Andor.cz - Dračí doupě online

Opět se probudila do chladné noci. Stále si nedokázala vybavit noc předešlou a zároveň také nevěděla, co může být příčinou toho, co jí každou noc probouzí. Celé její drobné tělo se chvělo chladem a možná i strachem, když pak seděla dalších pět hodin na kraji postele, zírajíc do protější bílé zdi.
Zarudlé oči, husí kůže doslova a do písmene po celém těle, první slza na její dětské tváři. Byla teplá noc, možná až horká, ale v tom pokoji byla neskutečná zima. Od úst se jí táhly malé obláčky páry a snad jí to připadalo jako věčnost, kdy tam seděla, při vědomí, neschopna slova, neschopna pohybu.
Na jediném okně v té malé místnůstce se objevily první mrazivé obrazce...

...a ona stále jen sedí a pláče...

Čas už pro ni neexistoval. Nevnímala jej, nesnažila se pochopit. Její tělo se chvělo jako nikdy.
Skořápka hnusu, který nechtěl její tělo jen tak lehce opustit. Dítě, jež se bojí v noci ukázat jen kousíček ze svého těla, choulící se do klubka pod peřinou...
Z hladu a žízně se jí začala točit hlava a jakoby jí kdos položil dlaně na její úzká, vyhublá ramena. Ty ruce jí sjely až na prsa a někdo ji zezadu objal. Jedna z těch dvou hubených paží, horkých jako ledový oheň, obtočila se kolem jejího pasu, ta druhá ji začala lehounce hladit na hrudi. A osoba sedící za ní si ji k sobě přitiskla vlídným způsobem, jako kdyby si matka hrála s dítětem.
"Chyběla jsi mi, sestřičko..." Ta jemná slůvka se tichounce odrážela v ozvěnu od holých stěn pokoje, ale ten šepot se nesl jen jako lehounký větřík do jejího ucha. Tělo se jí přestalo chvět.
Toto potřebovala. Objetí, kterého se jí už léta nedostalo. Při tom doteku neznámé osoby se napřímila, oči se jí rozšířily, ústa mírně pootevřena. Na nic už nečekala. V dalším momentě už visela osobě - ženě - kolem krku, objímajíc její tělo roztřesenými nožkami, tisknouc se k ní. Dlouhé prsty s nehty zarývala do její kůže, neschopna slov a ani žádná slza už se v jejích očích neobjevila.

...hrála si se mnou, vůbec jsem jí nechyběla...

Hebké paže ji pevně objaly a začaly jí mateřsky hladit po zádech. Tak chladná byla.
Jeden hluboký výdech stačil a pokoj opět zahltila zima. "Sestřičko moje..." Jemňounké líbnutí na holý krček mladé dívky a opět jí naskočila husí kůže po celém těle. Jakoby jí bodaly tisíce špendlíků do každého centimetru jejího těla. Přitiskla se k neznámé ještě více a zoufalství zanechalo opět pár slz na její vyděšené tvářičce. Zíraje na stěnu za zády neznámé, až poté se odhodlala odtáhnout na malou vzdálenost, aby se podívala do očí své zachránkyni. Vlasy mastné potem se jí lepily na uslzené tváře, oči těkající po pokoji se upřely v obličej neznámé...
"Jak jen... Jak je to možné?" tichá slova se roztřeseným hlasem prodrala z jejích úst.
"Vždyť... Ty už jsi dávno mrtvá..." "...mrtvá... umřelas... nežiješ... Jsi mrtvá!" .... ....