Andor.cz - Dračí doupě online
Hostinec?
Katovna
Katovna prošla za léta, po které je realizována na Andoru celou řadou změn. Od původního fóra o poezii se přesunula ke kritickému stolu pro zdejší autory a pak se opět navrátila do teoretické roviny.
Ty kdož k nám zavítáš neboj se připsat své dílko, kterým si nejseš jist a neboj se zeptat na názor. Toho se ti vždy dostane v míře vrchovaté.
Nicméně jak už bylo řečeno výše stůl není pouze dílnou, je to i stůl, který slouží k zamyšlení nad současnou úrovní poezie (nejen) na Andoru a myšlenkám co by se dalo udělat jinak.
Takže račte vstoupit....
Ty kdož k nám zavítáš neboj se připsat své dílko, kterým si nejseš jist a neboj se zeptat na názor. Toho se ti vždy dostane v míře vrchovaté.
Nicméně jak už bylo řečeno výše stůl není pouze dílnou, je to i stůl, který slouží k zamyšlení nad současnou úrovní poezie (nejen) na Andoru a myšlenkám co by se dalo udělat jinak.
Takže račte vstoupit....
zde nemáte právo psát
|
||
|
Tak je tu skúškové.... Fúra povinností. Treba sa učiť, upratovať, oslavovať Nový rok. Tak prečo sa nepustiť ešte predtým všetkým do písania? :)
Tu máte na rozcupovanie jedno dielko. Včera večer, keď nedalo sa mi spať, spomenula som si na jedného muža. Už dávno som o ňom chcela napísať, a tej noci sťa báseň zakvitla ruža. Venécia, čo tak vábivo žiariš, že v láske vyrovná sa ti len Paríž! Raz jednou z tvojich ulíc išla som, a líca mi zahoreli úžasom. Mládenec z Benátok kráčal oproti. Mal havranie kučery, čierny šat, a úsmev, ktorým aj hlavu pomúti. Možnože niekedy mal by ma rád? Chlapcom, mladíkom, či mužom snáď bol, u mnohých žien isto vyvolal bôľ. Oči sa stretli. V tom krátkom momente, preňho bych spravila všetko na svete. V tom úsmeve, aj v pohľade jeho, pamätám sa, že som jasne čítala. Nevidiac na tom síce nič zlého, vedel, čo znamená mať šarm Itala. Okamžik prešiel a prešiel aj on. Srdce mi stále búšilo jak zvon a pudy kázali zmeniť smer cesty. Bežať. Nohy – mechanické piesty. A viete čo? Ja som len hľadela na jeho vzďaľujúcu sa postavu pohľadom toho, čo stráca priateľa. To čo nebolo, nemá predstavu. Keby ho stretnem ešte jeden raz, a opäť mi prebehne po chrbte mráz, asi by som sa správala rovnako. Pre zmenu, čo tak navštíviť Monako? |
|
|
||
|
Beredur 03. prosince 2012 17:45
tak to je zajímavé... :D:D:D Dík... :D:D:D |
|
|
||
|
|
Beredur 03. prosince 2012 16:35
Copak ti na to napsat... Vím, že to není kdovíjak dobrá, ale snaha tu byla... :D:D:D Nemá to být nic se satanismem, upřímně mne tohle téma fascinuje, a když člověk napíše báseň vyloženě z nudy, což je příkla právě téhle, tak se nesmí divit, že to tam skřípe, atd... Nikde tam není jako symbol, je to jen ta síla, která má možnost dělat obrovské zlo i dobro, navíc není tak neuchopitelný jako křesťanský bůh... A nevím co bys říkal, kdybych tam vpašovala své bohy a bohyně (nejspíš bys mne pro změnu označil za pohanku - což je vlastně pravda), navíc tam je jen jak konečný element, který však jde porazit... :D:D:D Beredur 03. prosince 2012 15:00 Tvůj výtvor se mi zdá poněkud zmatený, přebíháš od jednoho k druhému, používáš tam plno (pro mne) nesrozumitelných frází a jmen... :D:D:D Od jedné věci se dostaněš k ůplně odlišné v třech slovech... To je poněkud zvláštní. Nevidím v té básni ani moc smysl, kteý ty najdeš i v té, která jej nemá (například v mých:D:D:D)... Trápí mne jedna otázka - co tím chtěl básník říct?! :D:D:D |
