Andor.cz - Články - Dračí Doupě Online, RPG hry

Tvůrčí krize potřetí - DTL, Sargo, Don PardonOblíbit

Autor: Sargo

Sekce: Projekt(íček)

Publikováno: 30. května 2007 23:10

Průměrné hodnocení: 0, hodnotilo 0 uživatelů [detaily]

Jestli dovolíte, zacituji na úvod jednoho z přispěvovatelů: "...všichni v komentářích hodnotí a hodnotí. (...) Jde přeci o přehlídku zpracování nápadů. Z té čtyřky textů se nemusí vždycky vybírat ten, co se povedl a ten, co se nepovedl. Nemá smysl pojímat kritiku jako obvykle, protože autor je už beztak omezen tématem a délkou, o možnosti nechat to uležet a přepracovat později ani nemluvě."
A jak se nechali omezit autoři dnešních příspěvků, zjistíte vzápětí. :)

Autorka: Doufám, že tyhle potíže nikoho z místních netrápí... :)
(aneb mikro o právě 250 slovech. Přesně. Fakt, trefila jsem se. :))

Bez názvu ( - DTL - )

Přicházela. Opět.
Za ta léta se naučila rozpoznávat všechny příznaky a odhalit ji tak včas. Cítila, že zbývá už jen pár dnů. Musí je beze zbytku využít.
Vzala si dovolenou. Začala vozit domů celé krabice trvanlivých potravin, výživných energetických koktejlů a pečlivě vybraných doplňků. Veškerou poštu nechala přesměrovat na bratrance, který bydlel nedaleko, poplatila všechny účty a nastavila na komunikátoru automatickou odpověď na všechny příchozí hovory. Poslední den - kdy už jí svrběly prsty a dokázala se jen s obtížemi soustředit - zavolala matce. Navečer se donutila projít v parku.
V noci už nedokázala usnout. Ležela naznak s otevřenýma očima a hlavou se jí míhaly divoké obrazy. Nemělo smysl dál tomu vzdorovat.

Začátek byl vždycky hladký. Anatomicky tvarované křeslo ji chránilo před proleženinami, klávesnice se speciálními opěrkami šetřila zápěstí, obrazovka s tlumivým filtrem zase oči. Psala a psala, jako o život, snažila se uvolnit ten přetlak v hlavě, vypustit ven můry a přeludy, které její tvůrčí mysl chrlila.
Zeď potravinových balíčků za jejími zády se pomalu tenčila.
Klimatizace tiše hučela a trpělivě zbavovala vzduch pozvolna sílícího zápachu.
A disk počítače se vytrvale plnil daty.
Občas - ne vždy - se dokázala dopotácet na záchod. Ty chvíle bez klávesnice pod prsty byly k nesnesení. Naštěstí brzo přestala jíst docela, jako při každé tvůrčí krizi.
Tempo psaní se znatelně zpomalilo.

Nikdy si nebyla jistá, jestli stihne napsat celou knihu dřív, než upadne do bezvědomí. A nikdy si nemohla být tak docela jistá, jestli se z bezvědomí po záchvatu dokáže vlastními silami probrat.
Zatím to vždycky vyšlo...

Bylo to čistě vědomí povinnosti, které mě donutilo také něco sepsat. Když už jsem si to vymyslela... to jsem si zas něco vymyslela! Vypustit mezi lidi něco bez několika týdnů přepisování... to bolí. ;) (239!)

Jeden muž, dvě ženy ( - Sargo - )

