Andor.cz - Dračí doupě online

mě osobně se todle dílko docela líbí...možná bych někde jenom prohodil slova ale to jenom asi na dvou místech....tu a tam sem se na chvíli ztrácel v rýmech ale po chvilce sem možná našel to jak to asi mělo vyznít...a koneckonců je to báseň která vychází dle všeho z tvojí duše a tak si myslim že nemá moc cenu brát kritiky nějak moc k srdci protože je to napsaný tak jak ty to cítíš a ne tak jak by to chtěl mít čtenář.....přeju ti hodně štěstí do dalších děl i do života...měj se hezky...

Kta - 14.Dubna 2007 12:02
já vím, stálo to dost práce zbavit se některých opravdu osobních věcí, alůe čaem se to dá naučit,a zkusím tedy do svých kritik zanést i to pozitivní- pro příště:.)
A ta destrukce, já to psal, že tak budu kritizovat konstruktivně s jistou dávkou destrukce::D

Marigold >
S Allizeou se neznáme (i když bych ji rád poznal), jen se mi první její báseň líbila a myslím, že má talent. A proto jsem jí nabídl, že jí pomůžu. Ale ve stylu kritiky souhlasím spíše se sargo a myslím, že nemá cenu zkritizovat úplně vše, naopak k tomu ještě vypíchnout, co je dobře. Tvůj styl může na někoho působit psychicky destruktivně. Ale je to tvůj styl :) a komentuješ na rozdíl od některých destruktivních kritiků věcně a konstruktivně.

Allizea >
Ke svému přání ti ještě přeju velkou dávku psychické odolnosti... :)

Sargo - 13.Dubna 2007 10:13
já to myslel s bodovým hodnocením...


Allizea - 13.Dubna 2007 20:42
Zlost? ne děvče, nemám důvod si vylévat zlost, už jen proto, že sjem člověk, kterýs e prakticky nrzlobí- ber to tak, že to je prostě kritika, kritika, kterou bych napsal komukoli- vím, že je to zdlouhavé a je škoda, že si to nechceš vzít k srdci, vím, že opakuju stejné chyby u každé sloky, aleje to třeba pochopit, učit se, ymslíš, že jiní to měli snažší? že jiní nezažili stejné kritiky? ale od jiných lidí?
Zamysli se nad tím a pamatuj si jednu věc- je důležitá: já tady nejsem od toho,abych tě od psaní zrazoval, ale abych ti pomohl, to, že sjem náročnější než Kta je věcí tou, že Kta tě zná, já ne, já s tebou tvé básně nerozebíral, až nyní, píš dál, máš potenciál, jens e řiď radami ostatních::)

Allizea >
Jak říkáš, psaní básní musí vycházet z tebe, takže pokud momentálně nemáš chuť, nemůžeš ani zákonitě psát dobré věci. Samozřejmě platí pořád to, co jsem ti psal na začátku, že kdykoliv budeš chtít, pošli mi báseň na mail a já se ji pokusím rozebrat. Každopádně bych byl pro to, aby sis tu kritiku od Marigolda přečetla celou (vím, že je to dost dlouhé, taky jsem to skoro nevydržel:) ) a možná někam uložila, protože tam píše věci, které bych ti časem řekl sám. Jak jsem uvedl, zatím nemá smysl se podle toho řídit, protože prvně si musíš vytvořit svoji techniku a svůj styl, ale určitě za nějaký čas by bylo dobře, kdyby ses k tomu vrátila.

Každopádně, všechno musí vycházet přímo z tebe a ty to tak musíš cítit. Přeju hodně štěstí a novou chuť do psaní.

A pak bych chtěla říci, že tu stejně asi dlouho nikdo ode mně nic neuvidí. Bude to možná tím, že se mám rozhodnout jestli pojedu za pár týdnu na celý rok do Anglie a nebo to odložím až budu mít dodělanou střední. A i kdybch neodjela, tak prostě chvíli vynechám. Je to chvíle, co jsem začala a abych pravdu řekla, mnoho věcí, co mi tu mlátíte o hlavu nechápu. Nevím, jak zdůvodnit svoje psání a některým slovům nerozumím a to mě asi nejvíce odrazuje. Mám ted moc školy( nehldě nato, že v září nastupuju na lyceum, kde už to bude vůbec trochu záhul) a nemám čas se tomu věnovat a pak už ztrácím i chuť po mnoha věcech, co jsem tu všude možně slyšela. Tím nechci říct, že končím, ale... je to tu velké ALE, které mi nedá spát.

