Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

Zlodějské povídkyOblíbit

animeboy-aronsilvereye6981.jpg

Autor: Rum

Sekce: Povídka

Publikováno: 29. března 2007 14:25

Průměrné hodnocení: 8.7, hodnotilo 3 uživatelů [detaily]

 
Pokus o zlodějské povídky okořeněný humorem. Prosím o komentáře a děkuji předem, kritiku skousnu. Když tak je možno psát na mou poštu : Rum tak se zatím mnějte.
S POKRAČOVÁNÍM UVIDÍM JAK SE BUDE LÍBYT
 


“Vítám vás v uličkách Balrondu, na místě kde zločin vládne a vraždy a intriky jsou denním chlebem. Právo platit výpalné a daň ze života má každý, kdo chce spokojeně žít.
Když si nedáš majzla, tak hodně snadno zhebneš a nikdo už tvé ostatky nemusí najít, vždyť je tolik způsobů jak můžou člověka zabít a nebo ho jen umučit. Kdo není s námi, je proti nám a taky zhebne.
Nediv se, až uvidíš mrtvoly a radši si jich ani nevšímej. Tak si nech iniciativu pro sebe a dělej, co se ti řekne a možná se vypracuješ, ale pamatuj, že my jsme tvoje rodina a jestli nás podrazíš, tak ti nepomůže ani bůh, protože my se dostaneme všude.“

“Rozum je horší zbraň než bojový pokřik válečníka, drtivější než bitevní perlík trpaslíka a ostřejší, než ostří meče toho nejlepšího šermíře.“
Půlčík Vincente “Mozek“


