Andor.cz - Dračí doupě online

Očima chlapa?

Ležíš vedle mne…
Víš, že tě miluji, ale nejsem si jistý, jestli ty miluješ mne…
Hladím tě po vlasech…
Jen se pousměješ, už nespíš a víš, že to vím...
Nadále máš zavřené oči…
Odpočíváš…
Chceš se vyhnout tomu, že bych se chtěl o cokoli pokusit…
Nakonec otevřeš oči…
Hladím tě po celém těle…
Tvá kůže se chvěje…
Odevzdaně mne začneš líbat, ale vím, že to co nejdříve chceš mít za sebou…

Je po všem…
Vím, že jsi opět předstírala a raději myslela na někoho jiného…
Na něj…
Milovala jsi ho už na střední a doteď jsi na něj nedokázala zapomenout, vím to od prvních dní…
Potkali jsme ho a ty ses za ním dlouze a láskyplně dívala…
Kdysi, v těch prvních dnech, ses tak dívala i na mě, ale pak už ne…
Od té doby už ne…
Pak jsme ho potkali ještě jednou s nějakou holkou, prohlásila jsi, že je to městská děvka…
Tiše a jízlivě, ale slyšel jsem to…
Říkáš, že budeš muset jít…
Jdeš na sraz ze střední…
Vím, že tam bude…
Chtěl jsem jít s tebou, ale raději jsi řekla ne, abych se s ním nepotkal…
Jsme spolu už víc jak dva roky a mluvili jsme o tom…
Přísahalas, že už k němu nic necítíš a raději jsi mi dala, co jsem chtěl, abys to zamluvila…
Ne…
Nemluvilas…
Hladím tě po tváři, která se ode mne opět odvrací…
Ještě jsem zahlédl slzu, která je jako vzpomínka na něj…
Oblékáš se…
Vše volíš pečlivě, a to už od spodního prádla…
Krajky…
Hluboký výstřih…
Chceš jim ukázat, jak jsi úžasná, a hlavně jemu, o co přišel…
Ležím na posteli a pozoruji tě…
Spatříš mne v zrcadle a mile se usměješ…
Chceš mne ujistit, že se ti to dnes líbilo, ale tvé milosrdné lži…
Bože, jak já je nenávidím…
Maluješ se…
Husté černé řasy…
Zvýrazňuješ oči…
Své nádherné kočičí oči…
Svým rtům dodáš rudou barvu a vypadáš jako ta nádherná dívka z plakátu…
Protočíš se před zrcadlem a jsi sama se sebou spokojená…
Bereš si kabelku a odcházíš…
Ještě se vrátíš, zapomnělas svůj mobil…
Vlepíš mi pusu na tvář, abych se nezlobil, a já tě ještě zkusím vzít za pas a přetočit na postel, chci tě zdržet….
Nechci, abys za ním šla…
Zkouším tě opět přesvědčit, že by mi nedělalo problém znovu…
Ale odstrčíš mne se slovy, že už vážně musíš jít…
Ještě se upravíš v zrcadle…
Nadobro odcházíš…

Vrátila ses…
Hodně pozdě, už je ráno…
Usmíváš se…
Blaženě…
Byla jsi pryč celý den a noc…
Jsi ještě mírně přiopilá…
Když se tě na cokoli ptám, jen se usměješ a vyhneš se odpovědi…
Ani se mi nedíváš do očí, a tos tvrdila, že je to pro tebe důležité…
Něco se změnilo…
Ano…
Vím co…
Dala sis sprchu a blaženě usínáš…
Ze snu šeptáš jméno…
Jeho jméno…
Přesně dokážu odhadnout, jak to probíhalo…
Znám tě…
Přišlas tam…
Nalili ti a tys spokojeně pila…
Pak přišel on…
Tys celá roztála, ale chovala ses přesně, jak jsi chtěla...
K němu pohrdavě a hlavně vyzývavě, aby litoval…
Litoval a někteří jiní také…
Nemusím ani hádat…
Řekli mi to…
Ti tví takzvaní přátelé…
Nebo spíš jen jeden…
Ten, o kterém jsi tvrdila, že je největší drbnou…
Ano…
Pravdu jsi měla…
Co neví…
Nepoví…
Ale pověděl, i co nevěděl…

Přesně jak jsem si myslel…
Došlas a hned začala pít…
Jakmile přišel i on…
Vaše pohledy se setkaly…
Prohlédl si tě od hlavy k patě a zalitoval…
Bože, jak já ho nenávidím…
Bral mi tě celou dobu a teď…?