Äle proč tohle vůbec píšu... jen sem chtěla poděkovat pár lidem, tak zprvu Sargo a pak ještě Kta....pomohl mi a měl semnou trpělivost a já se teď jen bojím, že k ničemu. Jestli tomu tak je, tak se opravdu omlouvám a moc mě to mrzí. Takže se tu mějte:)

Marigold - 12.Dubna 2007 08:47
Nevím, nemůžu si pomoct, ale zdá se mi, že jsi si tou kritikou vylil zlost? Jestli ano a pomohlo ti...jsem ráda, ale to je pro mně vše. Díky za kritiku, ale už v půlce jsem to přestala číst. neber si to osobně, ale to co jsi psal jsem slyšela už mnohokrát. Možná je to chyba, že si to nějak neberu či se zatím neohlížím, ale tak nějak jsem si zvykla, že moje dílka moc lidí nepochopilo. Teď jsem napsala jedno... krásně jsem ho zarecitovala, ale asi tak, že by to tak nijak nikdo nezvládl pochopit, jelikož by do toho nikdo nedal tu špetku nechutě s kterou to z ní tak krásně a je to moc dlouhé, ale zase to není zas tak běžné téma, ale přesto jsem se rozhodla to sem nedávat.
Píšu a nepřestanu, ale už to nebudu tolik uvádět jako dříve. S prvním dílkem ke mně přišlo od všech velké očekávání a pak, když čtu občas zklamané vzkazy...nějak už nemám chut číst další. Přestože jsem odbočila od tématu a to je tahle báseň jen jsem tím chtěla říct to, co chci dlouho a doufám, že ztoho nevyzní další blábol do prázdna, jako už tady někdo řekl.

Takže ještě jednou děkuji za kritiku, ale jak říkám, nijak si to neberu. Stále ta samá oplívačka ve stylu špatný rým či tak něco a už mě to nebaví , přestože to může být pravda já už se tomu jen směju. Znovu se omlouvám, jelikož jsi nad tou kritikou strávil asi hodně času a zbytečně. Takže jedno velké promiň a ještě děkuji:)

Marigold - 12.Dubna 2007 14:13
V jednom nesouhlasím - nelze brát stejný metr na autory začínající a zkušené. Začínajícím je třeba chyby leda naznačit, musí chvíli hledat, zkoumat ta slova a svoje možnosti. Zkušeným pak omlátit o hlavu :-) V potaz nutno brát i věk a ve výjimečných případech životní situaci a v ideálním případě i vztah k dalším dílům autora. To samozřejmě pokud na sobě autor pracuje a lepší se. Když ne... tak je stejně všechno marno. :-))

Allizea - nejsem to schopná moc posoudit, ale působí o mnoho lepším dojmem, než první verze, kterou jsem viděla a je fajn, že jsi na té básni opravdu zapracovala. :-)

Kta - 12.Dubna 2007 16:23
::) jsem rád, myslím si, že soutěžení mezi lidmi v tom, kdo napíše lepší kritiku je naprosto zbytečné, naopak jen spolupráce může přinést plody a nové talenty:)
omlouvám se za překlepy, pivo dnes udělalo své::)

Marigold >
Toho jsem se bál. Já jsem se taky nechtěl nijak hádat a v některých věcech s tebou naprosto souhlasím. Právě proto jsem věnoval poprvé svému příspěvku hodinu a půl, ale jak jsem byl naštvaný, že se mi to smázlo, tak jsem to asi odflákl a je to i znát na stylu, kterým jsem to napsal (to naštvání).

Už se těším.

