslují, by chtěla (IMHO) zpřeházet či povyměňovat. A jedna spamovací moralita bokem... :)) Když posíláte článek ke zveřejnění, znamená to mimo jiné, že si říkáte o názor. O názor každého, kdo půjde zrovna kolem a bude mít chuť se k tomu vyjádřit. Bez ohledu na celou debatu o odborné kvalifikaci komentujících - neplatí žádné pravidlo, které by říkalo, že určitý text může okomentovat jen ten, kdo ji má profesionálně zvládnutou. To, co tu dostanete především, jsou dojmy, jakými dílo působí na konkrétní lidi. Zajímá-li vás názor těchto konkrétních lidí - prima. Ptejte se, diskutujte, osvětlujte si stanoviska. Nezajímá-li vás, pak se jím nezabývejte; určitě není důvod nechat si tím zkazit den, ne? Uvedením v Článcích vyzýváte čtenáře k poskytnutí zpětné vazby. Jestli se na to cítíte, poděkujte třeba těm, jejichž komentář vás potěšil či vám pomohl. Ale nestěžujte si na ty, jejichž komentář vám nepadne do oka - není to prohřešek, že se někomu váš textík nelíbí. ;) A na závěr - to úplně nejpodstatnější - přeju autorům i komentujícím hezký den. :) | |||
| ||||
 | Beatricius > Milí Beatriciusi. Pokaždé, když jsi reagoval na můj příspěvek, vytrhl sis jen tu část, na kterou se ti reagovalo snadno a zbytek jsi vypustil. Dvakrát jsem řekl, že vím co píšu a také jsem ti dvakrát řekl, že se o to dělit nepotřebuju a tudíž nebudu. Buď mi věř nebo mi nevěř, ale laskavě mě přestaň urážet. | |||
| ||||
| Vsem ostatnim dekuji za nazor. To Qued: Moc pekny pocin a dekujem za kritiku. | |||
| ||||
 | Qued - 11.Dubna 2007 09:27 Výborně, očekávám v článcích nový příspěvek, ať z toho nevyjdeš tak snadno ;-) | |||
| ||||
| Jenom, abyste mě pochopili (u Beatriciuse jsem to vzdal), napsal jsem, že je to mizerné na zkušeného básníka (což jaksi zůstalo v zapomění, ale je to v mém prvním příspěvku). ZabkaLucka > Jestli máš pocit, že jsem namyšlený, nebo jsem tě něčím urazil, omlouvám se ti, nebyl to účel. Jak už jsem řekl (i když ostřejšími slovy), vím, že vám k tomu můžu lecos poradit a také nemám potřebu říkat, proč jsem si tím jist. Jediné, co s tím můžete dělat vy, je buďto mi věřit a zeptat se mě na důvody nebo mi nevěřit a můj názor ignorovat. Samozřejmě, že mě víc potěší, když se rozhodnete pro tu první možnost, ale svůj názor jsem sem nepsal jako urážku. A když si všimneš, Beatricius už u předchozí básně na mě reagoval, jako bych ho urážel svým názorem. A hlavně reagoval neúplně a v několika příspěvcích se popíral. Děkuji, za tvou výtku, někdy se nechám unést a na lidi tak působím, ale přesto si nemyslím, že jsem tu jediný, kdo se chová namyšleně. | |||
| ||||
 | Za temné lítosti svědomí mého, Skončil jsem ve tvé náruči. Kde stalo se již tolik zlého, Kde srdce hlavě poroučí. Nebylo přáno smyslu životu? Otázkou věčnou se trápím, Kde vzíti odvahu, samotu, Vždy k tobě se vrátím. Jak pes pána stále hledajíc, Tak zbytečně život cítím. Jak slepec budoucnost malujíc, Stále k tobě se blížím. Na tváři tvé, bez špetky radosti, Usměv hadí slizce se křiví. Upíjejíc moji bezhlavé mladosti, Štípeš mi na hlavě dříví. Ruka pravá fackuje mou tvář, Levou hladím tvoji líc. V mysli ponechám ti svatozář, Však