Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

Mezi kapkami deštěOblíbit

degesis_re_book_promo_720x1280_28002.jpg

Autor: Gor Silverarm

Sekce: Povídka

Publikováno: 22. července 2007 22:06

Průměrné hodnocení: 0, hodnotilo 0 uživatelů [detaily]

 
Tak se mi tu otevírá další příběh. Toto dílko jsem napsal, mírně inspirován sbírkou povídek Vlastní krev. Nesnažil jsem se tedy přinést svět veselé fantastiky, ale spíše té, jak by vypadala ve skutečnosti... Mnoho zábavy.
 


Temná noc a temná ulice, pár rychlých kroků v nejtemnějším stínu a ruce pevně svírající předmět zabalený v potrhané látce. Dech se neustále zrychluje a mé staré srdce bije jako o závod, ale cesta ještě není u konce. Cesta, která konečně změní můj život, ne, náš život, o to je to lepší.
Od doby, co začal město ovládat mor, je vše ještě těžší než dříve, léku je nedostatek a mají na něj jen ti nejbohatší, ti, kteří sedí ve vrchním městě ve svých izolovaných sídlech a v tuto temnou noc se hřejí u krbů. Obyvatelé středního města i chudinských čtvrtí a doků mezitím poklidně chcípají před jejich prahy.
Naplněn zlobou nad vládou tohoto padlého světa pokračuji směrem k hospodě, kde mám mít schůzku s kontaktem. Dnes je má noc. Noc, kdy jsem opustil spořádanou cestu a zahodil ideály, noc, kdy jsem pokořil šlechtu a vrhl se do noci jako zloděj, strach, adrenalin, nebezpečí, ale rozhodně to stálo za tu námahu.

Obsah nabídnuté sklenky pomalu mizí v mých ústech. Já sám povětšinou na víno nemívám, ale zákazníci jsou štědří, kdyby nebylo moru, nikdy bych se nedostal tam, kde jsem. Nikdy. Teď je ale doba, kdy je třeba využít všech pák a zdrojů, všeho, co jde, a to hlavně tak, aby tvá rodina přežila.
„Ještě víno?“
„Ne děkuji, přejděme k věci, čím dříve to bude za námi, tím lépe.“
„Dobrá, mistře. Dnes večer se do mého sídla vloupal nějaký drzý zloděj a odcizil velice cennou část mého majetku.“
„Jste si jist, že jste dal vědět správné osobě, mylorde?“
„Nechte mě, prosím, domluvit.“
Přikývl jsem.
„Chci, aby jeho život padl na výstrahu, chci, aby bylo jasno, že nikdo nesmí vstupovat do mého domu a krást v něm, je to jasné?“
„Zajisté, pane.“
„Dobrá, jaká je tedy vaše cena?“
„Jako obvykle, za hlavu si účtuji dvě stovky zlatých, chcete navíc donést ten předmět, to bude speciální příplatek v ceně sta zlatých.“
„Lepšího neseženu, slyšel jsem, že smlouvat s vámi cenu nemá…“
„Ne, to nemá, lorde.“
„Dobrá, vydejte se tedy do ulic, čím dříve bude záležitost vyřešena, tím lépe… Pro nás oba.“
„Zajisté, mylorde.“
Pomalu jsem vstal z křesla a upravil si plášť, byl čas vyrazit po stopě, dokud byla ještě čerstvá, peníze jsou dnes vším, hlavně jsou doopravdy životem, nadechl jsem se, obmotal šál přes ústa a nasadil kapuci pláště.
Vyšel jsem do studené noci, noci plné moru a smrti.

