Andor.cz

Budeme používat klasické vlastnosti které jsou známé snad všem co kdy hráli dračák. Tyto vlastnosti bude mít každá postava na určitém levelu. Ten se může během hry zvedat, ovšem jen do určité maximální hodnoty, přičemž není možné, aby měla postava vymaxované více jak dvě vlastnosti.
Maximální level vlastnosti je stanoven na hodnotu 20. Každá z vlastností začíná na hodnotě 8. V začátku si postava může vložit do dané vlastnosti body a tím si ji navýšit, ovšem ne výše než do hodnoty 15. Nad tuto hodnotu se vlastnost bude zvyšovat v rámci hry.

Do začátku má každý hráč 22 bodů, které může vložit do jednotlivých vlastností, přičemž každý bod stojí příslušný počet bodů. Takže pokud chcete vlastnost zvednout na hranici 9 musíte do ní vložit jeden bod, 10 jsou dva body, 11 tři body, 12 čtyři body, 13 pět bodů, 14 sedm bodů a 15 devět bodů.
Máte také možnost si z nějaké vlastnosti body ubrat, ale to bych moc nedoporučovala.

Síla (Str) - ovlivňuje vaši nosnost, fyzickou sílu útoku, typ zbraně se kterou bojujete, typ brnění které můžete nosit. Také ovlivňuje atletické dovednosti
Obratnost (Dex) - zohledňuje mrštnost postavy, její rychlost, schopnosti šplhu, plížení apod. Také ovlivňuje technickou stránku boje (šermíři, boj s dýkami apod.) a hodně ovlivňuje střelbu z luku
Odolnost (End) - představuje schopnost přežití bez jídla, výdrž v běhu a boji, schopnost zotavit se z nemoci, dále určuje odolnost vůči jedům a schopnost snášet zranění
Inteligence (Int) - velmi důležitá vlastnost pro mágy. Určuje sílu kouzel a úroveň jejich znalostí. Také je určuje všeobecné znalosti. Též určuje schopnost porozumět navigaci a starým jazykům.
Moudrost (Wis) - důležitá vlastnost pro přežití v divočině, klasické léčitelství (bez použití magie), také se hodí pro zlodějské schopnosti (páčení zámků, odhalování pastí apod)

Jak jste si všimli, není zde zmíněno charisma a to z důvodu, že záleží čistě jen na vašem psaní co ukecáte.

Tabulka oprav - číslo před rovná se je hodnota vlastnosti, číslo za rovná se je bonus/postih
1 = -5
2 – 3 = -4
4 – 5 = -3
6 – 7 = -2
8 – 9 = -1
10 – 11 = 0
12 – 13 = +1
14 – 15 = +2
16 – 17 = +3
18 – 19 = +4
20 = +5

Každá postava má nějaké dovednosti. Některé, které již získala, jiné které teprve získá. Každá dovednost je nějakým způsobem závislá na vlastnosti. Zde si uvedeme jak s tímto pracovat.
V první řadě bych ráda poznamenala, že každá postava může mít až patnáct dovedností (ať už bojových, či nebojových). Vzhledem k tomu, že všechny postavy jsou na počátku své cesty, budou zatím umět pouze pět dovedností, z čehož jednu si mohou zvolit jako specializaci. Postupem času se samozřejmě můžete naučit další dovednosti, ovšem jako další specializaci si můžete zvolit už jen dvě dovednosti.

Teď si vysvětlíme jak to bude fungovat:
Postava si zvolí pět dovedností a jednu ve které vyniká. Dejme tomu, že postava bude ork šaman, takže jeho inteligence bude na možném maximu, tedy 15 bodů. Už jen tato skutečnost mu dává k hodu bonus +2. Ork bude mít specializaci (tedy dovednost ve které vyniká) na magii (jak jinak), takže k tomu bude mít další bonus +2. Tudíž k hodu, který bude využívat této dovednosti bude přičítat +4
Ostatní dovednosti, které bude mít postava zvolené budou mít bonus +1.

Takže dejme tomu, že si náš ork zvolil za dovednost boj se sekerou, což spadá pod Sílu. Sílu má ale pouze na hodnotě 8, takže v hodu bude mít postih -1. Vzhledem k tomu, že má tuto dovednost zvolenou, přičítá se mu při hodu +1, takže sice nebude mít žádný bonus, ale ani žádný postih.

Toto samozřejmě neznamená, že postava nemůže použít i jiné dovednosti, které nebude mít napsané v deníku. Náš ork klidně v boji může použít dýky, ale vzhledem k tomu, že boj s dýkami nemá v dovednostech bude mít postih -1. Pokud bude mít obratnost na hodnotě 8, bude to znamenat, že k hodu musí celkem připočíst postih -2 (-1 za dovednost kterou neovládá a další -1 jako postih za nedostatečnou výši vlastnosti).

Bojové dovednosti:
Boj beze zbraně (Str)
Boj s jednoručním mečem (Dex)
Boj s jednoruční sekerou/kladivem (Str)
Boj s obouruční zbraní (Str)
Boj se štítem (End)
Boj s kopím/oštěpem (Dex)
Lukostřelba (Dex)
Střelba z kuše (Str)
Boj s dýkami (Dex)
Magie (Int) - magie jako taková má bonus pouze +1 i v případě že ji máte zvolenou jako specializaci. Je to z toho důvodu, že takto napsaná je brána jako obecná znalost bez specializace na jednotlivé typy magie. Pokud chcete hlubší specializaci, uveďte ji například jako Magie ohně. V tomto případě bude bonus +2, ovšem ostatní typy magie budou bez bonusu (a bez postihu).

Nebojové dovednosti:
Léčení (Wis)
Navigace (Int)
Atletika (Str) - určuje schopnost přitáhnout se k římse, skok do dálky, šplh za pomoci rukou apod.
Akrobacie (Dex) - určuje schopnost šplh, překonávání překážek apod.
Přežití (Wis)
Plížení (Dex)
Zlodějské dovednosti (Wis) - sdružuje dovednosti jako páčení zámků, překonávání pastí (v zámcích, oknech či dveřích), kapsářství

A jak jinak, pokud vás napadají další dovednosti, které zde nejsou uvedené, stačí říci a můžeme to probrat.

Jak již bylo zmíněno, házet se bude k20, tedy vlastní rozsah 1-20 a k tomu se budou přičítat/odčítat bonusy/postihy, pokud takové budou. Každý hráč má tři akce na příspěvek, které si sám může zhodnotit a popsat na základě hodu.

1 a méně - akce se nepovedla
1 - pokud padne na kostce přesně 1 znamená to kritický neúspěch. Akce se nevydaří a na postavu to má nějaký negativní účinek.
2-9 - akce se nepovedla
10-19 - akce se povedla
20 - pokud padne na kostce přesně 20 znamená to kritický úspěch a akce se podařila nad očekávání (v tuto chvíli můžete očekávat nějaký bonus od PJky)
20 a více - akce se povedla

Příklad č. 1
Postava spadla do díry a potřebuje se vyhrabat ven. Najde vhodné místo, kde by se mohla přitáhnout. Hodí k20 a padne jí 8. V atletice má bonus +3, takže výsledek je 11 a postava se, byť trochu s obtížemi, dostane ven.

Příklad č. 2
Postava chce zaútočit na nepřítele ohnivou koulí, hodí k20 ale padne jí 1. To je kritický neúspěch, takže se akce nevydaří i přes to, že má v ohnivé magii bonus +4. Navíc její akce bude mít negativní dopad. Neznamená to ale, že jí musíte nutně upálit ruce, stačí jen, že si ruce popálila, nebo něco podobného.

Také se mohou objevit situace, kdy bude přesně definovaná obtížnost.
Například:

Postava zahlédla zlatě zdobenou truhlu (zlodějina - 16)

V tuto chvíli to znamená, že truhlu otevře pouze postava s danou dovedností a pouze za předpokladu, že na kostkách hodí 16 a více (i s připočteným bonusem/postihem).
Postava hodí 12, má ale specializaci na zlodějinu a moudrost na hodnotě 15, takže má bonus +4, tudíž truhlu bez obtíží otevře.
Ovšem platí i toto: Postava hodí 20, ale nemá specializaci, truhlu tedy neotevře (když ale bude PJka hodná, tak postava najde klíč).

Nordové mají celkem pět hlavních bohů a spoustu vedlejších. Všichni nordští bohové jsou vyzobrazeni jako vysocí, mohutní nordové hustých světlých vlasů i vousů. Samozřejmě interpretace vzhledu jednotlivých bohů se liší kmen od kmene, mnohdy i nord od norda.
Co je ovšem na nordské mytologii jedinečné, je teze, že jejich bohové jsou vlastně jejich dávní předci, první z Nordů. Dá se tedy předpokládat, že na svém prvopočátku byli nordští bohové jen silní lidé, jež dali vzniku své rase a postupem času a s přibývajícími příběhy se z nich nakonec stali bohové. Kdybychom ale chtěli zabíhat více do hloubky nordské mytologie, potřebovali bychom mnohem více času. Řekneme si proto to nejdůležitější, řekneme si to, co by měl každý správný Nord znát.

Pozn.: Nordští bohové jsou silně inspirováni severskou mytologií (Odin, Thor apod.)