nechci k tobě víc. Jak odolat svodům srdcovým, Když krev do hlavy žene? Já skončil jsem skutkem zlým, Již nebude více mne, ne! Tak jsem si to taky zkusil, abych věděl o čem píšu. :) Nemohu si pomoci, ale mám pocit, že Vaší básni chybí jakási propracovanost, jak kdybste ze samého nadšení a zapalu pro dílo přehlédli mezery v konstrukci. Mnoho rýmů mi přišlo upracovaných (např. Sen nemohl být nikdy skutečností, avšak nemá cenu utrácet se v lítosti. Ale… někdy to prostě nejde a myšlenka slibná vzejde.) jak kdyby Vám chyběl nápad, či naopak jako spontání vnuknutí možnosti bez zamyšlení. Nevím, jak moc je pravidlem (snad v poezii moc pravidel není) různě měnit rýmy a rytmus uprostčd básně, ale mne to poněkud rušilo. Také bych se chtěl zeptat, zda jste to zkusili přednést, ted alespoň sami sobě. Myslím tím opravdu přednést, s intonací, barvou, silou hlasu, s dramatem. Ať se snažím sebevíc, moc mi to nejde, ale to předpokládám je spíš moje chyba. Souhlasím tež s tím, co již řečeno bylo a na co jsem též narážel, mám na mysli opakující se refrén (nebo jak se tomu říká). Možná, kdybych slyšel toto dílo od samotných autorů, líbilo by se mi více, takhle přečteno mi připadá kostrbaté, neuhlazené a upracované. Doporučil bych více číst svá díla, více přemýšlet nad slovními obraty a doplnit slovní zásobu. Toť můj neskromný názor amatéra (prosím nekamenovat). :) | |||
| ||||
 | Sargo - 10.Dubna 2007 19:25 STOP SPAM! STOP SPAM! A ta černá potvora s náma nejde! *Chudinka stín... když on se tak těšil....* STOP SPAM! STOP SPAM! Souhlas s tím, že tohle do diskuze nepatří. Vyřidte si to třeba poštou... :oP Mě osobně dílo nijak moc nevadilo, ta kratší verze mi přišla lepší. To abych nebyl upě OT.. | |||
| ||||
| No dobře, tak jste si nesedli. To se stává. Ale mírněte se, jo? ;-) Stop spam, prosím, komentujte pouze báseň, ne sebe navzájem. | |||
| ||||
| =>Kta nemám ráda namyšlený lidičky, to jen tak pro info, tak už tady radši neotravuj a nevnucuj se. | |||
| ||||
| Beatricius> Tak za prvé, narozdíl od tebe, nemám potřebu si tu něco dokazovat, zvláště ne vůči tobě. To že sám nepřispívám svými básněmi sem na tento web může znamenat více věcí. Jednak to, že žádné nepíši anebo také, že si nemyslím, že by byly tak dobré, abych se tu s nimi presentoval. Má kritika ti může připadat příkrá. Je to možná dáno tím, že nevidím smyls v tom psát za každou výtkou "smajlík", aby se to "lépe bralo". S mou kritikou si klidně vytři řiť, já jsem pouze vyjádřil svůj názor. Pokud si to nechceš vzít k srdci, tvůj problém. Pokud bys přesto všechno chtěl říct, proč jsem hodnotil takhle, napiš dotaz do katovny a já ti rád odpovím. | |||
| ||||
 | Měl bych co říct, ale omezím se na jednu věc.Podle mého názoru nemá příliš smysl tvořit báseň ve spolupráci s někým.Neshodnete se.Něco jiného je psát prózu klidně jako pár. Osobně se mi nezamlouvají délkově dlouhé básně.Nezlobte se, ale Váš počin mi více sedí jako text nějaké písně.Do hlubší poetiky to má podle mého skromného názoru daleko. | |||
| ||||
