Andor.cz - Dračí doupě online

Kim - Chan: Menší návrat k tvé rozepsané věci:

Mráz dech zastavil
Kaloun se pobavil
Se slzou na víčku
S červánky na líčku
S krásou se objímat
Se hříchy zahýbat
Nikdo se nedívá
A stín se ubírá
Do duše mé

Drápy se zabodly
Myšlenky zakoply
Slunce se schovalo
Za sličné zrcadlo
Řetězy řinčely
Loutny pak křičely
Do srdce bodly
Kapky pak kapaly
Do dlaně tvé

Doporučuji Ti se pozastavit u Endersonových Krátkých sukní. V jeho skladbě spatříš, po čem trochu volám u tebe, a již jsem to zmínil. Prokreslení obrazů lexikálními prostředky, ztělesněnými jmény (Enderson správně a dobře moderně postavil obrazy na jménech, což zaručuje dynamiku, a navíc stupňuje, hlavně vertikálně, motivy). Ty sice nemáš přídavná jména, ale můžeš udělat větší reliéfy u podst. jmen např. synonymy a udělal paralelní protichůdné kontrasty (Enderson sice šponuje výraz, ale závěr není šokující - jako by zapomněl na "esenciální dialektismus" jednoho motivu, zhruba kontrastní protimluv. Něco jako neřestné dívky x morální bůh či bohyně, protože jak Marigold správně tlumočí, neřesti je dost!) Ty máš solidní slovesa, takže prohloubit kvality motivů a dostat je synonymy do protikladů, nejlépe v závěrečném vyvrcholení.

Yui16: Než se ponoříme do fundovanějších postřehů, prohlašuji, že osobně je mně sympatické oduševnělé pojetí. Za dílem se tyčí zejména ne muž či žena, ale člověk s harmonickou emoční inteligencí.

Klady: symbolika koncentrovaná do mysteriózních bytostí (práce má kouzelnou auru i díky zastoupení astrálních tvorů), vícevrstevnatá témata, jež inklinují do hladin metafyzické, etické, umělecko - estetické, konfliktní motivy garantované pěkně v genezích postav, zejména se líbí kontrast autoritativní božské lhostejnosti vůči solidaritě autoritativního modlářství, také idea "božské" spravedlnosti je dobře zakroucená a příjemně vsunutá do dějového napětí, poctivá a konvenční kompozice bez výraznějších ošemetností a zádrhelů, ucházející melodika, uměřená jazyková výbava, figurativní vykreslování a projektování obrazů je téměř vzorné v chronologické, sémantické a ideové posloupnosti, v rytmu nejsou velké rušivé prvky (je znát, že produkuješ text v synchronii hlasového přednesu), rýmová dovednost je solidní, vyzrálé, přesto trochu izolované poselství víry.

Zápory: citelně mi schází adresné názvy - přece jenom by poetické titulování přineslo další prožitek. Pak je zvláštní, že ignoruješ interpunkci v docela konzervativně tlačené kompozici. Když jsem tvůj výtvor viděl poprvé, řekl jsem si: " Je to slušné v archaickém kompozičním klíči, ale nerozumím gramatickému vybočení, a to je vymazání čárek. Máš to v prizmatu syntaxu podle šablony poetismu, ale přitom nevrháš obrazy podle technik poetistů či symbolistů, ale spíše jako ruchovci či májovci, pracuješ s obrazy spíše podle starých škol, není to pásmo, ani proud, ani tříšť, ale běžná reliéfní malba, jen trochu koketující s časovými nejednotami. Velmi protimluvné, přitom paradoxně se tady čárky velmi hodí, i když rozumím, že chceš jít trochu s módou. I přítomnost rétorických a patetických figur (exklamace, antiteze, apostrofa) nahrává spíše pro interpunkční znaménka.

