Andor.cz - Dračí doupě online

linie je jednoduchá:

místo: les, podzim, mlha
emoce: strach, obava
protiemoce: zlovolnost, smích

útočiště: líska- možná spíše cesmína (cesmína více připomíná ženu, krvácivost barvy bobulí cyklus)

nosný motiv: splynutí, splynutí přírodou, s cesmínou, se ženou, prožitek života blízko smrti?

divoký hon, symbolizuje protiemoci, divocí psi, chrti, jezdci na koních, bůh s parožím...

Avalon a jeho mlha je uzamykající prvek, který otevírá a uzavírá příběh, mlha všeobjímá, prohlubuje, kryje a odhaluje

Je to ucházející a hodně ve tvém osobitém režimu: podstatná jména orientující se na detaily (to u tebe nevidím poprvé), pak horlivá fantasie proudící ve změti obrazů (ano, máš pravdu, tohle je něco pro mě), a hlavně je fajn, že s obrazy pracuješ "škubavě". Ano, přírodní mazlení bez masivních sugestivních vět, jen náznakovost (ano, tu zbožňuji) a cit pro zdánlivé nepatřičnosti. (I když si to dokážu představit i v mohutnějších větách s přesahovými verši či lomeným rýmem). Zatím je to vcelku v překotném rytmu, ale těším se na subjekto - objektový paralelismus, který věřím, že použiješ ( mlha se zvedá a určitě se bude zvedat tvůj oduševnělý svět, nebo to hodíš do kontrastu...uvidíme).
Bude to hodně symbolické (super), zatím jsi dovedně vyjádřil vztah Keltů k přírodě v náznaku, je otázka, jak se vypořádáš s dalšími symboly. A kolik jich chceš použít, protože keltská tématika je gigantická...délkově to bude asi delší práce a osobně vidím přemostění symbolů v heslovitých personifikacích (když to chceš mytologické). Bude to náročně v lexikální (slovní) rovině. Uvidím, zda budeš uplatňovat zdrženlivou práci s motivy a jejich postupné prohlubování, nebo postavíš dojem na interakci povrchněji linkovaných motivů (možná lepší, ale uvidíme).

a taky pokročilým-> rád bych, aby tady viděli určitý postup tvorby básně, od pár slov, přes hledání formy, k finálnímu výsledku.

Pokud by to ostatním nevadilo, kladl bych i otázky, jako takovou modulaci->

začal bych tou zásadní:

Víme, že dílo bude mít tyto atributy a chtěl bych se držet těchto témat:

zamyšlený podzim, mlha, artušovský cyklus, mytágo od R. Holdstocka (souvisí s mystologií keltů), keltská tematika...

jaká forma by byla ideální?:D

Beredure, něco pro tebe:
je to úplně začátek, a myslím, že by se to mohlo líbit i ostatním začínajícím básníkům:

Tohle je úplné torzo básně, prvotní myšlenka. Věc, na které teď budu nějakou dobu pracovat a tvořit jí v báseň.

Mlhy se zvedají

Avalonu,
V listí kroky,
A opar
Tonu
V objetí lísky.
Ztrácím se
V dotecích
Ve tváři lístky
Ve vlasech
Sýkorky
U kotníků
Hebký mech
Avalonu
Mlhy se zvedají

jak jsem psal níže, jde o torzo, myšlenka se potkává s keltskou mytologií, a trošku s Holdstockovým Mytágem... z toho by mělo vzniknout díle o síle podzimu, keltů a Artušovským cyklem...

