Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

DeridonOblíbit

tn_war52s7698.jpg

Autor: DarkDaniel

Sekce: Povídka

Publikováno: 29. června 2007 13:55

Průměrné hodnocení: 0, hodnotilo 0 uživatelů [detaily]

 
Tak sem napsal takovou menší povídku snad se Vám bude líbit.
Omlouvám se za pravopisné chyby.
Každou kritiku příjmám! (s rezervou a nadhledem)
 


I.

"Dámy a pánové, račte chvíli ustrnouti,
skladbu mojí vyslechnouti.
O mágovi statečném a tažení válečném,
o tom, jak mág kouzlil mocně a zabíjel všechny zlostně!"

Tak a to mi stačilo, nemám rád tyhlety šašky. Vypráví nesmysly, o kterých vůbec nic neví. Ale všichni jim to věří. Na náměstí se všichni cpali k bedně, na které stál pestře oděný vypravěč. Takové příběhy se vypráví na každém rohu. Snůžka lží a nesmyslů o rádoby statečných a moudrých lidech.
Jmenuji se Deridon a chodím na Magickou univerzitu, kde se takové příběhy říkají pořád, ale pravdivé. V pravdě není nikdy nic tak vzrušujícího jako ve lži a to je to kouzlo vypravěčů.

Kdysi dávno, když země Wern patřila jenom lidem, jo, to byl ještě klid, byli mocní mágové opravdu silní a stateční, ale hlavně skromní. Jak už jsem řekl, studuji na Magické univerzitě pro mladé a nejmladší. Magická univerzita byla v úplně nejzápadnější části země. Stála na konci města Boterov. Obrovská, nádherná katedrála s výhledem na moře. Byla stavěna opravdu ve zvláštním stylu, z dálky člověk nevěděl, jestli kouká na krychli nebo válec. Bylo to kvůli, věžím, padesát věží různého tvaru i velikosti rozmístěných podél stavby. Tohle je můj domov už šestnáct let. Já sem nikdy mág být nechtěl, chtěl sem narukovat do legie Nesmrtelných. Obrovské armády vojáků, kteří bojovali o náš kousek půdy. Bojovali, protože asi před rokem 500 na naší zemi zaútočila rasa troggů. Wern nebyl zemí jedinou. Okolo Wernu byl ještě Grex, Hrow, Trowern a Troggern. My lidé jsme se o jiné země nestarali. Byly tu samozřejmě cestopisy, vyprávění atd. Ale proč se starat? Kraje to byly nebezpečné a nehostinné.

II.

Troggové, to byla bojová rasa, tělo měli z tvrdé kůže a trochu se podobali člověku. Chodili po dvou a byly i chytří, uměli psát i číst. Na hlavě měli malé rohy, jedno oko uprostřed obličeje. Místo nosu jen nosní dírky a pusu plnou zubů. Dost špičatých a dost ostrých. Postavu měli dost robustní, připomínali mi divoké kance. Většinou se odívali jenom do kusů hadrů. Jako zbraně měli kde co, kovové zbraně, dřevěné, nebo taky nic. Tihle troggové si podrobili skoro celý Wern, až na úplně nejzápadnější část. Tam se mocní mágové opevnili spolu s lidmi. A tam teď také žiji. Za posledních dvacet pět let se troggové naučili s lidmi obchodovat. Neměli šanci dobýt poslední území a jelikož uměli opravdu dobře hospodařit, prodávají nám velmi levně zeleninu a ovoce. To, co vypěstují a se samozřejmě nejprve očistí magií. Takže nakonec jsme nedopadli tak špatně, stále máme co jíst a troggové už dlouho neútočili. Dobře ví, že to se vyplatí víc než útočit a přicházet o pracovní síly.

III.

