Andor.cz - Články - Dračí Doupě Online, RPG hry

Tvůrčí krize počtvrté - Belgarion_KolderOblíbit

Autor: Sargo

Sekce: Projekt(íček)

Publikováno: 31. května 2007 23:44

Průměrné hodnocení: 0, hodnotilo 0 uživatelů [detaily]

Neplánovaný čtvrtý díl - aneb vždycky se najde někdo, kdo poruší pravidla. ;)

Autor: Každá správná fantasy má být trilogií, tak tedy zde je můj fantasy román! Román, který představuje asi takový zlom v literatuře, jako většina "old school" fantasy děl.
Proč trojdílný? Protože každý díl může mít dvě stě padesát slov. I tak jsem přesáhl limit, ale co byste od epické fantasy chtěli?
Ponořte se hluboko do převratného děje plného jemných metafor, inteligentního humoru a inspirujících myšlenek. A pak si najděte trochu času a přečtěte si mé dílo psané v šibeničním termínu, jaký byl stanoven.

Vybuduj mi novou imič! ( - Belgarion_Kolder - )

Vybuduj mi novou imič! I: Bezvýznamný muž

Za dveřmi honosícími se výrazným žlutým nápisem „Reklamní agentura, Smith John“ se odehrávalo drama. Mezi tisíci brky, stovkami kalamářů a desítkami vyřízených objednávek seděl malý bezvýznamný muž, na nose cvikr, na hlavě špičatou čapku a v ruce Pero Světla, plus dva proti hrubkám.
Jeho úkolem bylo, jako už tolikrát, zplodit reklamu. Jenže tentokrát před ním stál úkol kromobyčejně obtížný a podle toho také placený. Úkol vyžadující sofistikovaný přístup.
Problém tkvěl v tom, že John Smith, muž s cvikrem, nebyl schopen napsat „sofistikovaný“ bez překlepu a to ani se svým kouzelným předchůdcem propisky.
V dopise ležícím na pracovním stole stálo zřetelným písmem:

„Vybuduj mi novou image!“

Pero Světla škrábalo po recyklovaném pergamenu, ale ani jeho síla nestačila na „vihchublý“ a „zdrašný“.
„To není ono,“ zapištěl rozezleně bezvýznamný muž s akutní chutí na pohlavní styk s krásnou ženou, která by jej zvala bejkem.
Směšně malá pěst Johna Smithe hrdinně roztrhala náčrtky i popisky. Pero se opět dalo do vatonosného díla, neb vata světem hýbe, a kdo je ve vatě, ten je bejk.
„Inspirace!“ zařval John Smith pateticky, až se otřásly drobky na pracovním stole. „Kde jsi?!“
Ale inspirace se rozhodla, stejně jako krásné ženy, že Johnu Smithovi „bejku“ říkat nebude. Někomu s jeho znalostmi pravopisu byla ochotna dohodit rande se sestřenkou Idiotií.
Zmuchlal další pergamen a se zafuněním v rychlosti načrtl výsledný produkt. Nespokojeně si čmáranici změřil pohledem, změnil ornament, dodal speciální efekty a dokonce červeným a černým inkoustem zvýraznil některé důležitější části své práce.
Za třináct dní, o půlnoci, přesně když byl měsíc v úplňku, předal svou práci muži. Jen žádal, ať je to na hřbitově ležícím na kopci, kde je spousta polámaných křížů a poblíž stojí chata, kam často jezdí mladí lidé trávit volný čas.
A konečně byl ve vatě!
Avšak netušil, co temná moc vaty způsobí.

Vybuduj mi novou imič! II: Nová imič

Začalo to zvláštně, leč celkem nevinně.
Na plochách pro plakáty, sloupech, patnících, stromech, nástěnkách a billboardech se objevil veliký nápis:

„Nechť se všichni draci, elfové, trpaslíci, jednorožci, fénixové a další ochránci dobra dostaví na Sjezd dobrých tvorů, jenž se tento rok ze závažných důvodů koná předčasně. Sjezd se koná v Temnozemi, tento úplněk. Dostavte se do půlnoci.“

