Andor.cz - Dračí doupě online
Hostinec?
Katovna
Katovna prošla za léta, po které je realizována na Andoru celou řadou změn. Od původního fóra o poezii se přesunula ke kritickému stolu pro zdejší autory a pak se opět navrátila do teoretické roviny.
Ty kdož k nám zavítáš neboj se připsat své dílko, kterým si nejseš jist a neboj se zeptat na názor. Toho se ti vždy dostane v míře vrchovaté.
Nicméně jak už bylo řečeno výše stůl není pouze dílnou, je to i stůl, který slouží k zamyšlení nad současnou úrovní poezie (nejen) na Andoru a myšlenkám co by se dalo udělat jinak.
Takže račte vstoupit....
Ty kdož k nám zavítáš neboj se připsat své dílko, kterým si nejseš jist a neboj se zeptat na názor. Toho se ti vždy dostane v míře vrchovaté.
Nicméně jak už bylo řečeno výše stůl není pouze dílnou, je to i stůl, který slouží k zamyšlení nad současnou úrovní poezie (nejen) na Andoru a myšlenkám co by se dalo udělat jinak.
Takže račte vstoupit....
zde nemáte právo psát
|
||
|
Enderson 21. května 2014 23:10
Zatraceně chlape! výborná myšlenka a někteé obrazy prostě výborný, ALE co ty rýmy??????????? :-(((((((((((((( To je hrozné, úplně to tím likviduješ, nutíš se do nich a místo melodie a zvukomalebnosti ti dělají medvědí sužbu a hrozně to celé shazují... A přitom by stačilo tak málo. Ale jako základ výborný! Šuplíkuj to!!!! |
|
|
||
|
Tak jsem se nakonec neudržel, i když se stále držím názoru že to zde (na Andoru) poblikovat nechci, rád bych slyšel nějaké rozumné vyjádření.
Pokus o nějakou velice stručnou anotaci: Když hudba proniká skrze myšlenky do rukou, vzniká obraz. Poté je ustanovena forma a ucelí se myšlenky. Óda na Skřivanu, barovou tanečnici ze starých časů sépiové nostalgie. Skřivana a staré Piáno V zakouřeném lokálu tam tiše v rohu |
|
|
||
|
|
Beredur 19. května 2014 12:01
tak to jsem skutečně zvědavý... ale mám pocit, že tahle lehká forma ti sluší. Pro tebe mám taky něco ještě lehčího, co mě tak napadlo dneska nad ránem, je to jenom první nástřel, ale snad potěší: Usínání, ten okamžik před nocí, ten okamžik rozvášněných nálad kdy rozkoší svázaní otroci, objeví divy sultánových zahrad. Ztracený v temnotách očí konkubín, v tajemných sídlech vášně her tak pln chtíče jim dráždí klín jak jen dovolí svůdce sen. A tak jak ve snech se stává, otevřou ústa, tak nedočkavá a parfém jejich zavoní nocí Jedna je plavá, druhá tmavá, chtivá, až dechu se nedostává a hvězdy na nebi, jiskřicí oči. |
|
|
||
|
Marigold 13. května 2014 13:41
Letos to je z mojí strany veřejně slabší. Čachruji ve třech oblastech. Teď sonety, ale ne na dlouhý verš, ale velmi úsporný, ještě štíhlejší, než byla Lepkavá bolest a v polymetrii, a volný verš náznakovitě rytmizovaný na kompozici dvojverší a tříverší (takový Seifert a Halas, náročnější milostná a reflexivní poezie, poezie v existenciálních kategoriích a symbolice, laděné expresionisticky jako pozdější Holan) a také báseň v próze (to je už taková dekadence, mám teď v plánu napsat Afrodiziakum misantropa). Symbolika bývá z antické mytologie a z biblických podobenstvích. Nechal bych to naživo, asi bych nějakou dekadencí možná i urazil. Možná časem dám něco z volného verše, který ale bude mít náznak rytmu. Uvidíme, jaký bude trend na andoru. I vázanému verši se nebráním. |
