Andor.cz - Dračí doupě online

RUDÁ VLAJE NAD SIBIŘÍ
-Za lásku život a dělnickou třídu


Doba, ve které se děj odehrává:
Zima 1915-1916
V Evropě zuří válka, zatím na západě i východě. Zaměřme se na Východní frontu. Ne, že by na té západní nebylo dost zajímavého, ale byla již tolikráte zpracována, různými technikami i styly (mnohdy i velmi zdařilými), že ji jistě zná každý na zpaměť. Proto je toto dílo také, řekněme, taková malá pocta té přehlížené, často opomíjené avšak neméně důležité epizodě První Světové války. Tak tedy začněme.

Důležité milníky:
28. června 1914: Sarajevský atentát na následníka rakouského trůnu Františka Ferdinanda d´Este.

28. července 1914: Rakousko-uhersko vyhlašuje, i přes omluvu, válku Srbsku, jako odvetu za atentát. Za Srbsko se postaví Rusko, za něj pak ostatní státy Dohody. Rakousko podpoří Německo a někteří další. Bude válka.

23. srpna 1914: Německo poprvé poráží Ruskou armádu. Porážek bude ještě dost. Na obou stranách, na té Ruské však více.

Listopad 1914: Na rozdíl od západu, kde se bude téměř až dokonce bojovat o každý drn, pokračuje na východě pohyblivá válka.

Únor 1915: V zimní bitvě u Mazurských jezer poráží německá armáda ruskou a donutí ji k vyklizení východního Pruska.

4. června 1916: Rusové zahajují ofenzivu na jihozápadním úseku ruské fronty, aby odlehčili svým západním spojencům. Rakousko-uherská a německá armáda utrpí největší porážku na východě v celé válce.
(Někomu možná přijde divné, že zasazujeme červen do zimních událostí. Pokud je tomu tak, pak nevíte zhola nic o tehdejších poměrech na Sibiři , kde sníh tál mnohde až v červenci.

Teď už ale k samotnému příběhu.

postavy (characters):
Josif Ignatijevič Grozny
-sólista carské moskevské opery (vyhozen, zneužíval důvěry cara, byl nevhodně důvěrný k princezně Anastásii při hodinách klavíru) Bylo mu doporučeno odejít (na Sibiř), učinil tak.
-zahořklý monarchista (nemá rád byrokracii-počáteční antipatie k Eugenovi ) Jinak životní optimista.
-věk: 60 let
poznámky: V závěru prohlédne a vede dav na Zimní palác v Carsvjavě (Car má v každé, byť sebemenší vísce Zimní i Letní palác – to, kdyby se tam rozhodl trávit léto nebo zimu).

Boris Petrovič Chumkov
-nevolník přesídlený na Sibiř (zapleten do bolševického atentátu na Transsibiřskou magistrálu)
-stará se o dceru svého bratra Ivana (Ivan Petrovič Chumkov: vůdce atentátníků, zatčen a popraven.)
-tichý až zádumčivý, na vsi má slovo
-tajně pokukuje po Olze
-palič samohonky (jeho snem je vlastní obchodní značka – Vodka Kodiakovka)
-s velkým sebezapřením odolává Nataše
-věk: 50 let


Naděžda Ivanovna Chumkovova
-mladá a nezkušená (17 let)
-nejistá svými city k Eugenovi
-dcera atentátníka, vychovávána svým strýcem (od 7 let)
-oblíbené a veselé děvče, platonicky zamilovaná do Josifa (učí ji hrát na klavír)
-celosvětový symbol čistoty, cudnosti, ostýchavosti a nerozhodnosti


Eugen Vasilijevič Mišnik
-úředník carské kanceláře (přijíždí naverbovat nové muže do války - není v tom moc horlivý)
-ve skutečnosti zapálený bolševik, tajný agent, vyslaný rozvrátit monarchii (označení 008)
-velký obdivovatel činů Stanislava Ilijiče Doraběnka (strýc Stanko)
-na první pohled se zamiluje do Naděždy, jeho city ale nejsou zpočátku opětovány.
-obdivuje Josifa Grozného a jeho dílo, stejně jako Alexander Ruškyn
-nepřítel Mojšeho (později, když zjistí, že Mojše je nepřítel revoluce)
-občas má sklon mluvit sám k sobě s velmi podivným oslovením
-statečně odolává Natašiným svodům
-věk: 22 let

