|
||
|
Marigold 05. června 2013 11:11
ještě nedosahuji tvých kvalit v sonetech...a vůbec, když máš rád oximoróny, tak se divím, že je nebereš u Halase...ale jinak ten Hrubín by tam měl být...rozšiřuji soukromý kanón na osm! A moje tvorba? Na andor nedávám nejlepší věci, ostatně ty máš taky perly, které jsi tady nevytasil... |
|
||
|
Beredur 05. června 2013 10:05
U Stratovarius se píše dobře:-) Líbí se mi moc třetí sloka. Je vidět, že si s tím hodně hraješ. Tvoje tvorba šla diametrálně nahoru, když vezmu tvou tvorbu z doby, kdy jsme se seznámili:-D |
|
||
|
Beredur 05. června 2013 09:46
Ooook, už chápu, haiku jako takové jde prostě mimo mě a nikdy jsme se nezkamarádili:-D S Ortenem s tebou zcela souhlasím, škoda smrti, protože jeho potenciál zcela nevykvetl. Osobně nejvíce ujíždím na jeho elegiích- z těch doslova mrazí. Hlavně když si vybavíš: Píši vám, Karino, a nevím, zda jste živa, zda nejste nyní tam, kde se už netoužívá, zda zatím neskončil váš nebezpečný věk. Halas mě právě nikdy neoslovil, a sám nevím proč. Nerudovo dílo má jak říkáš světlé stránky, ale nevzalo mě svou komplexností. |
|
||
|
Marigold 04. června 2013 23:06
citoslovce v ortodoxní japonské lyrice je běžný úkaz. Nevím, jak moc se orientuješ v zen- buddhistických haiku, klasika je Bašó: Do staré tůně skočila žába žbluňk V mém případě je to citoslovná metafora: spoj si to s názvem...časomíra rtů...rty nepípají, rty mlaskají...mimika rtů je jako digitální orloj...a podtext? když je celá hodina, kukačka kuká, a ústa, když bije celá (většinou v páru), pak je to...MLASK! Nerudu jsem zařadil jako dědice Máchy, a pak...myslím, že má slušné věci, hlavně Hřbitovní kvítí a Písně kosmické jsou zajímavé. U Halase je to těžké, tam se nabízí výměna: ať již Hrubín, také Skácel píše bravurně...každopádně Orten byl neskutečný talent. Myšlenkově je spletený s existencialismem a jeho básně nikdy nemůžou omrzet. (Dovolil si takové exkluzivity, jako je modifikovaný alexandrin, dvojí zápor ve verši, aliterace...). |
|
||
|
btw: rok 2006: a Orten:
Na hrudi hvězda žlutá, spravedlnost? Žádná, krutá… Jen zloba a nápis JUDE, jak dlouho ještě žíti bude? Přátelé, přátelé za zdí ze skla, přátelé jejichž srdce ztěžkla, stovky vyvolaných jmen, jsem mezi nimi? Jsem? Ne, dnes ne, ale zítra zas, vyvolávat bude známý hlas, jména a jména, seznam jmen, bude smrt mým osudem? Ve zdech Pražského ghetta, bloumá jako dívka slepá i naděje jej opustila, jen Múza ho políbila, a tak ještě dokud žije, píše svoje elegie. |
|
||
|
Beredur 04. června 2013 17:41
Ahoj Beredure, mě se ta tvoje dílka kur*vsky líbí. Až na ten poslední, tam mi nesedí to mňam, ale vsadím se, že to má nějaký podtext:-D Jinak Hlaváček mi tam trošku schází, osobně mám rád jeho oximoróny, ale jinak bych osobně vynechal Nerudu, Halase. za mě třeba ještě Hrubín- jeho romance pro křídlovku je skvělá. Ale třeba Ortenovi elegie.... |
|
||
|
Jen na okraj...trochu jsem zabrousil do minulých příspěvků...Eithne zmínila jakýsi český poetický kanón...tak můj základní systém (omlouvám se mnohým, např. Wolkerovi či Hlaváčkovi, že nejsou mezi sedmi statečnými):
Neruda, Březina, Vrchlický, Nezval, Orten, Seifert a Halas. PS: Nevím, ale ze současných...Krchovský? |
|
||
|
Odešla do tmy,
ctí chuť jejích rtů. Už zas mám jen sny, Na kusy jen se rvu. Lítost, tma a samota, to je to, co nemizí. Na těle i duši šrám, potichu ubývá života. Nebo ne… Život bez hlubšího smyslu, Další nesmyslný nádech. podléhám dalšímu výmyslu, bez duše ležím na zádech. Další krok, Pryč další rok. Bez smyslu, bez dechu… |
|
||
|
A jedna krátká, když jsem náhodou narazil na toto podivuhodné místo...