„Opravdu bych se s tebou chtěla smířit, sestřičko.“
Úsměvy. Čistě prostřený stůl, květina ve váze. Záclony vlají ve svěžím vánku. Z okna ve vysokém patře věže je dnes vidět daleko.
„Jsem tak ráda…“
Nepodobné si tak, jak jen sestry mohou být – jedna plavá, něžná, s květinou ve vlasech, druhá havraní, místo šperků dýku za pasem. Dnes ale obě v krásných šatech a zdobených střevíčkách.
„Pochopila jsem už, že on chce tebe a nebudu vám bránit,“ praví ta tmavá a gestem zve k prostřenému stolu. „Pověz, daří se vám spolu dobře?“
Její plavá sestra září radostí. „Ach, ano! Je velice úspěšný. Váží si mě. Je pilný a přitom zůstal tak skromný…“ Jiskřivé víno v křišťálových pohárech. Voňavé plátky ovoce na stříbrných talířcích.
„To je dobře…“
Vypráví, zamilovaná, všechno o svém muži, pobízená laskavými otázkami. Oči zastřené závojem lásky nepostřehnou faleš v sestřině úsměvu.
„Ach, přinesu ještě zákusek!“ vyskočí náhle hostitelka. Již ví dost a nevydrží déle čekat. Projde dveřmi – zaduní to, jak se za ní zavřou. Zarachotí závora, zazvoní klíče.
„Ne… to ne! Prosím. Ne!“ Příliš pozdě pochopila. Marně se pěsti něžné dívky potýkají se silnými fošnami dveří. Duše bolí poznáním, že svou lásku již nepolíbí.
„Je můj… konečně!“ Černovláska se v chvatu, ale pečlivě převléká do cestovních šatů, přidává lesk na rty, rozpustí vlasy. On už čeká, čeká na paže, které jej obejmou.
A její plavá sestra Múza zatím nahoře ve věži pláče hořkými slzami.

Svádí to říci "... a nejlepší na konec", leč obávám se, že bych mohla být snadno obviněna ze zaujatosti. Tak neříkám nic. ;)

250 slov (včetně titulku) ( - Don Pardon - )

Expozice:

Co takhle univerzální řešení tvůrčí krize? Vynález. Sci-fi. Krabička, čip pod kůží, sklenička šťávy, cokoliv. Funkce? No přece automatické zpracování nápadu. Stačí prchavý pohled, mihnutí pocitu, záblesk vtipu – a už se držiteli hlavou promítají kompletní dokonalé filmy, romány, povídky, písničky.

Záběr č. 1:

Čekám na metro na Zličíně. Přijíždějící soupravu řídí vážný fousatý muž. Hledí nehybně před sebe. Vyzařuje zvláštní důstojnost svého nízkého úřadu. Je neproniknutelný.

Ale to je přece dokonalá vedlejší kafkovská postava staré magické Prahy! Co bych s tím jenom… prostě hrdina jede metrem…. vlastně jen čeká…. něco jako Josef K. … to už tu bylo…

Dál!

Záběr č. 2:

Humpolec. Je horká jarní sobota a vracím se z vycházky s kočárkem. Vychutnávám komfort starých stromů, laviček, klidných míst maloměsta, který místní lidé nevnímají. Míjím jedno z řady dětských hřišť. Že bychom se stavili na kolotoči? Už tam je nějaká holčička s rodiči. Ten chlápek stojí zvláštně blízko té ženě a mluví hodně hlasitě. „Jak si to představuješ?!“ Hm, úplně pění vztekem. „Čekám, že mi to vysvětlíš!“ Tón jak těsně před fackou. Na pískovišti vedle starý muž s dítětem to zvědavě sleduje.

Jasně – zamotám se do toho. Bude to něco hodně vážného. Nic netuším, spokojeně se nudím v sobotu na rodinné návštěvě. A najednou tahle náhoda v dětském parku mění můj život. Ale co přesně dál – jsem superman, nejsem superman. Byl to mafián? Nebo spíš já jsem mafián a jenom se po tarantinovsku projevím? Ech, dál!

Závěr:

Žádnou krabičku kreativity nemám. Takže dost.

...konec? Možná. Nashledanou - zatím. :)

Komentáře, názory, hodnocení

Qued - 02. června 2007 10:38

Mám se ještě co učit :)
Všechny velmi pěkné, DTL má naprosto perfektní atmosféru
(zařadil bych to skoro do náročnější četby) a umí jednou větou napsat, to co jiní by psali na stránku (koneckonců podobným stylem se vyjadřuje v diskuzích).
Sargo má také velmi pěkný způsob psaní a dost zvláštní (fantaskní) myšlenku, na kterou jsem přemýšlel ještě deset minut po přečtení (skvěle by se dalo pokračovat minimálně dalších 250 slov :D).
Don Pardon - od tebe jsem zatíém četl jen jeden editorial a tohle. Obojí se mi líbilo :) Velmi pěkný způsob psaní, prostě dobře zpracovaná obyčejná myšlenka. Moc se mi líbilo zasazení autora a jeho pokusů do ČR.

