Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

Co se škádlívaOblíbit

216022.jpg

Autor: Lískulka

Sekce: Povídka

Publikováno: 17. srpna 2007 07:59

Průměrné hodnocení: 3.5, hodnotilo 4 uživatelů [detaily]

 
Je to Potterpovídka- to znamená z prostředí Harryho Pottera seznámení Lily a Jamese. Doufám, že se vám bude líbit. Je to psáno v ich formě- pohled Lily
 


Je mi 18 let. Mám zelené oči. Mé jméno je Lily Evansová.
Právě teď jsem v nevýhodný situaci. Chytila mě čtyřka těch, kteří si říkají Pobertové, jak si náhodou opisuji úkol do přeměňování.
„Evansová, copak to děláme?“ zeptal se trapným, lísavým hlasem Sirius Black.
„Co tě to zajímá?“ odsekla jsem.
„No jenom, že by jsi neměla opisovat úkol,“ odpověděl James. Peter se tomu zasmál, jakoby řekl největší vtip na světě!
„Víš, teď jsi v nevýhodný situaci, Evansová, když mně nedáš pusu, tak to na tebe řeknu!“

Zčervenala jsem, to co říkal, byla bohužel pravda, opravdu jsem byla v nevýhodný situaci, ale vydírat se nenechám, to teda nee.

„Myslíš, Pottere, že takhle něčeho docílíš? Jseš blbej a hnusnej kluk! Čeho bys tím dosáhl, že bys žaloval? Nebelvír by přišel o body! Navíc na rozdíl od tebe jsem primuska!“

Teď se mu rozzářil obličej! „No právě, Evansová, seš, jak si sama řekla, primuska, víš, co by se stalo? No asi bys přišla o odznak!“

No jo! To by bylo dost nepříjemné, kdyby se začalo povídat, že nebelvírská primuska opisuje úkoly! To by bylo dost nepříjemné! To by se McGonagalová naštvala a potom… radši nemyslet...

Ale jak se z toho dostat? Z takové nepříjemné situace… Co takhle netopýří kletbu! No dobře…
„Víš, Pottere, ani já, ani ty nechceme žádné ztracené body a tak jsem nucena přistoupit na tvoje stanovisko!“
Tomu blbcovi se rozzářila tvář, přesto však postupoval opatrně. Jako motýlkář přistupuje k motýlkovi, který mu chce uletět!

Teď je ta pravá chvíle! Přistoupila jsem k němu a hůlku jsem měla za zády. Byl to okamžik, co se to stalo, a proto to popíšu pomalu.
Zvedla jsem hůlku (rychle jsem ji přemístila před tělo). Potter, jakoby něco tušil, byl rychlejší a vykřikl: „Experiarmus! Co si myslíš, Evansová, že jsem tak neopatrný?“

No, takže nemám hůlku, hm... Zbývají jen fyzické síly! Spadla jsem na zem a kutálela jsem sudy, čímž jsem způsobila náhlý úpad Pobertů, a než se vzpamatovali, byla jsem pryč! Jenže teď ještě jeden problém! Hůlka.

Do Prčic! Jsem to ale kráva! Šla jsem do Velké síně. A tam jsem uviděla Angelu! „Angel, prosím, půjč mi hůlku, ta čtyřka tu mou vzala!“ Angela namířila hůlkou na dveře síně a zřetelně pronesla: „Accio Lyliina hůlka.“

Celou síní to zašumělo, jak moje hůlka vlétla Angele do ruky. „Stačila jsi si to opsat?“ „Samozřejmě, ale viděli mě!“ „To nevadí, nám budou věřit víc než jim!“ V tom mi v mysli začal vrtat malý červíček pochybnosti!

Příští hodinu bylo Proměňování! Sedla jsem si s Angelou do čtvrté lavice! Teď se Potter přihlásil. „Ano, pane Pottere? Mluvte! Prosím pane Pottere?“

„Prosím, paní profesorko, Evansová opisovala úkol od Angely!“ Na to se zatvářila pí. uč. McGonagalová přísně a řekla: „Pane Pottere, od vás jsem čekala, že nebudete žalovat, a od vás slečno Evansová, že nebudete opisovat, oba dva dostanete školní trest a Nebelvíru se odečítá 20 bodů za každého. A u mě ve 21:00.“

„Tak večer, Evansová!“ Zaksichtil se na mě Potter. Vyplázla jsem na něj jazyk a odešla jsem.

