Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

Příběh růžeOblíbit

kar7874.jpg

Autor: Pavetta

Sekce: Povídka

Publikováno: 25. října 2007 23:46

Průměrné hodnocení: 5.6, hodnotilo 7 uživatelů [detaily]

 
Každý má svůj příběh. A jistě zajímavý... teď ten svůj vypráví růže...
 


Věnováno Salmárkovi

Okvětní plátky se chvěly pod tíhou usedajících drobounkých kapiček mlhy. Ale ani ty nedokázaly překrýt její sytě rudou barvu. Ta zářila jak sama naděje, či víra v ni. Jak dravé Sirény lákala k sobě pohledy všech kolemjdoucích. Ani jeden z nich ji nemohl mít. Již měla svého majitele. Nyní jen pokorně vyčkávala, co s ní udělá.

Ležela na zaplivané zdemolované lavičce autobusové zastávky. Kdesi v dáli marně bojovalo slunko s paličatostí mlžného oparu.

Konečně se vynořil autobus. Chroptil jak raněné zvíře. Dlouhé bledé prsty se ovinuly kolem trnitého stonku. Nezranily se. Trhly s ní dosti necitelně.

V autobuse se nespokojeně natřásala v rytmu udávaném výmoly, kameny a prudkým zabrzďováním. Ruka, jež ji svírala, málem zlomila několik drahocenných trnů. Byla tak silná. Květinu, jakou byla ona, držela, jakoby nic nevážila. Zároveň však velmi jemně a opatrně, jak si zasloužila.

Slunko brouzdalo po obloze směrem vzhůru a hledalo slabá místa, aby mohlo prolomit houževnatou obranu mlhy. Bezúspěšně. Zatím.

Po nějaké době zase vyšli na příjemně vlhký vzduch. Milovala polibky vody. Dokonalost mlžné krajiny. Laskala ji po celém těle. Vytrvale, intenzivně. Užívala si to, věděla, že to brzy skončí a že ona to neovlivní.

Mladík si už několik minut zkoušel, co řekne té šťastné, až otevře dveře. Působilo to směšně. Když si ji kupoval, krášlil mu rty vyzývavý úsměv. Byl ten tam. Záchvěv jeho nervozity projel i do ní, když s ní neobratně švihnul při mohutné gestikulaci.

Zastavil se. Nejistě zaklepal na dveře. Nepřekvapí ji? Takhle brzo se ještě nikdy neviděli. Pohlédl na oblohu, slunko se dralo výše, ale nemělo žádnou sílu. Bylo slabé jak nemluvně. To bylo dobře. Neměl ho rád.

Oprýskané dveře se neochotně otevřely, dokonce se i na chvíli zasekly.

„Sakra,“ zazněla magická slova, díky nimž se dveře skoro rozlítly a i rozpadly.

Ztuhla, když jej uviděla. Tady. V tento okamžik. Oroseného. Rozechvělého, stejně jako byla ona: „Ahoj.“

„Ahoj,“ polkl na sucho, „já, potřeboval jsem tě vidět… neruším?“

„Ne, vůbec,“ pronesla s až zarážející ladností a ustoupila ode dveří, „jen pojď dál, Kristiáne.“

Pozorně si ji prohlédl, muselo to působit značně škádlivě. Byla oděna v noční košili, která lehce prosvítala. Nebyla nalíčená, to proto mu připadala křehká. Nevýrazná, dalo by se říci. Vytáhl zpoza zad rubínovou růži a přejel květem po jejím obličeji. Zrychlil se jí tep a krev v žilách jí vetkla růž do tváře. „Ta je pro tebe, Evi.“

Dívce přejel po zádech mráz, neboť jí kapky z růže ulpívaly na tváři. Velmi studené kapky. Její zorničky se rozšířily vzrušením. Hleděla do jeho bezedných ebenových očí. Rukou chytila jeho ruku namísto růže. Pak až teprve sklouzla k ní a vzala si ji. „Děkuji,“ přivoněla k ní, „budeš tam jen tak stát, anebo vejdeš?“ Provokativně na něj mrkla tak, jak to uměla jen ona. A on vešel.

Měl jednu ruku v kapse a šel přímo do jejího pokoje. Znal to tu. Pravda, bývával tu večer, ale tato chodba vždy lačnila po světlu, které se jí jen sotva dostávalo. Když se ocitl v její skrýši, instinktivně došel k oknu a vyhlédl z něj. Všude panovalo nemilosrdné šero, jenž pozřelo celé město. Jen světlý bod na obloze představoval náznak odporu. Strohou revoltu, jež, jak usuzoval, neměla šanci na vítězství. Doufal v to.

