Andor.cz - Články - Dračí Doupě Online, RPG hry

Krásné zelené zuby - bucket-head, Darkstorn, SargoOblíbit

Autor: Sargo

Sekce: Projekt(íček)

Publikováno: 27. září 2007 20:54

Průměrné hodnocení: 10, hodnotilo 1 uživatelů [detaily]

Pro tentokrát poslední várka zelených stoliček, špičáků i hlodáků - díky všem za účast a nashle zase příště. :-)

Pozn.red.: menší horůrek na začátek, pro zahřátí... ;-)

Dentalcída ( - bucket-head - )

V ústach som jazykom nahmatal neznám predmet. Trošku som ho pooblizoval, kým som sa uistil, že sú to naozaj zubárske kliešte. Na temene hlavy som cítil ruku v gumenej rukavici, ktorá sa ma snažila držať v pokoji. Druhá ruka mi prikrívala oči a zároveň znemožňovala pohyb hlavou do strán. Do žili som dostal dáku injekciu, takže som sa aj tak nemohol brániť prestal brániť. Snažil som sa aspoň zavrieť ústa, ale sánka sa proste nechcela vrátiť na svoje miesto. Asi mi ju pridržiava niekto ďalší.
Klieštiky sa medzitým zatvorili a horný rezák sa ocitol v nepríliš príjemnom objatí. Trochu pomykania doprava a doľava...pauza...jazyk snažiaci sa zabrániť nezabránitelnému ... prudké trhnutie a akási horká bolesť mi prenikla miestom, kde sa táto biela časť chrupu doteraz nachádzala. Sladká chuť krvi mi vyplnila ústnu dutinu. Táto chuť vo vyvolala spomienky. Prečo tu vlastne som?
Chcel som niečo špeciálne...nezvyčajné...a ona mala také krásne zelené zuby...ako náhrdelník... spýtala sa , či tiež chcem taký...áno len tak....ako kuriozitu...kto len má dnes niečo také...usmiala sa...či naozaj chcem...prečo nie...vysoký dopyt...malé zásoby ... vhodný darca...
Ďalší zášklb, ďalší zub.
Snažím sa to nevnímať a preklínam svoje silné korene.
Trhnutie pri vnútornej strane líca a z oka vypustím slzu ako keby som bol prvýkrát u zubára.
Aj keď u žiadneho momentálne nie som.
Slabý výdych, nádych, výdych, kliešte a stolička vonku.
Prestávam vnímať a dostávam sa z reality ktorá musí raz skončiť
Budem mať svoj náhrdelník...zelené zuby...exotické, fascinujúce...oplatilo sa.
Ľavý očný zub bez kazu.
Šklb. Už len 28.

Pozn.red.: trocha (zelené) poezie nikoho nezabije :-)

Zelené zuby ( - Darkstorn - )

Oči hluboké jak tůně horské,
vyzařující dobro, něhu,
tváře plné - prostě božské,
úsměv, trhající mlhu.

Mlhu mojí chmurné mysli,
když odloučit se od ní musím,
v tu chvíli ani nepomyslí,
na cit, jejž nikdy nezakusím.

Ach boky, její boky ladné,
ty dokonale oblé tvary,
jich nedotknout se není snadné,
z mé duše rázem jsou jen cáry.

Dvě malé nožky perfektní jsou,
když naproti mně tiše sedí,
však srdce nikdy nepodvedou,
náznaky, jež vidět není.

Ač princem nejsem, ani král,
s klenoty, které nereznou,
na slunci, v dešti bych tam stál,
se svojí krásnou princeznou.

Až na rtíky ji políbím,
pak konečně už bude mou,
moc rád se s ní hned zaslíbím,
s žabkou svojí, zubatou.

Autorka: S jazykem na vestě, dopisujíc poslední řádky v poslední chvíli... schválně, kdo uhádne, co tam nebude chybět. ;-)

Vynález ( - Sargo - )

Profesorův kdysi bílý plášť byl nyní pokrytý šmouhami od mazadel a kapsa dokonce natržená. Ten si však toho nevšímal – vítězoslavný výraz v očích dělal jeho dravčí tvář s výrazným nosem málem příjemnou. Jeho krásná asistentka Ada již dávno usnula vyčerpáním s hlavou položenou na stole a kučeravé vlasy unikly z jindy strohého účesu. „Hotovo!“ zašeptal a spojil poslední obvod. „Elektřinou poháněný stroj, který překoná hranice dimenzí… a stvořil jsem ho já, navzdory nepřízni mecenášů i pokroku nepřístupných akademiků!“
Touha vyzkoušet stroj byla tak silná, že málem usedl za řídící páku tak, jak byl. Nakonec se však alespoň převlékl do fraku a na hlavu nasadil střízlivý klobouk. Pak už jenom nastavit souřadnice, stisknout páku…
…a procházet se světy jako mezi stromy v sadu…
…žasnout nad rozmanitostí životních forem…
…tvarů lidí i světů zdánlivě podobných, odlišných jen nepatrnostmi…
Až přišel okamžik vrátit se domů, když únava zdolala tělo a touha povečeřet v klidu u vlastního stolu zvítězila nad potřebou dalších zážitků. Zjistil však, že to nebude tak snadné. Hledal dlouho – spal pod cizími hvězdami a s obavami ochutnával neznámý chléb.
Pak v jediné chvíli vítězství, když již elektrické energie stačilo na jediný skok, se před jeho očima objevila jeho známá pracovna s dosud rozházenými nástroji. Krásná Ada již na něj čekala. Zatímco se profesor s úlevou soukal zpoza ovládacího pultu stroje, zářivě se na něj usmála. Profesor v nevíře strnul. Místo jejích krásných zelených zoubků se jí mezi rty lesklo něco chorobnou bělobou, připomínající odhalenou kost.