Bylo 20:50 a já se vydala po schodišti na místo svého trestu. Shodou okolností za mnou utíkal Potter. „Evansová, počkej!“ Otočila jsem se a uviděla jsem toho zloducha, co může za můj trest. „Ano, Pottere?“ Nechala jsem si záležet, aby můj hlas byl co nejmedovanější. Potter se na mě podíval, jakoby přeslech moji ironii.
„Počkej na mně! Stejně máme stejnou cestu!“ Co si o sobě myslí?! „Tak poslouchej! Nechci s tebou mít nic společného, natož cestu! A jestli ti to ještě nedošlo, Pottere, tak já tě nesnáším!“
Moje slova jakoby zapůsobila tam, kam měla. Smutně prošel obrazem, co na něm byl opilý rytíř, a pak jsem ho až do trestu neviděla.

***
„Evansová, Pottere! Jak jste jen mohli něco tak ostudného udělat! Evansová, tobě hrozí odebrání odznaku primusky, ale pokusím se s panem ředitelem domluvit, aby ti ho nevzal!“
Teď se otočila k Potterovi: „A vy Pottere, v životě by mě nenapadlo, že zrovna vy byste žaloval! Je to naprosto otřesné! Víte vy dva, čím se označuje Nebelvír? Aha, tak vy to víte… Tak proč to nedodržujete? Odvaha, čestnost… Divím se, že nejste ve Zmijozelu, ano Pottere, ve Zmijozelu!“
Kdyby pohled mohl zabíjet, tak se Potter už dávno svíjí v bolestech, jak já ho nenávidím, přitom si myslí, že je bůhví co, když si hraje se Zlatonkou.
Teď byla velice naštvaná, až jí hlas přeskakoval, přesto jsem se opovážila zeptat: „A paní profesorko, co budeme dělat?“ Její rysy ztuhly a tvář se jí zkroutila do známého výrazu. A pak teprve odpověděla: „Řeknete Hagridovi, ten už pro vás práci má.“
Ach ano, zlatý Hagrid, ani neví McGonagalová, jak se mi ulevilo.
A tak jsme šli za Hagridem do jeho hájenky. Bylo rozsvíceno, a tak jsem zaklepala, a Hagrid otevřel…

Hagrid otevřel a jeho snědá tvář se rozsvítila jako měsíček. „Už na vás čekám, řekla vám paní profesorka, co budete dělat? Ne? Tak je to zas na mně… budete uklízet tyhle těla… voni totiž po smrti ještě kopou,“ řekl a ukázal na něco černého, co leželo před ním, byli to maličcí tvorové, kteří měli kopyta. „No tak, prostě jsou ještě po smrti nebezpeční ostatním tvorům, protože by je mohli zranit…“
Teď se odmlčel a tak jsem sebrala odvahu a zeptala jsem se ho: „A co budeš dělat ty?“ „Já?... no budu muset vošetřit Tesáka, pořád kňučí a já mám o něj strach… Ale neboj, Lily, nemáš se čeho bát, jsi tu přece s Jamesem.“
Podívala jsem se na Jamese, ten mě tak ochrání, ale protože jsem věděla, že nic dělat nemůžu, tak jsem jen slabě přikývla. „Budu za rohem, kdybyste něco potřebovali. Voni Kopytníci jsou děsně nebezpeční…“ A s tím zmizel…
Tak jo… jen do toho… v tu chvíli... jsem však zapomněla, co říkal Hagrid a vykročila jsem k tomu nešťastnýmu zvířeti. Jakmile to James uviděl, jediným skokem se vrhl přede mě, aby ho v příští chvíli pokopali ti kopytníci….
Jako zařezaná jsem se na to koukala, až mi došlo, co se stalo. V rychlosti jsem zavolala na Hagrida a ten tu byl tak rychle, jako jsem zavolala. Podíval se na mě a křikl: „Rychle! Pospěš si! Utíkej pro madam Pomfrejovou!“
Rozeběhla jsem se směrem k hradu. Byla jsem vysílená. Poslední, co si pamatuji, že jsem jen řekla léčitelce, kdy a co se stalo a pak jsem upadla do hlubokého spánku…