|
|
||
|
|
Beredur 13. května 2014 13:25
mno ono by to chtělo teď aby se Enderson rozjel ať můžeme máknout na tom našem sonetovém kruhu.... Máš pravdu, je potřeba to nejenom pojmout na bázi toho šestého smyslu, ale také tomu dát nějaký řád. To je vždy nejtěžší, udělat to, tak, aby báseň nějak vypadala a přitom tam nebylo nic na víc, aby si zbytečně nemnožil a neroztahoval obrazy... A kdy vypustíš do světa zase něco ty? Vždycky se těším jak malý kluk, když od tebe má něco vyjít:-)) |
|
|
||
|
|
Marigold 13. května 2014 12:57
Před pár dny jsem hovořil s kolegyní o poetické prožitkovosti sdružené s technickou strukturou básně. Na to jsou dva tábory názorů. Někdo považuje za patřičné to, druhá strana ono. Já jsem přesvědčený, že poezii je třeba psát intuitivně, jaksi šestým smyslem, ale přitom to umravnit pokud možno velmi členitou a tvárnou kompoziční strukturou, při níž je nutné ten estetický cit. Když to není, je to strojově zlé. Protože potom se z toho stává mechanický a automatický stereotyp, přesně to, co se mnohým daří. Ty dáváš i tu kompozici hezky citem, bez logiky. Působí to velmi přirozeně. Tvé podklady kompozic jsou velmi pružné. Faktem je, že divadlo a to okno bylo jedinečné a silné hlavně kompozicí a myšlenkovou idejí. Tou polymetrií a dynamickou prací s obrazy. Zjišťuji, že psát věci na dílčí kompozice o sudých počtech rýmů je sice pořád umění (vesměs kruhový půdorys básně), ale kombinace distichonů a tercet je možná ještě elastičtější (to máš linearitu a kruh, trojúhelník...). Nabízí to hodně možností s osiřelým veršem. Takový Seifert a Halas a Holan do kupy. To je inspirující možná více než nonsens a ty postmoderní ujetiny. Já myslím, že bude super ten cyklus stromů. To bude básnický monument. Prolínání dílčích kompozic a forem. Kompoziční mnohostruktura. To trumfne i Divadlo. |
|
|
||
|
|
Beredur 13. května 2014 12:48
myslím, že se to dost odráží na tvé poezii, píšeš ji velmi technicky, náročně - líbí se mi to. Trošku ti to občas závidím, ale prostě jsem nikdy nebyl a nebudu ten typ, poezii vnímám více pocitově než technicky:-) Ale upřímně už se dost těším na náš básnický sraz, což mmch- co začít řešit nějaký termín? Chatu seženeme prakticky kdekoli... a co se týče mé bohemistky... něco se jí líbí, něco ne. Ona raději moderní poezii a moje věci ji přijdou jako něco co už bylo stokrát řečeno. Mám dojem že z posldní doby se jí nejvíce líbilo Divadlo života... Ale žiju s tím, když stvořím něco pro ní ona zase změkne:-D |
|
|
||
|
|
Marigold 13. května 2014 12:26
A co ti na tvé počiny říká tvá paní, bohemistka? Myslím, že už jsi se k Ortenovi prokopal hlavně stylem a trochu formou (obsahově jen částečně). Ortenem jsem se loni zabýval akademicky, a budu se k němu opakovaně vracet, a také jsem si říkal, že první poetický andorský sraz bychom mohli částečně zasvětit jemu a symbolistům, když už nebude co pilovat na rozdělaných věcech. Ale to předbíhám. Moje postřehy? Už to více koncentruji spíše na to setkání v reálu, než tady. Tady se více zabývám formou, osobně probereme obsahové záležitosti. Snažím se, aby poezie nebylo dogma, ale také ne estetické zvěrstvo. Prostě uměřenost a taková ta harmonie v poezii, i když i provokace má svůj význam. Můj přístup je asi trochu jiný. Netoužím až tak po tom, aby si z toho ostatní sedli na zadek. Když je to něčím zaujme, tak je to výhra. A trochu mě i těší, že jsem byl jaktakž oceněný jak za vázaný verš, tak i za volný verš. Nebažím ale po exhibicionismu a v rozborech už vůbec ne. Snažím se brát poezii komplexněji. V obsáhlejších souvislostech a vjemech. |