KAPITOLA I.
“Občas jedině útěk může být řešením.“

Světlo svíček ozařovalo její černé vlnité vlasy a pohrávalo si s jejími kadeřemi. Jahoda se poddala jejím rtům a ona polkla, koncert vší té nádhery se nadmul a šněrovačka elegantně dokončila své. Další jahoda, jako by naschvál, zapadla dotěch nejméně očekávaných míst a doprovázel to jen její letmý úsměv.
“Jejda…“
Nadechla se a jahoda ve výstřihu abdikovala, malá rudá skvrnka na šněrovačce se pomalu, ale jistě šířila dál. Byl jediný způsob jak kus prádla ještě zachránit a on ho znal. Rozvázal šněrování a všechno to sjelo dolů. Povedlo se, a byl to hezký pohled.
“Vinci!“
“Ano, drahoušku?“
“Budeš, doufám, pokračovat,“ lehla si a usmívala se jistým způsobem chlípným pohledem.
“Jistě poklade, přeci tě tu nenechám nahou jen tak ležet.“ Jen tak pro sebe si pomyslel: “To bych musel být pořádný hlupák.“ Pak položil ruku na její stehno, hebké a horké. Byla prostě dokonalá.
,,Kdybys nastydla, neodpustil bych si to,“ přitáhl si ji k sobě. Dál už mluvit nemusel, teď mu starosti dělalo jen její nádherné andělské tělo, které mu i po takové době, pořád vyráželo dech. Hladil a líbal ji, vychutnával si ty nejlepší kousky jejího těla a nejen to.
,,Ty bejku!“ Ječela vzrušeně, když navštívil její klín.
Vincent si to dokonale užíval a nepochyboval, že ona také. On dokonalý milovník, vyškolený roky zkušeností a žen, se neměl za co stydět. Jenomže ruku v ruce šly s těmi pěknými i ty špatné zkušenosti.
,,Ty… ty… ty děvko. Já tě zabiju!“ Ozvalo se za dveřmi pokoje. Tři rány. Někdo se je pokoušel vykopnout, ale dřevo se jen tak nechtělo vzdát.
,,Proboha, manžel je tu!“ Vyhrkla žena a zakryla se přikrývkou. Vincent se narychlo oblékl a připravil se na boj, i v tomhle měl dobré zkušenosti. Nabitou kuší zacílil na dveře a čekal než povolí.
,,Miláčku!“
,,Ano?“ Vincent se k ní otočil, protože její hlas zněl naléhavě.
,,On je kapitán městské stráže,“ vyhrkla.
,,Kdo?“ Vyhrkl otázku Vincent.
,,Můj muž.“
,,Do… prdele!“ Zaklel. Věděl, že dveře už dlouho nevydrží a on tam není sám.
Plán se změnil. Kuši zase schoval a připravil si lano s kotvičkou. Z okna jej hodil a zahákl za parapet ve vyšším patře. Skočil a zhoupl se do vedlejšího bytu. V tu samou chvíli povolily dveře a manžel s kumpány se vrhli dovnitř. Za moment už skákali dolů na ulici, kde se rozdělili v honbě za milencem.
Vincent se držel okapu a počkal než se muži ztratí, pak se zhoupl zpět do okna své dámy. Překvapená žena nic neříkala a jen pozorovala, jak si balí své náčiní. Postavil se před postel, uklonil se a zmizel vyraženými dveřmi.
,,Jo a brzy nashledanou!“ Volal na ní ze schodů. Ona se jen usmála a čekala až přijde její manžel paroháč, věděla, že ji zbije, ale za to jí to stálo.
….
,,Chlapi, my ho dostaneme, parchanta jednoho!“ Řval vzteklý kapitán Arnošt.
,,Nám ten bastard neuteče, nám ne, a pak…ho zabiju.“ Těžce oddychoval, ale milenec jeho ženy nikde. Při pomyšlení na dvanácterákovy parohy se mu zvedal žaludek. Bastard.
….
Tak to hezky začalo, pár dní ve městě a už má v patách městskou stáž. Noční procházka začala dřív než mu bylo milé, navíc jen nerad opouštěl tak krásnou paroháčovu ženu.
,,Uklidni se!“
,,S tím jsi přeci počítal. Připravil ses, tak proč se rozčilovat!“ Křičelo Vincentovo svědomí.
Bojoval s představou, že se otočí a vrátí, ale hned na to zapomněl. Teď musel dávat pozor na cestu, o čemž ho hned přesvědčil ožrala.
,,D… o... prdele… to ses musel rozvalit zrovna tady?“ Ožrala mu neodpověděl, jenom si tam hezky ležel. Nebyl čas se zdržovat a tak pokračoval v cestě.
,,No tak, uklidni se, klid!“
,,Už je to dobrý,“ zase otravovalo svědomí.
Normálního člověka by to netížilo, ale zloděj se svědomím je na prd. V tomhle fochu musí holt člověk myslet jen na práci a ne na blbosti, to pak nejste dost opatrní. Občas zaslechl kočku nebo psa, opilce vracející se domů i některý páry, co nikdo nevyrušil. Nastane čas a stane se králem tohohle města, nikdo ho nebude honit po ulicích, nikoho se nebude ptát.
Pospíchal do svého úkrytu v západní části Balrondu. Byla to díra. Nevalné a pochybné místo plné různých individuí, vrahů a zlodějů. Onou dírou mezi dírami, nálevnou těch nejhorších lihovin záhadného původu a obávanou skrýší byla…
….
,,To smrdí jak koňský chcanky.“
,,Proč to teda piješ?“ Hostinský poslal další korbel.
,,Do toho ti je houby, hospodo.“
,,Měl bys přestat, dnes máš fakt blbou náladu a já zase nechci opravovat výčep.“
Muž nevrle zavrčel a obrátil do sebe desátý korbel piva. Holohlavý Dag byl samý sval a šlacha, prostě pochodující kupa svalů. Jeho úctyhodná výška dvou metrů, váha více než metrák a ruce s cejchem smrtících zbraní z něj dělaly vražedně dokonalý stroj a to se teprve dostával do nálady. Hostinský se doslova třásl jako sulc. Měl čím a proč. Předevčírem tu holohlavec převálcoval dva gardisty. Žádná fér bitka. Oni muži zákona, ozbrojení a vycvičení, proti metráku svalů s několika litry lihovin v krvi.
Prvnímu zlomil čelist, obě ruce a levou nohu, nepočítaje nějaké ty podlitiny a tržné rány. Druhý se bránil a tak dopadl o maličko hůř. Odnesl si obě zlomené ruce, oteklou a rozsekanou tvář, devět zlomených žeber, otevřenou zlomeninu pravé nohy a většinově vyražené zuby.
,,Dagu, vožereš se a pak… nechci uklízet ten bordel znovu,“ káral jej hostinský.
,,Hele, drž se svýho a nalejvej, dokud platím.“
,,To sice platíš, ale kdo mi zaplatí další škody?“
Dag se usmál a hodil na pult měšec s královským emblémem.
,,Platí náš pan král… z žoldu svých mužů.“ Dál se jen řehtal, až mu to, co mělo být pivem, létalo na pult.
,,Doufám, že se alespoň dnes ožereš v klidu,“ pomyslel si hostinský.
….
A začala sranda.
Do hospody U Černého pláště vběhla známá firma v úzkých, kdo jiný než milovník provdaných žen a znalec kvalitního pití, sám osobně… pán překvapení ženatých mužů. Vincent.
Za ním pak deset po zuby ozbrojených gardistů hnaných supícím paroháčem.
Dag pil dvanáctý kousek.
….