Bravo všem.

Eithné - 02. června 2007 00:04

DonPardon - 01.Června 2007 20:15
Sargo - 01.Června 2007 23:42
My se aspoň učili dialektiku - četby na společenské vědy jsme psali stylem "teze, antiteze, syntéza" ;o)

Sargo - 01. června 2007 23:42

Eskel: jsme prostě dobrý ;-D

Eithné: dej mi ještě pět let a trochu to dopiluju. :-))

DonPardon - 01.Června 2007 20:15
Což mnohé vypovídá o schopnosti lidí dělat ze všeho drama, ale naprosté neschopnosti správně argumentovat :-))

DonPardon - 01. června 2007 20:15

Eithné - 01.Června 2007 16:17Když to vezmu pozitivně, tak je docela hezký, že sem si pamatoval aspoň tu expozici a že je první.

To je zvláštní, že nás v českých školách učí struktura antického dramatu.

Ale nikdy mi nikdo neřekl správnou strukturu argumentu, jak jsem se tim setkal jako s notorietou u lidí s anglosaským vzděláním: AEI - assert - evidence - interpret (uveď tvrzení, dej důkazy, vylož to).

Eithné - 01. června 2007 16:17

DonPardon - 01.Června 2007 15:25
Tuším expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa - tak něco jsem se kdysi dávno na tu maturitu učila :-D

DonPardon - 01. června 2007 15:25

děkuji za uznání všem, kteří uznali:-)

Eithné: Proč ne katastrofa? Chabé vzdělání. Kdybych věděl, že to tam patří, tak bych to tam samozřejmě vrazil... Docela by se to tam i hodilo.

Eithné - 01. června 2007 13:57

Tak moje hodnocení :o) Je super, že to má jen 250 slov, protože jsem si to dokonce přečetla dvakrát, abych se měla k čemu vyjadřovat :o)

DTL - Jojo, to se mi odsud líbilo možná nejvíc, ale vadil mi poslední odstavec, tak jako příliš melancholické a bolístkovské, vůbec to nepasuje k předešlé, nádherně uspěchané atmosféře. Tři tečky na závěr mi vadí ještě mnohem víc.

Sargo - Ale tak jako nápad výbornej, ale přijde mi to příliš odbyté (vím, jen týden, je to odbyté, to už jsi mi říkala :-D) a moc mě to nezaujalo zpracováním.

DP - Poprvé se mi to nelíbilo vůbec, napodruhé velice. Čím to? Asi chyba ve mně :o) Je to super :o) Možná bych jinak zpracovala záběry, ale to už je věc každého.
Hm, jestli je začátek expozice, proč není konec (po vzoru antických mistrů) katastrofa? O:o)

Eskel - 01. června 2007 12:04

Skvělé. :) U sargo dokonale vypointované, dtl skvělá atmosféra, DP tvůrčí krize jak má být. :D

Sargo - 01. června 2007 09:59

psychop - 31.Května 2007 13:47
Na to jim to trochu kazím, obávám se... :-)) Ale vydařilo se, o tom žádná :-)

evve - 31.Května 2007 14:20
No vidíš, nakonec je nikdo neposlal, mohla jsi být první :-D

evve - 31. května 2007 14:20

...moc pěkné :o)
Jen mě mrzí, že jedna taková tvůrčí krize mě už pár dní drží ve svých spárech, a já ne a ne se vymanit. Ale něco jsem zkusila. Vyšlo z toho pár řádků. Prázdných řádků... :o(
Chjo...

PsychoP - 31. května 2007 13:47

Ano. To nejlepší na konec. Všechny tři.