Probrala jsem se a rozhlédla jsem se. Ležela jsem na bílém lůžku a k ruce jsem měla přiváděnou hadičku s velkou, skleněnou nádobou, na které bylo napsáno NaCl - tedy. Věděla jsem, že se dává jako umělá strava. Asi jsem musela být dlouhou dobu v bezvědomí.
Rozhlédla jsem se kolem sebe a uviděla jsem Jamese Pottera, který již byl vzbuzený a celou dobu se na mě díval.
„Co se to děje, Pottere, kde to jsem?“ „No, řekl bych, že tvoji otázku mohu zodpovědět, když si se tak blbě posunula tomu kopytníkovi do rány, vrhl jsem se před tebe a tak jsem schytal celý týden v bezvědomí, zlomenou ruku a polámaný žebra… Ty jsi pak utíkala za madam Pomfrejovou a prostě jsi omdlela… z neznámého důvodu… ještě že ti madam Pomfrejová přišla na pomoc…“
Sebrala jsem odvahu na další otázku: „A jak dlouho jsem tady?“ „Celé dva týdny… až jsem se divil, kolik ti přišlo návštěv!“ Takže on mi tedy zachránil život…
„A kdy mě pustí?“ „Dnes stejně jako mě… a co kdybych se teď začal ptát já… miluješ mě?“ Naštěstí jsem nemusela na tuto otázku odpovídat, protože do místnosti vtrhla léčitelka: „Už můžete domů, vy i pan Potter!“ A tak jsem lenivým pohybem hůlky zabalila všechny věci a odešla jsem…
Po vyučování jsem neměla moc práce a tak jsem si lehla na trávu a přemýšlela jsem o tom, co mi Potter řekl. A on jakoby věděl, že na něj myslím, se za mnou objevil jako duch a zakryl mi oči. „Nevím… fakt nevím.“ Ale on mi do vlasů sametovým hlasem zašeptal: „Ale víš! Kdopak to je?“ Otočila jsem se. Teď už jsem viděla ty jeho překrásné oči a rozevláté vlasy.
Nedokážu si představit, že jsem si ho nikdy nevšimla... byla jsem blbá. „Ale ty jsi mi ale zapomněla odpovědět na moji otázku: Máš mě ráda?“ Na chvilku jsem se zamyslela a dokázala jsem na jeho otázku odpovědět… ano, ano, ano…
Srdce se mi rozbušilo. Krev se mi vlévala do všech končetin. Cítila jsem se podivně, ale krásně. A tak jsem řekla: „Ano, Jamesi, miluju tě!“
On vykřikl, nehleděl na to, že se po něm všichni otočili: „Tak přece jen nebyla všechna ta léta a snaha marná…“ A vzal mě do náručí a zatočil se, mno, jako bych byla jen křehký ptáček a sklonil se nade mě, abych v příští chvíli dostala polibek. Mně se zatočilo srdce… bylo mi příjemně….
Po chvíli, která snad trvala hodinu, jsme se ruku v ruce rozeběhli! „To není fér! Já ti ji dlužím taky a líbala jsem ho jen někam na tvář!“ On však řekl: „Taková nic… chci větší...“
„Tak si pro ni pojď!“ A protože byl James chytač… neměla jsem proti němu žádnou šanci, za chvíli mě dohonil a v trvalém obětí jsme zůstali do večera. A kdybych ho neulechtala a neutekla mu…
 

Komentáře, názory, hodnocení

Lískulka - 10. září 2007 07:07
216022.jpg
K té soli: promiňte mi, ale já opravdu též, nejsem moc velký chemik, ale přece vím, že když jsem se probudila v nemocnici, tak jsem měla k ruce přidělanou kapačku´, na které bylo napsáno NaCl, když jsem později přišla domů, ptala jsem se na to mamky (zdravotní laborantky, která maturovala z chemie za jedna), která říkala, že je to jen vyživující roztok se solí, takže, kdo si myslí, že je chytřejší, než zdrav. laborant?
A k tomu ostatnímu: beru to na vědomí a budu se snažit, abych příště tyto chyby nedělala
Christine: Já vím, že Brumbál byl ředitel, ale pokud si povšimneš , tak i Harry mu říkal p. profesore a říkáš to dívce, která přečetla Harryho Pottera každý díl zhruba šestkrát a jsem děsnej Potteromaniak
 
hadomor - 08. září 2007 15:26
drak2386.gif
No řekl bych,že povídka je celkem slušná,ale velmi,VELMI bych vytknul NaCl v kapačce,lze to přirovnat ke smrti zasolením organismu. a to nemluvím o toxicitě chloridu sodného alias kuchyňské sole
 
ChristineZ.Kochansky - 04. září 2007 17:41
257maid4794.jpg
Dark Gauldoth - 28.Srpna 2007 20:11
Autorce se sice povídka moc nevyvedla (u komentářů Belgariona jsem chytala záchvaty smíchu), ale s tím nafoukaným chováním u Jamese má pravdu (viz 5. díl), McGonagallová byla skutečně ředitelkou Nebelvíru a Brumbál už byl ředitelem (profesorem byl za dob Voldemorta).
 
