Andor.cz - Dračí doupě online

Beredure, vzpomínáš si na ten projekt co jsme spolu načali?
Tak tady je nějaké vyústění, ještě nejsem úplně spokojen. Středová pasáž se mi líbí, ale ty okrajové nějak nejsem sto uchopit...

Večer začíná nebe je na nože, písně zpívaná v molu
Když všechno utichá, ulehá do lože, plná srdcebolu

Kapička z flakónu čiré rozkoše,
sen, který se mi dnes bude zdát.
Okno do noci,
je jak okno do duše
orchestrion jak na povel
začal hrát.

Cikády zabředly do ticha večera, posedly myšlenky lásek a zmaru
To, co slyšíš je rocková opera, dojemně zahraná na kytaru.

Okamžik splynutí, zrak upřen na nebe,
svádím tě zkušeně jak Evu had
Okno do noci,
je průnik do tebe
v polibcích, v dotecích
hluboce milovat.

V perutě oděl se anděl her, v posledním skrytém námětu
Divoce si jeho krásu ber, ber a zabraň mu v odletu

Cesta ke štěstí se klikatí divoce,
v úmor nás dohání zas a zas.
Okno do noci,
je jak zralé ovoce
ve slastném objetí
zastavím čas.

Skryj se jen za čas a za prach, za popelavá křídla co padla dolů
Skryj se v polibcích a něhy hrách, a navždy zůstaňte spolu

Téma? Kdysi jsi se vyslovil v tom smyslu, že ve tvé tvorbě je zlo, které už z podstaty vylučuje dobro (Skleněný havran). Podle mě dobrý a univerzální básník je otevřený k tématům, nezdí předčasně sám sebe do tématických vzorců. Jaké ty máš tématická pojetí, je na tvé svobodné volbě.
V bodech k Tři, jak bych ještě některé věci řešil.
Kompozice: nedělit, souvislý blok (nemáš zde patetické proslovy, senzitivní a reprezentativní přednes a další rétorické figury; jiný případ než ZLOmená).
Figurální vykreslení: polysyndeton (nakumulování spojek, slibný rytmický prvek, když už nemáš anaforu, aliterace, vnitřní rým a další umělecké prostředky). Pomůže ti to hledat a nacházet intonaci pro volný verš. (A prospělo by si sjednotit, které figury mají a nemají rytmizační funkce).
Klasifikačně je možné z toho udělat konkrétní báseň. Takový pseudotyp slvní říčky a ikonogramu, kdy je možné vedle slov zařadit právě symboly, a i na závěr dát dvouramenný kříž, jako symbolický kontrast.
Pokud nechceš dělat paralelismy fonty, použij parantezi (ale zde velmi opatrně, závorky jsou citlivá věc a polyfonní skladba to není, ale možné to je). Velmi efektní figura, zatím na andoru nepoužitá. Já ji dávám rád do alexandrinu (a obecně raději do veršů s více než 10 slabičným korpusem).
K samotnému tři: magická číslovka. Velmi oblíbené v lidové kultuře (pohádky: Tři vlasy děda Vševěda, Tři oříšky pro Popelku, Třetí princ; pověsti, lidová pranostika a pověry; jen kalendářní Tři králové či tři ledoví muži: Pankrác, Servác a Bonifác; ve stručnosti). Další možné asociace: královské odznaky moci (jablko, koruna, žezlo), státní symboly (vlajka, znak, hymna)...kdyby jsi chtěl z toho udělat něco delšího, pak různé narážky či citace by z toho mohly udělat hodně pikantní asociativní pásmo.
Obecně, replikový typ názvu je bezvadný, když hodíš něco z pověrčivosti, jako je např. Černá kočka přes silnici a báseň je o neštěstí.
Jak se s tím vypořádáš, je tvoje věc. Já bych na to dal minimálně deset různých typů básní s rozdílnými figurami a pojetím. Číselné řady v básni jsou zajímavé a moderní. Trochu jiná sorta básní, než andor obvykle nabízí.