Gorrvandur
Gorrvandur, nebo také Všeotec, Ten jež vidí vše, Věčný nebo taky Nejvyšší, či Muž mnoha jmen. Jak se dá pochopit, je nejvyšším a nejmocnějším bohem nordské pětice a je považován za otce většiny nordů. Říká se o něm, že je nejmoudřejší ze všech a jako jediný ví, co jej čeká v budoucnosti. Také se o něm tvrdí, že je nejsilnějším válečníkem, který kdy žil.
Nejčastěji je vyzobrazován jako vysoký a svalnatý starší nord s mohutným plavým vousem spleteným do jednoho mohutného copu a holou hlavou, kterou má potetovanou runami, jež světle modře září (u stylu tetování se věřící nemohou shodnout, proto všichni zůstávají u toho, že má potetovanou hlavu runami). Místo pravého oka má prý kámen s runou, jež září stejně modrou barvou jako jeho tetování, který mu prý umožňuje vidět vše, co vidět potřebuje.
Gorrvandurovo zbraní je vysoká obouruční dvoubřitvá sekera, jež je dle pověstí poseta stejnými runami jako jeho hlava. Říká se, že na světě neexistuje nic, co by tou sekerou nedokázal přeseknout. Za společníka prý mívá mohutného vlka, jež umí běhat po nebi a vodě stejně jako po suché zemi. Jméno vlka je prý nevyslovitelné, proto mu většina říká jednoduše Vlk. Dále v jeho společnosti často zahlédnete dva havrany, Hurin a Rurin.
Jako jeden z mála bohů, Gorrvandur nemá žádného avatara, jež by jej zastupoval na zemi.

Siega
Bohyně matka, královna a nejkrásnější bytost mezi bohy. Alespoň to se o Siege říká. Je manželkou Gorrvandura a matkou Jorda a Miundura. Je bohyní plodnosti, patronka matek a strážkyně domácností. Je také udatnou válečníci, která je schopna postavit se i Gorrvandurovi. Vypráví se, že až přijde Ragnarok, Siega bude ta, jež přežije a založí nový rod. Bude prý bojovat s Fliegou, svou sestrou, jež vládne nočním můrám a souboj prý vyhraje.
Siegina je často vyzobrazována jako vysoká plavovlasá nordka s mohutným poprsím a širokými boky. Často bývá taky zobrazována se syny v náručí, někdy i se srpem a nůší, jindy zase s košíkem plným ovoce a zeleniny. Říká se, že za své avatary si nejčastěji vybírá zasloužilé matky, většinou ženy, které měli tři a více dětí.

Jord
Bůh hromu a blesku, hrdý válečník a nejlepší z mořeplavců. Takový je Jord, mohutný bůh s divokým plnovousem a pronikavě modrýma očima. Jord je nejspíše jeden z nejsilnějších bohů v Nordské mytologii a jen málokdo se mu může rovnat. Tvrdí se že to byl on, kdo dal vzniknout měsíci.
Jord je o hlavu vyšší než jeho otec Gorrvandur, pyšní se mohutným plnovousem spleteným do dvou tlustých copů a dlouhými plavými vlasy, jež také často nosý spletené do copů. Oči má prý čistě modré a když se rozzuří, šlehají z nich blesky. Jeho zbraní jsou dvě jednoruční sekery, které je prý schopen spojit do mohutného kladiva.
Jord si za svého avatara nejčastěji vybírá nejsilnější muže (někdy i ženy), které mívá ve zvyku obdarovat svou vysokou silou a odolností. Spousta lidí tvrdí, že Nordský vůdce Sven Železný je jeho avatarem. Někteří tvrdí, že je to sám Jord.

Miundur
Miundur je nordský bůh lovu, noci a ohniště. Taky občas supluje Jorda, zvláště ve chvílích, kdy rybáři vyráží na vodu. Je vysoký, hubený s mohutným vousem a dlouhými, světlými vlasy. Má pronikavě zelené oči, potetovaný obličej i celé tělo (v podobě tetování se nikdo nedokáže shodnout). Nejčastěji je vyzobrazován v huňatých kožešinách a vždy nosí luk a toulec, který pak doplňuje krátkým tesákem a malou jednoruční sekyrou. Říká se o něm, že je schopen ulovit cokoliv a jeho šíp nikdy nemine a nikdy se nezlomí. Stejně tak se jeho tesák a sekyra nikdy neztupí.
Vypráví se, že čas od času někde ve Strugii zanechá svůj šíp, aby viděl, jak se nálezce zachová. Když jej prý vrátí, odmění jej přesnou kopií svého luku, který se nikdy nezlomí a ani nepovolí a toulce, ve kterém nikdy nedojdou šípy. Ovšem těm, kteří šíp nevrátí se už nikdy nepodaří nic ulovit a všechny luky a šípy se jim zlomí.
Své avatary si volí velmi zřídka a málokdy nějakého vybere. Ovšem když už tak učiní, nikdo na světě jej nedokáže překonat.

Norvvask
Bůh lsti, falše a většiny špatných vlastností. Také je bohem podsvětí a jeho ženou je Fliega. Též se o něm říká, že je jedním z nejlepších čarodějů mezi Nordským božstvem a možná je taky důvodem, proč mezi Nordy nepotkáte tolik čarodějů.
Norvvask se dle pověstí kdysi pokusil zabít Gorrvandura, protože mu prý přebral ženu (Siegu), ale selhal. Gorrvandur si tuto zradu nenechal líbit a odsoudil Norvvaska k nikdy nekončícímu hlídání podsvětí (Hellu). Také si za trest musel vzít Siežinu sestru Fliegu, kterou měl prý krotit a hlídat, aby na zem neposílala tolik nočních můr. Fliega i Norvvask zprvu v manželství nebyli spokojeni, ale po mnoha letech společného soužití v sobě nalezli lásku a zášť, kterou oba pociťovali vůči Gorrvandurovi a Sieze pomalu zmizela. Traduje se však, že až přijde Ragnarok, Norvvask stane po boku své ženy proti Gorrvandurovi, ale nakonec ženu zradí, když uvidí, že ji Siega porazila.

Často je zobrazován jako chlapík menších rozměrů (cca o hlavu a půl menší než normální Nord), s černými mastnými vlasy a úlisně slizkým úšklebkem. Jeho zvířetem je had a jeho zbraní pak dýka skrytá v rukávu. Za svého avatara si nejčastěji vybírá zloděje a vrahy, ovšem málokdy jim poskytne nějakou svou moc. Většinou jen požehnání, nebo je naučí nějaké kouzlo.

U orků, trollů a skřetů je to mnohem složitější a zároveň jednodušší než u ostatních. Tyto tři rasy totiž nemají bohy tak, jak je znají ostatní rasy. Orkové a trollové jsou hodně přírodně založení a věří hlavně v přírodní bohy (které nemají pojmenované) a pak i v duše svých předků, které pravidelně vzývají. Na tom je vlastně postavený celý šamanismus (založeno na víře v duše předků) a druidismus (založeno na přírodě). Je pravda, že šamanismus i druidismus se úplně vymyká klasickému čarování a i ti nejlepší mágové z nejlepších nedokážou jejich principy správně vysvětlit. Jednoznačně se ale dá říci, že jak trollové (a ti zvláště) tak i orkové jsou velmi spirituálně založení.

Pozn.: Trollí a orčí “náboženství” je inspirováno hlavně americkými indiány

Oproti tomu skřeti jsou unikát sami o sobě. I přes to, že jsou jednou z nejrozšířenější rasou, a dalo by se tak předpokládat, že mají jedno z nejmocnějších božstev, není tomu tak. Skřeti nemají vlastní bohy, nebo na ně už dávno zapomněli. Pokud někdy potkáte nějakého nějakého nábožně založeného skřeta, nejspíše bude vyznávat božstva země/vesnice/města ve které žije.

Elfové mají pouze tři bohy. V průběhu let ale mnozí elfové přejali malé (lokální) bůžky jiných ras, takže se i mezi nimi můžete setkat s vírou ve více než jen v tyto tři. Elfští bohové se od těch ostatních poměrně liší. Nejsou jim přisuzovány nějaké speciální schopnosti, jsou bráni spíše jako… všeumělové (případně jsou jednotlivé schopnosti přisuzovány lokálním bůžkům), či ještě přesněji, jako předci jednotlivých ras. Elfové totiž věří, že všechny tři poddruhy mají společné předky. Jejich triumvirát je tedy sourozenecký, kdy každý z nich je bohem jednoho z druhů.


Eolion
Eolion, Eolion Vznešený, Vysoký Král a nebo také Laskavý panovník. Pod těmito jmény a přídomky je znám bůh vznešených elfů. Říká se, že byl prvorozený, byť se všichni tři sourozenci, dle pověstí, narodili ve stejný den. O Eolionovi se taky říká, že byl ze všech tří sourozenců nejmoudřejší a prý byl hodně laskavý.
Je často vyzobrazován jako vysoký elf s dlouhými plavými vlasy a velmi světlé pleti, přičemž jsou jeho oči prý odrazem samotného slunce. Jeho úsměv prý dokáže uklidnit masy, stejně tak i jeho hlas dokáže masám vnést do duše klid.

Eolion si nevolí žádné avatary, nemá ani žádný předmět, který by ho charakterizoval. Místo toho má však zvíře, které je s ním spojené. Na většině ikon jej můžete spatřit se sovou držící v zobáku modré zvonky (květinu).

Ilienna
Ilienna lesní, Květinová paní nebo také Stromová královna. Tak je známa Ilienna, bohyně lesních elfů, nejčastěji zobrazována jako krásná elfka drobné postavy, zelenkavé kůže a tmavě zelených vlasů, nejčastěji oděná do šatu z lesního kvítí. Dle pověstí jsou její oči zářivě zelené jako jarní tráva a prý dokáže mluvit se zvěří i rostlinstvem.
Ilienna prý přišla na svět hodinu po Eolionovi a do vínku dostala divokost, zvědavost a velkou lásku k přírodě. Říká se, že pod jejím dotykem rozkvete i stovky let mrtvý strom, že kam přijde, začne vše hned kvést. Prý je to sama matka příroda (i když trollové a orkové by se hádali). Mnozí lesní elfové tvrdí, že je jedinou bohyní, která opravdu existuje a žije mezi nimi. Tvrdí totiž, že Matka Lesa je ve skutečnosti Ilienna, ale bohužel se mýlí.