|
|
||
|
|
Beredur 13. května 2014 12:14
Vše co jsi jmenoval se mnou šlo ruku v ruce v začátcích tvorby, zbožňuju Šrámka, Hrubína, miluju Ortena (kdysi když jsem četl některá jeho ranná díla jsem si říkal, že jednou se k tomu taky prokopu:D). Jsem vždy rád, když něčím překvapím, zvláště tebe, protože tvých kritik a postřehů si velmi vážím. A ad ta skromnost: znáš mě Beredure a každý ti to řekne, jsem zatracený egocentrik s sklony k brutálnímu extrovertismu až exhibicionismu:D Jenom se snažím k tomu, co dělám přistupovat s pokorou:-))) Protože když už mám něco někam dát, tak chcu ať si z toho ostatní sednou na zadek:-D |
|
|
||
|
|
Marigold 13. května 2014 11:57
Jak tě znám, ve finále to bude úplně jinak, než teď. A že jsi mimo trend? Čtenáři nečtou jen aktuální pecky, ale rádi nahmatají něco, co má takovou vznešenější duši v těch básních. Máš hodně z Ortena stylově, i myšlenkově, pak určitý smysl pro spirituální věci jako byl časný Hrubín v intimní lyrice, pak trochu impresionismu Šrámka (některé slovní obrazy by byla radost malovat), teď náznaky undergroundu v některých volných verších, a pak jsi ještě takový svůj, osobitý...to je třeba pro mě lákavé. Ty neomrzíš. A že máš málo dobrých věcí? Z těch cca 2000 kousků by to na cca 50 básní již přece dalo, jak jsi sám podotkl kdysi. Ale asi jo, nic neuspěchávat. Možná by bylo i dobré si promyslet, zda by jsi nezkusil nějaké osobní autorské čtení. Je jich mraky a jsou i festivaly autorského čtení. Jsi skromný a sebekritický. Ale já věřím, že se knihy od tebe dočkáme. |
|
|
||
|
|
Beredur 13. května 2014 11:45
vcelku mě teď od ruky jde druhá varianta, že zachovám stávající model, jenom ho rozpracuju, zapracuju na tvaru a zachovám to takto- a uvidím co z toho vznikne. Beredure, starý příteli, jsi příliš laskav. Ale obávám se, že to, že přesahuju Andor neznamená, že bych se neztratil. Píšu úplně normálně navíc, jak sám říkáš, mimo současné trendy. A těch básní taky není tolik, aby na sborník vydaly. Možná si jednou nechám svázat jednu malou knížečku toho nejlepšího co jsem sepsal, ale to má ještě čas... |
|
|
||
|
|
Marigold 13. května 2014 11:28Zobrazit/Schovat reakci
Rýmy? Jsou tam super věci, něco, co jsem dlouho neviděl, ale je tam třeba pěkná kombinace koncového a vnitřního rýmu (to dělal ze symbolistů např. Březina) a ty to máš už i v asonanci a navíc to jen zesiluje rytmický účinek dvou rýmu v kombinaci (namátkou zřím, vnitřní z říms a předtím sním). Máš hodně pestré varianty rýmů, je znát, že to uchopuješ pořádně. Navíc jeden z mála na andoru děláš ty vcelku systematické kombinace mužského a ženského rýmu, to je pak pěkná melodika. Upřímně ti říkám, že tenhle věnec se mně líbí více než Jarní víla, protože se můžeš vyřádit na proměnách prostředí, jak subjektového, tak i objektového (ano, pracuješ a děláš variace motivů, tohle by měl vidět Cicro), je to velmi metaforické a svým způsobem snové. Některé myšlenky v těch obrazech jsou neuvěřitelné. A pak ten smysl pro detail. Plátek květů na kanále třeba. Má to mohutnou estetiku. A vůbec, měl by jsi vážně přemýšlet o nějakém souborném vydání. Opakovaně přesahuješ andor a neztratil by jsi se mezi profíky. Chápu, že aktuální trend je jinde, a když nepíšeš v avantgardě a poetismu, je to potíž. Ale ten smysl a cit pro emoce a estetiku je náramný. |