Numerická symbolika v poezii? Číselná esoterika v literárním útvaru? Idea a téma „partnerského trojúhelníku“ v metalogickém kódu? Solidní záměr, rozpačité provedení. V textu a jeho analogiích a dalších relacích trůní mnoho nedostatků. Pár postřehů ti sdělím.
Nejprve název. Vyznívá jako objektový typ názvu (dominantní esence, metaforický či mystifikační faktorový prvek je nepatrný na první pohled). Postačující, výstižné, ale na můj vkus literárně profláklé.
Nevím, jak moc si natěšený na metasymbolické atributy a aspekty v názvu, které by reflektovaly vícerozměrné zaměření básně. Dnes je moderní iluzivní typ titulu. Čím zmatenější, čím méně průhledný název a očividná manifestace tématu díla v názvu, tím lépe. Nabízím dvě „rychlá“ řešení, tak nějak podle svého.
a) představuji si název jako metasymbolický obraz. Skloubeninu mystifikace, symboliky a úvahy. Dal bych si práci a našel či nakreslil si trojramenný křesťanský kříž. Ve finále dovede být i dvouramenný, což vystihuje finále tvé práce. Žádné slovo, žádný srozumitelný bezprostřední kód, nýbrž OBRAZ!
b) úplně jiný název v přirovnání: Láska jako π . Ano, láska jako Ludolfovo číslo (přibližně 3, významově láska jako nekonečná posloupnost znaků). Krásný mix metaforického, mystifikačního a esejistického typu titulu. Sumárně, iluzívnost jak prase. (a navíc, graficky je to i dva zastřešení vazbou, a jsou i jiné významy, které zmiňovat tady nebudu).
Napadají mě i jiné varianty. Obecně: zapracuj na názvech děl. Názvy dělají opravdu hodně.
Další doporučení v bodech, možná je ještě rozepíší:
a) délka je laděná pro muže, ženská bytost by v takové přemítavé logice ke konci asi byla zhnusená. Zkrátit o některé obrazy. Zkrátka ušmiknout některé zbytečné pasáže. Expresivitu máš v rozuzlení, a i průběžně ji jistými technikami lze udělat lépe.
b) Jestli chceš údernost a spád, pak vymlať slovesa a postav to zcela na podstatných jménech a heslovitých pojmech (intuitivně tak i přemýšlíš, obecně je úspora a strojovost). Opět zkrátíš délku textu (o něco, nevidím smysl v drastickém zužování).
c) obecně lomení a délka vět v kompozici volného verše. Hodně věcí se odvíjí od oktosylabického verše. Už od středověku v rýmovaných kompozicích (španělští mistři v decimě), u nás třeba Mácha a úvod Máje. To je univerzální vzorec v mnohých případech (i nerýmovaných, u volných veršů); všimni si, že volné verše v tempově překotných pásmech mají rozpětí slabikové mezi 4 až 8 + různé násobky a derivace. Takové rozložení má sice nevýhody (problematické pasování objemnějších básnických figur, např. prokreslených metaforických epitet, na druhou stranu se vhodně aplikují z obrazových prostředků paralelismy a metonymie). Tady paralelismy máš, ale rozlišit písmem. (Stačí velká a malá, nemusí to být jiným fontem. Tato idea je založena na expresivitě, kterou nabízí kontrast jistoty a nejistoty v myšlení. Rozpaky, váhavost – malým, náhlé osvícení: velké. U mě třeba v Mezidobí je to patrné; tam užívám trojtečky jako přemostění, malé písmo je nepřesvědčivost obrazů, velké NĚCO spontánní reakce a poznání). Hlavně udělat stratifikaci u paralelismů; jak je to členěné, vyžaduje to velkou koncentraci na větné smysly, což by se dalo zužitkovat v jiné výrazovosti).
d) podpořit periferními fígly tempo básně (kolísavost, na jedné straně vláčnost, na straně druhé: bryskní trefnost a nekompromisnost výroku). Člověk by se měl v básni i identifikovat.

(omlouvám se za osobní úpravu některých tématických souvislostí. Nepíši to jen tobě, dávám to i jiným, kdyby chtěli točit podobný typ básně jiným způsobem a s jiným posláním).