Její bosé nohy capkaly po parketách. Vešla s přívětivým úsměvem, růži položila na stolek. Věděl, že ji nedá do vody. Usuší ji, tak to přeci dívky dělávají. Je to jako psát si deníček, nechtít zapomenout. Snad to začínal chápat. Kdo ví. Měl oči jen pro ni. Šla k němu tak lehce, že by i samotný vánek mohl závidět. Ano, touha povznáší. Zažil to už mnohokráte.

Objal ji už jen pro samotný pocit z doteku, než pro samotné objetí. Jeho srdce se bouřilo spolu s pudy. Vnímavost s citlivostí umocnily vůni jejích vlasů a její mentolový dech do nepopsatelné šíře. Jistě si teď čistila zuby. No ano, chodí ještě do školy. Bude muset odejít. Za jak dlouho? Pustí ji? Okolní svět v ten moment přestal existovat, jak lusknutím prstů na lacinou děvku.

Mírně se od ní oddálil. Nebylo slov, která by se dala vyslovit. Usmál se na ni jak lakomec na nově nabytou minci. Pookřála. Přiblížila se a zavřela oči. Přijmul její výzvu.

Polibek byl zpočátku ostýchavý, jako první pohled zamilovaných, pak se oba osmělili. Vkládali do něj stále více pocitů, zážitků a chvil, na které se nezapomíná.

Něco se v něm hnulo. Přestal se ovládat. Jeho pravá ruka ji začala hladit na krku. Tiskla se k němu. Začal jí líbat po tváři. Zkušeně a neméně obratně. Oči mu pulzovaly vlastním tajemným chtíčem.

Šero nabývalo na světlejším odstínu. Přicházelo poledne.

Došel až ke krku.

Nikdy netušila, že zažije tak příjemný pocit. Rozhodně ne před písemkou z matematiky, kterou bytostně nesnášela. Procházela jí extáze skrze jeho polibek. Nechtěla aby ustal, nevěděla, jak mu to říci. Naklonila hlavu na stranu jak ponížený slabý vlk před vůdcem smečky. Opatrně ruce posunula na jeho boky. Čím déle trval polibek, tím slabší se cítila. Pomalu přestávala ovládat své tělo, které neuvěřitelně rychle chřadlo.

Cosi jí stékalo po krku, látka se jí počala lepit na tělo. Strach jí sevřel útroby. Poslední vzdor.

Zhroutila se mu v náruči. Položil ji na postel a tichem zašumělo slůvko: „Promiň.“

Již se nadechoval, snad aby řekl více, snad by žádal o odpuštění, když slunce probodlo mlhu. Jeho obličej se svraštil do bolestné grimasy. Bolelo to. Zachvátila jej panika. Příliš pozdě.

***

Matka vešla do pokoje a zděsila se. Na posteli ležela její malá holčička, Evi, ve zkrvavené noční košili. Na stolku umírala růže a vše kolem, zem, postel i dívku samotnou pokrýval jemný poprašek popela.

 

Komentáře, názory, hodnocení

Kong Bao-tan - 06. listopadu 2007 21:04
waaxquie80614485.jpg
Tak já slibuju... že už nebudu spamovat ;)
.
.
.
.
.
dneska :-P
 
Pavetta - 06. listopadu 2007 20:29
kar7874.jpg
Kong Bao-tan - 06.Listopadu 2007 20:02
Jistěže mám.. :o)) ale za to OT ti je tedy jako nedám :o))
 
Kong Bao-tan - 06. listopadu 2007 20:02
waaxquie80614485.jpg
Pavetta: ani ten nový není vůbec špatný? Máš někde originály?

A omlouvam se ... ale poslední dobou nade mnou chuť na spam a OT prostě vítězí O:-)
 
Sargo - 05. listopadu 2007 23:46
wel1d5kk1aaa19357.jpg
Kong Bao-tan - 05.Listopadu 2007 22:53
Jaké "časem", to je blog starý pár dní :-)) Nevím o tom nic... a hrát hry určitě nezačnu ;-)
Omlouvám se za spam, už budu hodné. :-))
 
Kong Bao-tan - 05. listopadu 2007 22:53
waaxquie80614485.jpg
Sargo - 05.Listopadu 2007 20:21
Pěkné stránky ;) a pěkný souboj... jen otázečka... stala si se časem odborníkem na FF?
 
Tuax - 05. listopadu 2007 21:58
nightimefox8315.gif
Tragikomické hříšné vyobrazení.