Komentáře, názory, hodnocení

Sargo - 17. října 2007 12:02

Eskel - 17.Října 2007 00:14
*tváří se skromně* Mírně jsem na to hrdo, potrpím si na pointy :-))

Eskel - 17. října 2007 00:14

Sargo: je to pochopitelné dobře a je to mile překvapivé, když člověk od začátku čeká přesný opak. :)

Kong Bao-tan - 15. října 2007 10:35

Omlouvam se OT ;)

Eithné - 15.Října 2007 09:41
No Bradbury se mi dost libil. Ja od něj četl Marťanskou kroniku a ještě jedno dilo, ale ted si nevzpomenu na jméno :/
Tak děkuju za tip - aspoň vim co si půjčit :) Až bude někdy čas...

Eithné - 15. října 2007 09:41

Kong Bao-tan - 14.Října 2007 11:32
Vida, zapomněla jsem odpovědět :o)

Jde o povídku Burácení hromu od Bradburyho, já ji kupříkladu znám z povídkové sbírky Kaleidoskop, z (nadkapitoly? složky? tematického celku?) Budoucích světů.

Jinak tohle téma bylo zpracované už víckrát, nevím, jestli (pravděpodobně ano) byl někdo před mistrem Bradburym, ale já to znám od něj a proto pro mě zůstává prvním ;o)

Eithné - 15. října 2007 09:36

bucket-head
No fuj ale!! Uhh, když si to představím... to nemohl aspoň dostat nějaké umrtvení do té pusy? Blee... ještě teď se třesu...
Sugesce dobrá, chválím... ale na druhou stranu, mohlo to být ještě trochu, ten hrdina to přijímá dle mého názoru krapet stoicky - já bych se tam chovala krapítek jinak ;o)

Darkstorn
Nevěřila bych, že se tak strašně zelené téma dá zpracovat tak poeticky, ale je to takové roztomilé, chválím ;o)

Vcelku sympatická várka ;o)

Kong Bao-tan - 14. října 2007 11:32

Eithné - 12.Října 2007 13:13
Sargo - 14.Října 2007 10:07
Bradbury? Hm hm toho jsem četl, ale inspiraci stále nenalézám... asi jsem nečetl ty správná díla :/

Sargo - 14. října 2007 10:07

SASAN_KING - 12.Října 2007 10:52
:-)

Eithné - 12.Října 2007 13:13
Bezva, jsem ráda, že je to poznat, jest to vskutku on :-))

Kong Bao-tan - 12.Října 2007 19:43
Neříkej ;-)

Kong Bao-tan - 12. října 2007 19:43

Sargo - 12.Října 2007 10:15
Chyba není v poště :-P

Eithné - 12. října 2007 13:13

Nemám čas číst dneska všechny Projektíčky z této várky, a tak jsem zatím jen (protekčně :-D) přečetla ten od Sargo. Líbí se mi :o) Bradbury by zaplesal (jestli teda původní myšlenka je od něj), krásný butterfly efekt ;o)

SASAN_KING - 12. října 2007 10:52

Sargo - 12.Října 2007 10:15
Nevím sice, jestli jsem to správně pochopil, ale líbilo se mi to .)

Sargo - 12. října 2007 10:15

Ach, připadám si nepochopeně... :´-(
:-D
Poslyš, nevím, jestli není chyba v poště, ale pořád mi od tebe nepřišel žádný návrh na příští téma ;-)

Kong Bao-tan - 11. října 2007 23:31

Už myslel jsem, že tento Projekt(íček) nebude tknut poezií - děkuji Darkstorne, že jsi situaci zachránil:) Leč bohužel básně hodnotit neumím. Tak řeknu jen: "líbí se mi!"

Sargo jako jediná (pokud se nepletu) šáhla do budoucnosti, minulosti i přítomnosti - za pomoci svého stroje času - první a poslední sci-fi - to se cení. Leč konec jaksi divný přijde mi... toho dojmu zbaviti se nemohu.

bucket-head: ač zubaře se nebojím, toto otřesné přijde mi. Leč nápadem zdařilé - chčeš náhrdelník, obětuj zuby své :)

A na závěr si neodpustím malou kritiku tématu obecně :-D