Andor.cz - Dračí doupě online

Eithné - 19.Října 2007 19:57
Sargo - 19.Října 2007 20:27
No tak konečně by každý dostal pořádný fundovaný rozbor svého díla. To by bylo něco :)


Astmir - 20.Října 2007 19:32
A nebo programátor :P

Tady je to snad samá učitelka nebo učitel. to abych se nezačal bát, že dostanu pětku. :-D Jinak k básni. Baseň byla celkem povedená a i přes okolní krytyku ti musim vyjádřit simpatie a říct, že jse budu těšit na další báseň. :-D

Eithné - 19.Října 2007 20:33
To vás naučí až ve čtvrtém ročníku. :-))
(Jášovi čtu pro jistotu Polámal se mraveneček, ke kuřátku už budu navždy přistupovat s podezřením. :-))

Sargo - 19.Října 2007 20:27
Vím, ovšem - být učitel, naprosto nevím, co z toho mám předložit žáku jako to podstatné; a přitom se tím popíše taková spousta papíru... :-D
(Já jen obšlehla tu šablonu ke Kuřátku a obilí, něco jsem doplnila, něco seškrtala, ono se to zas tak neliší - neber si to ve zlém, Barde :-D)

A teďka chystám obdobný rozbor na Bardovu žádost k Temně rudým očím ;o) Někdy v daleké budoucnosti (á, vida, další anticipace!)... :-D

Eithné: jsi ďábel. Začínám se tě bát. :-)))

Rozbor je vskutku učitelkovský - být žák, absolutně netuším, co se na tom mám učit, a přitom se tím popíše taková spousta papíru... :-D
Připojuji se ovšem k Durinovu návrhu! :-D

Durin Mahalul - 19.Října 2007 19:41
Hehehe :o)

Eithné - 18.Října 2007 23:55
Hele začni dělat tyhle rozbory ke každýmu dílku :)

Bard
Heč, tentokrát jsem se i trefila na správné hodnocení :o)

Mám radši básně co pobaví, než takové nad nimiž musím přemýšlet abych z toho vydoloval nějakou filosofickou hloubku, která mi nakonec stejně je na..
A Bardovi básně jsou co se pobavení týče the best!

Bard - 19.Října 2007 09:28
Neboj tím bardem jsem myslel Luigiho a ne Barda - tedy tebe ;)

Eithné - 19.Října 2007 09:47
Aha pro učitele mám pochopení... taktéž jsem se věnoval jeden rok příprave na toto povolání, pak jsem však uslyšel volání Moudrosti a počal ji milovat :)

Kong Bao-tan - 19.Října 2007 09:14
Nevěřil bys tomu, co všechno musí vystudované učitelky umět kromě krocení dravé zvěře a uhýbání před letícími houbami na tabuli ;o))
A abys věděl - fakt hodně mě to baví :-D Přednášející z nás sice nadšený není (nezřídka naše výkony komentuje stylem: "To, co mi tady říkáte, jsou mimořádně vytříbené polopravdy," konkrétně u Kuřátka a obilí byly hlášky jako: "Takže vaší interpretací je, že se kuře mýlilo? Kritika kuřete?" a podobné... a je to skvělé :-D)

Bard - 19.Října 2007 07:29
"Ty nevíš, co je to anticipace??"
*Vyhrabu z tašky sešit a rychle nalistuju*
"No přece náhled do budoucnosti, nechronologické vyprávění příběhu (zpětné je retrospektiva), to ví každý, ne?"
*Otřu pot z čela - ještě že jsem to našla - a sešit uklidím*
"A primitivní didaktismus je, jako že to nadiktuješ a nedáváš prostor pro fantazii. Hrubín třeba měl poselství v Kuřátku a obilí, že ztracený člověk nemá panikařit a má se ptát lidí a ti mu pomůžou, zatímco v přepracované verzi bylo tohle přímo řečeno; u Hrubína si to člověk mohl jen domýšlet."
*"Aspoň mám ten pocit," zamumlám velice potichu a jdu utéct v hluboký bukový háj, kde se schovám do mlhy válející se po zemi. "Jestli ne, tak potěš koště o zkouškovém..."*
;o)