|
|
||
|
SalomeGog 05. listopadu 2012 16:56
Kdysi byly psány tzv. satanské verše v době, kdy svět a společnost téměř rezignovaly na katolickou víru. Epocha iracionalismu a přechod od strnulého světa k industriálním novotám. Pro tu éru chápu, když např. Nietzsche formuloval, že Bůh je mrtev, se umělci odvraceli od chválení církve a kritizovali ji a zvolili ty satanské verše. Ale zajímá mě to dnes ? Po pravdě, ani ne. Je hezké, že člověk využívá kulisy tzv. viktoriánské doby. Pořád je satanismus v hudbě, v motorkářských skupinách...ale není to už vyčpělé? V tentýž době byl i S. Kierkegaard, který spatřoval svoji existenci uskutečněním skokem do víry. A není to odraz dneška, obliba různých okultismů, oprášení jiných duchovních nauk, které nevidí jako symbol Satana? Možná to sem nepatří, ale ... Ve svých věcech se pohybuješ s jeho "stínem". Ale člověk se stává umělcem, když se dovede překlenout přes své stíny. Psát věci v různých kulisách, svedeš to? Další věcí je otázka využití vulgarismů v básni. Je to dnešní trend. Objevuje se to v písních ( Divokej Bill), v médiích, na diskuzních fórech nepočítaně...možná napíšu báseň Abeceda vulgarismů... Pořád si pomáháš v rýmech přemírou sloves. Možná by to chtělo větší variabilitu slov. Sice rytmicky to slušně sype, ale když už člověk během jedné minuty opakuje pošesté koncovku -lo, je to...ubíjející? |
|
|
||
|
|
Nuda na přednášce stvořila toto dílko... Pěkně počteníčko... :D:D:D (psáno očima muže)
Ohaři, aneb když se zadaří  |
|
|
||
|
|
Beredur 30. října 2012 18:32
Čo sa slovesa riecť týka, bolo tam dávané zámerne, mám rada opakovanie slovíčok. Strach-prach je násilný dodatok. Pôvodne to končilo tiež strachom, opäť vrámci lásky k opakovaniu, ale nejak mi to nedalo a toto moje staršie dielko som prepísala. Motivace, motivace. To ti bolo tak dávno písané, že už ani neviem. Náhodný popud? Zlá nálada? Nevyjadrené pocity možno. |
|
|
||
|
|
Orida 29. října 2012 22:46
Je zřejmě znát, že dušičky jsou v dohledu, protože jsou zde zaplétány věci o smrti. Já si nerad spojuji mládí a smrt, zejména, když se protějšci setkají v peřinách. Můžu tvoji věc přijmout i symbolicky- v peřinách je mezi "partnery" tak časté nepochopení, tolik předsudků a ostychu, že pak dominuje nehřejivá atmosféra, ale nemusí to tak být... Ale když už jsi nastínila takový "přímočarý" obraz, pak není zcela trefné dělat drastickou korekturu. Ale... Asi je tvým úmyslem spoléhat na sloveso říci, ale dalo by se to obměnit: dívka hlesla, mladík dodal, smrt řekla... Menší klišé je v rýmovaném spojení strach-prach. To se ale dá vstřebat. Jen mně uniká motivace, proč si na nich pošmakovala smrt. Zhřešili? Čím, že jsou strašpytlové? |
|
|
||
|
|
Orida 30. října 2012 09:38
aha... mim... trošku mne zmátla ta délka:D:D:D |
|
|
||
|
|
SalomeGog 30. října 2012 07:02
Mím je mím odkaz a sťa je niečo ako "ako". |
|
|
||
|
|
Orida 29. října 2012 22:46
Velice zajímavé... co je ale sťa u míma?! :D:D:D |
|
|
||
|
|
Čo tak niečo kratšie a troška staršie. Nejaké návrhy na úpravu poprípade?