Tadam tadam.. Nic se nezmění |
|
||
|
Beredur 23. března 2013 16:11
Jak říkáš, s tím andorem je to tak:-) A tam ti někdo napíše dojdi si zahrát, pohovořit, a hele! Jseš zde:-) Mno neboj, pořád mám síy dost, jenom zničená ramena, víš? A ty holt k šermu potřebuješ. Takže bohužel. Ale jsou věci co začínají a končí:-) A tak máme jiné záliby ne:-)) Nemusíme být pořád jako za mlada a za starých časů, ty se přeci mění. A my s nimi;) |
|
||
|
Marigold 21. března 2013 09:55
Ty a nezdravý? Bývals silný jako titán, divoký jako včely nad jarním květem, a bohémský jako umělci z Montmartru. Nechce se věřit, že už nevystupuješ na Sovinci...ani symbolicky... Já a andor, to je osud, co vystihuje věta: vyhýbáš se meči, co si tě stejně najde sám...sem tam jsem natrefil na andořana v reálu, poklábosili, a znáš ty řeči: proč se nestavíš na andor, to je úplný kult a magie dohromady...tak jsem přitáhl, abych zase odtáhl...jako kočovný umělec... |
|
||
|
Beredur 20. března 2013 14:06
Ale tak ty fotky tam jsou vesměs pěkně zastaralé starý příteli, meč jsem nedržel v ruce dva roky:-) Zdraví už mi to nedovoluje, takže jak sám píšeš pracuji na hodnotách do budoucna:-D Vůle je a chtíč taky, jenom už svět ení plný té poetiky, dekadeství a veselých studentských zážitků jako býval za časů našeho blbnutí na koprconecha podobně:-) Jsem rád, že v tobě ta síla je. Taky sem si nedávno říkal, kde je ti konec, dlouho si na Andoru nebyl a já ani nečekal, že tě tu potkám;) |
|
||
|
Marigold 20. března 2013 13:59
Před časem jsem si na Tebe vzpomněl a shlédl tvůj profil na lidech. Podle fotek máš kupu zážitků, a výhledově mnohé šance na hodnoty. Síla se ztrácí, sám to vnímám, když je svět a soukromý čas v něm roztěkaný...ale pořád překvapuji sám sebe...pořád je vůle, chtění... |
|
||
|
Beredur 19. března 2013 16:41
Nějak není síla, inspirace by byla, ale ve spokojenosti se špatně rodí verše a když tak jsou takové... no prostě to není ono a samotnému se mi nechce uvolňovat něco co nemá tu hodnotu, kterou by mělo mít. Koneckonců i ona předchozí neměla... |
|
||
|
Fajn, že se ukážeš...a tvůj pokus? Je to tvoje klasika. Osobně je povedené děsím se maelstromu...také asociace jsou fajn, a připomíná mně to Angeliku! Nemám výtek, markýzi veršů...snad jen...nedovedu si představit, že na těle milované ženy jsou omílačky, a žádná autenticita...ojedinělost...
Jinak v mém případě schází zbytek textu, kde kačena má určitý symbolický motiv...a to zde kuchat fakt nebudeme... Podle mého měl bys častěji psát, besedovat a posuzovat...trochu chybí bezprizorní reakce! |
|
||
|
Beredur 19. března 2013 15:55
myslíš zbytek textu, který chybí, nebo těch zbylích tří veršů, protože pokud ano, tak se v tom osobně ztrácím a nevidím ho.. ale kuchat to nebudeme Mno dal jsme něco z těch posledních věcí, co jsem napsal, ale ono toho co sem za poslední dva roky je tak na prsty ruky, už to není co bývalo... |
|
||
|
A ať mi to můžeš vrátit:
Křižuji tě, jako hladiny moří, miluji tě jako holky laciné po přístavech tvého těla nacházím milenky, děsím se maelströmu tvého klína bouře tvých vlasů vlajících v rytmu vln unášen na pláž vrcholných okamžiků, já, pirát starých příběhů ty běhna báchorek, námořních přístavů.... |
|
||
|
Beredur 19. března 2013 15:05
Beredure, nenech kačeny kličkovat, myslím, že to jak je to napsáno ve zbylých třech verších je fajn, nicméně ten první verš, přijde mi vynucený. Ten čtvrtý je totiž fajn. K tomu pokusu se dá přistupovat dvěmi směry, buď že je to fajn a líbí se to pro použití neběžných výrazů a nebo jako zbytečné přesycení... Může idea dělat něco jiného než kličkovat? Bez kačeny bude fajn:-))) |
|
||
|
To si tak všimnem, že sa tu čosi objaví.... Nechám si to na neskoršie prečítanie a keď sa človek vráti zrazu je to preč.... To sú mi čary.
|
|
||
|
Orida 30. prosince 2012 16:15
Asi to bude určitou extází, a taky tím, že jsem měl trochu času se podívat na poetický sborník a dodatek ze soutěže Literární Čáslav 2012...budu asi hodný. Kritika? Nebude. Dojmy? Asi budou. Postřehy? Možná. Něco navíc? Zaručeně. Líbivé. Miluji otázky ( a ty otazníky v básni). Jak to člověka vyvrhne z toho předem vytyčeného směru. Najednou je to hotový labyrint emocí. Hezké. Registruji nejednotnost v typu veršů. Přelévá se sdružený a střídavý rým. Na takovou techniku se mnozí škaredí. Ale po tom, co jsem četl i jinde, je to ...ospravedlnitelné? Vydařené a podle mě moc jsou některé ilustrace vnitřního světa; např. pudy kázaly změnit směr cesty; nebo: to čo nebolo, nemá predstavu. Zkrátka skvělé tyhle dva úseky básně. Závěr? Přímo Faustovský. Nejvíce se člověk vyhýbá sobě samému. Slabost, naděje, a prožitek z ničeho. Jo, to by šlo. Mohl bych rýpat, ale nechci. Beru to, a s větším potěšením, než kdy jindy. Díky ti, autorko! |
doba vygenerování stránky: 0.089998006820679 sekund