Mojše Davidovič Tročko
-starý židovský obchodník se sobolinou
-manipulátor, lichvář a spolupracovník tajné carské policie (díky závislosti pána Carsvjavy na opiátech je na vesnici tolerován – jediný dodavatel)
-zastánce starých pořádků
-nepřítel Mišnika a úhlavní protivník Stanka
-má za oddaného poskoka obecního blbce Vladimira (řečený Vlad)
-věk: 75 let
poznámky: majitel Mausserovi pistole vzor 1912 (sehraje zásadní roli v závěru příběhu)

Strýc Stanko (Stanislav Ilijič Doraběnko)
-skrývající se vůdce komunistického odboje (ukrajinský nacionalista)
-byl udán a zatčen. Uprchl při atentátu na Transsibiřskou magistrálu (vedený Ivanem Chumkovem)
-neoficiální hlava obce Carsvjava, ve vesnici má za spojku chlapce Olega
-úhlavní nepřítel Mojšeho (to on ho na Ukrajině udal carské policii)
-Stanko už ví, že ho udal Mojše, ale Mojše neví, že ten koho udal je Stanko
-věk: 68 let
poznámky: majitel staré kozácké šavle (sehraje zásadní roli v závěru příběhu)

Alexander Sergejevič Ruškyn
-lenný pán vesnice (Carsvjava), přilehlého okolí (lány polí a lesy-březová tajga) a většiny obyvatel
-majitel rozsáhlého sídla za vsí (dědictví po předcích, moc se o něj nestará), ve kterém poskytuje ubytování (pro své přátele Andrzeje a Stephana a operního pěvce Josifa Grozného)
-zdatný lamač dívčích i ženských srdcí (má to jako dar od boha)
-velký obdivovatel již zmíněného Josifa Ignatijeviče Grozného (pojí ho to s Eugenem)
-příslušník tzv. Zlaté mládeže (závislí na opiátech)
-odjel (utekl) z Petrohradu na ves, aby nemusel nastoupit do armády (trpí panickou hrůzou při pohledu na krev)
-věk: 27 let
Pozdější události nesouvisející přímo s příběhem: Po pádu monarchie v Rusku (vyvraždění Carské rodiny) a vítězství revoluce ztrácí titul,peníze,majetek i panství. Je z něj třídní nepřítel, později za Stalinovy éry dokonce nepřítel státu. Je dvanáct let vězněn v sibiřských Gulazích. Díky jeho fobii je pro něj veznění utrpením, což je umocněno tím , že nucen pracovat pro tamní masokombinát a kafilérii.
Své zážitky sepisuje do podoby románu Souostroví Gulag, a však těsně před dokončením tragicky umírá na malárii. Jeho dílo tak dokončí jeho blízký přítel, z pracovního tábora, Alexander Solženicyn. Dílo se stane světovou klasikou a bestsellerem. Ruškyn se však za něj uznání nikdy nedočkal.

Andrzej Skoropolski
-polský básník s vyjasněnou sexuální orientací, přitahují ho ženy i muži, ve výjimečných případech i zvířata (Ovšem to již musí být velmi hluboký cit, mnohdy přerůstající hranice celoživotního přátelství.)
-pro svou, řekněme, odlišnost byl vypovězen ze své rodné, bohužel silně křesťansky smýšlející vesnice. I přes to ji i její obyvatele nepřestal mít rád, což dává jasně najevo ve svých básních a později vydané sbírce Předlouhé dnové na vsi.
-neuznaný, nepochopený, jako všichni velikáni ve všech dějových údobích, toto nevyjímaje.
-přátelí se s Alexanderem a Stephanem, již od studií na universitách v Paříži a Cařihradě, kde tvořili nerozlučnou trojici.
-věk: 26 let