Interiér hospody se za ty roky, co jí znám, velice změnil, postupně mizely obrazy, ozdoby, ozdobné sklenice a zužoval se počet obsluhujících. Barman Petr musel postupně prodávat co nejvíce, aby svou nakaženou ženu udržel při životě, každá lahvička séra proti nemoci ho stála více a více z jeho milovaného podniku, dlouhou dobu tu nebylo narváno, ani dnes ne.
Petr stál smutně za pultem a starou utěrkou leštil sklenici, pokývl mi na pozdrav, odpověděl jsem. Nechtěl jsem vypadat nápadně, zdálo se mi ale, že každý můj pohyb, nádech a slovo musí ukazovat, že jsem udělal něco zlého, něco, za co by mě městská garda uvrhla do žaláře na několik měsíců. To jsem si ale nemohl dovolit, ne v této době. V jiné by ale nebylo za co…
Přešel jsem hlavní místnost a vydal se nahoru po schodech, v prvním patře byly jak pokoje Petrovy rodiny, tak dva malé pokojíky pro hosty, zvláště pro ty jako já, pro ty, co měli schůzky cizím uším nevhodné.
Vyklepal jsem na dveře krátký signál, dvakrát rychle a pak po pěti vteřinách ještě jednou. Čekal jsem dlouhou půl minutu, než se dveře přiotevřely. Muž, co mi otevřel, byl vše, jen ne hezký a vysoký, byl mi pod prsa a jeho tvář byla směsí jizev po bolácích, jizev po zbraních a jizev, po bůh ví čem. Když mě uviděl, pokývl, já na oplátku rozbalil kus látky, usmál se a vpustil mě dovnitř.

Jak jsem šel ulicí, hlavou mi probíhalo, co mohl můj neznámý udělat. Kořist od jednoho z nejvlivnějších měšťanů, musel být zoufalý a potřeboval peníze. Lidí, kteří mu něco takového mohli dopřát, nebylo mnoho, těch, co vezmou tak horké zboží ještě méně. Vlastně se mi v hlavě vyrojili tři. První z nich byl Josef, druhý Krysa a třetí Skunk. I přes svá podivná jména měli ve městě respekt, až na Josefa, toho našli minulý týden ve škarpě s ránou hezky od ucha k uchu, teď jsem za to byl rád. Takže Krysa nebo Skunk. Krysa byl tulák, vymetal všechny hospody a škarpy. Skunk si potrpěl na pohodlí své vlastní malé žumpy. Bude tedy lehčí ho najít, a kdyby nebyl neznámý u něj, alespoň mi dá echo na Krysu. Vdechl jsem noční vzduch a pokračoval v cestě.
Skunkovo doupě bylo v chudinské čtvrti, její obyvatelé mu byli vděční a různě zavázaní, on jim nabízel možnost potratů, dětem dával drobné mince za kurýrní služby nebo za to, že měly oči i uši otevřené. Tak se z těch lidí stala Skunkova osobní garda. Bylo těžké se tomu muži dostat na kůži, a pokud by se to někomu podařilo, nedostal by se živý tak daleko, aby si to mohl vychutnat.
Prohodil jsem pár slov s malým špinavým chlapcem, stál tam na ulici a přežvykoval jablko, nevypadalo právě čerstvě, to ostatně nic v chudších čtvrtích. Byli jsme odpadkovými koši vyšších částí.
Chlapec odběhl, vrátil se za pár minut a pokynul, ať ho následuji. Proplétali jsme se úzkými uličkami a kus dokonce procházeli starou částí kanalizace, většina té cesty byla zbytečná a já to věděl, nikdy k žádnému z tajných vchodů do Skunkova doupěte nevedli nikoho přímo, i když měl Skunk moc, nebyl lehkomyslný, kdyby byl, ostatně by ji nikdy nezískal.
Naše cesta skončila v jakési zapadlé uličce před dveřmi ze dřeva, dle mého byly materiálem jen maskované, ale nedostal jsem příležitost si to ověřit, zaklepal chlapec. Dveře se otevřely a uvedl mě postarší sluha, bylo divné vidět ho v takové čtvrti, ještě divnější bylo vstoupit do domu…