Když se dobré bytosti dostavily, neznámý Nepřítel vyjevil svou tvář. Zvedl se ze svého čestného místa v čele kulatého stolu, který se zrádně proměnil ve stůl s jedním jediným čelem.
Odhodil svou černočernou kápi, aby tak odhalil zjizvený, plešatý, šupinatý, oslizlý, hořící; ksicht ze všeho nejvíc připomínal lebku pokrytou hořící krví.
A záhrobně znějícím syčivým hlasem promluvil jazykem, který do té doby nikdo neslyšel, přesto mu všichni dokonale rozuměli. Pravil: „Třeste se, neb já jsem ztělesněné Zlo, pán Chaosu, lord Destrukce, nejvyšší avatar boha Smrti a velký Antagonista! A poroučím vám, slabým tvorům, zhyňte v křečích! Chrlte krev, smrkejte střeva, vyškubněte si oči a vylamte zuby! Tak vám poroučím já, Temný pán!“
Obloha se změnila v moře černého inkoustu. Po chvíli jej se zemí propojil krvavě rudý blesk.
A dobří tvorové poslechli.
Brzy, pod vedením Temného pána, tvora s mocí takovou, že by lusknutím prstů zničil svět, vyrazily do světa Černé legie. Tisíce temných elfů zakutých v ostnatých černých zbrojích, ostří rudá krví nepřátel, statisíce nemrtvých zakutých v ostnatých černých zbrojích, pařáty rudé krví nepřátel, desítky temných draků porostlých černými ostny, mezi zuby zbytky nepřátel, armády hrůzně svalnatých skřetů zakutých v ostnatých černých zbrojích, obrovské meče rudé krví nepřátel, celé nekromantské školy v černých hábitech vyšívaných stříbrem, každý z nich nesený kostlivým hřebcem, jehož ponurou bělobu narušovala jen krev nepřátel na ostnatých kopytech. A to byli jen ti, na které dostříkla krev nepřátel.
Jejich stopy se plnily krví nepřátel, nebe zčernalo prachem zvířeným jejich kroky. Byli zkázou světa, morem, nákazou.

Vybuduj mi novou imič III: Pád imidže

Jenže Temný pán se přepočítal. V bezvýznamné vsi se manželům Smithovým narodil syn, po otci pojmenovaný John. Zatímco se blížila Černá legie k jeho domovu, malý John se připravoval převzít rodinnou reklamní agenturu.
A jednoho dne, když trénoval psaní s otcovým Perem Světla, narazil na jen mírně pomačkaný papír. Než však stihl opravit první otcovu hrubku, všiml si, o čem smlouva pojednává.
A tak John Smith mladší shromáždil družinu posledních ochránců Dobra a vedl je do Temnozemě. Tam vystoupal na Horu zloby, prošel přes hrad plný nástrah a spolu se spojenci se probil do poslední místnosti, kde sídlil sám Temný pán.
„Temný pane,“ oslovil Temného pána rozechvěle, „vyslyš mě! Jsem zde, abych ukončil tvé řádění, abych obnovil vládu Dobra!“
„Jak?“ zeptal se Temný pán výsměšně. „Je vás jen pár a já jsem všemocný!“ Temný pán se ďábelsky zasmál.
Pak se smát přestal. John Smith mladší mu ukázal smlouvu a prstem nasměroval zrak Temného k dodatku číslo patnáct:

„Pokud se já nebo někdo z mých příbuzných, blízkých či majetku dostane do bezprostřední ohrožení novou image, je její vlastník povinen okamžitě ji přestat užívat.“

A pak John Smith promluvil. Ta věta proměnila Černou legii v prach a umožnila návrat k životu všem zabitým. John Smith totiž skrz zatnuté zuby procedil: „Jeden ze zatoulaných draků Černé legie přeletěl nad naším domem. Vyděsil naši Micinku k smrti!“

Komentáře, názory, hodnocení

DTL - 02. června 2007 11:01

Nu, vzhledem k tomu, že se to svou délkou samo staví mimo Projekt(íček), dovolím si přihodit lehce hodnotící komentář... O:-)

Připadá mi, že to omezování počtu slov tomu ublížilo (uspěchanost, příliš rušivé a do zmatku uvádějící skoky v ději) - ježto je ovšem předepsaný limit stejně přešvihnutý o několik stovek procent, nedá se to limitovanou délkou omluvit. Tedy - hle, nedostatek!
:))
Nicméně, celkové vyznění se mi velmi zamlouvá, a faktem je - jak už níže zmínil Psychop - že líčení Černé legie v plné síle je bezkonkurenční a samo o sobě vystřelilo tenhle text k hvězdným výšinám. ;)

Qued - 02. června 2007 10:31

Mně se to také hodně líbiloo, je pravda, že jsem podobný zvrat čekal, ale to nebylo na škodu. Jediné co se mi až tak nelíbilo byl přechod od pana Smith k pánovi temnot, tam bych čekal větší uvedení. Jinak moc pěkné.

Sargo - 01. června 2007 23:39

Mně se to líbilo :-))

Matmas - 01. června 2007 22:32

Micinka je kočka? Jestli jo, tak je Temný pán pěkný mizera a patří mu to! Ale to asi není k věci...
Jinak - příjemně se to četlo, trochu dost v tom cítím výsměch, ale to se mi na tom líbí.

PsychoP - 01. června 2007 22:22

Proboha... Taková blbost... Ale aspo se to dalo fajně číst. Nejkrásnější je pro mě druhá část. Skutečně jsem se u popisu armády temnot bavil :o)

Eithné - 01. června 2007 14:33

Ten závěr mi trošku připomíná takové ty "nečekané a šokující" konce slohových prací na základní škole, kdy se snaží být žáci náramně originální :-P

Jinak, no, příliš mě to neoslovilo, začátek je vcelku ok (tedy první díl), zbytek už je psaný jiným stylem, rozhodně si už nehraješ tolik se slovy a už se to nečte tak dobře. Takový, mno, průměr...