"Milovaný, je mi zima," rieklo dievča v perinách. Na jej tvári, sťa u míma, možné bolo vidieť strach. "Milovaná, mne zas chladno," riekol mladík v perinách. Pritúlil ju, aby vedmo, mohli znášať tichý strach. "Milované moje deti," riekla Smrť tým v perinách. "Vám viac slnko nezasvieti." Zostal po nich iba prach. |
|
|
||
|
|
Beredur 29. října 2012 13:41
 V prvotní verzi, tam bylo: Mtka po ní zase řvala, až domem otřásala... Další dílko... Ať se náhodou nenudíš:D:D:D je složeno ze dvou básní a časový rozestup mezi nimi je minimálně rok, tak kdyby ti neseděly styly psaní... :D:D:D (napsáno, když jsem měla jednen ze svých sebevražebných sklonu mimo "pandořinu skřínku" mé duše...) Osude můj rozmilý |
|
|
||
|
|
SalomeGog 27. října 2012 19:07
Asi ti sedí trpitelská role či pozice...v úvodu poměrně koncentrovaně útočíš celým rojem sloves. Na můj vkus příliš mnoho, aby jsi vystihla hořkost. Ale proč ne? Někomu může vyhovovat takové kmitání a přešlapování na místě, jako výraz bezradnosti a duševní strnulosti. Spíš je zajímavá ta otázka...proč obviňuje okolí? Nejde o dobrovolný trest ze sebe sama? Nebo je v tom určitá sounáležitost, a úkon jako revanš smrti smrtí? Vůbec je zvláštní, že člověk často zahlazuje smrt smrtí něčeho či někoho...ale to jen na okraj... Otázka trochu vezme zase ten spád sloves, zbrzdí tu "salvu", což vnímám jako užitečné; kdyby měl člověk pořád jen kurzovat od jednoho aktu k druhému, bez nějakých "meziher", asi by mu odpadla hlava. Následuje pasáž toho zkratu a výskoku. Nepáráš se s tím, přitom by bylo zajímavé tady zvolnit a zpomalit, vsadit na detail. Ale faktem je, že sebevražda se složitě popisuje... A následuje konečně něco! Tak, jak je první půlka vesměs o ublíženosti, pak druhá je přece jenom pestřejší a daleko zábavnější. To, že bude na scéně anděl, už jsem odhadl v první půlce...a to proto, že asi máš v oblibě právě ty "rytířské" typy. Konečně mně padl do oka popis té "zásvětní" cesty! Konečně něco, co mně nutí pořádně sepnout představivost! Je to cesta krkolomná? Je, ale to vyústění a rozuzlení až filozofické otázky na závěr- jen za tohle převlečení celé básně do jiné roviny si určitě zasloužíš uznání. Také už máš rozdělený ten svět odstavcem, ale neměly by tam být další? Nejprve dívka bez řešení, pak dívka řešící, pak dívka andělská, a nakonec dívka pekla...jo, hezká to geneze! Lépe vyznívá "fonetické" hledisko, ale pořád se musím hodně soustředit na přednesové frázování. Každopádně máš tam konečně vhodněji položené konce vět, takže se to "utáhnout" dá. Rezultát: Výtečné, je znát, že nestagnuješ. ( dnes teda bez ale...) |
|
|
||
|
|
Beredur 28. října 2012 20:07
Mon... co bych k tomu řekla... K té stavbě a tomu - složila jsem ji po cestě ze školy a nechtěla jsem ji měnit... :D:D:D |
|
|
||
|
|
SalomeGog 22. října 2012 19:41
Nebude to nic sáhodlouhého...klady: spatřuji zde jako super věc ten symbol ženy jako ochranitelky slabých. Ve své podstatě si mnoho lidí myslí, že je údělem ženy se obětovat pro štěstí "mláďat". Možná je v tom kus taoistické tradice, něco tak malého a zranitelného pokoří cosi velkého a zdánlivě nezdolného. A ta myšlenka, kdy taková drobnost , ve svém základě náhoda, je snůškou opravdového života: vane z toho až děs, že život je zrcadlem opakujících se "náhod". Plusem je i délka, popis ataku neunavuje, a je rychlostně realistický, i když ...a zde menší mínus: nechápu chování toho medvěda (obyčejně se straní člověka). Neutralita: Tvoje věci jsou dost postavené na slovesech. Tím dosahuješ dílem až dravého dějového tempa, ale v dolní pasáži tohoto dílka jsem se musel vrátit, hlavně kvůli nepřehlednému členění, abych si uvědomil návaznost. Při absenci odstavce se problematická zvukomalba, a táhnout přednes na "skoro jeden nádech" je pro mě malér. S časem pracuješ synchronně, nic nevysvětluješ, předkládáš. Ale proč ta žena opakovaně zabíjí medvědy? Je to její prokletí? Forma? Volná, plynulá, ale na můj vkus "nekomplikovaná". (v komparaci s druhou tvojí věcí je jakoby "chudá"). Rezultát: Je to dobré, hlavně tím, že si to můžu asociovat s ženskou rolí. Ale...přece jenom tohle je kus, který v mém případě si přečtu jednou, možná za měsíc podruhé, ale za rok? To asi už ne... |
|
|
||
|
|
Ať máš co analyzovat...:D:D:D Z mých začátků...