Dark Gauldy - 29. srpna 2007 12:44
borricmini5162.jpg
Kong Bao-tan - 29.Srpna 2007 08:56
Jak mě tady někdo kdysi upozornil při Goblinovi.. "Proč opakovat chyby jiných?" :P
 
Kong Bao-tan - 29. srpna 2007 08:56
waaxquie80614485.jpg
Mno jelikož jsem četl nějdřív hodocení, tak jsem očekával, že to bude horší... Nemyslím si, že by byla povídka úplně špatná.

Je pravda, že se tam vyskytují logické chyby - viz:
Eithné - Na to, že jim je 18, se chovají jako puberťáci největší.

Belgarion_Kolder - Doporučuju číst i jinou literaturu než Pottera a Bravo

A ještě se mi nepozdává, že by měla Lilli zapíchlo v kapačně kuchyňskou sůl (leč doba kdy jsem měl chemii dávno minula - možná se tedy pletu...)

Narozdíl od Dark Gauldotha si myslím, že termín "Do Prčic" atd. se v povídkách klidně vyskytovat můžou - takovéto výrazy si dovolují i profesionální překladatelé/dabéří.

Ovšem ten konec mi přijde jak ze špatné americké nízkorozpočtové komedie pro dospívající adolescenty :-P
 
Belgarion_Kolder - 28. srpna 2007 23:08
belg4582.jpg
Donutil jsem se to dočíst a musím vyzdvihnout tři pasáže:

Do Prčic! Jsem to ale kráva!

„No, řekl bych, že tvoji otázku mohu zodpovědět, když si se tak blbě posunula tomu kopytníkovi do rány, vrhl jsem se před tebe a tak jsem schytal celý týden v bezvědomí, zlomenou ruku a polámaný žebra…“

Nedokážu si představit, že jsem si ho nikdy nevšimla... byla jsem blbá.



Vůbec mi to celé připomíná onen slavný deníček patnáctileté školačky, která jede poprvé na dívčí chatu.
 
Sargo - 28. srpna 2007 21:15
wel1d5kk1aaa19357.jpg
(Za opravu díky Dimitrimu, neměl to snadné. Příště takový text bude odeslán autorovi zpět k dopracování.)

Povídka sama - myslím, že autorka patří mezi mladší ročníky, a dokud nebudu vědět, jak mladé, nebudu příliš hodnotit :-) Povídka není z nejvydařenějších; Kat se mi líbil mnohem víc, tohle trpí mnoha neduhy, z nichž to, že by se sama Lily nazývala blbou krávou, není nejmenší.
 
PsychoP - 28. srpna 2007 20:36
falling8927.jpg
Skončil jsem se čtením v okamžiku, kdy upadla do bezvědomí na dva týdny. nebudu hnusný, proto nehodnotím ani slovně.
 
Dark Gauldy - 28. srpna 2007 20:11
borricmini5162.jpg
Zdravíčko...

-Nadpis... á tak, říkal jsem si, ono to bude něco milostného. Já se trefil, probohoha!

-Anotace... Tak HP? To tady ještě nebylo, nu což musím čekat, než mi konečně rozšíří prostor pro web a něčím ten čas přece musím zabít.

-Obsah... Au. 'Je mi 18 let...' -komu to cpe? To jí v mysli najednou popadla myšlenka, kdy si radši zopakovala, kým je? (Aneb, jak bratr Kolder praví..)

Četl jsem až k nápadu netopýří kletby -do té doby jsem postřehl stráášně moc opakování slov a navíc... Jak tady (nebo to byl Feist?) někdo kdysi řekl, pokud chce autor vymyslet zápletku, která bude spočívat ve vydírání nebo složité hádance, měl by sám trpět genialitou, neboť průměrný autor vymyslí maximálně něco, do čeho mu budou hrát ostatní postavy, nebo%t diktuje, co řeknou.
Stejně jako v tomto případě... Vždyť, byl James opravdu takovej blbeček? Myslím, že byl v knihách vyobrazován jako poměrně inteligentní a takový ten 'správný' člověk. Tak proč by ke konci svého studia dělal takovéhle hovadiny?
Seděla by dostatečně inteligentní Lily na veřejnosti, zrovna když opisuje úkol? Ba ne, to dělám jen já, protože to nikdo nečeká. ;)
A vůbec, nelíbí se mi to..