Kong Bao-tan - 18.Října 2007 23:53
Počkej, počkej ... jak si to mám přebrat s tím charismatem a s tou moudrostí ... nevím, jestli by se mi to nelíbilo spíš obráceně. ;-))

Eithné - 18.Října 2007 23:55
%-/ Probůh co to studuješ???!!!?!?!?!!!!!!???!!? :-P

:-)))
Anticipacooo? :-)) Primitivní didaktismus, ... no fuj, jak jsem mohl použít něco takového? ;-))
Bohové, myslel jsem si, že se to uchová aspoň ve školních čítankách ... :-))

Díky všem. ;-)

Při rozboru bychom si měli položit 8 základních otázek:
1 - Je tu příběh?
2 - O čem je tu příběh?
3 - Kdo v něm vystupuje?
4 - Kdy se příběh odehrává?
5 - Kde se odehrává?
6 - Jakým způsobem je vyprávěn?
7 - Jakou má myšlenku, ponaučení?
8 - Jakou literární úroveň text má? Jakou uměleckou hodnotu reprezentuje?

1.
Ano, příběh zde je, můžeme tedy říci, že jde o epiku.
Příběhem rozumíme děj + postavy + prostředí.

2.
Jde o drsný příběh z temného "noir" světa - končí čekáním na smrt, jde o loupež ženy, vyskytují se zde rychlá auta. Příběh je ale jednoduchý (má jen jednu dějovou linii) a 1 zápletku, což je sice typické kupříkladu pro veršované pohádky pro děti, ale není příliš snadno zapamatovatelný.
Jedná se o jeden z archetypů epiky - o zradu a pomstu.

3.
Zde se nám vyskytuje mnoho podotázek:
a) Jaký mají postavy charakter?
b) Jaké jsou zde vztahy postav podle důležitosti?
c) Které jsou kladné a které záporné?
d) Jak se jmenují, jak jsou charakterizovány?
e) Jaké jsou jejich vzájemné vztahy?
f) Kolik jich je?
---
Hlavní postavou je zde Luigi zvaný Sketa.
Titulní, pro příběh ale méně důležitou postavou, je Barzini.
Jejich partnerem je Violetta, o které není v textu řečeno víc, než že je svůdná a krásná.
Vedlejším postavami je pak Carlo a další "ostrý hoch / ostří hoši", kteří Luigiho nakonec mají zlikvidovat.

To, že jsou postavy konkrétně vykresleny, ukazuje jejich důležitost pro celistvost příběhu - bez jmen by totiž nefungoval. Dávají nám povědomí o tom, kdo je kdo, a pořadí jejich výskytu i povědomí o jejich důležitosti a hiearchii.
Luigi je sólista, jde si za vlastními cíli a vlastními tužbami. Neohlíží se přitom na ostatní, do jisté míry je to tedy sobec. Zároveň ovšem ztrácí opatrnost - je zkrátka vidět, že je to pravý ohnivý Ital (což vidíme i z verš "malý, zbrklý, prostě Ital").
Barzini je "velký šéf", který nezná bratra ve chvíli, kdy se mu někdo postaví. Je až nemístně důvěřivý na tak velké zvíře, ač jde o jeho skoro-syna; mohl tušit, že když je Luigi podobný svůdník ("výjimkou však byly ženy; záhadně mu podléhaly; cokoli chtěl, to mu daly"), není bezpečné svěřit mu svoji milovanou. Dá se tedy tady vyčíst určitá rezignace pro tak velké papaláše typická: "můžu mít všechno co chci a když něco nevyjde, koupím si něco jiného." Ovšem když mu někdo krade něco, co je jeho, snaží se pomstít.
O Vilolettě toho mnoho nevíme, slouží jen k rozvíjení záplatky.

Dále je zde postavení jednotlivách postav. Zatímco Berzini je velký pán, Luigi je jen šofér; možná je zde kontrast pro lepší pochopení Luigiho tužeb čtenářem. Kromě toho je spojení bohatý-chudý jedním z nejklasičtějších témat literatury všech věků.