Zemřít chtěla |
|
|
||
|
|
Qued 23. října 2012 12:07
To je něco, co se v knihovně sotva objeví, a je to škoda. Jen nevím, zda je tam úmyslně to slovo kurvopění, nebo jde o přehmat. Jsou tam i drobné gramatické chyby, ale to přehlížím, protože myšlenka je ...božská...velmi se mně líbí ten závěrečný ironický "nádech"... SalomeGog 22. října 2012 19:41 Příjemná pointa. Možná dám hlubší analýzu, časem... |
|
|
||
|
SalomeGog 22. října 2012 19:41
Když použiji frázi s dnes již poněkud infantilně překrouceným významem, pak řeknu: "To se mi líbí". |
|
|
||
|
|
Beredur 21. října 2012 19:48
Tady ta se mi asi docela líbí, hodně proto, že volný rým mám sice rád, ale musí prostě hluboce zapůsobit na mé nitro. Což je mnohem snazší, když mi někdo zarecituje, než když si to (právě, že možná špatně) zarecituji v duchu. Ale co mě donutilo ti k tomu napsat je: "úd mě tísnila mučící bota, " - nemělo by tu být "mně", myslím si, že v tomto případě by jinak věta měla mít několik čárek nebo mi nedává smysl. Beredur 11. října 2012 17:57 Taky jsem si stačil povšimnout, že v knihovně to překypuje básněmi jejichž kvalitu bych nerad do hloubky rozebíral a tady je poněkud mrtvo. Možná jsme svědky jisté obrody, minimálně sebevědomí. Mohlo by to být velice pozitivní, neboť by se i kvalitní básníci mohli přestat stydět. Nevýhodou bude, že se bude muset k těm kvalitním člověk prokousat spousto "vycpávky". |
|
|
||
|
|
Mám dnes dobrou náladu, tak jsem se rozhodl se podělit o myšlenku při svačině.
Denně za kurvopění vstáváme, neb bordel za okny je. Všude kam se vydáme, člověk člověka bije. V samotě touhy po věcech cizích vydáváme vše nejhorší v temných vlastních duší vizích mysl tužby pokouší. Jak pokoušet vlny života a bludy opít svědomí, když morálka jak sirota krčí se v bezvědomí? Karty jsme si rozdali ať es máme víc než dost, však druzí si přidali a svět je významu prost Editor moci našich paží, stopuje požadavky na sny, pot záda nám svlaží vždy když počítáme putny. Putna sem, putna nám všem, putna je mi, i tobě vše co chcem, kam jdem, jen bokem stojí "sobě". Líbeznost halí naše tváře, zatímco nitro se křiví, v obrazech vnímáme lháře a nenávist nás živí. Vše ivní nám zůstalo, však pouze negativní snad ještě jedno vyplulo, ale to je "naivní". Ulehnutí bylo záchranou, osamocené už neceníme, tak s nádobou prázdnou, bez smyslů uléháme. By zbavení myšlení, realita se snem stala a těla tak bez klení zas do práce vstala. |
|