Stejně jako její bratr, ani Ilienna si nevolí žádné avatary, stejně tak nemá žádný předmět, který by ji charakterizoval. Nemá ani specifickou květinu, nebo zvíře. Ovšem na ikonách bývá často zobrazována s rozkvétající prvosenkou.

Vykhe
Temná dáma, Noční princezna či také Vykhe bělovlasá. Stejně tak i Proradná mrcha, Zrádná Vykhe a Královna temnoty. I tak je zvána bohyně temných elfů, Vykhe. Traduje se, že Vykhe a její temní elfové byli z oné trojice ras první, kteří se od svých příbuzných odtrhli. Také se říká, že ono odtrhnutí nebylo zrovna hezké. Kde je pravda se už asi nikdo nikdy nedozví a hanlivé přídomky jí bohužel už zůstali.
Vykhe ovšem zrádná není, naopak, je starostlivá, pečlivá a vždy přesná. Pověsti praví, že o svůj lid se vždy starala, spravedlivě rozhodovala a nikdy nepodlehla nekalým věcem, které se o ní říkají.

Nejčastěji bývá zobrazována jako středně vysoká temná elfka s přísným rudým pohledem a zářivě bílými vlasy, oděna v obyčejném šatu. Hanlivci ji zobrazují s pravou rukou nataženou k potřesení, zatímco levou mívá schovanou za zády a drží v ní dýku. Ovšem praví věřící ji mají zobrazenou s roztaženými pažemi v náznaku objetí, zatímco v pravé ruce drží knihu a v levé pak nůši s pecnem chleba.

Ani Vykhe nemá avatary, ale narozdíl od svých sourozenců, má svůj předmět. Tím je právě nůše s knihou. Stejně tak má i své zvíře a tím je ovčácký pes, věrně sedící u jejího levého boku.

Trpaslíci se v počtu i vyložení bohů moc neliší od elfů. Také věří pouze ve tři bohy a též věří, že jsou to jejich dávní předci. Ovšem na rozdíl od elfů věří, že se jejich bohové nijak nerozdělili a vždy vládli (vládnou) spolu. Neb trpaslíci mezi sebou nemívají moc rozepří, což právě přisuzují silnému sourozeneckému poutu jejich bohů. Na rozdíl od jiných ras, trpaslíci nikdy nepřijali jiné, než své božstvo a v malé (lokální) bohy nevěří. Jediné v co, krom triumvirátu, věří jsou bytosti zvané permoníci, které berou jako malé a mnohdy neviditelné pomocníky svých bohů.


Sogar
Bůh kamene, též znám jako Stavitel. Bůh horníků, kopáčů a stavitelů.
Podle pověstí to byl právě Sogar, který nalezl první jeskyni, dost velkou a bohatou na to, aby se tam bratři mohli usadit a založit první trpasličí národ. Ta jeskyně se nazývá Modgandar a nachází se v hoře Modgandur, daleko na severu planety. Je ale pravda, že současní trpaslíci již horkotěžko tuší, kde hora vlastně leží.
Ale zpět k Sogarovi. Sogar se proslavil jako stavitel, kopáč a horník. Byl to právě on, kdo vystavil první velké město pod horou, byl to on, kdo jako první začal kutat kámen a posléze i vzácné kameny. Je mu, stejně jako jeho bratrům, přisuzována velká síla, vysoká odolnost a um nalézt jakýkoliv nerost v hlubinách země. Ne nadarmo se říká, že když se u nějakého trpaslíka objeví talent na hledání nerostů, tak má Sogarův dar, či mu Sogar požehnal.

Sogar bývá často zobrazen jako podsaditý trpaslík s kopáčskou helmou na hlavě, mohutným černým plnovousem a krumpáčem přehozeným přes rameno, přičemž u pasu se mu pak houpou stavitelské nástroje. Jeho božskými předměty jsou krumpáč a stavitelské kladivo. Vždy, když trpaslíci staví nějakou velkou stavbu, vloží do základů nahrubo opracovaný kámen, který nese právě tyto dva znaky. Jedná se o prosbu Sogarovi, aby stavbu zachoval a požehnal jí.

Torrin
Bůh železa, též znám jako Kovář. Bůh kovářů, umělců, řemeslníků a vynálezců.
Když Sogar vykopal první železo, byl to právě Torrin, který jej zpracoval a svému bratru vyrobil nový krumpáč. Říká se, že kdo ten krumpáč drží, vždy vykope to, co potřebuje. Zatímco Sogar kopal a stavěl, Torrin koval a vyráběl. Byl to právě Torrin, kdo trpaslíkům dal první kovadlinu i kladivo a říká se, že jeho dech byl tak žhavý, že ani nepotřeboval oheň. To si ale babky trpaslice už přikreslují. Ať tak, nebo onak, Torrin se v prvním trpasličím národě staral o nástroje, ozdoby a nové přístroje.

Torrin je většinou vyzobrazován podobně jako jeho bratři, tedy podsaditý a velmi svalnatý trpaslík s mohutným plnovousem. Na rozdíl ale od Sogara, nebo Horraka, trpaslíci se nedokážou shodnout, zda byl Torrin holohlavý s výrazným rudým vousem, nebo měl divoké mohutné vlasy a vous se zdál krátký, protože jej měl spletený, aby mu nepřekážel. K pravdě se již asi nikdy nedopracujeme, ale co víme je, že jeho aspektem je oheň, kladivo a kovadlina. Většina trpasličích výrobků pak nese, mimo značky výrobce, i tuto značku, jako poděkování Torrinovi, že trpaslíky toto řemeslo naučil.

Horrak
Bůh zlata, též znám jako Bankéř. Bůh bankéřů, klenotníků, razičů, mincovníků a finančníků.
A nakonec nám zůstává Horrak, ryze pragmatický trpaslík, milovník matematiky a geometrie a velký znalec drahých kamenů a kovů. Kde kdo by čekal, že bude se svými bratry ve sporu, kvůli své lásce ve drahé nerosty, ale opak byl pravdou. Horrakova práce byla vždy jemná a bratři jej obdivovali, protože sami nebyli tak jemné práce schopni. Proto se mnohdy stávalo, že spolu všichni tři spolupracovali na jedné věci. Třeba u první budovy, kterou Sogar postavil. Horrak ji navrhl, spočítal vzdálenosti, úhly a rozvrhl místnosti. Sogar budovu postavil a Torrin se postaral o její zařízení ve spolupráci s právě Horrakem.

Horrak je vyzobrazován jako podsaditý trpaslík s malými kulatými brejličkami, pečlivě upraveným vousem světle hnědé barvy a pečlivě upravených vlasů. Často mívá v ruce nějakou knihu, nebo drží váhy, což je i jeho znakem. Váhy, kdy na jedné misce je kámen a na druhé nějaká kovová cihlička. Tento znak i uvidíte na většině trpasličích mincích, klenotech a bankách. Dokonce i caldarijské denáry tento znak nesou.

Mezi první a asi nejjednodušší typ magie patří praktická, nebo taky řemeslná. Jak už název napovídá, její využití naleznete hlavně v řemeslnických činnostech. A nejen těch. Tato magie pracuje na principu vůle. Mág-řemeslník v podstatě silou vůle vytváří nějaké výrobky. Nevytváří je jen tak ze vzduchu, ale z materiálů, ze kterých je chce vytvořit. Není to ale jen tak, pro to, aby mohl něco takové vytvořit, musí nejdříve znát postup výroby daného předmětu. Pokud tedy chce vyrobit dýku, musí mít v první řadě vhodný materiál. Následně musí vědět, jak se daná dýka vyrábí, krok po kroku. Pokud postup zná a také ovládá svou magickou jiskru, je schopen celý proces výroby udělat za pomoci magie.
Z tohoto se zdá, že tento typ magie může používat jen zkušený řemeslník, ale ani to není úplně pravda. Může ji používat v podstatě kdokoliv, kdo je schopen uchopit svou jiskru a přinutit ji k činnosti. A zároveň ví, jak se daná činnost provádí. Takže například taková selka z nejzapadlejší dědiny si tímto způsobem může klidně zapalovat svíčku.

Uvedeme si příklad, jak to vlastně funguje. Nejlepší je si to ukázat na někom, kdo tuhle magii ovládá mistrně, takže se podíváme na pracovní postup slavného kováře Bulvara Zručného. Ukažme si to na dýce. Bulvar v první řadě zvolí vhodný materiál (materiálu musí být dostatek), vše si připraví na pracovní stůl a pak začne. V duchu si představí jak rozžhaví pec, jak bere kus kovu a vkládá jej dovnitř a nahřívá jej, aby se s ním dalo pracovat. Poté si představí, jak do kovu bouchá kladivem, aby mu dal požadovaný tvar. Jakmile má požadovaný tvar, představí si brousek a čerstvě ukovanou dýku. Živě vidí, jak šlape nohou, aby brousek rozhýbal, jak k brusnému kameni přikládá budoucí ostří dýky a tu dále zpracovává. Během celé té doby, co si postup představuje, jej silou vůle a za pomoci jiskry přenáší na materiál, který postupně mění svou podobu do finálního tvaru.
Je pravda, že Bulvar u toho, hlavně pro efekt, občas uhodí kladivem do kovu, případně nově vzniklou zbraň ještě dokončí klasickým způsobem, ale to jsou už detaily. Je ovšem nutné, že vytvořit něco za pomoci magie ještě neznamená, že ten předmět je ihned dokonalý. Stejně jako u klasického řemesla, i zde se výrobky zdokonalují léty dřiny a zkušenostmi.