Neutrál: Schopně nakládáš s časovými přeskoky, kladeš slovesa do různých časových dimenzí, což je vcelku moderní, ale zároveň tím trpí hloubení klíčových motivů, naštěstí ti to zachraňuje tématická pestrost. Ale je trochu zarážející nepoměr ilustrací detailů v přítomnosti a minulosti; tady osobně vidím rezervy, a to nejen graficky. Je sice hezké, že si můžu domýšlet přítomnost, ale špetka navíc by možná znatelněji pohladila imaginaci.

Závěr: Je to zajímavý mix staré a modernější básnické školy. Jsi zručnější autorka, vcelku vyspělá, máš minimálně elementární zkušenosti s obrazovými modelacemi. Ale trochu mrzí ta nečistota stylu. Jakoby jsi vzala to mocné z klasické poezie a "zušlechtila" je nedotaženostmi z moderních básnických škol. Mám pro to pochopení, sám to i dělám, ale při tvorbě je dobrá správná selekce, co si vzít z toho a co ukrást z tamtoho. A tady cítím trochu nešťastné zvolení některých prvků. Líbí se mi variabilita typu rýmů (bohatý rým tu na andoru dává málokdo, je to elegantní a i další typy rýmů neurážejí). Celkově takový chvályhodný a mírný (ale opravdu jen mírný) nadprůměr. Ale kdybych byl čistý laik, tak ti tleskám, opusy jsou to dobré.

Sú to dve básne napísané s dosť veľkým časovým odstupom, no príbehom naväzujú.

Príbeh

Zopäla ruky a kľakla si k posteli
Hoc vedela že jej plač zastavia steny
Ach drahí anjeli keby ste vedeli
Ako ten nárek životy vám zmení

Plakala dlho a prosila Boha
O pokoj v duši po ktorom túžila
Avšak Boh netušil nepočul jej slová
Tak vieru v nebesá dievčina stratila

Anjeli na dievča zúfalé hľadeli
Pomôcť však nemohli nesmeli na zem
Nikto z nich nečakal že sa On osmelí
Hoc vie že stratí tým Pánovu priazeň

Prvý krok po hline krídla mu zlomil
Ľudská krv na chrbte zmáčala mu šaty
Anjeli prosili: Odpusť mu ten omyl
Daj Bože nech sa ten nešťastník vráti

Avšak Boh odmietol pokýval hlavou
Tak dnes už chlapec čo anjelom býval
Kráčal sám stratený ulicou tmavou
O usmiatej dievčine potichu sníval

Tu zbadal dvere čo známe mu boli
Ledva stál na nohách zaklopal tlmene
A keď už strach mal že nikto neotvorí
V dverách sa zjavili lásky plamene

Láska je život a život je láska
A tá je silnejšia ako moc Božia
V objatí anjel a ľudská plavovláska
Založili zo svojej lásky požiar

Nech nik viac už neskúsi stáť medzi nimi
A ak tak spraví nech v sile lásky zhorí
Sľubom plavovlásky sú dnes tieto rýmy
Veď náš cit prekonal nebesá nie hory



Príbeh II

Tak roky plynuli a láska rástla ich
Prerástla ľudský svet dotkla sa neba
A Boh hoc hľadal v nej v láske dvoch bezbožných
Nezbadal svoju tvár nenašiel seba

A keďže krutosti má Boh až priveľa
Zrak jeho láskavý zastrel sa čiernou hmlou
Za zločin posvätný potrestá Anjela
Že Pána opustil a potom zabudol

Na pomoc zavolal toho čo vziať si smie
To čo Boh zasadil lebo Pán Stvoriteľ
Môže dať vytvárať no ničiť a brať nie
A on zniesť nemohol že im tak závidel

Tak v nebi zjavil sa čierny drak Diabol sám
Nik sa už neľaká nik sa už nediví
Veď sluha musí prísť vždy keď ho volá Pán
A potom rozbíjať budúce rodiny