Tak jsem tu... Je to už pár týdnů co mi v sešitě zabírá místo jedna malá trojka. Tak jsem se s ní přišel pochlubit... :)

Tři

Číslo? Snad jen

Třicet tři

Třetí číslo po třech desítkách

Tři-sta třicet tři

Snad trojúhelník čísel

Tři tisíce tři-sta třicet tři

Náhoda? Ne! Snad slovní hříčka

Třicet tři tisíce tři-sta třicet tři

Cítíš, jak se Ti láme jazyk čísly

Tři-sta třicet tři tisíce tři-sta třicet tři

Řada tří tří-set třiceti tří tisíců tří-set třiceti tři jednotek

Tři!

Poslouchej, jak zní třetí odmocnina tří

Tři znaky jedno číslo- tři

Tře třemi třmeny třech skob

Co’s čekal? „Nic“

Jedna s jednou k jedné jsou tři

„Tři co?“

Hádej, můžeš třikrát!

„Tři je jen číslo!“

Dvě

Víš, ono ani nejde o to, zda člověk počítá či nepočítá slabiky. Taky ti stvořím intuitivní pásmo jako od Bergsona či poezii roztříštěných obrazů bez slabikových pravidel (a dělám to i rád), jenomže svět je prozaickou poezií bez pořádné zvukomalby přesycený. Čím dál častěji registruji povzdechy i přání ze strany veřejnosti, že surrealismu a asociativní poezie je už tolik, že by si i rádi přečetli něco jiného. Odborníci jsou natolik otupělí a fascinováni experimentální poezií natolik, že hlavním ukazatelem už není umělecká poezie, nýbrž komerční poezie. Pořád se testují alternativní formy a vrací se v módních vlnách staré ohrané věci v retroformách. Autoři více prolínají různé poetické archetypy, aby se neurčilo, do jakého žánru to které dílko patří. Nemám nic proti prolínání, ale veřejnost se názorově štěpí; pořád jsou lidi, co chtějí rétorické finty v poezii (sem se řadí metafora nebo i patetické promluvy a gesta). Jen si vezmi epištolu Ortena a ten patetický úvod: Píši Vám, Karino...to je i dnes velmi vzrušující a silné...to samé jsou patetická gesta v chvalozpěvech (myslíme si, že dávno zahrabaná věc? Ale kde!) Myslíme si, že patetické fenomény vykořeníme, jak to mnozí žádají?
J. Nohavica v písni Zbytečná sází tolik přirovnání, že by to vydalo na sáhodlouhý rozbor a přitom působí tak bezprostředně, a hlavně zvukomalebně. Také litotés neboli dvojí zápor ve verši je možné brát jako rétorická pomůcka, sofistikovaná figura, která je zbytečná pro kontinuální a dravé moderní básně. Takové tempo ještě vezmou mladí, ale dospělí se ozývají, že chtějí i srozumitelné, pohodlné a melodické básně. A pak, tvoř...

Japonská tanka, ze které se časem vylíhlo haiku. Tanka je nerýmovaná 31 slabičná forma, obvyklé slabičné schéma 5-7-5-7-7. Významově je rozložení takové, že první tři verše jsou tezí a další 2 antitezí, kontrastem. Pracuje se hlavně s myšlenkou, která je přetavená do estetických poloh, nejčastěji obrazovou figurou, metaforou personifikací či metonymií. V současnosti se objevují retroformy, které pořád těží z metafor. Osobně někdy tanku modifikuji a dávám tam evropské rýmy, taková alternativní forma. Také počet slabik se může částečně různit; viděl jsem nedávno na soutěži modifikovaný epigram jako minimalistickou báseň a musím říct, že jako kontrast vůči intuitivně psaným veršům to bylo oživení.
Dávám ti to tady, aby tě to třeba v něčem trklo. Nemusíš na to mít chuť, jde spíše o ponoření a doznění v tobě. Počítám s tím, že ne vše se musí přirozeně přijmout. Tolik ukázka, časem zase vložím něco ti bližšího, sonet či intuitivní poezii.