|
|
||
|
|
Beredur 13. května 2014 11:07
taky to tak vidím. Původně jsem chtěl vydestilovat některé myšlenky, které se mi hodně líbili a myslím, že tam mám ze pět opravdu dobrých rýmů, které se mi fakt povedly, a na těch to budu stavět. Já měl dekadenty vždycky rád, dříve jsem byl hodně ovlivněný právě Baudelarem a co se týče Hlaváčka tak tam se nemá ani smysl bavit, tam mě vždycky mrazí: Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji a tichý doprovod k ní pozdě za večera pěji. Hráč náruživý zádumčivých, sešeřelých nálad, chci míti divné kouzlo starých, ironických ballad. Jak jsi sám napsal mělo by jít o protiklad lehké poezie romatické a té temné, nebo spíše smyslné... jako obrazy tam chci pracovat s protikladem noci a rána (podobně jako okna do noci) ALE v tomto případě by byl rozdíl v tom, že by nešlo o poetiku, ale sex, střídání žen a cenu ženy, respektive jejího těla. Takže princip bude zachován- večer, park, domů, sex, ráno, zbyly kalhotky (střevíček nezapadá do skladby, ale i myšlnka popelky mě chvilku napadala), denní kocovina z prožitku, poblouznění ženou, tělem a její vůní, večer, žena, žena v posteli... cyklus muže lovce a ženy oběti, ale zbožštěný pro Khálí, Venuši? sex jako božská chvíle, ne jenom sex... kompozice alkoholu, cigaret, možná lehkých drog... |
|
|
||
|
|
Marigold 13. května 2014 10:51
Pudovost v člověku? Jo, to je expresionismus, ale také částečně dekadence. A anarchističtí buřiči v kultu Nietzschova nihilismu a Schopenhauerovy pudové lásky. Perfektně to píše v symbolech a v dekadenci Toman ve sbírce Torzo života. To je erotická poezie. Teď si rozšiřuji znalosti o dekadenci Jiřího Karáska a tam jsou velmi nádherné věci v sonetu (Hlaváček je fajn, ale třeba vylepšit obzory dalšími dekadenty). Tohle ti vřele doporučuji, pokud jsi o to pořádně nezavadil. Mně se to hodí k spirituální poezii, a některé symboly tam jsou úplně jak u Baudelaira. No, sám víš, že já mám rád v básni interakci člověka a okolí. Taková harmonie subjektivního a objektivního světa, ne krajní subjektivismus čili básnický solipsismus. Právě ty staré stavby tomu dávají určitou mystickou auru, ten závan renesance, tu lidskou fantazii. Ale mám rád i určitou temnotu, ten efekt utrpení a existenciální úzkosti. Na tom se dají dělat nádherné konflikty. Nehmotné i hmotné, třeba i na těch budovách. Těším se na to. Myslím, že párat to na dva tři super sonety by byla škoda. Je to silné. |
|
|
||
|
|
Beredur 13. května 2014 10:34