,,Ty prašivej zmetku, to si vypiješ!“ Zařval vzteklý paroháč.
,,Máš recht, kámaráde,“ ozval se hlas holohlavého Daga.
,,Drž hubu… ožralo!“ Paroháč prskal na všechny strany, to by nebylo důležité, kdyby na jedné neseděl zrovna Dag. Rváč v klidu dopil a jakoby z trucu fláknul supícího kapitána kameninovým korbelem, nutno dodat, že krása oficírových úst jaksi ztratila svůj lesk.
,,Naf… něj!“ Breptal paroháč.
,,No slyšíte chlapi… do mě. Jsem dočista neozbrojenej,“ povzbuzoval je usmívající se Dag!
Vincent zatím stál za hromotlukem a vzdorně se křenil.
,,Na ně, chlapi!“ Zařval jeden hloupý hrdina, aby dodal kamarádům odvahy.
Začala mela, Dag se oháněl pěstmi jako sedlák kosou v obilném poli, hned od začátku to vůbec nevypadalo na fér boj. Šílený holohlavec zablokoval dveře a tak i jedinou bezpečnou cestu ven. Gardisté ani nebojovali, spíše jen snášeli trpké břímě svého těžkého úřadu. Vincent stojící na pultu se oháněl korbely a nepouštěl si odvážlivce k tělu. Boj nebo jatka. Co si vyberete. Skončil dost rychle. Vlídný Dag ustoupil stranou a dveřmi pouštěl jenom ty opravdu zbité s polámanými kostmi, modřinami, tržnými ranami, šoky a jinými úrazy, ke kterým člověk v takové bitce přijde. Skóre dne jedenáct pro zločin a nula pro zákon. Škody na majetku, jednom stolu, pěti židlích a dvou rozbitých, v rodině předávaných korbelech, se vyšplhaly na dvacet tři zlatých. Nepočítaje pití, kterého oba kamarádi vypili víc než dost.
Jediným opravdovým nepřítelem mohla tedy být jen ranní kocovina.
….
Konečně ticho, Tlampa zajímalo jak večerní honička asi dopadla, ale teď už měl jiné starosti. Tlamp, přezdívaný Škrtič, byl sto osmdesát centimetrů vysoký, svalnatý muž s dlouhým copem a výraznou bradkou. Všichni okolo jej znali, nikdo se nepozastavoval nad jeho nejmilejším koníčkem. Škrcení, to bylo jeho. Už odmala na statku dobrovolně pomáhal se zabíjením domácího zvířectva a nikomu nevadilo, že zrovna škrcením. Začínal na slepicích a králících, v osmnácti pak uškrtil svou první malou krávu. Muselo se mu uznat, že měl talent, ale on se neomezoval jen na zvěř. Občas ho to popadlo a tak škrtil a škrtil, po skonu svých rodičů se obrátil na víru a začal škrtit za peníze, proč nedělat co vás baví a ještě za to dostávat zaplaceno. Rychle se vypracoval na známého nájemného zabijáka, preferujícího škrcení. Postačilo cokoli - drát, provaz, kůže, šatstvo, vlasy nebo ruce a uškrtil cokoli. Nyní jako mnich dával rozhřešení rychle a skoro bezbolestně.
,,Otče, zhřešil jsem.“
,,Ano, synu, a jak?“
,,Podlehl jsem chtíči, otče.“
,,Toť velký hřích synu, popiš, co se stalo.“
,,Já šel z hospody notně opit a narazil jsem na ni u tržiště, měla krásná pevná stehna, ňadra vyzívající si sáhnout a já si sáhl. Nestačilo mi to a tak jsem pokračoval. Brečela, ale mně se to líbilo… Co mám udělat, abych svou vinu ze sebe smyl, otče?“
,,Otče, jste tam, otč… chrr… chrr.“
,,Jsem, synu, a bude ti odpuštěno.“
,,Amen!“
….