Rodiče si mysleli, že bude lepší když budu mág. Jestli myslíte, že jsem se naučil kdo ví co za kouzla, tak to se náramně pletete. Kouzlo, které umím opravdu dokonale, je vykouzlit chleba a vodu. Náš mistr Oteryn to do mě tluče už od mého prvního školního dne. Myslel sem si, že když říká:,,To budeš umět nazpaměť i kdybych tě zbudil o půlnoci!" Je to taková učitelská legrace. Ale minulý týden mě doopravdy zbudil o půlnoci a chtěl to kouzlo. Opravdu velmi ztěží jsem ho ze sebe vyblekotal. Taky jsem se za tu dobu naučil ovládat magii ohně a ledu, i když nazpaměť umím jenom malou ohnivou kouli, zapálení, zmražení a páru. Mistr Oteryn nás samozřejmě učí mnoho kouzel, ale já na to nemám hlavu. Teda pokud nejde o sprostá kouzla, vytvořit například iluzi sprostého nápisu nebo nahé ženy, bohužel se mi ještě nepovedlo, aby jí bylo míň než šedesát, to mi opravdu jde. Žádný mág si nepamatuje mnoho kouzel, proč taky, vždyť jsou v knihách. To mě nutí se zamyslet nad tím, kolik jich asi tak umí náš mistr?
,,Deridone co tady zase lelkuješ?" ozval se známý hlas za mnou. ,,Ano mistře?" Oteryn byl starší a trošku obtloustlý muž, často nosil chudé studentské roucho. Má dobromyslný obličej, malé oči a lysou hlavu, zkrátka mistr kouzel. ,,Měl bys jít do knihovny, máš přece službu," řekl pomalým, klidným hlasem. Zadíval jsem se, jako kdybych o ničem nevěděl: ,,Už jdu, mistře." Pomalu jsem se vzdaloval chodbou pryč. Máme tu pěkné chodby, jsou ze šedého kamene, světlo tu zajišťují okna a pár jednoduchých svítících kouzel. Na stěnách jsou zdánlivě nesmyslné shluky písmen, ale ten, kdo se tady učí, brzy zjistí, že jsou to šifry kouzel na obranu i útok. Prostě dokonalá pevnost. Došoural jsem se do knihovny, nikde tu nejsou dveře kvůli neplechám a tajnostem, je to opravdu velká knihovna s hojností knih. Služba v knihovně nikdy za nic nestála, celej den utírat zaprášené knihy a dusit se prachem. Samozřejmě jsem dohlížel na to, abych se nepředřel. Nejraději jsem hledal nebezpečná útočná kouzla, avšak většina knih byla psána šifrou. Občas jsem tu ale ukradl kouzlo na výměnný obchod, já jediný jsem totiž znal kouzlo nenápadného ukradení stránky z knihy. Byly tu i horší služby, než v knihovně. Například služba v zahradě, ve sklepení, na půdě, v laboratoři, na ulici, ale ze všeho nejhorší byla služba na poli, zvlášť když byly žně.
Dřít se na slunci to nebylo nic pro mě. Nejsem zrovna sportovní postavy, hlavně díky tomu kouzlu na chleba a vodu, ale na dně taky nejsem. Třeba jednou, když hořela stodola se senem, to jsem běžel tak rychle, až se za mnou lidi otáčeli. Možná, že to taky bylo kvůli tomu, že ode mě čekali pomoc. Ale jak už jsem řekl, moc kouzel neumím.

IIII.

