Andor.cz - Dračí doupě online

Člověk má hroznou vlastnost...milovat ty, kteří je zavrhli pro mládí a vzdálenost.
Má první báseň, jejíž slova pochází ze srdce.

Na Slovo 66 jste si museli chvíli počkat, pravda, alespoň je vidět, že nad tím chvíli, alespoň chvíli dumám.Tentokrát jsem si nebral inspiraci od jinud, ale hezky jsem navázal na nekonečné téma času, pojatého spíše z technického hlediska. Řekl bych že tématicky se to spíše hodí k steampunku, nebo sci-fi z 19tého století, Ale zvolil jsem si toto téma velmi příhodně, aby navázalo na závěrečné části celé série slovo XX.
66 je poslední z první poloviny a musím se přiznat že v tuto chvíli už pracuji na závěru. Po pravdě beru to tak že nyní mi skončila ta snadnější polovina, protože trefit se do určeného počtu slov není tak těžké, dokud máte k dispozici dostatek slov pro vyjádření myšlenky, ale čím užší jsou hranice tím je to složitější. Je to taky důvod proč to trvalo tak dlouho. 66 je totiž předposlední část kterou jsem psal. (Takže v tuto chvíli se můžete těšit už na 55, 44, 33, 22 a závěrečnou část, která je prozatím v pracovním procesu.)
Recitace: Spíše pomalá, tak jako u předchozích kousků, raději šeptáme na hranici slyšitelnosti, důraz na sykavky. Báseň je jemná a vyžaduje jemnou recitaci.

Jde o povídku, na které pracuji ve volným čase a jak se slečna múza dostaví s jejím políbením :)
Inspirací mi bylo Transformers universum, do kterého su před několika měsíci spadla po hlavě :D ^^"
Proto pokud to budou čísti nějací skalní fanoušci, přede se omlouvám za nějaké případné chyby a doufám, že mi je odpustí ^^"

Vše se odehrává v duchu série Transformers: Prime a Transfomers: Prime Beast Hunters a budou se zde vyskytovat postavy s těchto sérií :)

Povídka o mateřské lásce, která trvá až do záhrobí :) Plus upíří tématika. Doufám, že se bude líbit :)

Myšlenky vytrhané ze starých pergamenů ukrývají stále neodhalenou sílu, kterou jsem se rozhodl probudit v lehce nadčasovém duchu. Rytmus je těžkopádný, spíše tlumený. U Frøen pozor na výslovnost, slovo je tvrdé a ne tolik znělé jako jeho rým. Důraz se klade na poslední slabiku "en" a r nenápadně zaniká. [froDen]
První strofa je značně odlišná, řekl bych více zarovnaná, ale to by bylo velmi hrubé označení. Spíše ji beru jako zpěvnější úvod do ticha. :)
Příjemnou recitaci...

Táta cvaká na klávesnici počítače.
„Opatrně na to mačkej, aby se to nerozbilo,“ říká máma.
Celá rodina mu stojí za zády a sleduje, jak vlastně ten ďábelský stroj funguje.
„Umyl si si ruce?!“ frkne na tátu máma.
„Ale dej mi pokoj už taky. No, prosím, teď se mi to ztratilo,“ vykřikne táta, když tabulka na obrazovce změní konzistenci.
Dítě pláče.
„Náhodou, je to lehký. Ve škole na tom hrajeme bezva hry,“ povyskočí nadšeně desetiletý synek.
„S takhle drahym strojem hrát hry?!“ vykřikne máma a plácne se do mohutné hrudi. „Ne aby tě to napadlo, to bych ti musela pazoury urazit!“
„Jé, hele, teď je tam nějaký vokýnko,“ ukazuje na monitor manželka.
„No, to vidím, vokýnko. Ale co s ním.“
[/b]

Tak toto je môj prvý počin, ktorý takto verejne publikujem. Vopred upozorňujem, že je to skôr akýsi prológ, obsahuje dlhé opisy a príbeh by ste v ňom zatiaľ hľadali zbytočne :)

Každopádne dúfam, že sa ukážka bude páčiť.

- minule jsme si řekli něco z Lovecraftova života a načali pár pořádně odporných monster. Aby toho nebylo málo, tentokrát si představíme ty nejděsivější ze základního panteonu přerostlých oživlých nočních můr a zjistíme, že tyhle sviňáky jde potkat nejen v knihách.

Jedna zahloubaná "báseň" s mnoha otázníky (pokud se to dá tak nazvat). Vzniknout jí dalo jedno večerní posezení pod hvězdami. Pro změnu jsem se pokusil zapisovat slova tak, jak mi zrovna přecházely přes rty...

Nevím jestli splňuje alespoň polovinu kritérii, kterou by báseň měla mít. To nechám na vás, aby jste to posoudili. Jenom prosím, berte to trochu s nadhledem, nejsem žádný básník. Spíše jsem se pokusil zachytit své myšlenky. Přesto bych byl rád za kritiku, pokud bude k věci...

Nebudu to dál zbytečně protahovat, užijte si počtení. Jen doufám, že vám to alespoň něco řekne. Toť vše, vrhněte se na to!

Niekedy je treba vziať osud do vlastných rúk. Inokedy nie.