„Tak ukaž, co máš, kamaráde,“ řekl Krysa a já poslušně vyložil na stůl obsah svého provizorního vaku.
„Hmm, hmm. Pěkný, pěkný,“ říkal a zkoumavě se přehraboval svými špinavými prackami v mém pokladu.
„Vidim, že sis dal záležet, kde krást, chlape,“ skřehotavě se zasmál.
„Tak co, berete?!“ neudržel jsem se a vykřikl.
„Jen počkej, kamaráde, nejdřív to pořádně okouknu a pak se uvidí.“
Čekal jsem a na okno začaly padat dešťové kapky.
„A copak je tohle…?“ ozval se Krysa při prohledávání nakradeného. Dotýkal se právě malého zlatého přívěsku v nějakou fotografií uvnitř.
„Boha jeho, chlape! Ty ses zbláznil! Krást u Kalirů!“ vykřikoval.
„Zavři zobák, Kryso!“
„Zmiz ode mě, tohle neberu, fakt ne, to se mi v týhle době zdá moc horký, hlavně když tu řádí ten novej…“
„Nerozmyslíš si to?“ v mém hlase se musel odrazit všechen smutek, tíha a nechuť posledních dní.
„Ne, kámo, fakt ne.“ Podíval se na mě a snad se mu v očích zableskl i soucit.
„Jdi za Skunkem…“ řekl a popsal mi cestu do doupěte druhého překupníka. Já poděkoval a vydal se na další cestu, déšť sílil. Přetáhl jsem si přes hlavu kapuci a stejně mokl až na kůži.

„Bohužel, můj drahý.“ Odpověděl Skunk na mou otázku, ať již bylo důvodem přezdívky tohoto postaršího tlouštíka cokoliv, já osobně bych to tipoval na jeho silnou kolínskou. Vskutku naplňovala malý salonek až přehnaně sladkou vůní.
Skunk mi pokynul lahví něčeho silného, ale já odmítl. Dnešní večer mi sklenka vína stačila, nikdy moc při práci nepiji, ani mimo ni. To je ale z důvodů financí, zdá se mi zbytečné utrácet peníze za alkohol.
„Dobrá, tak mi alespoň pověz, kde najdu Krysu.“
„Krysu, ano, vím o něm ale co za to?“
„Obvyklá sazba?“
Skunk se drbá na bradě, přikyvuje, sahám do váčku a pokládám pět zlatých mincí, nechám si je pak proplatit od zaměstnavatele. Dostávám informace a usmívám se nad vzpomínkami, ironie, hostinec, kam jsem chodil otci pro pivo ještě před tím, než se to vše tak pokazilo, před tím, než začal mor a hlad, boj o každou minci.
„Nashledanou.“
„Nashledanou i tobě.“
Formální loučení s tím starým vydřiduchem a cesta zpět, chlapec mě vede, protentokrát zcela jinými cestičkami. Nakonec vycházíme na ulici, kde mě chlapec opouští, slituji se a dám mu další minci, prší, a tak se choulím více do svého pláště.
Slyším nezřetelné hlasy. Jeden nachlazený a unavený, druhý dětský…

Dorážím na místo a hledám nějakého z dětských pracovníků Skunka, divné jméno, pomyslím si. Nakonec mám doopravdy štěstí a narážím na malou holčičku v potrhaných šatech, choulí se v malém výklenku a nedokáže se skrýt před deštěm, můj hlas částečně tlumí šála a deformuje ho začínající nachlazení, které v duchu proklínám.
„Hledám pana Skunka, mám pro něj zboží.“
„Jak vás mám představit?“ ptá se hlasem, který neodpovídá jejímu stáří, ulice jí vzala více, než se na první pohled zdá, je mi jí líto.
„Řekněte, že mě posílá Krysa s drahým, velice drahým, zbožím, to by mělo stačit.“
„Dobrá.“ Kývne blonďatou hlavičkou a zmizí ve stínech.
V tom zaslechnu kroky.