Stephan Szeged
-maďarský právník z velmi (opravdu velmi) staré rodiny. Její kořeny sahají až k arpádovcům a králi Štěpánovi I.
-zdatný lingvista, mluví plynně téměř všemi hlavními evropskými jazyky, ruštinu, arabštinu a čínštinu nevyjímaje.
-zamlklý až málomluvný, s lidmi se moc nebaví, pokud ale někteří k němu naleznou cestu, dočkají se zajímavé proměny.
-spolu s Alexanderem a Andrzejem jsou velcí přátelé, dokonce založili na universitách, kde studovali, spolek nazvaný Tři králové.
-nemá moc rád cestování, ale na žádost svého dlouholetého přítele, až podezřele kvapně, přijíždí.
-čas od času má sklony k alkoholismu a vždy, za nocí kolem úplňku, se sám vytrácí neznámo kam. Pří otázkách na toto téma předstírá, že je hluchý.
-věk: 30 let

Rastislav Rastislavič Rastov
-jediný kněz široko daleko (opět tisíce jakýchkoli délkových jednotek, které Vás napadnou), proto k němu chodí všichni věřící, dokonce i Mojše
-nejstarší obyvatel vesnice, i ostatní vesničtí stařešinové ho pamatují jako starého muže, mnohé z nich i křtil (v nejstarší vesnické kronice, z roku 1703, je popisován starý kněz, jehož popis na Rastova dosti sedí)
-muž velmi zajímavého vzezření, vysoký je průměrnému muži sotva do pasu, snaží se to dohnat obrovskou papachou, ovšem svůj vous nezřídka používá jako šál, při obřadech dokonce jako mitru.
-jeho šat je rovněž zajímavý, zdoben podivnými zašlými symboly, u kterých se zdá, že se hýbou. Na krku má vždy sbírku různých přívěsků, pozornému neujdou všechny možné (i nemožné) kříže, hvězdy a svastiky, dokonce prý i zavalitý zlatý mužík s dlouhými ušními boltci a nahrubo opracovaný kamenný kruh s dírou uprostřed (Vasil jednou, když knězi v prudkém větru spadla papacha, uviděl zvláštní věc zapletenou v jeho vlasech. Vypadala prý jako jarmulka, hodně špinavá a téměř vrostlá do dlouhých vlasů, ale jistě to říci nemůže).
-neustále se opírá o hůl ve tvaru pravoslavného (patriaršího) kříže, která na první pohled také doznala určitých změn
-věk: neurčitý, něco mezi 98-420 lety

Olga Jevgeněvna Tatarovova
-majordomus a de facto správcová majetku pana Alexandera, majitelka zájezdního hostince v Carsvjave
- neobyčejně zdatná, stará se o vše (i střechu sama vyměnila), ženská hlava obce
-žena velmi objemné postavy a téměř monstrózních předností
-ve svém volnu se stará o hospodu, kde zaměstnává Natašu a Olega (nikdo nechápe jak to všechno, při svém vytížení, zvládá)
-sedminásobná vdova, matka a babička, je příbuzensky spojena téměř s každou rodinou ve vesnici
-zapřísáhlá věřící
-věk: 54 let

Hans Wilhelm RITTER Glückegesunheit von Langejahren
-německý šlechtic (rytíř)
-poslední dědic titulu a panství (nemá bratrů ani sester, svobodný, bezdětný)
-bývalý poručík první dělostřelecké kompanie (Erste companie artilerie)
-po úrazu, náraz výbuchem vymrštěné dělové lafety do hlavy, který utrpěl v bitvě u Mazurských jezer se zbláznil a nevědomky dezertoval (byl prohlášen za nezvěstného)
-sám, žijíce v iluzorním světě, kde císařova vojska stojí již před Vladivostokem, přešel frontu a toulal se po širých ruských pláních. Vysíleného, na pokraji smrti ho našel mužik Vasil a postaral se o něj.
-věk: 39 let