Elementy jsou všudypřítomné a jsou mocné. Pro to, aby je člověk mohl dokonale ovládnout, potřebuje léta studií, cviku a dřiny. Jistě, existují samouci, ale ti většinou nedosahují takových výsledků jako studovaní mágové (i když existuje pár výjimek). Ve světě existují čtyři základní elementy, mnozí jistě tuší, jaké to jsou. Ano, země, vzduch, voda a oheň. Tato magie je ve své podstatě dostupná každému, kdo má jen trochu v hlavě. I ten nejnuznější nuzák je schopen naučit se magii elementu a stát se mocným mágem. A když má talent, může se stát i tím nejmocnějším. Většinu mágů, které ve světě potkáte jsou většinou zaměření pouze na jeden typ elementu. Proč tomu tak je? Inu, v první řadě kvůli školám, které se tak rozdělili a pak se tvrdí, že pokud chcete dosáhnout mistrovského stupně, nemůžete se věnovat více jak jednomu elementu. Bohužel na tom něco bude, protože v celé historii kontinentu se na světě objevila jen hrstka těch, co byly schopni vládnout všemi elementy.
Ovšem nejsou až takovou výjimkou kouzla, která nějakým způsobem kombinují dva elementy. Není jich mnoho, ale jsou takové.

Nebo také magie druidů a šamanů. Druidové i šamanové byly po léta uzavření, nikdy mezi sebe moc cizince nepouštěli a ani sami nikdy moc necestovali. Pár výjimek se našlo, ale těch moc nebylo. Už jen toto naznačuje, že drtivá většina druidů a šamanů pochází z řad lesních elfů, trollů a orků (u těch hlavně šamani). Jedni, tak i druzí svou magii (dle jejich slov) zakládají na duchovnu. Druidi na duších lesa, šamani na duších předků (hodně používají totemy). Ve výsledku je jejich magie hlavně kombinací magie elementů a dle nepsaných pravidel, tito “mágové” zpravidla nevynikají v žádném z elementů. Ovšem nenechte se zmást, jak šaman, tak i druid umí být velmi nebezpeční protivníci.

Magických univerzit existuje hned několik a každá z nich se zaměřuje na něco jiného. Většina… vlastně všechny se nachází na území Západního Impéria (dobře, jedna je i ve Vlandii, ale ta je poměrně mladá a vcelku nepodstatná) a to ve městech Rhotae, Amitatys, Zeonica a Ortysia. Každá z těchto čtyř univerzit se zaměřuje na jiný druh elementu a samozřejmě nejen to. Všechny čtyři univerzity poskytují i běžné vzdělání, jako je medicína, astrologie, architektura, umění, historie a samozřejmě v neposlední řadě i vojenské vzdělání (nehledě na několik menších a nepříliš známých oborů). Mágové a učenci z těchto čtyř univerzit se pak těší úcty a uznání ve všech království světa, dokonce i ve Vlandii. Mohou zde studovat všichni, bez ohledu na rasu nebo vyznání, či politickou příslušnost. Mágové a učenci se totiž prohlašují za neutrální a nestraní žádnému z národů. Také půda univerzity je vyňata z pravomocí Západu a tudíž funguje jako jakýsi stát ve státě (něco jako Vatikán a Itálie).
Krom těchto čtyř univerzit se ještě na světě nachází několik škol různých zaměření, většinou jsou ale přidružené k nějakému z cechů, případně nějaké výrobně. Ne vždy však tyto školy mají mága, který umí danou činnost naučit i magickou cestou.

Rhotaeská zemní univerzita
Univerzita v Rhotae je primárně zaměřena na element země a k němu přidruženým oborům. Mimo jiné se zde dá studovat architektura, umění (zaměření na malování a sochařinu), historie, zemědělské (ne farmaření) práce a kartografie

Amitatyská univerzita vzduchu
Jak už název univerzity udává, hlavním zaměřením univerzity je element vzduchu a vše, co se ho týká. Krom toho se zde můžete naučit hrát na různé nástroje (strunné i dechové), astrologii a meteorologii.

Zeonická vojenská akademie
Tato univerzita, umístěna zhruba dva kilometry od města, v soutoku dvou řek se z magického hlediska zaměřuje hlavně na element ohně a jeho mnohočetné využití. Mimo to je proslavenou vojenskou akademií, odkud pochází spousta známých vojevůdců (ještě z dob velkého impéria). Katedry vojenství a magie jsou od sebe ovšem oddělené, takže myšlenka toho, že by všichni vojevůdci a důstojníci, jež vystudovali tuto školu, umí ovládat oheň, je mylná. Neumí. Zde je totiž možné studovat pouze jeden obor najednou.

Ortyská zdravotnická akademie
A zůstává nám tu poslední element a to je voda. Ortyská akademie se nachází zhruba kilometr a půl od břehu, na umělém ostrově v jezeru Perasos, jež je propojené s mořem řekou Perosta, která je jako jedna z mála řek splavná i velkými loďmi. Zdejší akademie vás naučí jak léčit zranění jak klasickým způsobem bez magie, tak i za pomocí magie. Mimo to se zde nachází i námořní akademie.


Ještě je dobré zmínit, že se ve světě objevují skazky o takzvané Zakázané univerzitě, která, dle pověstí a zvěstí, vyučuje zakázané umění krvavé magie a nekromancie. Ovšem kde se škola nachází a jestli vůbec existuje nikdo netuší. Existují však odhady, že by se mohla nacházet někde v bažinách Jižního Impéria, stejně tak existují i dohady, že je schovaná v pouštích Aseraie, nebo dokonce někde na rozlehlých pláních Chanátu.

Je libo hůlku, či hole? Rozmáchlá gesta a monotónní mumlání záhadných slov v jakémsi nepatrném náznaku melodie? Nebo snad jen lusknutí prsty, či upřený pohled? Aneb, tisíce lidí, tisíce chutí. Tím chci říci, že při použití magie není potřeba gest, recitování zaklínadel nebo hůlek. Neříkám ale, že jich třeba není. Jednoduše řečeno, každý mág má svůj vlastní styl a každý si zvolí něco jiného. Můžete potkat mága, který k vám přijde v dlouhém hábitu, špičatým kloboukem a těžkou dubovou holí a za pomoci vám neznámého jazyka a máváním hole začne čarovat. Nebo se taky můžete potkat s mladíkem v pěkně střižené kazajce, barevnými trepkami, co jen luskne prsty a za ním bouchne celá stodola. Ovšem to se bavíme jen o těch zkušených, o těch, kteří kouzlí již tak dlouho, že si to ani jinak neumí představit.

Tak například začínajícímu mágovi je doporučeno používat alespoň gesta, aby svou sílu usměrnil, jiní zase doporučují použít i nějaká slova, pro lepší soustředění. Ve výsledku ale záleží na jedinci, jak způsob si zvolí.
Stejně tak se i začínajícímu mágu doporučuje mít u sebe, nebo využívat aspektů elementu. Tím je myšleno využít jiskry, hořícího plamínku, kapky vody, deště, poryvu větru, větve a podobně. Díky tomuto je mladý mág schopen lépe porozumět elementu a v dalších fázích studia pro něj bude mnohem jednodušší využít tuto magii i bez zjevné přítomnosti aspektu. Stejně tak platí, že když zkušenější mág využije aspektu (třeba nedaleké řeky, nebo táboráku), je jím seslané kouzlo mnohem silnější a mág má nad ním větší kontrolu. Nehledě na to, že si může dovolit použít i složitější kouzlo.

Přeměňování je kapitola sama o sobě. V první řadě záleží jakou proměnu máte na mysli. Dřevo v kov? To bohužel nejde. Vodu ve víno? Inu, pokud máte u sebe hrozno, tak ano, ale to se jedná už o praktickou magii. Ano, chápete dobře, praktická magie je v podstatě přeměna, založená na principu zachování hmoty. Takže jednu malou dýku nezměníte v jeden velký meč.

Aha, vás zajímá přeměna člověka ve zvíře. Ano, jde to, ale. Vždy je tu ale. I zde se přeměna řídí principem zachováním hmoty. Takže se dvaceti kilová holka nezmění ve sto kilového medvěda, stejně tak se sto kilový chlap nezmění v patnácti kilovou kočku. A bohužel ani v tlupu koček. Nejen, že musí být zachována hmota, ale také musí být zachována její celistvost.
Takže pokud se chcete v něco změnit, vyberte si něco, co je ve vaší váhové kategorii.

Vyvolávání je jedna z mála kategorií, která má jasně dané postupy. Každý element má svého, řekněme avatara, který může být mágovy nápomocný. Avatarů je samozřejmě několik druhů a každý má svůj způsob vyvolání. Čím silnější, tím složitější způsob a tím se klade větší nárok na zkušenosti mága (pokud nezkušený mág vyvolá příliš silného elementa, může ho to stát přinejmenším velmi ošklivé zranění). K vyvolání je pak potřeba magických kruhů a znaků a někdy i dalších propiet (svíčky apod.). Je časově náročné, ale jakmile nějakého elementa ovládnete, jste pak schopni jej vyvolat rychleji a jednodušeji. Ovládnutí ale taky zabere čas, hlavně v závislosti na síle daného elementa.

Jistě, elementa můžete vyvolat i bez magického kruhu, ale pokud nejste dostatečně silní, riskujete tím, že vám element uteče a upřímně, osvobozený element není něco s čím byste se chtěli potýkat. Kruh v tomto případě slouží jako jakási klec, která sváže elementa a umožní vám jej lépe a rychleji ovládnout. Jakmile vás element začne poslouchat, můžete kruh zrušit a elementa vypustit. On pak splní svůj úkol a zmizí. Pokud jste elementa i přivázali k sobě, můžete jej opět povolat. K tomu však budete potřebovat nakreslit nějakou runu, případně znak. Tomu se pak říká vázací, nebo taky povolávací znak. Tento znak je potřeba nakreslit a předem dané místo v kruhu ještě před tím, než elementa vyvoláte. Elementy nízké úrovně svážete jednoduše, s těmi vyššími už budete muset vyjednávat, případně je uplácet, nebo si je jinak naklonit.

A než se zeptáte, ano, démoni se dají taky vyvolat a ne, na žádné z oficiálních škol vás to nenaučí.

