Andor.cz - Dračí doupě online

Dokončená první verze Slovo 44. Myšlenku této básně jsem přepracoval a ve složitějším znění si ji můžete zarecitovat jako Slovo 55. Důvodem těchto změn byl příběh, celé série. Jak se brzy budete moci přesvědčit není to jediná dokončená báseň vyjmutá z této série.
Verš je volný, melodie plačtivá.
Přeji příjemnou recitaci.

Krátká meditace o nejpodivnější z denních dob, kdy se svět na okamžik propadne mezi dlouhé stíny.

Devátá báseň série je prvním stupínkem k závěrečnému vyvrcholení. Báseň je jednoznačná, neskrývá v sobě žádná tajemství. Otevřeně připravuje posluchače na předzávěrečnou velkou báseň 484. (Na kterou si počkáte než se vrátí z korektury.)

Recitace je snadná. Epicky graduje v podobě exploze a s posledním slovem uvádí posluchače do napínavého ticha.

Přeji příjemnou recitaci...

Poslední zákrut zápletky celé série jsem naservíroval do tajuplných třiatřiceti slov. Slovo 33 v sobě ukrývá dvě poselství současně. První poselství je zřejmé, to druhé je součástí příběhu a díky němu nabude tato báseň zcela nových rozměrů až jí budete recitovat jako součást velkého celku (samozřejmě až po rozuzlení zápletky).

Tento kus se zdá být příliš krátký na rychlé odříkání z paměti, jak jsme zvyklí u skutečných definic. Je třeba zvolit pomalou, uváženou recitaci a klást velký důraz na plynulost pomlk. Ty by navíc neměli být příliš krátké. Vlastně by měly vystačit na pomalý pohled k papíru a pomalý pohled zpět do publika. (Do papíru ovšem necivíme věčnost)

V pořadí šestá báseň série. Blíží se vyvrcholení a závěrečné rozuzlení celé zápletky. Toto blížení je v současnosti závislé už jen na poslední korektuře textu předzávěrečné básně.

Tento kousek je na rozdíl od té předchozí velmi pozitivní. Recitace Slova 44 má v posluchači probudit naději. Hned na to se ovšem naděje rozdrtí o vtíravou myšlenku "co když?"
Přednes je energetický, hlasitý a vystihující civilizaci dokonale prospěšnou svobodnou a šťastnou. Poslední verš musí být náhlou změnou z ódy na lidstvo v proroctví apokalypsy. Do těch tří posledních slov je třeba vložit nejhlubší beznaděj.

Příjemnou recitaci...

Veškeré zdržení má za vinnu právě tento díl série Slovo XX.

Při hlasité recitaci se snažím tónem hlasu dodat více pochmurnosti a tak je i tempo básně pomalé, klesající a pomlky nesou každá vlastní hloubku.
Tahle báseň mě trápila strašně dlouho, ale naučila mě, že jediné pouhé "a" a jeho pozice má sílu změnit celý význam básně z hymny na plechové ochránce na Elegii pro celou civilizaci. Kdo dokáže umístit tuto spojku na místo, které převrátí význam celé básně, má u mě zlatého bludišťáka.
Otázka nakonec: Kdo přijde na řadu až nebude Hyperpatrola?

Po dlouhé odmlce jsem se rozhodla publikovat něco ze své šuplíkové tvorby. V poslední době se mi špatně hledají vhodné názvy básní, tak snad nebude na škodu, když i tato zůstane nepojmenovaná. :)

Dlouho jsem nemohl najít způsob, jak ze sebe vyplavit negativní emoce. Teprve dnes jsem si, zavalen učením, prací a dalšími nepříjemnostmi, sedl a napsal krátkou smutnou báseň.

Báseň vzniklá při učení historie literatury, o historii literatury... místo historie literatury.

Výtržek ze závěru.
Jedná se o samostatnou (sou)část velkolepého závěru, a konečného rozuzlení příběhu, jež se táhne bok po boku se slovem XX.
Dá se říct, že je to poslední, báseň s vědecko-fantastickou tématikou. Chci se přesunout k realismu a možná opustit i volný verš.

Tenhle konkrétní kousek není nijak těžký, na rytmus, ani příliš symboliky tam není. Je to z toho důvodu, že kromě slova XX už se nesoustředím na ta stejná témata jako dřív. Každopádně recitace může být trochu složitější a to především v napodobení strojového hlasu. Já osobně jsem se tomu vyvaroval, nemyslím, že bych měl kvůli jediné básni dělat ze sebe šaška před publikem a tak jsem recitoval dané části monotónně a překvapivě to mělo slušný ohlas.

Přeji příjemnou recitaci...