,,Tak co, velebný pane, pokročil jste v naší záležitosti?“ zeptal se prošedivělý muž menší postavy.
,,Jistě, váš problém zmizel ze světa.“
,,Otče, jste opravdu skvělý muž,“ odpověděl muž, když viděl obsah vaku.
,,To možná ano, ale slevu nedostanete,“ odpověděl Tlamp.
,,Dobrá, tady a nemusíte počítat, jsem poctivý obchodník.“
,,To já také a kdybych zjistil, že něco chybí… no nevím, bolelo by vás to víc než ztráta peněz.“ Zabijákův hlas zněl tak přesvědčivě, že muž chvíli zauvažoval, jestli jsou peníze všechny.
,,Sbohem,“ rozloučil se spokojený zákazník a Tlamp schoval svůj nově nabytý obnos. Nedivil se mu, taky by zabil hajzla, co mu znásilnil dceru.
….
,,Hele, mladej, cos mu proved, že tak prskal?“ Usmál se Dag. Zaměstnával se převazováním ruky. Včera totiž jeden gardista nebyl líný si vzít kyrys a tahat ho sebou při noční šichtě, no a Dagova ruka přistála do tvrdého. Chudák asi doufal, že mu to pomůže. Nepomohlo, místo toho mu zlámal obě nohy. On to věděl, když se naštval, popadlo ho to, vše kolem zčernalo a rozum šel stranou. Vzpomněl si a zdravou rukou pohladil pleš. Léta praxe a rvaček z něj udělaly, jak sám říkal, mistra v nezbytné felčařině.
,,Zbytečně to bral moc vážně… jen jsem intelektuálně diskutoval s jeho ženou.“
,,To musela bejt dis… no ta dis… no to,“ smál se holohlavec, dokončil uzel a vrhl se k sudu.
,,Jo, to byla.“
Alkohol byl ten pravý lék každého rváče, s ním vás nic nebolelo a bez něj radši ani nemyslet.
,,Stejně jsi to nemusel tak drasticky řešit.“
,,Drasticky?“ Svaly se vztekem cukly!!!
Cítil, že dá rekord a opije se do němoty a k tomu mu ještě prskal do pití a…
,,Gardistů se nebojíš,“ zvedl hlas Vincent. Věděl, že kamarád musí mít opici jak bejk.
,,Do… pr… musíš tak ječet, třeští mi šiška a ty tu takhle hulákáš, na stráže seru a z vysoka, jen ať si přijdou pro další nakládačku, stejně se bojej heh…“
V tomhle měl Dag pravdu víc, než mohl vědět. Tam na strážnici v kasárnách visela jeho pěkná tapeta s velkým nápisem „živý nebo mrtvý“. Půl páté zimy už se na ni prášilo a tvář doznala mnoha změn, kterými si stráže vybíjely vztek. Dag znal ten kus papíru, ale protože neuměl číst, bylo mu to jedno. Vincent si to při jedné nedávné návštěvě měl možnost dokonale prohlédnout. Původní nápis zněl urychleně zatknout, ale někdo jej přeškrtl a místo toho připsal před „mrtvý nebo živý“ ještě „vrátíš se“ a na konec zaperlil otazníkem.
,,No jo, ty citlivko.“
,,Heh, kdo je u tebe citlivka, prcku?“
,,Ty přece,“ usmál se Vincent vesele a kopnul do sebe poslední doušky té hnusné břečky. Dával přednost jemným vínům s aromatickou vůní a tohle se sotva dalo držet v žaludku.
,,Hele no nic, musím… měj se“
,,Hele tak to prr, tak rychle se nevypaříš. Ty máš něco v merku, viď?“
,,Proč myslíš?“
,,No podle toho kukuče a chůze.“
,,Ano?“
,,No jak vlk, co zvětřil žrádlo.“ Korbel ťukl o pult a svaly se hnuly.
,,No a kdyby?“
Holohlavec se usmál a oba si to namířili k trhu.