Všechny tyto kouzla se řadí do magie vzduchu a patří mezi pokročilejší kouzla. Iluze je možno využívat i v začátcích, ale jejich kvalita je většinou nízká. Za kvalitu iluze hodně odpovídá zkušenost sesilatele a jeho představivost.
Telepatie a telekineze je pokročilá magie vzduchu, kdy je telekineze tou jednodušší. Pokud tedy přenášíte věci o velikosti max. člověka. Čím větší (nebo naopak menší), tím je potřeba více zkušeností, potažmo síly (ne fyzické, ale duševní). U telepatie je to… inu, ošidné. Nikdo pořádně neví jak funguje a tak ji strkají ke vzduchu. To tedy hlavně z toho důvodu, že doposud se nikomu nepodařilo komunikovat s druhým telepaticky na delší vzdálenost než byla dohledová. Jednoduše řečeno, pokud s někým chcete mluvit za pomoci telepatie, musíte se vidět. A co se týče čtení myšlenek, tak to je jen pohádka na dobrou noc. Jediné, co zkušený telepat dokáže v tomto ohledu je zjistit v jaké je náladě druhý člověk a jestli lže, nebo říká pravdu.

A nakonec tu máme teleporty a portály. Hned z kraje, jedná se o dvě rozdílné věci, i když obě přenáší na určitou vzdálenost.
V první řadě se podíváme na teleporty. Teleport je spíše osobnějšího rázu a to hlavně z důvodu, že se tak mág dokáže přemístit z bodu A do bodu B aniž by musel hnout prstem na noze. Ovšem nemůže nikoho vzít sebou. A teď trocha vysvětlování. V první řadě, dosah tohoto kouzla je omezen a to dohledem mága. Pokud tam mág nevidí, nemůže se tam přemístit. Stejně tak se nemůže přemístit dovnitř domu. Za dřevěný plot, skrze který jde vidět ano. Pokud vidí skrze okno, tak taky. A v řadě druhé, není to tak, že by se na jednom místě vypařil a na druhém objevil. Abychom to zjednodušili, mág v jednu chvíli hodně zrychlí a dlouhým skokem (během) se přemístí na druhé místo. Během přesunu je jeho tělo schopné ignorovat jakékoliv překážky, které by se během přesunu mohli objevit (proto se může dostat do domu skrze okno, nebo škvíru).

A teď ty portály. Portály jsou jeden z příkladů kombinace elementů. Zde se totiž kombinuje zemní element se vzdušným. Pro vyvolání portálu je potřeba několika věcí. V první řadě je to magický kruh, v druhé řadě znalost místa, kam se chce mág dostat. Tento způsob dopravy je na tělo poměrně náročný a ne všichni jej dobře snáší. Pokud prochází portálem více lidí, mág, který jej vyvolal může projít až jako poslední. Portál sám o sobě vydrží jen chvilku, než se zhroutí a pokud je cestovatelů více, sesílatel musí nějakou dobu zůstat a portál udržovat.

Vlandia je původní království lidí, odkud vedli své dobyvačné snahy. Také to byla hlavní provincie bývalého impéria a nacházelo se zde i hlavní město, Pravend, které je nyní hlavním městem Vlandského království. Z geografického hlediska se jedná spíše o nížinatou krajinu s několika málo kopci, trochou lesů blíže středozemí a třemi velkými toky. Celé království se pak nalézá na západním břehu kontinentu. Podnebí v království je poměrně rozdílné, zatímco severní část země je studená a zimy jsou kruté, střední část pak náleží mírnému pásu, kde se dobře daří různým plodinám a jižní část je pak horká a místy bažinatá.
Vlandia je čistokrevné království, vedené královskou rodinou Gorutondů, jež o sobě deklaruje, že vládnou již od dob císaře. Kde je pravda se moc neví, už jen proto, že Lepon X. je poměrně přísný a mnohdy i krutý vládce (alespoň tak se jeví).
Vzhledem k tomu, že Vlandia byla od nepaměti državou lidí, je zde poměrně vzácné potkat jinou rasu než člověka (případně norda) a lidé jsou zde poměrně dost rasističtí vůči jiným. Nehledě na velkou nesnášenlivost vůči elfům, kterým dávají za vinu rozpad císařství. Všeobecně je království bráno jako uzavřené a hůře přístupné ostatním národům od kterých si většinou drží odstup. Také je známo jako velmi militantní království a vedou se řeči, že se král Lepon X. chystá obnovit slávu Caldarského impéria. Ovšem vnitřní boje o moc mu to moc neulehčují.
V zemi se nachází celkem osm velkých měst a deset hradů, které stojí za zmínku. Samozřejmě je zde nespočet menších pevností, ale ty jsou většinou situované na hranicích a povětšinou ještě novotou vonící.
Vlandii se, krom vojenské pověsti, dostává i jiné, poněkud překvapivé pověsti. A to jakožto zemi s nejlepším vínem v Caldarii. I přes to, že Vlandia moc s ostatními zeměmi nekomunikuje, nějaký obchod tu probíhá. Hlavně tedy s hobity v Battanii, který funguje většinou na principu výměny. Obilí a zelenina s ovocem za víno a další věci. Battanijští pak víno přeprodávají dál.
Co se týče rozložení obyvatelstva, v království většinou nenajdete nikoho jiného než lidi. Tu a tam objevíte nějakého norda, hlavně tedy na severu země, u východních hranic pak pár vesniček hobitů, ale kromě toho skoro nic. Je pravda, že v hlavním a zároveň největším městě v Caldarii existují malé čtvrtě různých ras, ale většinou jsou v menšině a velmi často pronásledováni a perzekuováni.

Severské země, hornaté, zalesněné a drsné. Takové jsou vrchoviny Strugie, historického domova nordů a severních trpaslíků. Země zabývající se hlavně lovem rybařením a těžbou. Nepříliš zalidněné území, plné divoké krásy a kruté přírody.
Strugia vlastně není ani tak království jako spíše spolek. Sice jsou zde snahy o založení jednotné vlády, ale tato myšlenka má jen velmi malou podporu mezi náčelníky jednotlivých klanů. Samozřejmě pokud to okolnosti vyžadují, dokáže se lid Strugie sjednotit a bojovat pod jedním praporem, ale ve výsledku to jsou spíše jednotlivé kmeny, oblasti, nebo i městské státy, které se neustále mění.
Na severu Caldarie naleznete nejvyšší zastoupení nordů a trpaslíků, byť i to už není tolik pravda. Potkat čistokrevného norda je poměrně vzácnost, natož potkat celou takovou vesnici. Spíše je častější že potkáte míšence nordů a lidí. A ještě větší šance je, že potkáte trpaslíka, než čistokrevného norda. Krom těchto dvou, řekněme historických ras, zde najdete i početnou skupinu lidí (žijící hlavně ve městech, kterých je osm), objevující se hlavně v jižních částech této oblasti a dokonce i něco málo od ostatních ras (většinou se ale drží v městech na jihu oblasti a v jejich okolí).
Největším vývozním artiklem Strugie jsou kožešiny a samozřejmě nerostné suroviny, jako je železo, uhlí, zlato a další vzácné kovy. Dále jsou to rybářské produkty, dřevo a něco málo i vlny.

Je to ironické, ale vysocí elfové, poté, co se jim podařilo vyhnat lidi ze svého historického území, ponechali své znovuzrozené zemi v názvu impérium. Možná jako posměch lidem, možná jen pro nedostatek fantazie. Každopádně, jejich nápad převzali jak lesní elfové, tak i temní.
V Západním impériu je téměř nemožné narazit na člověka. Nebo alespoň ne na trvale zde žijícího člověka. Po mnoha staletí útlaků se elfové rozhodli, že chtějí jen svou zemi a tu si, dle všeho, budou bránit do posledního dechu. Navíc, sousedí s Vlandií a jsou si vědomi toho, že si lidé na jejich území brousí zuby, takže stejně jako Vlandiané, i oni mají silnou armádu. Inu, musí mít.
Na území Západu naleznete celkem šest velkých měst známých hlavně pro své učence a umění. Také, díky jejich poloze, zde bují obchod (jediný důvod proč snášet lidi) a Západ díky tomu hodně prosperuje. Nehledě na to, že odtud pochází ti nejmocnější čarodějové. Krom toho zde najdete úrodná pole plná vinné révy (hned po Vlandii nejlepší víno na kontinentu), pšenice a dalších plodin. Sice nejsou jejich pole tak výnosná jako Battanijské, ale pro obživu Západu jsou dostačující.
Co se vlády týče, jedná se o centalizovanou vládu za podpory senátu. Nemáte podporu senátu, jako byste neexistovali.

Jižní část patří temným elfům a všem těm, kteří preferují vlhčí a temnější podnebí. Ono totiž na území Jižního Impéria se nachází hlavně bažiny, močáli a tu a tam nějaká ta planina. Jih moc do ekonomie světa nepřispívá, alespoň ne v nějak velké míře. Vzhledem k absenci úrodných polí, nerostných surovin či pastvin vhodných pro dobytek, jsou bylinky a houby jediné, co temní elfové mohou nabídnout zbytku světa. Ne nadarmo odsud pochází nejvíce bylinkářů a alchymistů.
Na Jihu většinou narazíte hlavně na temné elfy, ale stejně tak zde najdete i početnou komunitu skřetů, orků a trollů. Lidí zde už tolik není, ale není až tak vzácné na ně narazit. Jih disponuje celkem sedmi městy, nejvíce ze všech elfských území, byť jižní města jsou povětšinou špinavá a mnohdy i nebezpečná. Dokonce se i traduje, že zde můžete narazit na nemrtvé, nebo dokonce upíry, kteří tyto místa dle povídaček vyhledávají, hlavně díky absenci slunečního světla.
Jih funguje na principu městských států, podobně jako Strugia, ale na rozdíl od ní jsou schopni jít si po krku i navzájem.