4.
Příběh se odehrává v noci a dalšího dne za odlivu.
Jde o léto (byla v bazéně a následně málo oblečená - nastydla by).
Časově je příběh zasazen do doby mafiánství v Palermu a jeho proslulosti podobnými gangy.

5.
Příběh se odehrává v Itálii v Palermu.
Jde o přímořské město (příliv).
Odehrává se to na relativně malé ploše (bazén - casino - pobřeží), alespoň v době osobních vozidel.

6.
Příběh je veršovaný.
Veršovaná epika je spíš častější u tvorby pro děti anebo ve starších dílech (eposy - tohle dílo však nesplňuje podmínky eposu).
Verš je metrický, rytmus dvoudobý a sestupný, tedy trochej. Verš je sdružený. Rým je z velké části originální a neotřelý (kombinace různých slovních druhů, přp. více slov), omšelé se ovšem dají také najít.
Členění je pravidelné po čtyřech verších, je to tak přehledné, ale ztrácí to do určité míry originalitu. Vizuální kompozice alespoň ovšem není v rozporu se sémantickou strukturou (to se vyskytovalo toliko u buřičů, symbolistů, dekadentů a jim podobným).
Vyprávění je jednoduché, až dětinsky prosté (nulová metaforická rovina, podání jen z jediného úhlu pohledu, malý důraz na psychologii; využita je jen do značné míry retrospektiva a sumarizace).
Je zde použita přímá řeč a dialog - oživení a prvek dramatičnosti.
Na konci a uprostřed ("tohle Luigi nevychytal") je použita anticipace, tedy náhled do budoucnosti.

7.
"Co tím chtěl autor vyjádřit?"
"Na čem básníkovi zvláště záleželo v tomto příběhu? Chtěl vyzvednout nějaké hodnoty?"
"Jaký je tu vyjádřen názor na život, pojetí světa?"
"Je v příběhu nějaké skryté ponaučení?"
Příběh je pro čtenáře varující. Je v něm skrytá hrozba, že brát si něco cizího (ženu) je špatné a že také můžeme špatně skončit.
Svět je vyjádřen jako podlý, zlý a nepřátelský, kde skoro-synové kradou ženy svým skoro-otcům a kde skoro.otci nejsou schopni odpustit chybu svým skoro-synům.
Vztahy jsou zde založeny na zrazené důvěře, pocity na konci na strachu.
Celý děj je o konfliktu - není zde vyobrazen harmonický svět.
ponaučení: Když uděláš chybu, poneseš následky.

8.
Hodnocení je vždy subjektivní. Úrovní rozumíme přínos čtenáři - zda to je originální, dobře zpracované, je tam podána nějaká výrazná myšlenka. Poměřovat samozřejmě musíme s podobným žánrem noir veršované epiky.
Je tu určité konvenční ztvárnění:
mnohomluvnost, zbytečná rozvleklost
polopatismus - primitivní didaktismus (není prostor pro imaginaci, hrubě se podceňuje čtenářova inteligence)
rýmy jsou zde pro rýmy, nejsou to (většinou) klíčová slova pro příběh
zatím toto dílo není prověřené životem, ale už teď můžeme říct, že se pro další generace asi neuchová
nemá to žádnou hloubku
Ovšem zase jsou zde dialogy, nejde o monolog vypravěče.


Co říci závěrem?
...možná to, že si po sobě ten komentář odmítám číst a proto se omlouvám za případné chyby. Tomu, kdo dočetl až sem, upřímně gratuluji.

I tak může skončil bard s vysokou charismou a nízkou moudrostí :)
...
Chválit trapné by tě bylo,
mě však dílko potěšilo :)

Možná to pár dní potrvá, ale udělám ti rozbor díla, až budeš zírat. Zrovna jsme to trénovali tři hodiny ve škole - na Kuřátku a obilí ;o)

Bravo !

Skvělé :-D :-D
Ty nezklameš. :-)))

nádhera :D