Den u nás ve škole vypadal asi takto: v šest budíček, potom snídaně, v osm nástup do školy nebo na službu podle toho, jestli na vás přišla řada. Od dvou do deseti volno, v jednu hodinu byl oběd, v devět večeře a v deset večerka. Samozřejmě tento řád přísně dodržovali možná tak učitelé. Večerka byla porušována neustále, také nástup do školy a na službu nebyl vždy přesný. Ale jakmile došlo na snídani oběd nebo večeři, seběhli se studenti, které nebylo vidět celý den. Jídelna byla velká místnost se spoustou lavic a stolů. Jistě, vařilo se zde magií, ale studenti se sbíhali, protože neuměli většinou vyčarovat nic lepšího než chleba a vodu. Jídlo od mágiň také nebylo nic moc, ale to víte, věčně to o chlebu a vodě nejde. Jídelna také byla jako stvořená pro různé tajné obchody např. s hanbatými obrázky, zakázanými kouzly a tabákem.
Zrovna dnes odpoledne se měl podávat hovězí vývar. Šel jsem do jídelny a cestou jsem si upravil své roucho. Vlastně to byl kus hadru, ale studenti nesměli nosit nic jiného. U vchodu do jídelny už postávalo několik ,,pašeráků" s, pro studenta, nepřípustnými věcmi. Zrovna jsem procházel okolo nich, když se mě zeptal pašerák asi tak v mém věku, oděn také v rouchu a s ostře tvarovanou tváří.
,,Hele, nechceš nějaký zboží?" řekl tiše.
,,A co máš?" řekl jsem se zájmem.
,,Mám tu váček plnej prvotřídního tabáku."
,,Co za něj chceš?"
,,A co mi můžeš dát?"
,,V knihovně sem ukrad kouzlo na výrobu dýmky," řekl jsem a na důkaz vytáhl kus papíru s kouzlem.
,,Dobře, to beru," řekl on a dal mi do ruky váček.
Za to jsem mu dal já ten papír s kouzlem.
,,Mimochodem, já jsem Reg," řekl a podal mi ruku.
,,Deridon," zněla má odpověď,a potřásl jsem mu rukou.

IIIII.

Seděl jsem s Regem u stolu a jedl oběd. Dnes opravdu byl hovězí vývar. Těšil jsem se, jak půjdu ven a zakouřím si. Právě jsem polykal polívku, když se rozezněl zvon.
,,Co je, dneska sou trhy?" zeptal jsem se Rega.
,,Jo, asi jo."
Tiše jsem zaklel. Když byly trhy, museli mágové jít dělat na tržiště stráže, samozřejmě staří mágové měli lepší práci a ti pokročilí také, takže šli jen začínající. Být stráží spočívalo asi v tom, že jste dohlíželi, aby nikdo nic neukradl a nedošlo k výtržnostem. Samozřejmě tu byla i normální stráž ozbrojená meči, ale město mágům za tuto ochranu platilo. Do města totiž přijížděli obchodníci troggové a prodávali nebo vyměňovali zboží.
Zvedl jsem se od stolu a zvolna jsem mířil s ostatními ven ze dveří. Vždy když jsou trhy, musíme se shromáždit na náměstí.

IIIIII.

Na náměstí Magické univerzity už bylo plno. Zde se určovalo, kdo přesně, tedy jaké ročníky a kteří studenti, půjdou dělat stráže. Čirou náhodou to zase padlo na začínající ročníky, tedy jako vždy. Už sem se moc těšil, jak strávím celý den na tržišti pozorováním dohadujících se obchodníků. Při pomyšlení, že tam budu muset stát celej den se mi dělalo mírně nevolno.
Poté, co starší mágové určili hlídací ročník, otevřela se nám brána do města. Město to bylo pěkné, docela čisto, bílé nízké domky s malými okny a sem tam velký bílý dům bohatších lidí. Domy na sebe byly nalepené, takže tvořili dlouhé ulice. V případě požáru to tu hořelo jedna radost. Vyšel sem z brány a šel na svého ,,fleka", tedy místo, kam chodím vždycky na hlídku. Trh ještě nezačal, v klidu jsem procházel ulicemi, až jsem dorazil na své místo. Bylo to na rohu Tržištní ulice hned vedle stánku jakéhosi upoceného obtloustlého obchodníka. Už jsem se s ním dobře znal, když jsem dobře hlídal, dal mi špetku tabáku, koláč nebo kus exotického ovoce. Jmenoval se pan Trepek. Dneska tu měl rozložený zase svůj starý stánek z plachty a dřeva. Takový stánek tu měl každý a že jich tu bylo požehnaně.
,,Nazdar Deridone!" pronesl, když mě uviděl.
,,Dobrý den," odpověděl jsem zdvořile.
,,Zase na hlídce, co? Dneska mi tu dávej obzvlášť pozor, mám tu dost drahý věci, však víš, že ti dlužnej nezůstanu."
,,To ano, budu to tady hlídat jako vždycky, to se můžete spolehnout," odpověděl jsem a doufal, že už rozhovor skončí, byl sem z něho trochu nesvůj.
,,Tak jo, hele, už to začíná."
Musel jsem si trochu poodejít, abych viděl bránu na západní straně ulice, byla to dřevěná brána velká asi tak pět metrů na výšku a tři na šířku. Zazněly povely z hradeb. Vojáci legie Nesmrtelných a městská stráž se sbíhali k bráně a stavěli se kolem zdi. Do města mohl samozřejmě jen omezený počet troggů.
Než se otevřela brána, vedlejšími vraty vyšla skupina celníků a zkontrolovala zboží. Nikdy jsem neviděl jak přesně to dělají, protože se to odehrávalo za hradbami. Po zaznění rohu od celníků se brána začala líně otevírat. Do města klidně a pomalu vjížděli troggští obchodníci, za přísného dohledu stráží a samozřejmě nás, mágů. Začal frmol a humbuk jako vždycky. Obchodníci se snažili rychle vyměnit s troggy nejlepší kusy zeleniny a drahého kamení za kožešiny, ovoce, cetky, leckdy i hliněné nádoby, kozy, ovce, psy, kočky, ptáky všeho druhu, chleba i jiné pečivo. Zboží bylo nevídaně a spokojenost byla vesměs na obou stranách. Okolo Trepekovo stánku taky chodilo mnoho troggů a pan Trepek se uctivě ukláněl, rozdával poklonky a potil se snad ještě víc než obvykle, pokud to ještě jde.