A nakonec tu máme Sever. Lesnatá, kopcovitá krajina plná divoké zvěře a jen v západní části zkažená lidským zásahem, hlavně v oblasti jezera Laconys, které se ukázalo být bohaté na sladkovodní perlorodky. Zbylá část území je ale stále plná divokých lesů a mnohdy až pralesů. Ty jsou domovem lesních elfů (v západní části území stále žijí lidé). Jako jedna z mála zemí se na chodu ekonomiky skoro vůbec nepodílí a ani se o chod světa moc nezajímá (až na tu západní část). Lesní elfové se starají pouze o své lesy, které silně brání. Pevnou rukou jim vládne matriarcha, zvaná Matka lesa, kterou poslouchají všichni elfové. Kde se nachází její sídlo ale nikdo neví. Západní část území pak vládne vladyka jménem Korhen z města Diathma (ovládá města Diathma, Epicrotea a Argoron a jejich okolí). S Matkou lesa má nepsanou úmluvu, že se vzájemně nechávají být za podmínky, že elfové nepodnikají výpady na západ a lidé zase na východ.

Stepi, savany a dokonce i malý kousek pouště. A jen malý kousek zelených lesů na dalekém severu území. Taková je země orků, trollů a skřetů. Země bohatá na koně, na severu s bohatými nalezišti železa a okolo nich pásy velkých kováren. Tam od rána do noci buší kladiva o kovadliny, jen aby utišili hlad po kovaném zboží, které orkští kováři dodávají všude možně. Celé zemi vládne pevnou a spravedlivou rukou sultán Ch’aro, první toho jména. Ork vysoký, silný a k jeho smůle starý. Říká se, že si na jeho místo už brousí kly jeho dítka, ale nikdo neví, kde pravda leží.
Na území chanátu, na rozlehlých savanách žijí i početné kmeny trollů, jež se o politiku moc nestarají a spíše se věnují svému šamanismu a rozjímání. A pak samozřejmě chovu koní a jiným jízdním zvířatům. A i přes to, že formálně podléhají pod vládu sultána, ten jim dává jistou volnost a autonomii a do politiky je moc nezatahuje. Zároveň ale po nich požaduje, aby se zdržovali pouze na savanách a neohrožovali stabilitu státu.

Hobitín, nebo také Sýpka světa. I tak je nazývaná Battania, jež formálně nemá žádného vládce a kde si každá vesnice, či město žije svým životem. A mohou si to dovolit, protože ovládají více než polovinu veškeré potravinové produkce celé Caldarie. Díky tomu si udržují určitou neutralitu v bojích o moc a mají zaručeno (téměř od všech království) neporušitelnost územní celistvosti a nenapadnutelnost svých obyvatel. Taková je země hobitů. Ovšem nenechte se mýlit, i přes to, že hobiti již po dlouhá staletí žijí v míru s ostatními národy, nikdy nezanevřeli nad vlastní ochranou. Celé území je prošpikováno úkryty a jednotky hobitů tak jsou schopni se nepozorovaně dostat téměř kamkoliv v rámci své země.
Na jejich území, krom nich samotných, žije i početná skupina lidí, elfů a dokonce i pár trpaslíků zde najdete. Většina z nich sice žije v jednom ze tří měst, které se v Battanii nachází, ale i tak, stále zde jsou.

O Aserai se nedá moc mluvit jako o království. Formálně sice vládu má, ale samotné “království” moc královstvím není. Je tedy pravda, že se jedná o jednu z nejvíce liberálních a otevřených zemí (hlavně co se rasové otázky týče), ale také se jedná o zemi s největším počtem kriminálníků. Totiž, Aserai je zemí, kde hledají útočiště všichni vyhnanci a utečenci. Pokud budete hledat vraha, najdete ho právě zde. Stejně tak zde najdete i početnou skupinu nájemných mečů a dalších podivných individuí. Ovšem ani toto nebrání obyčejným lidem (myšleno obecně) stěhovat se sem za štěstím. Ono, Aserai je sice převážně písčitá země, ale je zde i největší pěstírna různých druhů koření a exotických rostlin (ať už těch jedlých či nejedlých). A to je samozřejmě trnem v oku ostatním zemím. Ono totiž, když na takovém bohatství sedí takový grázlové, to jednoho nemálo naštve.
Jak už bylo zmíněno, Aserai je tolerantní země, ať už z pohledu rasy, náboženství nebo ideí. Pokud se totiž někomu vaše idee nebo náboženství nelíbí, dá vám to jasně najevo a pokud mu to dál necpete, nechá vás být. Ale běda vám, pokud jim to budete tlačit do hlavy.
A ještě k té vládě, ta se většinou skládá z radních a starostů jednotlivých měst, ze kterých je pak většinou volen jakýsi “král”, který má právo veta. Ovšem tihle “králové” většinou velmi brzy končí a ne proto, že by šli do důchodu.
A abych nezapomněla, Aseraiské pohoří na jihovýchodu země a v téměř samotném středu země patří trpaslíkům. Ovšem o nich téměř nikdo neví, protože jsou většinou zalezlí v jeskyních a svých podzemních městech a na povrch skoro vůbec nevylézají. Jižní trpaslíci jsou totiž hodně uzavřený národ.

Vznešená elfka, věhlasná čarodějka zaměřující se hlavně na vodní element a s ním spojené věci. Je známá hlavně jako výborná léčitelka, která neodmítne pomoci nikomu, kdo dýchá. Říká se o ní, že vypadá jako anděl bez křídel, ale ti, co se s ní doopravdy setkali vám poví, že je to obyčejná ženská, která nemá iluze o světě a i přesto a nebo právě proto je taková jaká je. Laskavá a milá. Nejčastěji cestuje po světě, nikde se moc dlouho nezdrží, byť občas se zastaví na univerzitě, to většinou na pozvánku od rektora. Naposledy byla viděna někde na severu.

Lidský čaroděj zběhlý hlavně v ničivé magii ohně. Říká se o něm, že je poměrně přísný, nevybíravý a pro ránu nejde daleko. Straní se společnosti, proč to nikdo doopravdy netuší, ale podle šeptandy s tím má co dělat rozpad Impéria. Naposledy byl viděn v bitvě u Lagety, kde likvidoval elfské vojáky po stovkách. Nyní se proslýchá, že má malou věž někde na Rovaltském výběžku.

Věhlasný trpasličí kovář, který je prý schopen dosáhnout jakéhokoliv tvaru v kování. Samozřejmě k tomu používá magii. Říká se, že pokud hledáte někoho, kdo by vás naučil praktickou magii (aneb tu, kde potřebujete znát postupy výroby apod.), není na světě nikdo lepší než právě Bulvar. Prý má svou kovárnu v horách severně od Sibiru.

Rektor Ortyské akademie a jediný člověk ve vedení magické školy. Iendar je jeden z nejmocnějších vodních mágů, který v Caldarii je. Jeho specializací je samotná voda, se kterou dokáže doslova divy. Dále má pak velké znalosti historie a námořnictví. Pro své magické umění je uznáván i všemi elfy a těší se velké úctě. Nejčastěji jej najdete právě na univerzitě.

Čarodějka elfského původu pocházející ze Severního Impéria. Říká se o ní, že je dcerou samotné Matky Lesa, ale nikdy se nikomu nepodařilo tuto informaci potvrdit, ovšem ani vyvrátit. Když se nebudeme bavit o Matce lesa, je Angelica nejmocnější čarodějka v elementu země. Ví se o ní, že pod jejím dotekem rozkvete skoro vše, bez ohledu jestli je to v poušti, nebo na skále. Také se o ní říká, že umí mluvit se zvířaty, ale ani to nikdy nebylo potvrzeno a ona sama o tom nemluví.
Květinu je možné nalézt na půdě Rhotaeské univerzity, které je rektorkou.

Snad jediný troll, který kdy opustil území Chanátu a získal světový věhlas. Chir’Ak je velmi zkušená, divoká a prudká čarodějka specializující se na element ohně. Také je to jediná trollka, které se kdy dostalo uznání od čarodějnické komunity a vysloužila si uznání i zbytku světa. I přes svou divokost se stala rektorkou Zeonické vojenské akademie, kde mimo ohnivé magie vyučuje i vojenské umění. A kdo by se nechtěl učit boji od divoké trollky? Aktuálně ji naleznete na univerzitě, jak jinak.

Vysoký elf zářivě světlých vlasů, klidného vzezření a ještě klidnější povahy. Ovšem nenechte se mýlit, i tento elf se dokáže rozzuřit jako vzdušný orkán. Lloren je rektorem Amitatyské univerzity a také jeden z nejlepších čarodějů věnujících se magii vzdušného elementu. Také je to jeden ze dvou mágů v historii světa, který kdy uměl ovládat počasí (druhý mág už dávno zemřel). Aktuálně je k nalezení na půdě univerzity.

Lepon je poměrně mladý, je mu sotva nějakých třicet pět let, ale už za tu krátkou dobu, co převzal trůn po svém otci, Leponovi IX., si stihl udělat renomé přísného a mnohdy krutého vládce. Nejvíce se proslavil v pouhých patnácti lety, kdy spolu s otcem vyjel do poslední bitvy u Lagety. Bitva u Lagety byla poslední bitvou mezi lidmi a elfy a její výsledek rozhodl o dalším osudu Caldarie. Pro lidi to byla ohromná prohra, ale i tak z této bitvy vyšel Lepon X. jako hrdina, který uchránil své jednotky před totálním zničením. A to i přes to, že na straně lidí stál Hellokhar Mocný (ten se ovšem v polovině bitvy stáhl, neb utržil mnohačetná zranění od elfských mágů).
Na trůn se dostal půl roku po bitvě, když jeho otec skonal na následky zranění. Jakožto mladý král měl po ruce mnoho rádců, nejvýznamnějším z nich byl ale Gurno z rodu Hekar, o kterém se říká, že de facto vládne Vlandii a Lepon je jen loutkou v jeho rukách. I přes to, že jsou to nepotvrzené fámy, věří jim i vyšší šlechta, zvláště poté, co si mladý král vzal dceru svého nejbližšího poradce. Krále nejčastěji naleznete v hlavním městě Vlandii, Pravendu, které téměř neopouští.
Říká se o něm, že je vcelku výbušný, nerad naslouchá lidu a vždy se snaží protlačit své. Také kolují fámy, že je levobočkem.