Vím zcela jistě, kdo to je, a tak vykročím ze stínu přesně ve chvíli, kdy holčička odběhne, Skunk to pochopí, ví, pro koho pracuji, a zná sankce mého zaměstnavatele, tady jsou síly, které nepřekoná.
Rukou stisknu rukojeť vrhacího nože.
Vrhnu rychle, než zloděj cokoliv udělá. Nehodlám riskovat.
Zloděj se sesune na mokré dláždění, čistá neemotivní práce. Pokleknu k němu a vezmu vak s lupem, ještě dýchá, ale ne dlouho, je čas jít pro peníze.

Život pomalu uniká z mého postaršího těla, oči se zavírají a plní slzami. Neuspěl jsem, syn se nedokáže postarat o rodinu a manželka pomalu zemře na následky moru. Nebýt té odporné nemoci, nebyl bych tu, neumíral bych v blátě a dešti. V nechutné zimě… Oba je miluji, svou rodinu, ale dávám jim sbohem, tak zbabělé a odporné…

Jdu ulicí a nesu vak, práci jsem splnil na výbornou, ale přeci z ní nemám radost, nebýt krutého osudu… Nebýt matčiny nemoci… Nebýt otcových výčitek… Nemohu říci, kde jsem peníze vzal, ale budu muset, nebude na mě hrdý, ani já na sebe nejsem, ale matka bude žít, bude nám všem spolu zase lépe. Vlastně děkuji tomu chudákovi, co umírá v dešti za jeho oběť. Bude lépe… Bude nový jasný den…
 

Komentáře, názory, hodnocení

Eygam - 07. srpna 2007 11:20
upr84.gif
Mně se to líbí, v příběhu se mi podařilo zorinetovat už na třetím odstavci, takže jsem dokonce pochytil smysl. Jen by možná stálo za uvážení jednu postavu psaát kurzívou nebo něco takovýho. Taky tam je dost záseků, jako moc dlouhé a nesmyslné věty, zvláštní popisy a tak.
 
Sargo - 31. července 2007 23:51
wel1d5kk1aaa19357.jpg
Starý problém s překombinovanými a předimenzovanými souvětími, které nejen občas nedávájí smysl, ale i spolují věci, kterým by klidně slušela nejen nová věta, ale kolikrát i odstavec.
Nemuselo by to být špatné, ale až v posledním odstavci jsem pochopila, že vypravěči jsou dva a do té doby to působilo poněkud zmateně; otcovražda, jak tu píšou pánové, mě nenapadla (počítám, že zatímco ho obíral, by ho vrahl poznal a poslední řádky by vyzněly jinak) - nicméně je to možná dobrý nápad ;-)
Je to poměrně čtivé, ale je to zároveň trochu omáčkovité. Chybí mi tam trochu ponimrání v psýché zúčastněných, zvlášť když se zvrtli takovým životním směrem, který se jim příčí (a jestli opravdu).
 
PsychoP - 31. července 2007 20:43
falling8927.jpg
Velmi zvláštní dílko. A ona otcovražda... Neuvědomění si identity druhé osoby... Skvělá myšlenka a brilantní provedení. Místy sice sloh trochu skřípe, nicméně se domnívám, že dalším psaním se tento "problém" rychle ztratí ;o)
 
Spyder - 31. července 2007 17:18
demon16950.jpg
Arion2 - 31.Července 2007 12:03
Měl jsem stejný problém...poznat kdo je kdo...a otcovražda mě taky nakonec trkla. Ale souhlasím, celkem slušný ;-)
 
Arion2 - 31. července 2007 12:03
a5615.png
Docela se v tom ztrácím... jedná se o nevědomou otcovraždu nebo jsem to pochopil špatně?

Trochu nepřehledné, kdy je čí příběh popisován.
Jinak se mi to docela líbilo.

Těším se na další příběh.
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.061260938644409 sekund

na začátek stránky