IIIIIII.

V klidu jsem sledoval stánek a vytáhl si z kapsy dýmku a sáček s tabákem. Labužnicky jsem jí napěchoval vonnou směsí a pomocí magie zapálil tabák.
Slunce svítilo tak akorát a já pokuřoval opravdu kvalitní tabák a po očku sledoval dění, najednou mě to tu začalo i bavit. Prostě klídek.
,,Deridone, chyť ho!" Ozval se rázný Trepekův hlas, který mě odtrhl ze snění. Okolo stánku běžel otrhaný trogg a nesl celý smotek látky. Běžel přímo ke mě.
Zahodil jsem dýmku a postavil jsem se mu do cesty. Když v tom se mu v pařátu zaleskla čepel něčeho kovového.
,,Bacha, má nůž!" zařval pan Trepek.
V ten okamžik se ve mně něco zlomilo, ztuhl jsem, čas se zastavil, běžel tak rychle a tak pomalu. Ten kontrast mi bušil do mozku a říkal zastav ho, zastav ho! Ten hnusnej trogg běžel připravenej mě zabít.
V mozku mi vyvstalo jako Fénix z popela zaklínadlo na zmražení.
A on běžel. A zrychloval.
Zredukoval jsem magii okolo sebe, teď nebo nikdy. Už byl moc blízko.
Napřáhl jsem ruce v nacvičeném gestu.
,,Nakarah da murganah!"
Z rukou mi vyšlehl plamen. Ohnivá koule se zableskla ve slunci jako pokrytá kovem. Tohle nebylo zmrazovací kouzlo. Koule neletěla ani půl metru, provrtala se kožešinami, ve kterých byl trogg oblečený, na řadu přišla tvrdá kůže a pak se rozprskla a za syčení ničila vnitřnosti a měnila je v čoudící škvarky. Vyděsil jsem se, ne tím pohledem na pečící se maso, ale pohledem do jeho oka. Díval se na moje ruce a já v jeho oku viděl děs. Naše pohledy byly vzájemné, pak se mi podíval do očí on. Já viděl v jeho očích strach, ale on v mých taky. A pak se jeho pohled začal rozpadat, jako když rozbijete zrcadlo, maličké střípky se začaly ztrácet v propasti smrti. Událo se to tak rychle. Trogg se zřítil na záda, mrtev.

IIIIIIII.