KAPITOLA II
,,Neviditelný může být jen ten, kdo si to přeje!“

Nic se nevyrovná tomu požitku, když přitáhnete a on se škube. Bojuje jak raněný pes a pak… zvláční, to však není konec, ještě jedno škubnutí, křupne to a…
Člověk Tlamp ,,Škrtič“
….
Jordán Kulič stál u svého krámku jako vždycky. Každé ráno v boji o místo ukořistil malý plácek hned vedle kupecké gildy a právě tam šel jeho včelí vosk nejlépe na prodej.
Nevěděl, že toho odpoledne, kdy Tlamp stál u jeho krámku, prodal vosk na listinu, která mu měla vzít život. Rozsudek. Trest za vraždu ženy a jejího milence, v jeho krásném domě kousek za městem, co ho postavil vlastníma rukama. Už mu scházelo jen pět dní života.
….
,,Vosk na pečeti, svíčky… kupte lidičky, kupte!“ Vyřvával prodavač stojící kousek od jednoho z nejobávanějších zabijáků. Ten se otočil a pokračoval uličkou doleva, kde ten moment procházeli Vinc s Dagem. Obratně kličkoval mezi lidmi pár kroků od nich, ale i kdyby ho hledali, nenašli by ho.
Splynout s davem znamenalo stát se neviditelným. Žádné kouzlo, jen um získaný stovkami lapků snažících se o jednu věc, zmizet, a to jim šlo dobře. Odborně vzato musel dosáhnout toho, aby okolní lidé byli výraznější než on, ale zase ne moc, protože by se tak stal podezřelým pro všechny, co uměli číst řeč těla. Díky ní se podle vzhledu, ale i způsobu pohybu, chůze, držení těla a kmitu očí, dalo získat o člověku mnoho informací. Zlodějská schopnost tak kombinovala a manipulovala s lidskou představou nebezpečí a mohla ji ošálit. Jediné nebezpečí pro zloděje splynulého s davem byli strážní a jak si to zloději a vojáci nechtěli připustit, i obchodníci a kupci, kteří se stali mistry v přetvářce a čtení řeči těla.
Ve svém šedém plášti a s kapucí kryjící tvář pronásledoval svou kořist za každý roh. Vzpomněl si na to, co říkal Adukon: ,,Mam pro tebe jednoduchý úkol, sleduj tyhle dva a řekni mi, co chystají.“ Nic jednoduššího snad nebylo, ti dva se nesnažili zmizet a dokonce ani dávat pozor, jestli je někdo sleduje. Přemýšlel, zdálo se mu, že na něco zapomněl, ale nemohl si vzpomenout na co, zamyslel se…
….
Ulice je vedla ke starým pašeráckým skladištím, ty znal Vincent jako svoje boty. Jako malý kluk si tam hrál a kradl pašerákům rum a zlaťáky. Pak to propil s dalšími dětmi ulice, a tak stále dokola. Kuše, kterou nosil při sobě, byla jedním z úlovků těch krásných časů. Usmál se a promnul si ruce.
,,Tady to je,“ pošeptal Dagovi.
Dag hekl a začal se prudce a nezřízeně smát.
,,To je přece, Vinci… děláš si srandu, že jo… Neděláš. Kurňa, proč chceš lézt do týhle barabizny?“
,,Jdeme pro prádlo.“
,,Cože, co pro prádlo, ty chceš krást prádlo chudákům, no tak to mi chlapi neuvěřej, velkej prcek krade prádlo žebrákům.“ Holohlavec se smál, ale Vincův pohled mu naznačil, že to myslí zcela vážně.
,,Co tam chceš brát, prosim tě, brokát tam asi nebude a hedvábí prd… ti přeskočilo.“
,,Hele jdem pro… mno… spodní prádlo jedný krasavice.“
,,Co?“ Dagovi ztuhl obličej.
,,Tak ji sbal a prádlo ti dá sama, na co ho krást, budeš to snad tahat nosem?“
,,Ne, odneseme ho zase jinam,“ odsekl Vincent. Nerad by Dagovi sděloval podrobnosti. Holohlavec podrbal svou plešku: ,,Zvládneš to sám,“ uchechtl se.
,,Počkej, hned jsem tu.“
,,Kam bych utíkal. Bojíš se, abych u ní ve skříni nebyl první?“