Podívám se na tebe…
Spokojeně spíš, jen se sem tam přetáčíš…
Pohlédnu na tvou šíji labutí a spatřím…
Modřinu?!
Ne…
Není to modřina…
To je pro mne víc než důkaz…
Teď už tě budu jen ztrácet…

Prý přišel s nějakou tou svojí fanynkou…
Jen jsi se na ni pohrdavě usmála…
Přivedlas ji mezi své přátele a tu mladičkou slečnu dokonale znemožnila…
Mile ses na ni usmívala a každým okamžikem bylo všem jasné, která z vás má víc navrch…
Možná, že ona byla tou krásnou blondýnou…
Ty jsi však víc…
Znemožnilas ji, aniž by o tom věděla…
Ze začátku ti to měl za zlé…
Pak však zavrhl tu mladičkou slečnu a vyzval tě na parket…
Píseň pro vás jak stvořená…
Její pomalé tóny se linuly z reproduktorů…
Vlnila ses v jejich rytmu…
Hladil tě po tvé kůži…
V rámci tance…
Pak už však ne…
Ta jeho s pláčem utekla…
Mnoho jiných vás jen s úžasem pozorovalo…
Ti dva, co spolu prožili spíše více zlého…
Jak teď se k sobě mají…
Kolovalo davem…
Značně opojená vínem jsi dosedla na měkkou sedačku…
Jak jinak k němu…
Jedna runda za druhou…
Jeden pohled za druhým…
Jeden dotek za druhým…
Večírek pomalu končil…
Mnoho z tvých přátel se začalo loučit a nechávalo adresy…
Zbytek se šel projít po městě vašeho mládí…
Prý tě objímal…
Mnoho z tvých přátel se divilo, že mu to dovolíš, když prý máš mne…

Mne…
Toho ubohého muže, co tě jen miluje a chce ti dát vše…
Co jsi mi to udělala?
Po poledni se probouzíš…
Zklamaná, že ne v jeho náručí…
Na stolku máš lístek ode mne…
Vrátím se brzy…
Teď ve svém autě přemýšlím, co dál se mohlo dít…
Ale stejně to vím do každého malého detailu…

Pár milých slov ti pověděl…
A ty ses jen usmívala…
Opilá…
Spokojená…
Zamilovaná…
Avšak opět do něj, ne do mě…
Zastavili jste se prý i s ostatními před tou vaší školou…
Bylo už prý něco po půlnoci…
Tak, jak jste si kdysi slíbili, mnoho prázdných lahví od alkoholu jste naskládali přede dveře…
Pak jste odešli…
Rozešli jste se…
Rozloučili…
Prý ses nejdříve sama vydala domů…
Ne…
Sama ne…
S tím přítelem, co poví, i co neví…
Dostihl vás však taxík…
Byl v něm on…
Nasedla jsi, proč by ne…
Odvezli jste toho přítele…
Dojeli jste před náš dům…
Viděl jsem záblesk žlutého auta…
Ale jen zastavilo, a pak jelo dál…
Bylo něco kolem jedné ráno…
Dojelas k němu domů…
Pozval tě ještě na poslední sklenku…
Ne…
Ty nejsi typ, co odmítá…
Neodmítlas…

Musím uznat, že vymyšlené to měl dobře…
Jako kdysi já…

Šla jsi dál…
Jako pravý gentleman ti pomohl z kabátu a ujistil tě, že v celém domě jste sami…
Nezůstali jste u jedné sklenky…
A i kdyby…
Opilá jsi byla dost…
Slíbila sis, že ho svedeš a vykašleš se na něj…

Dodržíš svůj slib?