Vasil Vladimirovič Chruščenko
-jeden z nemnoha Malorusů na Sibiři, vdovec
-porybný, polesný a poklasný pana Alexandera (krade dřevo, ryby i obilí a rozdává ho potřebným, nebo to prodává na černý trh)
-největší vesnický podivín, široko daleko (jelikož jsme na Sibiři máme na mysli stovky, možná až tisíce kilometrů, mil, námořních mil, kroků, co komu vyhovuje)
-svým vzezřením připomíná sněžného muže a neudržovaný okrasný smrček v jednom (mužik Vasil)
-má dceru Natašu o kterou se ale mnoho nestará
-pojí ho přátelství s bláznem Hansem, jen díky němu německý oficír přežívá svou iluzorní válku
-věk: neurčitý, něco mezi 35-60 lety

Nataša Vasilovna Chruščenkova
-dcera Vasila
-poloviční sirota (matku ji ve třech letech zakousla šílená koza)
-Diva, nadpozemský ideál krásy (dokonalá žena)
-rozená koketa bez pevných zásad (vychytralá)
-vzhledem k pramalému zájmu svého otce hledá lásku u jiných mužů (pouze tři muži odolali jejím svodům a půvabům: Boris (zamilován do Olgy), Hans (je to blázen) a Eugen (miluje Naděždu), ostatní podlehli
-věk: 19 let

Oleg Radionovič Raskolnikov
-malý rozčepýřený klučina, neustále pobíhající po vsi a okolí se svou koženkovou kabelou (vždy z ní vytáhne to, co je v dané chvíli potřeba)
-sirotek, nikdo přesně neví kdo byli jeho rodiče
-bydlí v hospodě, kde také pomáhá
-dobře ví o všem, co se kde šustne (Stankova, později i Eugenova spojka)
-věk: 12 let
Pozdější události nesouvisející přímo s příběhem: Na Olegovo stopu se dostáváme až v roce 1942, kdy byl zpravodaj v Stalingradském hlavním štábu. Tam se z něj stal národní hrdina, když, místo neschopného velitele, vedl hrdinně, nehledě na nebezpečí, rotu Gardových samopalníků proti elitní pancéřové divizi Waffen SS Heinrich Himmler. Dočista tím změnil průběh bitvy o Stalingrad i celé války. Téměř by se dalo říci, že Svět je dnes svobodný právě díky němu. Za tento čin byl vyznamenán zlatou hvězdou Hrdiny sovětského svazu. Byl vyznamenán se všemi poctami, před zrakem samotného Stalina, na Rudém náměstí, in memoriam (Povídá se, že prý při tom tatíček Stalin dokonce uronil slzu). Jeho koženková kabela je dodnes vystavena v Petrohradské Ermitáži. Budiž mu země lehká.


Místopis:
Carsvjava (dnes-Mišnikovo) –malá víska ležící někde uprostřed Západosibiřské nížiny (Zapado-Sibirskaja Ravnina), mezi řekami Jenisej (Enisej) a Ob (Ob´). Dříve naprosto nepodstatná, dnes by jste ji na mapách hledali marně. Je to totiž, od roku 1958, tzv. Utajované město (město, jehož existence a poloha je ze strategického hlediska utajena). Není zaneseno do oficiálních map, nemluví se o něm veřejně, pro běžného člověka jsou veškeré informace tabu. Ani naprostá většina Rusů ho nezná, i přes prohlášení vlády Ruské federativní republiky, že jsou všechna utajovaná města odtajněna.
Pouze my a americká CIA známe jeho přesnou polohu a strategický význam, (výroba velrybího kaviáru přímo pro kremelské špičky, prezidenta nevyjímaje – zveřejněním této informace dáváme v šanc naše i Vaše životy).