 

Komentáře, názory, hodnocení

Rum - 25. dubna 2007 14:41
animeboy-aronsilvereye6981.jpg
Koukám, že i někomu se těch pár řádek líbí takže zvažuji zaslání pokračování. :D Ovšem s ohledem na Jisté velice trpělivé dámy se pokusím o trochu méně chyb. Ale jak říkám jsou to začátky.
 
Fistandantilus - 24. dubna 2007 23:38
fuck_y2031.jpg
Je tam spousta drobností, které se na první pohled jeví jako obyčejné, ale pro mě měly obrovský smysl. Je to jakobych je četl od nějakých známých autorů fantasy. Pasáž s mnichem a odpustky se mi líbila hodně i to jak se člověk ztratí v davu a spousta dalších drobností, třebas jen nějaké zmínky, ale jsou dost podstatné v příběhu.

Autor také nemůže napsat úplně vše. Kdyby to napsal, nebyl by tu žádný prostor pro představivost.

Velice toto dílo chválím.

Vhodně zvolená jména názvů i postav.
 
PsychoP - 22. dubna 2007 13:18
falling8927.jpg
Kta - 22.Dubna 2007 13:07
Samozřejmě. Opilý rváč je velmi oblíbená bojová technika.
 
Kta - 22. dubna 2007 13:07
necromancer37915747.jpg
Pěkné, některé vtipy vydařené, těším se na pokračování.

Qued >
Co blbneš, Dag je na 26. úrovni, zatímco gardisté jen na 3. Má tolik životů, co oni dohromady a jeho pěsti mají větší útok a útočnost, než široký meč. Navíc v nich měl zakletého démona (alkohol)... :)
 
Sargo - 20. dubna 2007 20:51
wel1d5kk1aaa19357.jpg
Chyb tam bylo asi milión a autorovi tímto oznamuji, že příště mu to neprojde! :-))
Hodně napsal Qued, souhlasím zcela.
Má to něco do sebe, pokračování určitě napiš, jestli si dáš jenom trochu záležet, řekla bych, že se budeš rychle lepšit.
Formě bych nejvíc vytkla asi občas zmatené věty, nejasný podmět (o koho v té větě jde, čtenář se pak ztrácí v ději), nevhodně použitá slova nebo obraty. Těch je tam opravdu hodně a doporučuji se pečlivěji se zamýšlet nad tím, co jsi skutečně napsal a ne jenom napsat chtěl. Často se opakují slova, ať již ve větě nebo celkovém kontextu, kupříkladu "paroháč" je nadužívaný až moc.
Obsahu - tam je to samozřejmě vždycky věc názoru. Že by se kapitán svěřil celé stráži ohledně nevěry své ženy se mi nepozdává, souhlasím s Quedem ohledně nereálnosti boje a chování gardistů, a taky ta hrozně nenápadná postava s kápí staženou do očí ve dne uprostřed hromady lidí... ;-)
Ale jak říkám, má to něco do sebe, takže čekám na pokračování :-))
 