Začínající básnici >
A hlavně vy se těšte... :)

Kta - 12.Dubna 2007 13:16
Tady cílem nebylo dílo roztrhat, vím, že jsi pomáhal s tímto počinema beru v potaz i množství dílek napsané, ale pořád nemůžu dělit přispěvatele na ty, co mají něco už odepsanéhoa na ty co ještě nepsali a teprve začínají. Naopak si myslím, že by právě takto hned od začátku měli dostávat do těla a tím se cepovat, vím, že kdysi jinde to mnohým pomohlo.
Co se týče těch důvodů, které máš na obhajobu jistě, ale ty znáš tu báseň lépe, jak už bylo řečeno, sám jsi u toho asistoval- věřím tedy, že jsi více zasvěcený, leč s mého pohledu je to takto.
je zbytečnés e hádat a nehádat, věci napsané jsou věci napsané a názor od názoru s eliší.
Pozvání do katovny rád přijmu a rád pomohu začínajícím talentům, ať si zvykají na ostré kritiky::)

Marigold >
Souhlasím s tvou kritikou tématu, ale myslím, že není na místě, protože toto je Allizeina dohromady pátá(?) báseň.

A teď již k samotné básni. Předem se omlouvám, věty budu krátit a možná že vše neřeknu úplně pochopitelně. Je to z toho důvodu, že Andor mě před chvílí smázl příspěvek, na kterém jsem dělal hoďku a půl. A to jen kvůli tomu, že jsem si ho neuložil do zásobníku a dal jsem odeslat. Samozřejmě mě to odhlásilo.

Nejčastější tvoje výtka:
Četl jsi někdy "Narozeniny" od J. Hanzlíka? Tam kromě refrénu (kterému se také malinko mění forma) je každá sloka jinak dlouhá a je tam použit volný verš.

První sloka:
Na tvůj popud jsem si to několikrát zopakoval a nepřišlo mi to špatně. První a poslední sloka naopak utvářejí pěkný rámec.

Druhá sloka:
Třetí a čtvrtý verš byl původně jeden. Zkus si to spojit. Takhle je to mnohem lepší.

Třetí sloka:
Tady též docházelo krozdělení na můj popud. Jde o důraz ve veršech. První tři opravdu byly jedním a byly tam tři důrazy. Takže jednoznačně rozdělit.
Motýlci (i za pátou sloku) - co když je to ironie?

Čtvrtá sloka:
Teší se na nový den, hvězdy jí zvěstují, že po nich zase vyjde slunce, protože tak už to ve světě chodí.

Pátá sloka:
Gradace. První dva verše - napětí, dva důrazy, naléhavost.

Šestá sloka:
První dva by se opravdu mohly vypustit. Ale, jak už jsem napsal, čekáš příliš (což si ale napsal i ty).

Sedmá sloka:
Opět nespojovat. Vysvětlení barvy v následujícím verši (moji).

Je to núplné, jen jsem chtěl naznačit, že to nemusí být viděno tak tragicky.

Závěrem bych chtěl podotknout, že nejdříve by se měla Allizea naučit používat slova k vyjádření myšlenky a ne přemýšlet, jak je napsat a dotvářet myšlenku potom. Máš pravdu, že se to lépe učí na pravidelné formě, ale pak by se o tom zase dalo napsat, že je taková říkanka atp. Jsem přesvědčen, že se Allizea bude zlepšovat.

PS: Málem bych zapoměl. Velmi rád bych tě pozval do Katovny, abys tam stvořil pár slov k básním zde inzerovaným k posouzení.

Zdravím,
takže, tohle dílko je pokus o lyrický cajdáček, vyznání lásky s motivem již dobře známé cesty a třebaže se autorka pokusila o mnoho krásných obrazů a výjevů vše to zaniká, bohužel, ve ztracenu. Takže položme si otázku, kde se stala chyba?
Řekl bych, že první takovou chybou je délka básně, a prakticky ohromné rozmělňování celého „děje“ protože zde přeci jen nějaký ten děj máme do ztracena- to je nevýhoda těchto sladkobolestných žalů plných básní, dobře se tom člověku píše nimrá se v tom nimrá tak, že hlavní myšlenku zcela zakope pod nánosem naprosto zbytečných slov.
Druhou chybou je jistě tvar, který celé básni autorka dala, to je nijaký, snažil jsem se v tom marně hledat jakékoli, ale jakékoli alespoň trochu přijatelné uspořádání verše a třebaže jsem hledal dokonce jsem si to rozhodil tak primitivní věcí, jako dodáním písmenek A B C... a dál, žádný lad či sklad jsme tam nenašel- což vzhledem k tomu, že první sloka má rým( třebaže velmi špatný- viz. níže) střídavý, druhá již nestydatě ukazuje rým soudružný a ve třetí už se jakékoli dělení na rýmy vytrácí zcela. Měla-li by to však být báseň bez nároku na rýmování, nemělo se v něm ani začínat.
Za třetí, sama báseň je na natolik ohrané téma, že očím aspoň trochu sečtělého milovníka poezie nepřináší vůbec, ale vůbec nic nového.