Elfí král Surio Smělý je více než dvě století starý, znalý pořádků starého impéria a jeden z podněcovatelů povstání a osvobození se z područí lidí. Narozdíl od jeho Vlandského protějšku je Surio milý, hodný a empatický vládce a vlastně i díky tomu rozhodl, že nebude vládnout sám, ale za pomoci senátu. Původně vládnout nechtěl vůbec, ale lid si jej zvolil a jemu nezbylo nic jiného, než volbu přijmout. V současné době velmi těžce snáší vidinu dalších bojů a mnozí jej osočují, že je až moc mírný. Jeho sídlo naleznete v Lagetě, které je i zároveň hlavním městem království. Ovšem velmi často opouští sídelní město, aby navštívil ostatní města v zemi a pohovořil s lidmi, mezi kterými je stále oblíben (osočují se na něj hlavně politici).

Přes dva metry vysoký, dlouhé plavé vlasy a vousy a zuřivý pohled. Potetované svalnaté tělo, málomluvný a rázný. Takový je nejmocnější válečník Nordů a zároveň nejvyšší náčelník. Nordové jako takový žádného společného krále nemají, váží si svobody pomalu více než svého života a jediné komu se zodpovídají jsou sami sobě. Ovšem i oni se rádi shlukují do klanů a klan jako takový potřebuje vůdce. A Sven Železný je nejvyšší z nejvyšších. A je samozřejmě čistokrevný nord.
Sven je povahou divoký, nespoutaný, v boji zuřivý a děsivý protivník. Většinou kolem něj lidé chodí po špičkách, protože se dokáže rychle naštvat, i když většinou bývá tichý a málomluvný. Na politiku ho moc neužije. Navíc, říká se o něm, že je vlkodlak, ale jestli je to pravda, to nikdo neví (možná jen jeho nejbližší). Nejčastěji jej najdete toulat se téměř po celé Strugii, občas se ale zastaví v nějakém z měst. Zimu nejčastěji tráví v Sibiru, zatímco léto ještě dál na severu.

Trpasličí král, či spíše zvolený vládce, Rutor z rodu Blackhammer, je jeden z nejstarších trpaslíků a snad jeden z nejlepších kovářů vůbec. Je tedy pravda, že se řemeslu již nevěnuje (v jeho letech se ani není čemu divit), ale stále učí mladé kováře a radí těm starším. Mimo to je brán jako jeden z nejmoudřejších vladařů světa, stejně tak i jako jeden z nejlepších válečníků. Ovšem jeho válečné dny jsou už dávno za ním. Pokud byste ho chtěli někdy navštívit, naleznete ho v Sibiru, v jednom z mála trpasličích měst na povrchu.

Všichni ví, že existuje, ale ještě ji nikdo, krom lesních elfů, neviděl. A dokonce i mezi lesními elfy jich je velmi málo, kteří měli, nebo mají tu čest se s ní setkat. Matka je dle všech pověstí jednou z nejstarších lesních elfek, traduje se, že zažila příchod lidí na kontinent a dokonce že byla i při osidlování caldarského středozemí elfy a hobity.
Někteří tvrdí, že je nejmocnější druidkou na světě, jiní zase říkají, že je příroda sama. Kde je pravda ale nikdo neví, dokonce ani sami elfové ne. Jediné, co je jisté, je, že když poškodíte nějaký její les, snese se na vás její hněv tak velký, že radši utečete na moře.

Samozvaný vládce Království Aserai, tak se dá o Ezekim také mluvit. Ezeki není žádný šlechtic, dokonce se o to ani nesnaží. Ví, že jeho pozice je velmi nebezpečná a kdyby nebyl takový jaký je, asi by už nebyl vůbec. Ezeki byl a vlastně stále je, obchodník. Jenže teď už neobchoduje jenom se zbožím (a hlavně kořením), ale teď obchoduje skoro se vším. Jako obchodník byl velmi prohnaný a mazaný a dokázal prodat i to, co neměl. A lidé mu to žrali. Jestli o něm ale máte představu jako o slizkém obchodníkovi, co před nebezpečím uteče, u Ezekiho byste těžce narazili. Ezeki se nebojí skoro ničeho a vše, co může, využije ve svůj prospěch.
Moc dobře si uvědomuje hrozbu ze severozápadu, od jeho souseda Vlandie, ovšem díky svým schopnostem na poli obchodu je zatím schopen vlanďany odrážet a to dokonce i bez boje. Nehledě na to, že má pod rukou téměř všechny ozbrojence, co jich v Aserai je.
O Ezekim se říká, že je i hlavou místního cechu zlodějů a má své lidi i v mnoha jiných zemích. Stejně tak se o něm tvrdí, že vede jeden z největších cechů vrahů. Ovšem mnoho lidí ani nevěří, že by nějaký cech vrahů existoval.

Děsivě vypadající, na pohled nepříliš přístupný ork s velmi divokým pohledem, je ve skutečnosti poměrně charismatický a k překvapení všem, velmi klidný chlapík. Ch’aro je nejsilnější z orků a díky tomu si i může říkat sultán. Ovšem síla není to jediné, co ho dostalo na vrchol. Byly to hlavně jeho diplomatické schopnosti a charisma ukryté za děsivým vzhledem. Je celkem oblíbeným panovníkem, mezi svými má velkou podporu a i když vede zemi spíše k izolovanosti, lidem to tak vyhovuje. Snad proto v Chanátu narazíte jen na velmi málo příslušníků jiných ras. To ale neznamená, že by je Ch’aro nepouštěl do své země, jen je při příchodu nechává kontrolovat a hodně se vyptává po důvodu návštěvy.

Slavná politička Západního Impéria, která dříve poměrně silně vystupovala proti Suriovi a tak se přidala mezi radikály. Bývala nelítostnou a popudila proti sobě mnoho svých kolegů, hlavně kvůli svým radikálním názorům. Kupodivu ji ale lid měl rád, hlavně proto, že věděla kdy a co má říci. Ovšem čím více se zaplétala do politiky a různých vnitřních machinací, tím více byla trnem v oku některých mocných. Nakonec to dopadlo tak, že se někdo pokusil o její vraždu, která, na první pohled vyšla. Everyan se stáhla z politického života a dlouhá léta mlčky vychovávala syna. Až o mnoho let později, v době, kdy se provdala za svého současného manžela a porodila mu další dvě děti, se opět vrátila do politiky, k překvapení všech, na opačné straně barikády.
Everyan se nyní aktivně bojuje proti další válce, snaží se o uzavření dohod o neútočení (mnozí si myslí, že je to právě ona, kdo vede tajné rozhovory s Grunem Hekarem) a velmi silně podporuje Suria. Velmi často se nachází na hradě Veron, ale také ji můžete potkat v Lagetě nebo i ostatích městech Západu.

Nestává se často, aby se nějaký hobit celosvětově proslavil. Pan Kvítko je ovšem světlou výjimkou. Moc se sice neví o jeho osobě, ale co se ví je, že se řadí mezi nejlepší kuchaře světa a bývá pravidelně zván k různým královským a šlechtickým dvorům, aby uvařil svá vyhlášená jídla. A za to bývá bohatě odměněn. V Battanii vlastní svou vlastní restauraci Veselý hobit, kterou naleznete v Marunathu, hlavním městě obchodu.

Na to, aby se tesař dokázal proslavit, musí se umět hodně ohánět. Hagor se umí hodně ohánět. Říká se, že svou práci zvládá i za pomoci magie, protože jinak prý není možné, aby jeho díla vypadala tak, jak vypadají. Možná je na tom trochu pravdy, ale hlavní je, že Hagorův nábytek naleznete snad ve všech větších a bohatších sídlech. Pokud někdo chce opravdu kvalitní nábytek, který ještě hezky vypadá a často i má nějaké magické vlastnosti, vyrazí do Rhotae, kde má svou dílnu.

Po světě se prochází mnoho bardů, spousta z nich je i natrvalo usazených v hospodách, městech a šlechtických dvorech, ale nikdo z nich není tak slavný jako Maya, řečená Slavík Caldarie. Nejen, že je pohledná a má čistý hlas, jako nikdo jiný, ale její hra na loutnu prý umí uspat zlobivé děti, uklidnit rozzuřené krále a ukolébat celé armády. Jednou prý svým zpěvem uspala i horského zlobra, či donutila divokého vlkodlaka k přeměně zpět v člověka. Mnozí o ni tvrdí, že je i zkušenou čarodějkou vzdušného elementu, protože jinak prý není možné, aby její hudba zněla tak líbezně jak zní. Ať je to tak, či onak, Maya je neustále na cestách a každý večer tráví v jiné hospodě.

Ve svých ani ne šedesáti letech patří mezi nejvýznamnější obchodníky Aserai. Aspoň tedy na západní části, jelikož se soustředí více na obchod po moři. Má veliké sídlo ve městě Qasira, kde žije se svou ženou a třemi dětmi. Šušká se, že v sídle jeho rodu jsou komnaty plné zlata, málo kdo by měl však odvahu si to skutečně ověřit. Má k dispozici značný počet ozbrojenců a neostýchá se je použít když je třeba.. Oficiálně je znám jako obchodník s uměním, kožešinami, vínem a občas i zbraněmi. Kdo ho zná, ví že to není všechno. Má prý mnoho kontaktů v každé sousední zemi a rychle se tak k němu dostávají čerstvé zprávy. Také se říká, že je to lichvář. Kdo chce, může si od něj půjčit peníze. Ty však musí vždy vrátit, nebo mu bude dlužit protislužbu.

