Andor.cz - Dračí doupě online

Do světa vydal jsem hledat místo své,
krutý osud jsem si přichystal,
temné čáry pohltily mě,
rozbořily můj dům, svrhly i můj val,
Vlk dostal volnost…

Stižen bolem, síly mě opouštějí,
shledal jsem, souboj s ním je prohraný,
tělo i duše má se k zemi kloní,
utrpením zmírá syn Donkarův jediný.

Kdo jen pomůže mi z té kletby vlčí,
záludný a lačný je ten tvor, ten Vlk zabiják,
hlava jak němá ústa mlčí,
snad jedinou cestou sám s tím skoncovat.

Pláč matky, otcův chmur na sebe bych vzal,
však i Beltemův hněv,
jeho posel bez boje vše vzdal,
pošpinil by tím svou krev.

Tay, já ve snu pak viděl jsem,
vzpomínku v hlubinách srdce ztracenou,
Paní z nejkrásnějších, když otvíral se den,
rudou hřívu, zlatý šat, tvář měla rozmilou.

Ten obraz vrátil sílu, mysl otevřel,
a vstříc té zkáze vydal se na cestu,
vyzvat Vlka na souboj…