,,Co se tady stalo?!" zařval na mě jeden ze strážných.
Okolo mě se utvořil hlouček zvídavců. A šuškali si věci jako: ,,Co se tady stalo, on ho zabil?" a tak. Ale já nevnímal a díval se na mrtvého trogga, ležel na zemi s roztaženýma rukama. V jedné křečovitě svíral smotek látky a v té druhé řeznou destičku. Sevřelo se mi srdce. On neměl nůž. To byla jen destička na měření a řezání látky. Dopadly na mě události uplynulých vteřin. ,,Co se tady stalo, mluv!" Zařval mi strážný do ucha a pořádně se mnou zacloumal.
,,Já, já, já jsem..." Nějak mi ani nešlo vyslovit, co jsem udělal. Nešlo mi to převést ani do jednoduchých slov.
,,Co?" Promluvil opět strážník neomaleně.
,,Zachránil mi majetek a sobě život," promluvil hlas kdesi přede mnou. Byl to pan Trepek. V tu chvíli jsem byl rád, že tam je. Že mluví za mě. Pan Trepek se protlačil davem a chytil mě za rameno. ,,Si v pořádku?" zeptal se starostlivě. ,,Jo, díky," odpověděl jsem. Na tržišti zatím vypukl poprask, zvědavci i vystrašení běhali sem a tam. Troggové nevěděli co se děje a začali panikařit a sahat po zbraních. Naštěstí stráže rychle zakročili a odtrhli od sebe rváče a obchodníky. Rozdělili dav na několik částí pomocí hradby ze svých těl. Trh se začal pomalu uklidňovat.
,,Ty! Mágu, půjdeš s náma a vy také," řekl strážník a ukázal na mě a na obchodníka.

IIIIIIIII.

Poté, co si pan Trepek sbalil stánek, já se dostal z mírného šoku a roztřesenýma rukama vykouřil dýmku. Byli jsme odvedeni na strážnici podat výpověď. Řekl jsem všechno, i to, že jsem spletl kouzlo, pan Trepek mi jenom přikyvoval a občas něco dodal. Případ byl zapsán jako ,,nehoda při zadržování zloděje" a po hodině jsme byli propuštěni.

IIIIIIIIII.

Pořád sem to měl před očima. Na trh už jsem ten den nešel. Poflakoval jsem se po městě, kouřil dýmku a snažil se zapomenout, ale ten pohled v jeho oku se zapomenout nedal. Možná to byl jenom chudák, měl hlad a já ho zabil. Pan Trepek mi dal za odměnu další pytlík tabáku, doutník, loka pálenky a duševní útěchu. Než jsem odešel, tak jsme to spolu probrali a já v něm poznal dobrého muže a obchodníka s dobrým srdcem. Teď byl pro mě něco jako strýc, věděl jsem to já i on, ale nechtěli jsme o tom mluvit, protože by nás to oba přivádělo do rozpaků.

IIIIIIIIIII.