 | Ač je to poměrně dobrý nápad, autoři, že budete psát ve dvou (ale první taky nejste), bohužel mi tu pokulhává provedení. Ve chvíli, kdy společnými silami dílo dopíšete, je třeba, abyste oba dva zvlášť tu báseň vzali, přečetli si ji nahlas a podtrhali, co vám v ní nezní tak, jak by znít mělo. Pak to srovnejte a kde se shodnete na tom, že to upravit chce, to prostě překopejte od základů :o) Bohužel, téma také není originální a psát o lásce / smrti je dnes strašně obtížné, protože si to téma vybírá každý druhý a prosadit se v konkurenci už chce psát sakra dobře ;o) Nu, jak říkám, nesedí mi rytmus a postrádám aspoň nějakou zvukomalebnost... tak do příště zlepšit ;o) | |||
| ||||
| Eygam > Napiš do Katovny, tady je to spam. | |||
| ||||
 | Básničku jsem nedočetl, prostě mě nějak nezvzala. Takže proč vlastně píšu? Chtěl bych vědět, co je to asonance :-) | |||
| ||||
| Beatricius, ZabkaLucka > Pokud chcete báseň rozebrat, pošlete ji do Katovny. Jestliže ji prvně dáte do článků, předpokládám, že jste s ní spokojeni a proto pouze strohý komentář. Ale donrá, když si přejete napíšu pár slov i sem: Refrén > Nesedí rytmus, opakuje se příliš často, nepodtrhuje myšlenku, spíše se snaží napnout. Báseň > Nesedí rytmus !!! Místo rýmů někdy použitá asonance. Koncept, myšlenka > To samé, co jsem ti vytýkal v první básni. Je to takové povídání. Silná slova, silné, ale laciné téma, ale špatně použité (oboje). Jednotlivé sloky se nedoplňují, ale stojí samy za sebe. Jako špatně nastříhaný film. Pokud chcete rozbor, dejte báseň do Katovny. | |||
| ||||
| Beatricius - 05.Dubna 2007 00:06 Já děkuji za pochopení, mělo to tak vyznít :-)) | |||
| ||||
| Sargo - 04.Dubna 2007 21:46 Sargo dekujeme - musim uznat, ze od tebe se kritika prijima velice dobre. Dokazes vytknout chyby a pri tom udrzet pozitivni ton, takze jeden si je vezme k srdci a pri tom se neciti tak, ze priste uz se ani o nic nebude snazit:-D Diky a s tou ctivosti mas pravdu - zapracujeme na tom. Rad bych za me a za Zabku podekoval vsem, kteri se pricinili na zverejneni naseho prispevku - urcite to dalo praci to takhle pekne naaranzovat, takze DEKUJEME!!! | |||
| ||||
| Debilko123 - 04.Dubna 2007 18:04 Mas pravdu a dekujem:-) priste uz si na to dame vic pozor. | |||
| ||||
| Nepochopila jsem, o co jde, ale s tím se u básní prý počítá :-D Spíš se to tak nějak špatně čte - je to jakoby moc tvrdé - nevím přesně, jak ten dojem vyjádřit. Jsou tam i pěkné obraty, ale celek je takový bez šťávy a nemelodický. Možná mi to tak připadá proto, že jsem nenašla způsob, jak si to pěkně přečíst "nahlas" - nejde mi to recitovat. Společnou práci ovšem oceňuji, z toho obvykle vznikají hodně zajímavé věci :-) | |||
| ||||
 | Takže síce nerád kritizujem ale aj tak vám vytknem niečo: Znažte sa udržovať rovnký počet slabík v dvojiciach rímou. Ale podla mňa keď si dáte na toto pozor bude to dobré Hodnotenie:6 | |||
| ||||
| Kta - 04.Dubna 2007 12:40 když chceš kritizovat básničku, tak se alespoň nauč kritizovat, to, že je to "mizerný", to dokáže říct každej a nám je to naprd, protože si z toho nevezmem žádný ponaučení... mno spíš já :P | |||
| ||||
| Příliš dlouhé a protože, jak jsi sám řekl, jsi už zkušenější pisatel, mizerné. | |||
na začátek stránky