Samotné sloky tedy vypadají takto:

Tak jako uvadá růže,
tak jako usychá květ,
tak bodají nože,
tak zbořil se mi svět.

naprosto destruktivní hned od počátku, pohnutky proč byla tvořena jsou jednoduché a v kombinaci s poněkud upravenou poslední slokou by vlastně stačily jen ty dvě na to, aby vyjádřily vše co omílají ostatní strofy:
Ten první rým- růže- nože, řekni si to, zopakuj si to párkrát za sebou, jak to zní? podivně viď? přesně tak to zní v tom rýmu, nevyniká to, na to jaký zvuk má ten druhý rým- třebaže naprosto ohraná replika- květ-svět, tenhle bortí kompletně veškerou atmosféru, kterou by ta sloka mohla mít.

Svět, kde byli jsme jen ty a já.
Svět, kde cesta byla někdy trnitá,
ale nikdy ne tolik,
abychom po ní nemohli jít

První chyba- náhlá a nečekaná změna typu rýmu, by se dala jistě pochopit, kdyby jsi ty dva typy střídala od začátku až do konce- jenže není tomu tak, i to ubírá estetičnu té básně. Navíc, když si to přečteš- první rým ti vcelku i sedí, ale jak zní- zní jako z červené knihovny, jako to největší kliše- je poměrně velký nedostatek a chyba ukončovat verš zájménem, ale to už je asi věc každého navíc replika ty a já... ach ta romantika. A hned druhý rým- najednou ztrácí aspoň poměrnou zvukomalebnost toho předchozího- tolik- jít, opět si chvíli opakuj, a pak třebaže to vypadá, že to bude znít dobře, vůbec to dobře nezní, navíc absolutně narušuje rytmiku, kterous ses pokusila navodit tím první rýmem, zde zaniká, nevyznívá a mizí...

Cesta,
kterou lemovaly růže,
kvetoucí stromy.
Cesta,
kterou jsme milovali,
chodili stále tudy.
Kde poletující pár motýlků
něžně vyznával si lásku,
kde on potkal mě, tu onu krásku.

První tři verše se dají shrnout do jednoduchého jednoho, zbavíš se tak otřepaného klišé kvetoucích růží a kvetoucích stromků, které bys mohla nahradit už jen třeba slovním spojením rozkvetlá zahrada, nebo rozkvetlý sad, který je ovšem už poněkud běžnější replikou...
Druhá trojice veršů mně přivádí k šílenství naprosto chybějící, ale zcela rytmikou, jakoukoli zvukomalebností, která tam při nejlepším není, a ještě k tomu motýlci- ti mě málem složili ze židle- protože jenom podtrhují už výše zmíněné plácání se rozmělňování a až růžovou sladkost...
Poslední dva verše, které se konečně kupodivu rýmují jsou prostě děsné- nejen že postrádají jakoukoli originalitu, že rytmus, sic nepokulhávající víc než je jindy a jinde možno, je úděsné- pohleď na ten poslední verš- kde on potkal mě, tu onu krásku tu onu??? Co to je? proč? Proč když mluvíš o sobě, přecházíš do té třetí osoby přes tu??? Navíc láska, kráska???

Zářící slunce nám ukazovalo směr,
a večer, kdy nás měsíc uspával,
nám hvězdy zvěstovaly krásný nový den.

První verš jo, řekněme, že ano, je přeci jen první, měl by v nás něco evokovat, tento evokuje slunce, které vám, jako páru ukazuje směr,a měsíc vás uspává- taky fajn, zatím je všechno v pořádku- až na třetí verš- který vykračuje s rytmu poměrně zásadním krokem. Jednak svou délkou- jednak naprostou nesouzvučností slov směr a den- a teď položme si otázku pokud vás měsíc uspával na večer, už večer! hvězdy zvěstují nový den? Já myslel, že hvězdy zvěstují nový den v noci- básně nejsou logické, ale občas by jim trocha logiky neuškodila.
Čtvrtý verš zde skutečně chybí- sloka, by hned dostala lepší tvar.