Tristan a Izolda Rómeo Júlia
Čím viac sa ľúbili tým menej dožili
Vždy lásky najväčšie žiarlivosť zabíja
Tí nie sú blažení sú Božie omyly

A tak Boh prikázal zbaviť sa Anjela
Veď zomrieť nemusí jeden aj druhý
Myslel si že láska so smrťou umiera
Avšak tá pravá má korienok tuhý

O pár chvíľ chlapec už vydýchol sťažka
Drak ho vzal do dlane a zniesol zo sveta
Ledva ho uniesol tak bolesť je ťažká
Keď v zlosti otca je smrť syna odetá

Držal ho pevne kým neprešli za bránu
Anjel sa nepýtal kedy sa otvorí
Vie že sa cez ňu len démoni dostanú
Nič čisté neprejde púšťa len netvory

O pár dní vo dverách zjavil sa známy muž
Dievčina stojí a hľadí mu do očí
Zdesením trasie sa nedýcha ani už
No keď ju pohladí srdce jej poskočí

Nosil ich muž ktorý sa svetu nepoddá
Dnes sú však obe v tme ­ čierne a chladné
Stojí tam strhaný v rukách má rohy dva
Teplá krv na čele pomaly chladne

Zovrie ho v náručí pobozká na pery
Hoc nie je rovnaký vie že ho miluje
Veď láska časom zas myseľ mu zocelí
Aj rany na duší – zahojí oboje

Tak už dnes svet aj Boh sám si je vedomý
Že oheň lásky aj napriek dažďu horí
Neboj sa Anjel môj peklo nás nezlomí
Veď náš cit prekoná všetky nočné mory

Mnoho inspirace do nového roku, spoustu šťastných chvil a celkově krásný nový rok, všem, kteří měli kdy dost odvahy ukázat co v nich je. :)
Krásný Nový rok a mnoho zdaru :)
E.

Ale praktický výklad. Následující dílo je vyňato ze sbírky Lyrika lásky a života od symbolisty Antonína Sovy. Svazek veršů jednotí idea, která zobecňuje pravdivou zkušenost, že člověka vždycky zklame a zradí to, co nejvíce miluje.

DVĚ ŽENY

Hříšná s ctnostnou v podvečer,
který zvony, křikem jásá,
vyšly v novou budoucnost,
v různé cíle, v různý směr.
Hříšnou krásná jala ctnost,
ctnostnou hříchu smutná krása.

Hříšné tak se chtělo lkát
pod obrazem té, jež Pannou.
Bít šla s hříšný čelem v zem,
počala si vlasy rvát
a ty oči žhnou a planou
pod vlajícím závojem.

Ctnostnou první potkal hřích.
V křižovatkách ulic vzrůstal,
Jejích šestnáct smutných let
svůdných mužů dojal smích.
První hřích ji z hladu zved,
ale už jí věrným zůstal.

Protagonistická skladba je prosáknuta ženským tématem s otazníky perspektivy. Na co chci hlavně poukázat, je propletení dvou kontrastně rozvrstvených motivů (hříšná žena x ctnostná žena) s obrazovou progresí na zastaralé strofické struktuře, kterou reprezentuje opakování sextet na symetrické kompozici a s pravidelnými obrazovými předěly.

První obraz (první šestiverší) ilustruje souznění, ale zároveň antipatie dvou klíčových motivů. Obraz roste pohybem ženských figur, takže není statický, a každý ženský motiv má příznačnou kvalitu (esenci) Tj. hříšnou lapá ctnost a ctnostnou...

Druhý obraz prokresluje a prohlubuje kvalitu jednoho z motivů, který sám o sobě se rozbaluje do antipólové esence, než byla v prvním obrazu (protichůdný pohyb, a přesto křížení se starou kvalitou). Tj. hříšná je ctnostná, ale pořád hříšná.