Z části jsi ho dodržela…
Jeho letmé dotyky tě rozpálily…
Jistě jsi použila trik s odepnutým ramínkem…
Pochybuji však, že ho zapnul…
I když jsi ho o to požádala…
Polibky na tvých ramenou tě rozpálily více…
A pak to označení smilstva na tvé šíji…
Ano…
Vyspala ses s ním…
Je možné říct, že jsi nehoráznou děvkou…
Ne…
Tohle však já nikdy nepovím…
Přeci nic nevím…

Potkal jsem ho…
Šel zrovna ze svého zápasu a sedl si do stejné kavárny…
Poznal mne a přisedl si…
Ten jeho významný a zároveň provinilý pohled mne utvrdil v mých domněnkách…
Ne však jen to…
Čtyři hluboké šrámy na jeho krku a rameni…
Ptal jsem se ho, s kým to zápasil…
Přiznal se, že s dívkou, od které by takovou vášeň nikdy nečekal…
Měl jsem chuť mu skočit do úsměvu, ale ovládl jsem se…
Navíc odešel…
Já se vrátil domů…
K tobě…
Lístek sis přečetla a šla znovu spát…
Ta noc musela být divoká…
Vzal jsem tě za ruce…
Všiml jsem si však, že pod tvými pěstěnými nehty je krev a kůže…
Jeho…
Opět jsem odešel…
Nemůžu se na to dál dívat…
Sešel jsem se s tím tvým přítelem, co poví, i co neví…
Právě tehdy mi vše řekl…
Nedokázal mi lhát…
Jako tenkrát tobě…
Zbytek jsem si dokázal domyslet…

Představil jsem si, jak tě ten muž, kterého tolik nenávidím, svléká z šatů, které jsi tak pečlivě vybírala…
Tvá šíje labutí se plní jeho polibky a dekolt jeho lehkými dotyky…
Věřím, že zbavit se sukně mu netrvalo dlouho…

Nevšimla sis však, že ti natrhl její zip…
A ani těch upadlých knoflíků…
Já však ano…

Jako pravý silák tě přenesl na pohodlnější místo než byl obývací pokoj…
Nebo rovnou do toho bazénu?…
Kdo ví…

Já ne…
Já jsem přeci ten poslední, kdo by to měl vědět…
Noc plná vášní…

Jistě taková byla…
Když ještě teď spíš…
Je už dosti pozdě…
Pět hodin odpoledne bylo právě ohlášeno v rádiu…
Spíš…
Stále spíš…

Nechci už přemýšlet nad tím, jestli jsi musela předstírat, či ne…
Ale jistě ne…
Je přeci sportovec…
Nechci ani přemýšlet nad tím, jak se ti nechtělo vracet…
Avšak muselas…
Jsi tu přeci doma…

Šest hodin…
Probouzíš se…
Nedíváš se na mne a jen rozespale pozdravíš dobré ráno…
Usměji se a chci tě obejmout…
Přemáhám se…
Ale ty už to ani nezkoušíš…
Odstrčíš mne…
Děláš si něco k jídlu, jen v mé košili…
Usnulas v tom krásném krajkovém spodním prádle…
Tolik jsi mne vzrušila…
Ale to, co jsem si vzápětí domyslel, mi zlomilo srdce…
Ale asi bys řekla, že jsem to měl předpokládat…
Pár dalších dní bylo pro mne utrpením…
Téměř ani jeden polibek si nedovolila vlepit ti na tvář…
Tolik záhadných telefonátů…
Tolik přátel, co musíš navštívit po tom srazu…
Nic z toho však není pravda…
Je to stále on…
Smsky…
Snažíš se je rychle mazat, ale i na to jsi už zapomněla…
Četl jsem je…
Stane se to brzy…

Někdo zvoní…
Otevíráš…
Já nejsem doma…
Jsi sbalená…
Nic už tu po tobě nezůstalo…
Jen na zrcadle dech…
Mlhavá stopa po tvých rtech…
A ještě jedno slovo…
Promiň…
Rtěnkou napsané…
S úsměvem odcházíš…
Vzal ti tašky…
Pravý gentleman…
Nasedáš do toho nádherného černého auta a mizíš v dáli…
Skryješ si obličej, abych tě nepoznal, když se naše auta míjejí…
Jeho jsem však poznal…
Tiše cvakne klíč v zámku…
Tvá vůně se line domem…
Něco je však jinak…
Nic není tak, jak má být…
Promiň…
Jak stylové…
Vím již, že jsi v jeho náručí…
Slastném, láskyplném a bezpečném…
Na mne se už neohlížíš…
Přesvědčil tě…
A tys ho poslušně poslechla…
Nesplnilas tím svůj slib…
Ale to je ti už jedno…
Miluješ…
Jsi milována…
Jsi šťastná…
Odešlas…
Nadobro…
A navěky…
Už jen prázdný byt mne bude vítat…
Odešlas…