Ještě když jsem sjížděl sem ke komentářům, do očí mně praštila jedna fráze: 'Do Prčic'. K čertu, Prčice v Bradavicích? Nevím, nakolik je smrtelnické společnosti známo, ale Prčice jsou česká obec, takže jen těžko by se objevily v Anglii. Dávej si pozor na kletby ve svých povídkách -ono Prokristapána, do Prčic a další 'české' průpovídky, potažmo hlášky 'světové', se do fantasy moc nehodí.

Ještě jedna věc, teď jsem si vzpomněl... McGonagallová už byla za Jamese a Lily kolejní ředitelkou? Kolik jí mohlo být? Dvacet? Vždyť Brumbál byl v té době obyčejným profesorem...


Toť vše, 70% chyb v mém příspěvku je způsobeno novým 'Andor Bugem', neboť má písmenka jsou nyní velikostí asi osmičky, možná šestky, takže je musím doslova luštit.
Což nikomu nepřeji.
 
Belgarion_Kolder - 28. srpna 2007 16:40
belg4582.jpg
Co se mi honilo hlavou, když jsem toto četl:

První řádka připomíná ono superdrsné přiznání „Je mi třicet let. Jsem úspěšný bankéř a dobrý otec dvou dětí. A jsem homosexuál.“, akorát tu tentokrát chybí to, co by skutečně udeřilo.
Následuje několikanásobná nevýhodná situace s „náhodným“ opisováním úkolu, navíc několikrát nepříjemná. Tak si říkám, jestli to je myšleno vážně.
Jsem rád, že jsem byl varován, že jistá akce bude popsána pomalu – mohl jsem si dojít odskočit, nadýchat se čerstvého vzduchu a zamyslet se nad tím, proč pořád ještě pokračuju ve čtení.
Sudy a úpad pubertů mě dostaly. Inu, i mně chvilku trvalo, než jsem se vzpamatoval, otřel poprskaný monitor a přesvědčil se, ať čtu ještě kousek.
A další výbuch smíchu nad odstavcem plným vykřičníků. A vykřičníky pokračují! Je totiž úplně normálně, že zcela banální sdělení jsou formulována jako rozkazy, nebo výkřiky! Dostal jsem chuť na jablko!
A následuje scéna se čtvrtou lavicí a píučkou! Teda, to je ale medovatá povídka.

Nedokázal jsem pokračovat, zbaběle jsem od textu prchl, takže nevím, jestli je zbytek lepší. Pochybuju. Co jsem četl, to bylo hrozné, hrozné a ještě horší. Doufám, že je to jen věkem autorky a s přibývajícími lety a zkušenostmi se to spraví. Třeba pochopí, že osmnáctiletý člověk se nechová jako třináctiletá hysterka.
Abych byl konkrétní: Nerozvité věty, nulové popisy, nesmysly, klišé a naprosté nepochopení vykřičníku. O psychologii postav vůbec nemluvím – kdyby se jednalo o ústav pro mentálně zaostalé, budiž, ale dva už dospělí lidé v elitní škole?
Doporučuju číst i jinou literaturu než Pottera a Bravo. Netuším, jak na tom byl článek pravopisně, i když jsem leccos zaslechl, ale myslím si, že autorka má šanci jednoho dne napsat i něco čtivého. Ale na to si ještě počkáme.
 
Eithné - 28. srpna 2007 16:08
dub2857.jpg
Tak já třeba musím říct, že se mi to nelíbilo :o)
HP jsem četla 5 dílů a přijde mi celkem ok. Jak ale dojde na fanouškovské povídky, obvykle to bývá děs a hrůza - ani tohle mě příliš nepřekvapilo.
Postavy se chovají nerealisticky. Jsou nesympatické a ploché a v ději jsou nelogické skoky. Z vyčerpání nikdo není v bezvědomí 2 týdny, stejně tak obrat v příběhu, že se do něj zamiluje, je vážně podivný. Na to, že jim je 18, se chovají jako puberťáci největší.
No, co říct pozitivního... jo, vzpomínám si, že jsem se chtěla zeptat, jak moc velký problém je ohlídat si, aby v názvu článku nebyla žádná chyba. U anotací se to občas vídá, ale v názvu to vidím tuším podruhé. Možná by stálo za to si to po sobě příště aspoň přečíst.
 
Paladin Thelvin - 28. srpna 2007 14:55
iko3387.jpg
No,jako fanoušek HP musim říct,že je to dost dobrý
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.070432901382446 sekund

na začátek stránky