mno upřímně jsem s tím nějak ještě nehnul, ale mám představu kam to chci směřovat a asi to úplně rozetnu, kdy věnec bude mít čtyři strofy řekněme "epické" a tři vložené lyrické... Takže zatímco začátek, třetí, pátý a sedmý sonet budou o prožitku a činnosti, tři další vložené budou postaveny na bázi čisté lyriky a okolí (čili propojení síly okamžiku, pocitu a pozadí staveb (ulice, kláštery, věže a dómy) zřejmě Olomouce nebo Brna - to ještě nevím- začal jsem Brnem, ale do té poetiky mi zapadá spíše Olomouc... A nebo to možná zabiju do kombinace a přidám uličky Prahy:-D Každopádně model je jasně dán, teď to do něj jenom narvat. Mělo by se jednat pak o kombinaci toho reesančního sonetu, který se bude střídat s tím moderním, až brutálně otevřeným sexualitě- myslím, že sex a chtíč je vůbec pěkné téma pro moderní sonet:-D |
|
|
||
|
|
Ještě k sonetům a dozvuk některých komentářů. Pro mnohé lidi jsou kakofonické hlásky v básnické kompozici velký problém. Sykavky, tvrdé a háčkované r, či č , krátké u vám pěkně zvednou mandle při recitaci. Běžný člověk na to není jako by nastavený. Když je to ale v mistrovském míšení s obojetnými hláskami a s častými vokály, je to úplně jiný rozměr. To je přesně to, co Marigold tady zkusil, a já chválím. Cítím v tom posun, protože takový mix kakofonie a eufonie dělá třeba Holan, Halas...bravurní je v tom Nezval ve svých sonetech. Tam se to jen sykavkami hemží. (Podívejte se na jeho sonety. Nádhera to číst i jen šeptat). Ty poslední Marigoldovy sonety jsou v jiném zvukovém ladění, než je renesanční sonet. Je to věnec moderních sonetů a byl by hřích to nedokončit. Možná takový sonet není baladický, ale je možná lidštější, protože kolikrát se v člověku sváří kladné a záporné emoce zároveň! Kdyby každý básník tvořil sonety na lehkých hláskách l a j, bylo by všechno sladké. Takhle je to sladkobolné a tak to podle mě má i být!
|
|
|
||
|
|
Kim - Chan + Ronnie: Pozice jednoslabičných slov ve verši v závislosti na písňovém rytmu ve vázaném verši. Jako vzor může být věnec sonetů od Marigolda. Všimněte si, že jednoslabičná slova jsou HLAVNĚ koncentrována na čelní pozici verše (no, když se dělá jambické metrum, tak je to jasné), pak jako silný rým na konci, případně jako předěl uprostřed verše (vetšinou spojka "a" a to systematicky "refrénově" kladená). Sem tam je to jinde, ale opět spíše posílení rytmu, protože ta jednoslabičná slova mají oporu ve zvukomalbě (a funkce zvukomalby je i rytmická). Namátkou konec 6) pas (uprostřed), plameny, přinese, aneb náslovná hláska p (no jo, echo Ortena).
Kim, kdyby jsi slovo JEN měla jako přerývku v tom náznaku alexandrinu po šesté slabice a systematicky...třeba..myšlenku pohřbila JEN.... a koťátko v pelíšku JEN tiše hraje si...pak by to rytmicky bylo čistější. Ronnie: třeba JEN věřit a v poslední sloce závěr po úpravě JEN čeká na tebe (jen je v anafoře). Děvčata, hrajte si s tím více. Jednoslabičná slova v rytmickém verši je umění používat. Ale je to náročné. A vůbec, JEN u Ortena? Přesně po šesté slabice jako předěl v tom alexandrinu. Takže ještě jednou: Tělo, má přetvářka, to napovídá rytmy, jež oddalují pád. Vy zaposloucháte se a neslyšíte nic. JEN náznak. Úzkost. Přítmí. |
|
|
||
|
|
A ještě jedna drobná věc dnešního dne.
Nechal jsem se hecnout Hitomi díky svému komentu o nejnověhší básničce v knihovně, a napsal jsem tedy něco o Metru- jinak než kolega poeta:
|
|
|
||
|
Marigold 16. dubna 2014 11:40
Kdyz je inspirace pracuji na vsem :)) |
|
|
||
|
|
Kim-chan 24. března 2014 18:39
Kim, Kim, Kim!!!:-(( zkus si s těmi verši více pohrát, působí to až moc jako jen tak veršovánka- pracuješ na tom ještě? |
|