Anotace je háklivá záležitost. Subjektivně mám rád citlivě udělané anotace (úroveň anotací na andoru nechci posuzovat). Myslím si, že raději si dát záležet, než "předporozumění" díla odfláknout.
Zatím se nebudu rozepisovat fundovaně, jen první dojmy a záchyty. Prosím Tě, máš raději prózu než poezii? Prošel jsem si, co jsi publikoval na andoru v jiném žánru, než je poezie; proto se ptám. Osobně se mi zamlouvá, že jsi úvahový typ a nad věcmi hloubáš. Na Dvou tvářích je mnoho benjamínkovských věcí. Triviální rýmy, nevyvážený prozoidní systém (ale to neumím pořádně ani já, takže mám pochopení), dějová popisnost a další efekty, které signalizují, že by jsi měl spíše tvořit prozaickou poezii, než rétorickou. Nicméně na úvod není výslovně marná práce s obrazy, lexikální složka mírně podprůměrná, ale obrazy mají tempo, pracuješ s nimi prostorově (interně i externě) a jiné.
Je evidentní, že pracuješ a počítáš slabiky. Prosím tě, zkus to napsat bez rýmů, jako by jsi psal prózu, nechej klidně strukturu distichonů (dvojverší), počítej si slabiky, ať má verš klidně 10 až 12 slabik, zapoj zatím hláskovou instrumentaci (např. krůpěje potu se klopí po páteři...), při nasazeném tempu obrazů. Vylepši slovní složku v závislosti na řídké či sporadické zvukomalbě (dobře se dělají stejné hlásky v kombinaci podst. nebo příd. jméno + sloveso, např. kalné klání či klání se kalí...). Zatím bez složitých uměleckých figur. Uvidíme, jak to bude vypadat.

Zdravím pánové.

O Katovně jsem se dozvěděl díky komentáři (v jednom cizím díle) od Marigolda, který na ni odkazoval. To jen ať víte koho pranýřovat, až vás má přítomnost zde bude otravovat xD

Připadám si zde trochu jako takové.. batole. A to nejen kvůli věku - ač tím budu určitě taky řazen k té mladší generaci na Andoru - ale hlavně kvůli svým oproti vám minimálním zkušenostem s poezií. Tak snad jen.. Mějte s batoletem trochu trpělivosti. :D

Teď už k věci. Mám pár věcí ohledně tvorby, na které bych se rád zeptal a začnu s jedním svým dílem. Dílo, které se mi upřímně celkem líbí. Už jsem ho publikoval na jiných (méně kritických :D ) stránkách. Ovšem už jsem vyrostl z toho neustálého živení ega - tedy alespoň částečně, stále jsem muž. A chci se něco naučit, něco zlepšit. Ovšem publikovat to do knihovny mi připadá... svým způsobem trochu nesprávné. Nerad se řadím mezi autory, kteří se prezentují a všelijak ohánějí jedním svým dílem všude kde přijdou jen proto, že je možná o něco povedenější, než ta jiná.

Jednou mi jeden čtenář vyčetl, že má dlouhá anotace popisuje dílo tak podrobně, že už nenechá nic na autorovi. A zakončil to jízlivou otázku, zda je dílo tak nesrozumitelné, že musí mít takovou anotaci.. Tedy už žádné popisování a rovnou k věci.

Dvě tváře

Cynik nad mým osudem se směje,
nepřítel o zániku z dálky pěje.

Přichází blíže, klidně a směle.
Krůpěje potu stékají po mém těle.

Náhle celého pohltil mne strach,
vše kolem zhasíná, mění se v prach !

Poslední paprsky sluneční záře
mi umožní pohled do jeho tváře.

Ta tvář je moje !
Usměvavá, chtivá blízkého boje.

Přidávám na kroku - utíkám!
Se sebou samým se potýkám.

Nepřítel zná mne - je mou součástí,
mohu vzdorovat sám sobě, vyhnout se propasti ?

Věřím však, že vyhraji i toto klání.
Nepotřebuji štít, vždyť víra mne chrání.

Dokonce i přede mnou samým.
Nepřítelem stále dravým.

Zoufám si a potřebuji radu.
Pokud to nebude vadit, budu své myšlenky směrovat spíše Beredurovi.
Mám takové vnitřní dilema, nevím jestli se mám v pokračování "Slova xx" držet stejného stylu jako u Špagátku. Mám takové tušení že by to bylo vhodné a více to k sobě pasovalo, jenže se obávám že to čtenáře odradí. Co když bude stejná forma nudit a přestane to být zajímavé, přece jen připravuji se na osm básní. Co když si někdo řekne, že je těch osm částí stejných, i když obsah bude jiný. Nebude lepší pro každý díl dát jinou formu, jiný styl.
Zase z prvního pohledu se mi to zdá, příliš matoucí. Co když si řeknou: "Proč to vlastně dělal, když to k sobě nesedí."

Jak se na to díváš ty?
Co by bylo vhodnější, nebo líbivější?