P.S. s autorkou už to máme vyjasněno, neveřejně :-P


Co se týká ikonky, tak se mi taky líbí ;)
 
Sargo - 05. listopadu 2007 20:21
wel1d5kk1aaa19357.jpg
Kong Bao-tan - 05.Listopadu 2007 18:20
odkaz ;-)

Pavetta - 05.Listopadu 2007 12:53
*Sargo je představou, že se někomu zdá vypadat mile, natolik konsternováno, že se nezmůže na nic, natož duchaplnou odpověď, a s katanou napřaženou neužitečně nad hlavou se pomalu rozpadá pod pidižvejčiným kuchyňákem* :-))
 
Kong Bao-tan - 05. listopadu 2007 18:20
waaxquie80614485.jpg
Sargo - 05.Listopadu 2007 12:21
Není nad malý OT: a cožeto je vlastně tvým avatarem? Nejsem si jistý FF jsem viděl jenn jednou, ale není to ten sympaťák, co se píše nějak jako "Sephiroth"?
 
Pavetta - 05. listopadu 2007 12:53
kar7874.jpg
Sargo - 05.Listopadu 2007 12:21
Hele... týý.. jako.. to.. provokatééérko, jako to... upír nejni nic kejčovitýho, jsou to mazlíci... takový hodní, milouncí...
*na katanu koukne s nemalým respektem, ale když se od hrotu, přes čepel až po cuku, přes tvé ruce a tělo podívá na tebe, rozhihiňá se. Respekt je ten tam. Katana je dobrá, ale ne v tvých rukou. Ty vypadáš moc mile. Ona ne* ;o))
 
Sargo - 05. listopadu 2007 12:21
wel1d5kk1aaa19357.jpg
Pavetta - 05.Listopadu 2007 10:19
Myslím, že když už tam máš upíra... že se i ta potřísněná růže snese... :-D
Dám si pozor. :-) *vytahuje svou třímetrovou katanu a čeká, co pidižvejk se sekáčkem na to* ;-)
 
Pavetta - 05. listopadu 2007 10:19
kar7874.jpg
Sargo - 05.Listopadu 2007 09:59
díky za uznání ikonky.. :o)) chtěla jsem, abych se v ní vážně odrážela.. muhehe (pozn. autora - to abys věděla, jak přistupuji k zaporným kritikám - se sekáčkem v ruce ;o)) )
Potřísnit ji krví by byl naprostý kýč, mohla by si jen povzdychnout, že zemře nepovšimnuta, ale i to mi připadá mírně divné :o))
 
Sargo - 05. listopadu 2007 09:59
wel1d5kk1aaa19357.jpg
Pavetta - 05.Listopadu 2007 08:18
Snad potřísnit jí pár kapkami krve, kdy se zamyslí, jak jí to ladí k okvětním plátkům, či trochu prachu, který přijme s nelibostí? Nebo jak vnímá jejich pocity...?
Oooo, to se tak krásně někomu do něčeho kecá... :-D
Pěkně to máš napsané.
A skvělá ikonka, mimochodem, ta se mi vážně líbí. :-))
 
Pavetta - 05. listopadu 2007 08:18
kar7874.jpg
psychop - 02.Listopadu 2007 18:14

Taisa - 03.Listopadu 2007 21:43
Děkuji :o))

Sargo - 03.Listopadu 2007 22:01

Kong Bao-tan - 04.Listopadu 2007 21:57
Ano, to už mi pár lidí řeklo, ale já mám takový problém, že mě opravdu nenapadá, jak tam ten konec s růží dostat... ale ano, mohlo by to být opravdu zajímavé... kurnik, asi nad tím někdy sednu a zkusím to :o))
 
Kong Bao-tan - 04. listopadu 2007 21:57
waaxquie80614485.jpg
Ty jo! Bomba!
Moc pěkné... téměř do konce mě nenapadlo, že bude upír... až u toho líbání krku;)
A moc pěkný závěr.
Na závěr: souhlas se Sargo...kdyby to bylo dotaženo "z pohledu růže" mohlo to být ... ucelenejší (?)

Až si tak říkám, že si nějaké povídky začnu přetahovat do wordu ;)
 
Sargo - 03. listopadu 2007 22:01
wel1d5kk1aaa19357.jpg
Myslím, že škoda, že se ten pohled růže nedotáhl do konce :-)
 
Taisa - 03. listopadu 2007 21:43
svg2709.jpg
Velmi hezké...Líbilo se mi to, moc...Mám ráda tvůj styl.
 
PsychoP - 02. listopadu 2007 18:14
falling8927.jpg
Velmi příjemné počteníčko, mohu-li to tak říci. Radoval jsem se jako malé dítě, bylo to překrásné, přestože z ustavičného kontrolování oblohy trochu vyznívalo, že minimálně jeden z nich pravděpodobně nebude člověkem. Nicméně... Gratuluji, neboť toto dílko si to jistojistě zaslouží. :o)
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.079962968826294 sekund

na začátek stránky