Andor.cz - Dračí doupě online

V korunách stromů

Vítr v korunách,
padlého soumraku,
ostny růží
bláhových,
polámané.
Stín anděla,
ukřižovaného
trnovou korunou
lásky.
Dva v jedné síti
v jedněch očích
lapení,
líbajíc pel
křídel jejích.
Má Máří, naději
i utrpení Ježíšovo,
můj poklade,
má ztráto vědomí,
i srdce,
svatá Kateřino,
za svou víru padlá,
v nebes klín,
hledám cestu loukou
plnou kopretin,
za tvým dechem,
za tvou svatozáří,
jsme milovníci
a oba jsme lháři,
okamžiku našich chvil.
Na polštáři,
zvadlých růží
vedle tvé tváře,
se díky slovům tvým,
již má neukáže...


Hudba sfér

Strž nadějí a bolestí,
strž nenaplněných snů
a lásek.
Přeplněná touhami,
které nepřichází,
které odezněly
ve ztraceno.
Hluší básníci,
milující
hudbu sfér,
kterou si brali,
milovali,
a ztráceli se v ní,
když verše milé,
jen tak,
rozpustile,
do ouška šeptali.
Rána a večery,
mladí chlapci,
nesmělí,
mladé dívky
jim otevřené,
na cestě k ženě.
Mezi hudbami sfér
a hloupými veršíky,
umírají,
prastaré repliky
Ovidiovi.


Stín katedrál

Ve stínu katedrál,
dotčených zubem času,
za zpěvů chorálů,
na pouti nevěda kam,
pomalu odchází,
neznaje směr
neznaje cíl,
jen jedny oči,
co zahlédl
jen pár chvil,
na cestu ženou,
na křížovou cestu vin,
na rtech růží,
na líčcích kopretin,
na křížích sebelítosti,
lásky
a nesplněných přání,
lemujících cestou k Římu,
vlastního srdce,
se skví milenky,
které nemilovaly,
na stolci Petrově,
pak sedí ta jediná,
co srdce dobila
a vyplenila...

...zbraní nejmocnější...


Ve svitu svic

Ve svitu svic
kostelních,
v opojení,
mešním vínem,
rozlitým na schodech
věže poznání,
jak v Babylóně,
věž se naklání,
jak se pozvolna motá,
hledaje k cestu
k naplnění
k Bohu,
ke svatým
skrytým očím slepců.
Béře se schody
věže poznání,
věže marnotratných tužeb
věže nesplněných snů
věže nenaplněné lásky.
Ve svitu svic
kostelních
v opojení
nad krásou svaté Kateřiny,
opilý,
pln ideálů
a pln víry
na tvrdé kostelní zemi,
mezi světci
a světicemi
usíná.


Cesty osudu

Cesty osudu,
nevyzpytatelné,
jako hlubiny moří,
očí tvých.
stezky krve,
a stezky hříchu,
cesta do nebes zamčená
na sedmý klíč,
tvého srdce.
Pozvolna se propadám, v tmu,
a stín se skrývá, ve vínu,
a paprscích,
poledních.
Z posledních sil,
se plazící za tebou,
ve stínu tvých řas,
se odhodlávám,
jestli neumřít,
životem a láskou,
až odpovíš,
na otázku nevyřčenou,
tiché ne...


Láska nezaniká

Někde tam, kde jsi,
skrýváš se za okny pavučin
za láskou nadějí a snů...
tam kde vánek růžovou přináší vůni...
tam kde skřivánci vítají den
na balkóně lásky
Julie snů a něhy her
nikdy nemůžu odejít pryč,
hledajíc v tvých slovech,
cestu na nebesa,
hledajíc konec světa
na bráně tvých rtů...
Romeo na cestě peklem,
harfy Orfeovy,
na nebi vláken pavoučků
poutníků světem tmy...
Noci neodcházej,
skřivánek den vítá....
a láska ve světle
nezaniká...