Třetí obraz se profiluje podobně, opět rozvoj kvality u druhého kontrastního motivu, který při celkové kompozici všech tří obrazů je dynamický (nezkamenělý) sám o sobě, a zároveň nabízí křížení s motivem prvním, když si to prohlédneme prizmatem celkové kompozice.

Samotné 3 bloky sextet jsou obrazově lineárně cyklické, esence (kvality) se opakují, ale jako pozměněné ve vazbách k motivům (tudíž pohyb), ale zároveň se táhnou „nezměněné“ (samy o sobě) do linkového košatění (prohlubují relace k dalším objektům). Perfektní mix nestatického vykreslování motivů, podpořené oporou nemoderního kompozičního klíče. (A přesto svým způsobem pořád vkusné a líbivé). Perfektní křížení motivů (o křížení symbolů jindy). Jednoduché, účelné, svým způsobem mistrovské.

Časoměrný verš a jeho stopy - už tady máš rozchody v rytmu. Pokud vidím dobře, tak ti to hapruje nesystematicky mezi pětistopým a šestistopým metrickým schématem. Dominantní je daktylo - trochej, jenomže právě ty jednoslabičné částice ti dělají v melodii nepravidelnosti. Slabikově máš velký rozptyl, takže to není metrická, ale spíše silně nesystematická polymetrie, která se zrovna do kvarteta vůbec nehodí (a pokud ano, musí se to umět).
Sdružené schéma rýmů v kvartetu: tak, je to máš vedené, to jen posilňuje linearitu a plochost ztvárnění. Nejlepší a nejelegantnější je obkročné schéma ABBA, když chceš cykličnost, pomalejší rozbalování motivů a obrazů, a zdůraznit detaily v rétorice a patosu. Nejuniverzálnější je střídavé schéma ABAB (super mix linearity a cykličnosti). Cykličnost se dá dělat i ve sdruženém AABB, ale aby to mělo šťávu, opět je třeba použít efektní finesy (o tom třeba jindy).
O nepřesvědčivé malebnosti a pestrosti v typech rýmů jsem psal u tvého debutu na andoru. Upřímně, pokud není v kompozici minimálně 5 různých typů rýmů, nemáš naději obstát, a při dominanci volného verše už vůbec ne. Asi bych se nejprve snažil dělat kalsické rýmy: štěpný, bohatý, rýmové echo, sem tam gramatický...na lomený rým, asonanci, exotický rým či kalambury raději později.
Závěr? Než dělat dlouhé verše na úvod, raději být přesvědčivejší ve čtyřverších, řekněme o deseti slabikách, kde to bude kombinace sloves, podst. a přídavných jmen, než dělat z toho rytmický guláš dalšími slovními druhy v nadlimitním množství. Zapracovat na síťovitosti motivů, pak se trochu posunou i obrazové věci a figurativní vykreslování. Hlavně teď nedoporučuji dělat experimenty v kompozicích. Když už se ti enormně líbí kvarteta.

Ten můj spam je hrozný...k věci ze SR:

Bodl by název. Bez titulu se sice člověk obejde, ale dát dílu pojmenování je kult. Intimní lyrika je přitažlivá látka, ale vyznění je až neorïginální. Téma sobecké a majetnické lásky, s motivem věčné touhy po dokonalosti - proč ne? Jenomže slova jsou tažena na můj vkus moc po přímce, žádné pořádné zkřížení, zvrat, antiteze, překvapivý kontrast. Je to sice milé, ale málo romantické, bez expresivních protichůdností; ať již obrazových, ideových, tempových, zvukových...fádní, až nudné. Ale nemůžeme čekat nic šokujícího, protože délka sice postačuje, ale proč? Obrazy jsou strnulé, motivy stagnují a celé je to nekonzistentní. Je to bez dramatu, a proto příliš utopické, a esteticky nevzrušivé.
Kompozice je zkamenělá. Kvartetové strofy jsou obrazově a tempově spíše cyklickým prostředkem, tudíž podle starých škol se nabízí postupné rozbalování motivů, refrény a opakovací figury, a prokreslování motivů horizontálně či veritálně (stupňování, nebo hloubení a vyjasňování). Zde se nic neděje, je to plácnuté a pohyb ať si čtenář udělá sám. Než to mrtvit do tohoto kompozičního rámu, kdy nemáš trpělivost si pohrát s motivy a obrazovými, figurativními finesami, pak je lepší moderní pojetí kompozice (pásmo...). Prosím tě, nedělej takhle čtyřverší. Sice se dá udělat linearita i v kvartetech, ale na to je vhodné mít hodně témat a motivů, které si můžeš dovolit tolik nepitvat, ale zde to nemáš ani omylem. Tohle je velká slabina všech začátečníků, tak to neber, prosím tě, tragicky. (A o tom by se dalo psát hodně a hodně...).
Strofická a i komplexní kompozice je žalostná, zvuk ještě jaktakž, zdobící figury primitivní, žádný elegantní prostředek, či pikantnost, exotismus...zkrátka nepůsobivé. Slovní výbava je tuze skromná, a rytmicky ti překážejí ty částice a ukazovací zájmena. Anatomii veršů a rýmů si necháme na jindy, i tak máš nad čím přemýšlet.
(kurec, to je nějaké dlouhé, to na spam nevypadá).

ufff... no to mi dáváte, až budu mít chvilku tak se vyjádřím k formě, obsah už teď odsuzuju;)

Kim, k druhému příspěvku zkus si přečíst třeba Květy zla od Baudelaira (také tam je alexandrin) nebo např. satanistické verše od S. K. Neumanna.
Dvojverší ve sdruženém schématu je lineárním tempovým obrazovým typem (tak doufám, že tam nebudeš cpát opakovací figury či refrén) a udržíš dynamiku obrazů. Chybí ti rozvinutí těch motivů, které máš laděné i symbolicky. Doufám, že nepojedeš po starém způsobu rozbalování motivů (postupné odkrývání), ale přijdeš se šokujícím rozuzlením.

Tohle bylo jen takové spojování představ

Mráz dech zastavil
Kaloun se pobavil
Se slzou na víčku
S červánky na líčku
S krásou se objímat
Se hříchy zahýbat
Nikdo se nedívá
A stín se ubírá
Do duše mé

Drápy se zabodly
Myšlenky zakoply
Slunce se schovalo
Za sličné zrcadlo
Řetězy řinčely
Loutny pak křičely
Do srdce bodly
Kapky pak kapaly
Do dlaně tvé

A tohle je už něco konkrétnějšího

Černá jak červená, holá jsou kolena
Pod stolem zkřížená, v bílé jsou oděná
S kyticí mou

Plamen jež dopadá, na stará říkadla
Bard s úst je vypouští, s loutnou svou v područí
Na struny brnká

Ruka jež vkradla se, pod stolem střetla se
S tím bílým hedvábím, s krásou jí podvádím
V posteli mé

S hříchy a neřestí, pány své pohostí
S ďáblem pak střetla se, do noci vkradla se
S obrazy snů

BEREDURE!!! Mažeš rychleji než stíháme číst a hodnotit;)

A pro "nováčky"...pořád si říkám, že taková Kim asi nekouká komplexně na dílo z těch nejpodstatnějších hledisek, takže nejen pro ni Desatero básnického díla (osnova či korpus aneb z jakých prizmatů koukat na práci při tvorbě):
1) žánr a název
2) témata
3) motivy
4) kompozice (celková a dílčí)
5) zvukové prostředky (zvukomalba)
6) jazykové prostředky a stylistické figury (lexikální složka, syntax, opakovací figury)
7) obrazové prostředky a figury (metafora)
8) z versologie metrum a rytmus
9) z versologie struktura rýmů a typy
10) idea a poslání díla