Rum - 20. dubna 2007 12:20
animeboy-aronsilvereye6981.jpg
můžou člověka zabít a nebo ho jen umučit :D ironie. a pravopis :D ve městě vyrostl ale nežil v něm, vzhledem k tomu že jsem samouk zkutčně přiznávám, že je tam spousta pasáží co si zaslouží změnit. Historie postav bych zjevoval po kouskách, jinak Dag je skutečný postrach a s jeho minulostí se není čemu divit. Děkuji za upřímné okomentování vemu si to k srdci.
 
Qued - 20. dubna 2007 11:19
qued_antisanta2873.png
Prvně bych rád zmínil pár detailů, které se mi moc nelíbily, shrnutí dám na konec.

můžou člověka zabít a nebo ho jen umučit. - umučení je také zabití.

usmívala se jistým způsobem chlípným pohledem - tady chybí spojka, nebo ta věta nedává smysl
Plán se změnil. Kuši zase schoval a připravil si lano s kotvičkou. Z okna jej hodil a zahákl za parapet ve vyšším patře. - To musely být zatraceně pevné dveře a on rychlejší než blesk

Holohlavý Dag byl samý sval a šlacha, prostě pochodující kupa svalů. - dvakrát použito v jedné větě slovo sval, ikdyž to tady není zrovna nic hrozného, varoval bych se toho.

,,Na ně, chlapi!“ Zařval jeden hloupý hrdina, aby dodal kamarádům odvahy. - je to sice příběhové i často používané, ale nereálné. Nechce se mi věřit, že v situaci, kde stojí několik ozbrojených mužů proti jednotlivci (ač ve stísněných prostorách) bude někdo volat "Na ně!" To by možná zvolal tak Vincent. :)
Další detail s tím související:
spíše jen snášeli trpké břímě svého těžkého úřadu. - opravdu se mi moc neche věřit, že neozbrojený muž porazí přesilu ozbrojených a obrněných mužů, ale budiž, byl to sakra kabrňák. Navíc, když tam zůstali ještě poté pít, tak věřím, že pomstychtivá hlídka by tam naběhla ve větším počtu pokud možno s podporou střelectva.


Jako malý kluk si tam hrál a kradl pašerákům rum a zlaťáky - Tady torchu tápu, na začátku je psáno, že Vincent je ve městě pár dní a už má malér, tady zase, že si tu hrával jako dítě, chápu to tedy tak, že Vincent odjel z města a vrátil se, ale není k tomu nikde ani náznak.

Jako poslední detail mi vadila rasa hlavní postavy, domnívám se, že půlčík je ve městě vcelku nápadný, tatkéž nepředpokládám, že by byl pro lidské ženy atraktivní (ačkoliv v tom jsou zrovna ženy nevyzpytatelné) a byl by lehce zapamatovatelný.

Celkově však dílo nebylo špatné, podle hrubky v úvodu jsem čekal horší :))
Teď tedy trochu vážně, dialogy jsou poněkud nepropracované a chybý množství detailů o situacích, vadí mi jistá nereálnost, ačkoliv ta se dá fantastice odpustit.
Dílo má nádech hry a zavání idealismem, jak kdyby autor strácel objektivnost při stylizaci do role postav(y).
Chyběly mi detailnější popisy okolí a akcí abych se mohl lépe sžít s prostředím a postavami.
Také je nebezpečné tvořit jednoho z hrdinů jako charismatického génia, neboť od autora se poté vyžaduje také jistá dávka geniality, jinak není možné stvořit inteligentní postavu jinak, než popsáním hlouposti ostatních.
Závěrem bych chtěl říci, že se mi povídka vcelku líbila, byla lehká, nenáročná a chvílemi chytlavá, poslední věta se mi líbí.
Qued

 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.065360069274902 sekund

na začátek stránky