Jakmile jsem přišel do školy, řekl mi jeden ze starších mágů, mistr Eret, abych se okamžitě dostavil ke správci univerzity.
Náš správce se jmenoval Ergus Grhet a byl to opravdu zkušený a výborný mág, ale to, že jsem k němu byl zavolán nebylo dobré znamení. Pan Grhet měl na starosti celou univerzitu a také mistry a žáky. Nepochyboval jsem, že si mě zavolat kvůli tomu incidentu z tržnice. Mlčky jsem šel prázdnými chodbami a přemýšlel, co mi správce řekne. Dorazil jsem k jeho pokoji a zaklepal na těžké dubové dveře, rány se rozlehly po celé chodbě. Dveře se otevřely pomocí kouzla a tiše zavrzaly. Pokoj pana Grheta byl malý, jen na přijetí hostů, neměl žádné zvláštní vybavení, stůl, dvě židle, skříň, koberec a vyřezávané křeslo, na kterém zrovna pan Grhet seděl. Slušně jsem ho pozdravil.
"Posaď se na židli, Deridone," řekl správce a jeho šedivá tvář se stáhla v ošklivém šklebu. Posadil jsem se a čekal na rozsudek.
"Jak jistě víš, my mágové nechceme mít s troggy žádné problémy, ale teď jsou troggové neklidní a to kvůli tobě."
"Je mi to moc líto, pane," řekl sem kajícně.
"Líto? To kouzlo, co jsi použil nebylo v osnovách pro tvůj ročník, kde ses ho naučil? - Ne nic neříkej, určitě v knihovně, naučil ses luštit jednoduché šifry, že?"
Rozhodl jsem se nic nezapírat, tak jsem jen stroze kývnul.
"Troggové se bouří, chtějí pomstu."
"Jakou pomstu, pane, tomu nerozumím."
"Chtějí tebe, chtějí tvojí krev jako odplatu."
Srdce se mi sevřelo v závanu chladu. No ano a co jsem asi tak čekal, že to nechají být? Že se to jen tak zapomene?
Mlčel jsem a děsil se nad verdiktem pana Grheta.
"Samozřejmě tě nepředhodíme jako kořist, jestli sis to myslel, ale tvoje další účast na studiích je, jak bych to jen řekl, nežádoucí."
"Takže mě vyhodíte ze studií?" zeptal jsem se nechápavě. Já nechtěl skončit, neměl jsem kam jít. Co budu dělat?
"Ano," řekl pan Grhet chladným hlubokým hlasem.
"Teď si běž sbalit věci, v knihovně si můžeš vybrat tři knihy pro tvůj ročník, které si vezmeš sebou. Dále dostaneš deset zlatých, deku a nějaké jídlo. To je vše, co pro tebe tato akademie může ještě udělat."
"Děkuji, pane."
A to byl konec. Skončil jsem studia a oni mě vykopli před bránu s ranečkem věcí a dekou. Ani jsem se nerozloučil s kamarády, pořád mi to nějak nedocházelo. Takhle se to nemělo stát. Domů se nevrátím, není kam a aby toho nebylo málo, jdou po mně hordy rozzuřených troggů.
Má poslední naděje je teď v panu Trepekovi, snad mě zaměstná, než si najdu něco lepšího.


Pokud jste četli až sem tak Vám velice děkuji!

 

Komentáře, názory, hodnocení

Sargo - 12. července 2007 22:05
wel1d5kk1aaa19357.jpg
Je to zajímavé tím, že je to dobré i špatné zároveň :-D Nejvíc ze všeho to na mě dělá dojem hodně povedeného začátečnického dílka. Bylo tam dost chyb, určitě se podívej do nějaké knížky, jak se ve skutečnosti píše přímá řeč, nešetři čárkami ve větách a občas se ti tam opakují slova.
Napřed mi tam připadaly některé popisy nadbytečné, ale jak to tak plynulo dál, vznikl nikoli nezajímavý a poměrně komplexní obrázek onoho mládence i jeho prostředí. Určitě by to šlo použít i jako životopis do jeskyně ;-) ale nemá to jejich obvyklou nucenost.
Mládenec působí dosti věrohodně, i když má na sebe velmi přímočarý pohled, ve skutečnosti by si asi víc nalhával o svých kvalitách.
Pokračování určitě pošli. :-)
PS: kouzlo "chleba a vody" a jeho následky mě opravdu pobavily. :-))
 
Arion2 - 12. července 2007 19:50
a5615.png
Rozhodně to není zlé, ale ani nijak zvlášť excelentní. Hlavně kvůli jednoduchosti slohu (jak řekl psychop přede mnou, s tím souhlasím).

Jedna věc, nedělej kapitolu pro jeden odstavec. Odstavce odděluj dvojitým řádkem - tak jako v první kapitole.
Druhá věc, chvílemi to vyznívá strašně jednotvárně. Zkus do některých myšlenek přidat ještě nějakou jinou a vhodně je spoj.


Bude pokračování? Přímo to vybízí, aby bylo.
Hodně štěstí v dalším psaní.
 
PsychoP - 12. července 2007 11:55
falling8927.jpg
Vcelku povedené dílko. docela jsem se při čtení bavil. Sloh je sice mírně ubíjející, ale když člověk nemá co dělat, je to skvělá odpočinková četba. Zajímalo by mě další dílko. O.o)
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.073347806930542 sekund

na začátek stránky