Trpaslíci jsou… inu, menšího, avšak mohutného vzrůstu, vousatí, vlasatí a většinou podmračení. Nebo se to tak alespoň zdá. Většinou dorůstají do výšky maximálně jednoho metru (to jsou už opravdu obři mezi trpaslíky). Ač nejsou vysocí, jsou však velmi silní, vynalézaví a hlavně hodně hrdí. A mnohdy i vznětlivý. Trpaslíci jsou známí tím, že většinu svého času tráví pod zemí kutáním, vynalézáním a budováním. Moc často je na povrchu neuvidíte, proto občas i mnozí pochybují, že vůbec existují.
A ano, trpasličí ženy mají také vousy, ale o mnoho jemnější než muži a také kratší.
Trpaslíci se většinou dožívají cca 500 let.

Vysoká (až dva metry), statná postava, dlouhé plavé vlasy, ostře řezané rysy a modré oči. Tak by se dali jednou větou popsat nordové. Nordové jsou rasa zuřivých válečníků, zkušených horalu a neporazitelných námořníků. Ovšem jsou to také dobří obchodníci, zkušení tesaři a výborní lovci. Nordové jsou velmi odolní vůči krutým mrazům Caldarských zim a jako jeden z mála národů schopný žít v nekončící zimě severu. Jejich vesnice a města většinou naleznete vysoko v horách, nebo naopak u břehů řek a moří.
Nordové se většinou dožívají cca 70 let

Krásní, dlouhovlasí, špičatouší a dlouhověcí. To je snad jediné, co všechny elfy sjednocuje. Elfové jsou obecně vzato bráni jako chytří a velmi obratní tvorové. Jsou poměrně dosti přemýšlivý, snad za to v mnoha případech může jejich věk. I vzhledem k jejich věku, nejsou elfové tolik plodní, jako jiné rasy. Elfy většinou potkáte v roli obchodníků, úředníků, učenců, ale taky v roli lovců, průzkumníků, vrahů a zlodějů.
Elfové se všeobecně dožívají až 1000 let (je to však individuální)

Vysocí elfové - “Vznešení elfové”

Hobité jsou jedním z nejvíce mírumilovných národů na kontinentu. Vysocí zhruba jako trpaslíci, ale hubenější, ne tak robustní a málokdy s vousy. Ovšem místo toho mají poměrně velká a silně ochlupená chodidla, která jim ovšem umožňují pohybovat se poměrně tiše. Hobiti jsou obratní, mají rychlé prsty a ještě rychlejší nožky. Většinou se živí farmařením (ne nadarmo se hobitím nížinám říká Sýpka Caldarie), vařením a pěstováním různých bylinek, zeleniny a ovoce. Ovšem nenechte se zmást jejich mírumilovným pohledem. Ač se to nezdá a nikdo by to do nich neřekl, svou zemi umí více než dobře bránit (také díky tomu ubránili svou zem a lidé uznali, že budou větším přínosem tam, kde jsou). Umí být dobří průzkumníci, záškodníci a samozřejmě i zloději. A když na to přijde, jsou schopni vzít do rukou sekeru, nebo cokoliv jiného ostrého a jít do boje.
Hobité, nebo také “Pulčíci” (hanlivé označení) se většinou dožívají 120 let.

Nepříliš vysocí (max 170 cm), ale velmi mohutní a často i svalnatí tvorové tmavě zelené pokožky, dvou klů v puse a menších, bestiálně divokých očí. Takto můžete popsat orky. Na první pohled pouští hrůzu a svým vzezřením evokují hloupost a krutost. A není to až tak daleko od pravdy. Orkové nejsou nejchytřejší a když se takový jedinec objeví, většinou se stane vůdcem. Ovšem orkové jsou vynalézaví, umí si poradit a nebojí se těžké práce. Jsou velmi silní a svou sílu dokáží využít. Nejčastěji jsou k vidění jako válečníci v nájemních službách, ale stejně jako ostatní rasy, jsou schopni zastat i jiná povolání. Také jsou to nejlepší kováři (hned po trpaslících) a na orkské zbraně má jen máloco (krom trpasličích zbraní, ale ti své zbraně neprodávají). Není proto s podivem, že lidé během velkého impéria, z orků udělali své kováře, námezdní sílu a bohužel velmi často i otroky.
Orci se dožívají maximálně 70 let.

Trollové na první pohled vypadají jako skřetí a mnozí by řekli, že vznikly zkřížením skřeta, elfa a orka. A neměli by pravdu. Trollí rasa je mnohem starší než skřetí, možná i starší než orčí, ale nejsme tu pro lekci historie. Trollové jsou vysocí přes dva metry, velmi hubení až šlachovití a z jejich úst většinou trčí dva dlouhé kly (delší než u orků). Ovšem jejich postoj je dělá mnohem menšími, všichni trollové se totiž strašně hrbí, takže vypadají menší, než jsou. Tento postoj a i jejich pohled z nich zároveň dělá na pohled hloupá stvoření, ale opět, opak je pravdou. Trollové jsou totiž vcelku chytří, šikovní a hodně přírodně nalazení. Nejčastěji je uvidíte v roli šamanů, léčitelů a lovců. Není ale výjimkou je vidět i v jiném zaměstnání, byť obchodník to většinou není.
Trollové se dožívají 150 let.

Malí, zelení a ukřičení. Dlouhé špičaté uši, divokost v očích a nespoutanost v duších. Takový jsou skřeti. Skřeti jsou menší než trpaslíci, hubenější než trollové a křehčí a slabší než lidé. Je jich ale velmi, velmi hodně. Mnozí zdivočeli a napadají všechno a všechny, jiní si udrželi inteligenci natolik velkou, že byli schopni utvořit nějaký druh společenství. Skřeti, kvůli své povaze, většinou zastávají podřadné práce a málokdo je rád vidí. Jsou to ale velmi schopní průzkumníci a díky své tělesné konstituci se dostanou skoro všude. Nezřídka se proto stává, že ti nejlepší zloději jsou právě z jejich řad.
Skřeti se dožívají pouze 40 let.

Žádná jiná rasa není tak rozmanitá jako lidé. Člověk není dokonalý, není ani nejlepší, ale přesto dokáže své nevýhody výborně kompenzovat a nahrazovat. Je to tvor, který je ze všech jiných nejpřizpůsobivější, umí se adaptovat a většinou tak dosáhne svého. Zastává snad všemožná povolání, ve kterých je schopný vynikat díky vysoké specializaci. Člověk se také velmi rychle rozmnožuje a tak není divu, že brzy převálcoval ostatní rasy na kontinentě a začal většině známému světu dominovat. Z jejich řad povstávají výborní vládci, nebojácní vojevůdci, osvícení učenci a také velmi zruční řemeslníci. Ovšem žádná jiná rasa, než lidé není schopná takové nenávisti a perzekuci vůči vlastními druhu (myšleno ve velkém).
Lidé se většinou dožívají 80-90 let.

Snad každá rasa na světě má své míšence. U některých druhů je to méně představitelné než u jiných, ale děje se to. Asi nejčastější jsou míšenci lidí a elfů, nebo lidí a nordů. Ono, v dnešní době potkat čistokrevného norda je poměrně zázrak, zvláště vzhledem k jejich výrazné podobě s lidmi.

Upíři jako takoví nejsou samostatnou rasou. Vampirismus je nemoc přenositelná krví, která vznikla v dávné minulosti (ani upíři sami neví, kdy se objevil ten první). Upíři jako takový nemají žádné vlastní město, nebo nějaké větší uskupení. Dají se počítat na desítky, možná stovky, hlavně proto, že moc nejsou k vidění, hlavně kvůli jejich způsobu života. Ano, živí se krví živých tvorů, bez ohledu na to, jestli tvorů inteligentních nebo ne. Hlavně ale, nemohou na slunce. Ne, že by je slunce spálilo na prach, nebo tak něco, ale oslabuje je a bere jim jejich schopnosti.
Upíří přednosti jsou v rychlosti, síle a téměř okamžité schopnosti léčit se. Ovšem většina těchto schopností jsou závislá na tom, kdy se upír naposledy krmil a samozřejmě jakou krví. Zvířecí krev dělá z upíra poměrně mírumilovného tvora, který je schopný se nějakou dobu pohybovat na slunci, ale jeho schopnosti nejsou tak silné jako u upíra, který se živí krví inteligentních tvorů. Slabinou upírů je stříbro, čisté železo a přímé sluneční světlo.
Věk upírů je v podstatě neomezený, ovšem čím je upír starší, tím více krve potřebuje.

Stejně jako upíři, i vlkodlaci nejsou úplně tak samostatnou rasou. Lykanismus je také nemoc, ovšem ne tak stará jako vampirismus. První vlkodlak se objevil s příchodem nordů a dlouhá léta se věřilo, že je to posvátná schopnost některých nordů, než se, v poměrně nedávné minulosti, zjistilo o této nemoci více. Ví se, že pochází od vlků, kteří se narodili s vzácnou genetickou poruchou a tito pak nějakým způsobem pokousali norda (či člověka apod.). Nemoc se, podobně jako vampirismus, přenáší krví, ovšem narozdíl od vampirismu, není potřeba krev transmutovat (upír mění jiného v upíra vědomě), ale stačí postiženého pouze kousnout. Platí to však jen během úplňku. V této chvíli jsou vlkodlaci nejdivočejší a téměř nejsou schopni sebekontroly. Po zbytek měsíce jsou pak poměrně krotcí a hlavně uvědomují si sama sebe. A ano, vlkodlaci se můžou přeměňovat kdykoliv během celého měsíce.
Jejich přednostmi je rychlost (ne tak velká jako u upírů), síla a pak zvířecí smysly (a to i v lidské podobě). A samozřejmě určitá regenerace. Největší slabinou vlkodlaků je stříbro.
Vlkodlaci se většinou dožívají kolem 300 let.