Langejahren – bývalé sídlo (přestavěný hrádek a přilehlé okolí) jednoho z nejstarších, ale bohužel nejméně známého rytířského rodu, který byl námi datován k počátku Svaté říše římské národa německého, ležící neznámo kde. (Zjistili jsme, že se nachází někde v trojúhelníku mezi městy Hannoverem, Drážďany (Dresden) a Frankfurtem nad Mohanem (Frankfurt am Main). V současnosti hledáme štědrého mecenáše, který by sponzoroval vědeckou expedici hledající tento ztracený kousek našeho příběhu).
To, že je toto sídlo dnes ztracené, má počátek v roce 1918, kdy se jeho poslední právoplatný majitel rytíř Hans Wilhelm Glückegesundheit nevrátil z války a byl prohlášen za nezvěstného, později pravděpodobně za padlého. Sídlo dlouhá léta chátralo, než ho v roce 1935 získává Nacionálně socialistická strana. Z tehdejšího zámečku se stává jedno z hlavních sídel nacistů, později, po vypuknutí Druhé světové války (1939), i jedno z úložišť tajných dokumentů a rekreační centrum pro německé důstojníky. Na konci války, v roce 1945, je sídlo neustálými bombovými útoky Britského královského letectva (RAF), téměř srovnáno se zemí. Britští letci tím kamuflovali neochotu a neschopnost vlastní vlády, která nebyla sto zajistit podobné rekreační zázemí pro své vojáky. Ustupující nacisté pak zničili všechny dokumenty, bohužel i ty předválečné, aby nepadly do rukou spojeneckým vojskům. Dílo zkázy pak dokončili rabující vojska osvoboditelů, především pak První americká obrněná armáda, která si z ruin udělala tankodrom a cvičnou střelnici.




OBRAZ PRVNÍ: Pole za vsí Carsvjava

Rasskaečik – Náš příběh začíná ve studené zemi sibiřské, tam kde v rozlehlých hvozdech nekonečné tajgy dodnes leží mnoho nevelkých vesnic a dvorců, v kraji kde stále nezemřelo pravé mužství a kde rodí se dívky nekonečné krásy. V zemi tvrdé jak srdce Rusa a krásné jak jeho duše…Zatímco daleko na západě umírají synové této veliké země v hrůzách Velké války, zde, ve vsi Carsvjava, ležící mezi Obem a Jenisejí se zdá být klid i na začátku krvavého roku 1915…pohleďme, támhle na poli stojí dva muži ošlehaných rysů…poslechněme si jejich hovor…

Josif – To je dnes ale krásně! (v pozadí fičí ledový vítr)

Boris – Ehmmm. (temně)

Kráva – Bůůůů! (temně)

Josif – Dnes jsi se ale rozmluvil Borisi. Tobě se to počasí nelíbí?

Boris – Dneska přijel ňáký úředníček z Moskvy a já ho musel ubytovat u sebe.

Josif – Musel?

Boris – Mmmm. (temně)

Josif – Borisi?

Boris – Víš Josife Ignatijeviči, on se moc neptal.

Josif – Aha.

Boris – Hmmm. (temně)

OBRAZ DRUHÝ: Borisův dům

Rass: Nyní jsme o několik set metrů dál, spět ve vesnici, na prahu jednoho z největších statků…ano, je to dům onoho tajemného Borise. Ve dveřích stojí pohledný mladík v tmavém obleku, není podle všeho zvyklý na zdejší počasí, pouze provizorní šál a občasné poskočení ho udržuje alespoň ve snesitelné zimě. Rovná si lesklé kulaté brýle a pozorně sleduje vnitřek prostého obydlí a především krásnou dívku, jíž k dokonalosti chybí snad jen živější barva v tváři a která ho domem provází…

Eugen – Máte to tu moc hezké slečno Chumkovová.
(V duchu k sobě: U prvního sovětu! To je díra. Kam mě to ústředí umístilo?) (zoufale)

Naděžda – Děkuji, pane Mišniku. Nevěděla jsem, že někdo přijde. Je tu trochu nepořádek.

Eugen – To nevadí.
(V duchu k sobě: U prvního sovětu! Jak se tak na ni dívám, ona by za to přeci jenom stála.)
A říkejte mi, prosím, Eugene, slečno.

Naděžda – Nechci být troufalá.

Eugen – Ale to nebudete slečno. Naopak uděláte mi tím radost.

Naděžda – Dobrá Eugene. Já jsem Naděžda.