Andor.cz - Dračí doupě online

Chtěl bych vám vyprávět příběhy
bez kousku citu a bez něhy,
syrové jako šrám krvavý.
Kdo ví víc, ať mě opraví.

Vlastně jde o příběh jediný,
který však dva má hrdiny.
Muže, jež přáteli bývali
přes vše, co do vínku dostali.

Ragnar byl oheň a Swen zase led,
muže tak rozdílné nepoznal svět.
Jednomu odmala vším byla čest,
druhému zákonem zaťatá pěst.

V boji však stáli bok po boku,
společně smáli se nároku,
který prý na ně smrt uplatní.
Strach ať prý mají ostatní.

Ač rovnou šli by do Valhally,
o to ti dva nikdy nestáli.
Valkýrám odmítli pozvání,
soupeřům hrůzu ať nahání.

Bouřemi propluli dvakrát a zpět,
tam kde had Midgardsorm obtáčí svět.
Neznali obavy, neznali strach,
dokud sníh nesedl na jejich prach.

Všechno se zdálo být bez vady,
kouř stoupal z dobyté osady,
tak jako stoupal už tolikrát,
oba dva zůstali tiše stát.

Před nimi žena je nádherná,
jeden z nich zřejmě ji dobře zná.
Swen k ní krok s mečem udělal,
před ním však se zbraní Ragnar stál.

„Rozkaz zněl jasně dost a ty to víš,
ta žena zemře, však užít si smíš.“
Ragnar však zbraň k boji schystanou má.
„Ta žena nezemře, ne dřív než já!“

Za chvíli byli tu ostatní,
divocí, bezcitní, udatní,
na hlavy vločky jim sedají
a oni na konec čekají.

Velitel zařval na Swena:
„Víš dobře, co tohle znamená.
Zabij tu ženu i Ragnara!
Muž proti muži jak zastara.“

Swenem se rozléval prazvláštní chlad,
než věci dostaly dost divný spád.
Sklonil hrot meče a stočil se vzad,
do ticha vánice začal se smát.

„Ragnare, bratře můj jediný,
staňme se z bláznů hrdiny.“
„Ať o nás ódy zpívají,
ve Valhalle už čekají.“

Dnes čelili bok po boku
příliš mocnému útoku.
Navzdory všemu, proti všem,
rozbředla krví zmrzlá zem.