Najednou
uvadly růže.
Motýlci přestali si hrát.
Teď černá byla barva oblohy
a já se začala bát

Tady opět měníš tvar sloky, měníš styl psaní- opět jsou tady růžoví motýlci, kteří si hrají na louce a k tomu nám černá obloha.
K uvadajícím růžím nám tady přibývají růže náhle zcela uvadlé, což to, co jsi napsala do veršů dvou se dá napsat veršem jedním, pak motýlci si přestali hrát, opět i přes nechutnost toho vyjádření se konečně někam dostáváme.
Najednou opět zcela vykročující verš, který absolutně nezapadá, chtělo by to tam rým na ty uvadající růže- tím by více zapadl, a když začala ses bát, tak jsi kloudným rýmem- konečně- ukončila trápení téhle sloky.

Řekni mi proč,
já půjdu.
Půjdu dál tou cestou,
na kterou slunce nesvítí,
kterou lemuje jen tma,
kde neroste už kvítí,
kde už nebudeme my dva

Další sloka, další změna tvaru sloky. Naprosto nelogické první dva verše vybočující a kazící dojem celé sloky, kde konečně dochází k rýmování- třebaže značně otřepanému a třebaže tma a dva nejsou tím nejlepším způsobem jak rýmovat přeci jen je to rým.
Nesvítí a kvítí je neuvěřitelně otřepané- až k smíchu- nebo spíše k pláči...

Můžeš zasít nové růže,
nové stromy.
Můžeš vrátit jasnou barvu,
ale nikdy už mi nevrátíš tu jiskru,
když byli jsme spolu
jen my dva.

Tahle sloka by se hodila nejvíce do recitálu Honzy Nedvěda při nějaké jeho písničce- v takové tuctové písničce by možná nějak vyzněla- takhle zní do ztracena- jistě e krásné co v ní chceš říci, ale v tom tvaru ne- jednou jsi se dala na psaní básní- tak se snaž!
První dva verše jdou opět v jeden slít, ten třetí, pak vyznívá nelogicky- jakou vrátit baru? Modrou, zelenou? všemu nebo jen povšechně?
Kdo ví... Třeba jedno ukazovací či přivlastňovací zajméno by udělalo divy.
Ta jiskra, to není úplně ono, typově je v té celé básni jako pěst na oko, cosi nepatřičného co tam nepatří.
A pak už když byli jsme spolu, jen my dva- patetické... ohrané- proč tomu nezkusit dát nový tvar? Vzletné přirovnání, ačkoli se tahle básnička celá vlastně válí v prachu ve škarpě u cesty a vzdychá a vzlyká???

Ta básnička, kdyby se proškrkala, na mnoha místech přepsala, více dostala nějaký určitý tvar, získala pravidelné strofy hned by vypadala lépe- schovej příště až napíšeš podobnou pocitovku a zavři jí do šuplíku, vyndej jí za týden za dva, znova si jí přečti a proškrkej a pak se zamysli nad výsledným efektem, přečti si to nahlas- nahlas a do ticha, zdůrazňuj konce veršů- a tak odhalíš chyby v rytmu ve zvukomalebnosti.
Pak když budeš dostatečně sebekritická, aby jsi dokázala ve své básni škrkat a zbavit se sladkých slovíček a hledala bys originalitu, pak budeš dobře psát.
Prosím neber si tuto kritiku, jako záminku k tomu, aby jsi přestala psát a publikovat- prosím jen tak dál! Naopak piš a publikuj, dívej se na kritiky a vezmi si z nich ponaučení do budoucna, skládej a zamýšlej se nad tím, co ti jiní psali, a pak to bude v pořádku- a taky hodně čti- čím více tím lépe- získáš velkou slovní zásobu a ta není nikdy na škodu.

S pozdravem a přáním Múzy líbající M.

Zatím hodnotím čtyři, zítra dodám konstruktivní až lehce destruktivní rozbor a kritiku, přes noc si to nechám rozležet...